Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Duchovní cesta dneška

San Srpen - 17 - 2016
Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků (Malvern, Praha 2016)

Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků
(Malvern, Praha 2016)

Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků

408 stran, Malvern, Praha 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7530-034-8

 

KF Karel Funk (1948) je svými vlastními slovy „hledající přítel hledajících“.

Stojí za ním poměrně rozsáhlá řádka literárních děl: Mystik a učitel František Drtikol (Gemma 89, 1993), Od křiku v sobě k šepotu v chrámu (IRES Písek, 1996), Zdeněk Hajný (BB art, 1998), Odívání sluncem (Agape, 1999), Drtikol a Hajný – za mysteriem tvorby (Fontána, 2001), Meditace jako píseň duše (Dobra, 2002), Tři duše na boso (Fontána, 2002), Epopej mariánství (Fabula, 2003), Tajemství čtyř ročních období (Eminent, 2004), Světliny 2 – Putování k polednám (Eva Babická, 2006), Meditační průvodce rokem aneb pohledy za roušku viditelné přírody (Malvern, 2008), Průvodce zdravím od dětství k dědství (ba ještě dál) (Agape, 2008), Meditace do svatyně, do křesla a do deště aneb vesele i vážně o zdraví duše (Malvern, 2009), Umíme si vytvořit domov? (Malvern, 2013), Provázení stářím a umíráním (Malvern, 2014), a zatím poslední Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků (Malvern, 2016).

Z přehledu seznáme, že autor se niterným obsahem životního i přírodního běhu zabývá už delší dobu s velkým zaujetím a soustředěností. Kromě toho najdeme na webu i jeho osobním podáním oživené přednášky (Kosmická mystéria adventu a Vánoc) či zamyšlení (Hledání světlin) na tato témata.

Člověk Funk o sobě říká:

„Žiju co nejobyčejněji, nestojím o nápadné vytrubování duchovna do světa. Jde mi o to, abych byl důvěryhodným pro Boha, pro své okolí a pro sebe. Odtud lze začít, a je to pěkná dřina.“

Dřinu ovšem představuje i vůle recenzenta seriózně pojednat čtyřsetstránkovou knihu, která jest v zásadě autorovým kompendiem posbíraných niterných zážitků na jeho pouti životem k Matce živých, který – když se začtete do jeho zpovědí – nebyl zpočátku vůbec lehký. „Hlídka“ ovšem dbá na to, aby nikdo nepovolaný vnitřní okrsky země nenavštívil a skrytý kámen ani nalézat a očišťovat nezačal. Právě tak i „Odpůrce.“

Pokračování →

To, co spojuje: iungit

San Říjen - 24 - 2015
James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize (Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize
(Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize

264 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 499 Kč
ISBN 978-80-262-0619-4

 

James Hillman (1926–2011) byl jedním z nejvýznamnějších psychologů moderní doby. Je považován za zakladatele archetypální školy jungovské psychologie. Portál vydal jeho knihy Sny a podsvětí. Nový pohled na sny rozšiřující klasické teorie S. Freuda a C. G. Junga (1999) a Klíč k duši (2000), v Malvernu to bylo Myšlení srdce a duše světa (2013) a začátkem 90. let v překladu Rudolfa Starého Duše a sebevražda (1997).

Sonu Shamdasani (1962) byl editorem Jungovy Červené knihy (Portál, 2010), jakož i její čtenářské edice – spolu s Johnem Peckem a Markem Kyburzem (2013), autorem biografické práce C. G. Jung – Život v knihách (Portál, 2013) a řady dalších studií. Působí v Londýně, kde na několika univerzitách přednáší dějiny psychologie.

V dialogu předního světového psychologa Jamese Hillmana, zakladatele hnutí archetypální psychologie, a uznávaného historika psychologie, znalce díla C. G. Junga a editora jeho Červené knihy, Sonu Shamdasaniho, který se odehrává na pozadí vydání Červené knihy, procházejí témata z jejich pohledu důležitá pro moderní psychologii: vztah živých a mrtvých v našich snech a fantaziích, otázka kreativity a výtvarného vyjádření, psychologie umění, narativní psychologie, hlubinná psychologie, význam křesťanství pro moderního člověka, vztah člověka k minulosti.

Pokračování →

To, co se objevuje a mizí…

San Září - 8 - 2014
Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti (Volvox Globator, Praha 2013)

Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti
(Volvox Globator, Praha 2013)

Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti

444 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 649 Kč
ISBN 978-80-7207-892-9

*

Ú vodu k této knize se ujal s pečlivostí sobě vlastní Milan Nakonečný, který v něm obsáhnul nejen život Kurta Arama, ale rovněž i jeho dílo.

„Jednou z těch perel, kterou je nyní možno na knihkupeckých pultech najít, je mistrovské dílo (tohoto) vynikajícího německého znalce esoterních nauk Magie a mystika v minulosti a současnosti. Vydání tohoto díla v českém překladu by mohlo být právem označeno jako událost roku.“

Jedno takové dílo podobného rozsahu jsme už v tomto roce zaznamenali – Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014).

„Kurt Aram patřil ve své době… mezi největší německé znalce esoterních nauk, vedle Gustava Meyrinka, Hanse Fritsche a Henriho Birvena… a byl důstojným pokračovatelem v tradici historika magie a mystiky Josepha Jakoba von Görrese, autora monumentálního díla o křesťanské mystice, zahrnujícího obsáhlé pojednání o magii, a ovšem také J. Ennemosera, G. C. Horsta, Karla Kiesewettera a dalších…“

Kurt Aram, vlastním jménem Hans Fischer, se narodil 28. ledna 1860 v Lennepu a zemřel 10. června 1934 v Berlíně. Pro bližší seznámení s autorem doporučujeme čtenářům neminout Nakonečného úvod.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Nech osudu jeho běh

Martin M. Mrskoš Duben - 14 - 2014
Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech (162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)

Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech
(Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)

Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech. Obrazová kniha manifestující mysteria a symbolickou řeč Gesamtkunstwerku Richarda Wagnera v malbách Vladimíra Kiseljova, doprovázená fotografiemi jeho maleb ke všem třinácti Wagnerovým hudebním dramatům, výkladovými sondami, rozborem klíčových témat a jejich poselstvím z duchovního hlediska

162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-904694-3-3

*

Vladimír Kiseljov je velmi činorodá osobnost: interdisciplinární tvůrce v oborech malby, nástěnné malby, scénografie, režie, performance a arteterapie. Jeho díla vznikají v úzkém propojení hudby, barvy a pohybu Ducha v prostoru. Svým dílem se snaží zachytit proud energie, který pramení z jeho osobního pochopení a prožití hudby a různých mytologických, pohádkových a symbolických idejí a chce pozitivně působit na společnost a vnášet energické duchovní impulsy do všedního života svého okolí. Prostě: Ein Gesamtkünstler.

Z poslední doby je takovým příkladem všeuměleckého propojení lidí, technik a uměleckých projevů příprava klipu trojice Kiseljov – Pelc – Maděryč s názvem Prvocit performance s využitím body-paintingu. Často realizuje svá díla ve veřejném prostoru – zde to bylo živé tělo, jindy nástěnná malba – četné výstavy doma i v zahraničí; workshopy v Brně, Praze. Je prezidentem Sdružení Richarda Wagnera v Brně a absolvoval i stipendium na wagnerovských Bayreuther Festspiele (2004) a na Kunstuniversität Graz (2006-7).

Pokračování →

Blaze vám, chudí

Ivan O. Štampach Duben - 4 - 2014

 

Sv. František

Sv. František

Křesťanství činí chudobu a bohatství svým tématem již ve svých pramenech. Bohatství, míníme-li dostatek hmotných statků, může být chápáno jako Boží požehnání. Majetek přesahující potřeby jednotlivce a jeho rodiny je však podezřelý. Čelí se mu od počátku dvojím způsobem. Dobrovolná chudoba (zejména v řeholním životě) znamená spokojit se s tím, co je pro život nutné a nehromadit statky v rozporu s Boží vůlí. Křesťanská sociální etika v praxi řeší bídu a nouzi jednotlivců individuální diakonií či charitou, ale také usiluje, aby se hospodářské a politické poměry změnily a tak se nedobrovolné chudobě čelilo systematicky. Zde půjde o sondy do historie a současnosti křesťanské sociální etiky a její uvedení do souvislostí. Systematičtější probrání zdrojů, postav, textů, institucí a inciativ by vyžádalo mnohem větší prostor.

Ivan O. Štampach věří, že kde je duch, tam je i svoboda. Čerpá z mystiků a renesančních křesťanských hermetiků. Důležitým podnětem, i když ne „dogmatem“ je pro něj duchovní práce Rudolfa Steinera. Inspirátory pak především Bible a Corpus hermeticum, křesťanští autoři jako Jan S. Eriugena, Eckhart, J. Boehme a L. C. de St. Martin, a pak dále J. W. Goethe, němečtí klasičtí filosofové, především J. G. Fichte a F. W. J. Schelling, tradicionalisté jako F. Schuon a T. Burckhardt; též ruští novodobí myslitelé a z nich nejvíce N. Berďajev, významní pro něj jsou i M. Buber a E. Fromm.

 

→ 1. Prameny a prehistorie

Společně uznávaným pramenem křesťanské víry a praxe je Bible, z níž lze vyčíst pravidla individuálního a společenského života. Rozlišení duchovního společenství církve a nezávislého sekulárního státu, jak se postupně ustálilo v křesťanském prostředí, tam ještě nenajdeme. Bible, zejména mudroslovná literatura[1], tedy nabízí pravidla, jak vládnout. V prorockých knihách[2] najdeme kritiku špatné vlády a obhajobu toho, co bychom dnes nazvali práva jednotlivců. Proroci stojí důsledně na straně marginalizovaných. Vyhlašují Boží soud nad mocnými, na jejichž rukou je krev, kteří hledají jen prospěch pro sebe a své oblíbence. Péče o ty, jež postihly společenské poměry, není jen otázkou možného soukromého milosrdenství, ale otázkou spravedlnosti.

Pokračování →

Daniil Andrejev: Růže Světa. Metafilosofie historie
(Pavel Mervart, Praha 2011)

Daniil Andrejev: Růže Světa. Metafilosofie historie

632 stran, Pavel Mervart, Praha 2011, vydání první, vázané, cena 449 Kč
ISBN 978-80-87378-06-9

*

Daniil Andrejev (1906-1959) byl synem Leonida Andrejeva, významného ruského spisovatele, jeho kmotrem byl Maxim Gorkij. Jeho otec žil ve Finsku, po dobu Ruské revoluce se vrátil do Ruska, nicméně po jejím skončení odešel zpět do Finska, svého syna nechal v péči sestry své manželky (jeho manželka zemřela při porodu) v Rusku. Na rozdíl od většiny tehdejší ruské inteligence byl Daniil Andrejev vychováván v dobrosrdečné atmosféře patriarchální pravoslavné rodiny a sám zůstal pravoslavným křesťanem až do poslední chvíle.

Začal psát už v dětství, a to jak poezii, tak prózu. Ukončil střední školu, nicméně na vysokou školu nebyl přijat pro svůj neproletářský původ. Začal proto navštěvovat Vyšší literární kurzy a živil se jako grafik a výtvarný umělec skromnou prací písmomalíře tabulek pro muzea, ve zbývajícím čase stále psal.

V roce 1942 byl mobilizován do Rudé Armády a jako voják zabezpečovacích jednotek prošel s prvními oddíly bojové armády Ledovou trasou, v průběhu bitvy u Leningradu, přes Ladožské jezero do obklíčeného města.

Po druhé světové válce se vrátil do civilního života, ale v srpnu 1947 byl odsouzen k 25 letům vězení za údajnou protisovětskou propagandu a přípravu vraždy Stalina. Ve věznici roku 1954 utrpěl rozsáhlý srdeční záchvat, první předzvěst srdečního onemocnění, které nakonec vedlo k jeho smrti 30. března 1959 v Moskvě.

Pokračování →

Spřízněné weby