Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Martin Olson: Encyklopedie pekla: Příručka pro démony při invazi týkající se planety Země a lidské rasy, která na ní parazituje

Hle! Poznání!

Nadmíru vtipnou publikaci, Encyclopaedia of Hell: An Invasion Manual for Demons Concerning the Planet Earth and the Human Race Which Infests It, právě vydalo kontroverzní americké nakladatelství Feral House šéfované Adamem Parfreym. Z jazyka démonů ji „přeložil“ Martin Olson, ilustroval Tony Millionaire a Mahendra Singh.

Tento husarský kousek temnot, Encyklopedii pekla jakožto “invazní manuál” na planetu Země, napsalo Jeho pekelné veličenstvo Satan pro své invazní hordy démonů a doplnilo je stovkami velmi nepříjemných ilustrací, diagramů a snadno pochopitelným a vysloveně odpudivým slovníčkem pozemských výrazů.

Poněvadž zvyky a lidská morálka jsou démonům naprosto cizí a těžko pochopitelné, napsal Satan tuto zvláštně poetickou vojenskou příručku k osvícení a poučení svých armád démonů. Tento mistrovský kousek vyjadřuje Satanovu nenávist k lidstvu a sobě samému, takže v encyklopedii najdete takové kapitoly jako “Kterak lovit a požírat člověka”; “Kterak nakládat člověčí hnis” a “Kterak naporcovat a krájet sirotečky.”

A proč invaze? Během posledního století se totiž peklo povážlivě přelidnilo – pardon, přetéká už démony. Satan potřebuje mnohem více prostoru pro zatracené, a taky obstarat lidský dobytek pro své hladové spousty démonických vetřelců.

Pokračování →

J. K. Potter: Pan Lovecraft (1979)

→ I

Rok 1920: spisovatel spočívá ve svém křesle, je noc, venku za okny spí staré město, na prázdnou stránku se line měsíční světlo. Sedí a čeká na příval slov. Jakmile se dostaví, zapíše je, často cítí beznaděj a marné snažení, jemuž se odevzdaně poddává. S neočekávaným návalem navracející se choroby popohání nedostatek uznání jeho ambice. Když ho předčasně sklátí nemoc a smrt vítězí, umírá s přesvědčením, že vyhynul, s jistotou, že jeho slova se ztratí spolu s posledním vydechnutím.

Jenže slova přežívají. Zachycena z éteru nového století, jeho citlivá inteligence z nich pro tuto chvíli stvořila mytologii, ztvárnila síly, které jeho současníci jenom matně – jestli vůbec – tušili. Mytologie těchto nezměrných, neosobních, a přesto ovladatelných sil visela ve vzduchu přicházejícího věku, mytologie konspirace pozdvižené na úroveň metafysiky, mytologie tyranie a změn, paranoie a holokaustu.

→ II

Tímto spisovatelem je Franz Kafka. Když v roce 1924 zemřel, H. P. Lovecraft nebyl znám mimo stránky časopisu Weird Tales, v nichž už byla otištěna hrstka jeho příběhů, třebaže nikoliv těch, jež ho později proslavily. (Volání Cthulhu přišlo až v roce 1926.) Je nepravděpodobné, že by Lovecraft znal Kafkovo dílo, bez ohledu na první překlady z 30. let XX. století, přesto je tu však jistá podobnost, nejen v působivém líčení hrůzy a odcizení, jež jeden líčil sporým a neafektovaným stylem, zatímco druhý barokním argotem šestákových plátků, nýbrž i proto, jak oba zachytili ducha své doby a tohoto světa, který pak čtenáři začali považovat za vizionářství.

Pokračování →

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu (Portál, Praha 2001)

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu. Hlubinně psychologický výklad středověké legendy

296 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 449 Kč
ISBN 80-7178-439-7

*

Marie-Louise von Franz vystudovala klasickou filologii a dvacet osm let spolupracovala jako žačka s C. G. Jungem. Působila v soukromé praxi v Curychu a vyučovala na Jungově institutu.  Publikovala řadu knih. V nakladatelství Portál již od ní vyšla díla Psychologický výklad pohádek (1998),  Mýtus a psychologie (1999) a Sen a smrt (2000).

Emma Jungová, manželka a žačka C. G. Junga, je autorkou několika drobných studií. Spolupráce na Legendě o grálu je jejím nejvýznamnějším autorským počinem. Jejím cílem nebylo zkoumání pověsti o grálu z literárně-historického hlediska.

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci. Její dílo ukončila roku 1955 smrt. Na přání prof. C. G. Junga se von Franz ujala pokračování a dovedla práci do konce.

Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání zejména již proto, že obsahují mnoho prvků, se kterými se setkáváme v mýtech a pohádkách.

Pokračování →