Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O údělu Psýchopompa

San Srpen - 26 - 2015
Robert Moore, Douglas Gillette: Král, Válečník, Kouzelník, Milovník. Čtyři mužské archetypy (Portál, Praha 2015)

Robert Moore, Douglas Gillette: Král, Válečník, Kouzelník, Milovník. Čtyři mužské archetypy
(Portál, Praha 2015)

Robert Moore, Douglas Gillette: Král, Válečník, Kouzelník, Milovník. Čtyři mužské archetypy

184 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 269 Kč
ISBN 978-80-262-0781-8

 

Robert Moore je jungiánský analytický psycholog a profesor psychologie a náboženství v Teologickém semináři v Chicagu. V Portálu vyšel sborník C. G. Jung a křesťanská spiritualita (1998), který editoval.

Dalším jeho zajímavým titulem jest Mág a Analytik: Archetyp Mága v okultní spiritualitě a jungiánské analýze (The Magician And The Analyst: The Archetype Of The Magus In Occult Spirituality And Jungian Analysis), která se zabývá psychologií iniciačních ritů v okultismu. Původní název měl znít Druhy okultních zážitků (The Varieties of Occult Experience), autor však shledal předmět příliš rozsáhlým. Moore popisuje ty, kdož hledají okultní poznání jako tazatele, kteří usilují o nalezení rituálního staršího bratra, který by jej doprovázel na setkáních s mimosvětskými silami. Považuje se za důležité pochopit psychologickou podstatu rituálů a najít nevědomé náhražky rituálních praktik. Kniha ovšem v úplnosti nezkoumá skutečnou podstatu „techniků posvátného“.

Douglas Gillette je mytolog a pastorační poradce. Mezi jeho posledními knihami se nachází titul The Shaman’s Secret The Lost Resurrection Teaching of the Ancient Maya, přibližující mayské chápání živoucího vesmíru, spojení mezi krví a extází, duše, šamanismus, smrt, utrpení a vzkříšení. Mezi některé prvky mayské mytologie patří i pohled na Boha coby „Svatou věc“, jež v sobě má monstrositu, „kosmický světostrom“, duše jakožto „bílá kvetoucí věc“, a blesk jako obnovující moc.

Pokračování →

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

Martin Olson: Encyklopedie pekla: Příručka pro démony při invazi týkající se planety Země a lidské rasy, která na ní parazituje

Hle! Poznání!

Nadmíru vtipnou publikaci, Encyclopaedia of Hell: An Invasion Manual for Demons Concerning the Planet Earth and the Human Race Which Infests It, právě vydalo kontroverzní americké nakladatelství Feral House šéfované Adamem Parfreym. Z jazyka démonů ji „přeložil“ Martin Olson, ilustroval Tony Millionaire a Mahendra Singh.

Tento husarský kousek temnot, Encyklopedii pekla jakožto “invazní manuál” na planetu Země, napsalo Jeho pekelné veličenstvo Satan pro své invazní hordy démonů a doplnilo je stovkami velmi nepříjemných ilustrací, diagramů a snadno pochopitelným a vysloveně odpudivým slovníčkem pozemských výrazů.

Poněvadž zvyky a lidská morálka jsou démonům naprosto cizí a těžko pochopitelné, napsal Satan tuto zvláštně poetickou vojenskou příručku k osvícení a poučení svých armád démonů. Tento mistrovský kousek vyjadřuje Satanovu nenávist k lidstvu a sobě samému, takže v encyklopedii najdete takové kapitoly jako “Kterak lovit a požírat člověka”; “Kterak nakládat člověčí hnis” a “Kterak naporcovat a krájet sirotečky.”

A proč invaze? Během posledního století se totiž peklo povážlivě přelidnilo – pardon, přetéká už démony. Satan potřebuje mnohem více prostoru pro zatracené, a taky obstarat lidský dobytek pro své hladové spousty démonických vetřelců.

Pokračování →

Architekti hrůzy

John Coulthart Březen - 5 - 2011

J. K. Potter: Pan Lovecraft (1979)

→ I

Rok 1920: spisovatel spočívá ve svém křesle, je noc, venku za okny spí staré město, na prázdnou stránku se line měsíční světlo. Sedí a čeká na příval slov. Jakmile se dostaví, zapíše je, často cítí beznaděj a marné snažení, jemuž se odevzdaně poddává. S neočekávaným návalem navracející se choroby popohání nedostatek uznání jeho ambice. Když ho předčasně sklátí nemoc a smrt vítězí, umírá s přesvědčením, že vyhynul, s jistotou, že jeho slova se ztratí spolu s posledním vydechnutím.

Jenže slova přežívají. Zachycena z éteru nového století, jeho citlivá inteligence z nich pro tuto chvíli stvořila mytologii, ztvárnila síly, které jeho současníci jenom matně – jestli vůbec – tušili. Mytologie těchto nezměrných, neosobních, a přesto ovladatelných sil visela ve vzduchu přicházejícího věku, mytologie konspirace pozdvižené na úroveň metafysiky, mytologie tyranie a změn, paranoie a holokaustu.

→ II

Tímto spisovatelem je Franz Kafka. Když v roce 1924 zemřel, H. P. Lovecraft nebyl znám mimo stránky časopisu Weird Tales, v nichž už byla otištěna hrstka jeho příběhů, třebaže nikoliv těch, jež ho později proslavily. (Volání Cthulhu přišlo až v roce 1926.) Je nepravděpodobné, že by Lovecraft znal Kafkovo dílo, bez ohledu na první překlady z 30. let XX. století, přesto je tu však jistá podobnost, nejen v působivém líčení hrůzy a odcizení, jež jeden líčil sporým a neafektovaným stylem, zatímco druhý barokním argotem šestákových plátků, nýbrž i proto, jak oba zachytili ducha své doby a tohoto světa, který pak čtenáři začali považovat za vizionářství.

Pokračování →

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu (Portál, Praha 2001)

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu. Hlubinně psychologický výklad středověké legendy

296 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 449 Kč
ISBN 80-7178-439-7

*

Marie-Louise von Franz vystudovala klasickou filologii a dvacet osm let spolupracovala jako žačka s C. G. Jungem. Působila v soukromé praxi v Curychu a vyučovala na Jungově institutu.  Publikovala řadu knih. V nakladatelství Portál již od ní vyšla díla Psychologický výklad pohádek (1998),  Mýtus a psychologie (1999) a Sen a smrt (2000).

Emma Jungová, manželka a žačka C. G. Junga, je autorkou několika drobných studií. Spolupráce na Legendě o grálu je jejím nejvýznamnějším autorským počinem. Jejím cílem nebylo zkoumání pověsti o grálu z literárně-historického hlediska.

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci. Její dílo ukončila roku 1955 smrt. Na přání prof. C. G. Junga se von Franz ujala pokračování a dovedla práci do konce.

Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání zejména již proto, že obsahují mnoho prvků, se kterými se setkáváme v mýtech a pohádkách.

Pokračování →

Čarodějnický sabat

Michael Ford a Michael Riddick Duben - 27 - 2010

Michael Ford je frontman americké skupiny Psychonaut hrající rituálně magickou hudbu a Michael Riddick založil skupinu The Soil Bleeds Black holdující středověkým kompozicím. Jejich společným projektem je skupina Hexentanz, jejichž jedna skladba zazněla i na 2CD kompilaci Lust From The Underworld (HCD 02-2, HORUS CyclicDaemon, 2004).

– San.

*

Ve středověku byl čarodějnický sabat považován za půlnoční shromáždění pekelníků, kteří usilovali o obnovení smlouvy se Satanem prostřednictvím rouhavých a chlípných rituálů. Zatímco toto historické období je zatemňováno záplavou pověr, samotný jev čarodějnického sabatu vyniká jako pozoruhodný rituální výraz, který stále ještě probouzí strach u náboženských konzervativců a heroldů morálky.

Ačkoliv se halí do tajemství historie, pozorované praktiky spojované s čarodějnickým sabatem dávají tušit témata shodná s jinými šamanskými tradicemi minulosti i dneška. Podobným způsobem tato tradice stále ještě rezonuje v současnosti mezi oněmi čaroději a čarodějnicemi, kteří usilují o intenzifikaci vědomí a šanci na sebeuskutečnění, jinak považovaná za stezku levé ruky.

Symboly, s nimiž je čarodějnický sabat ztotožňován, slouží jako katalyzátor pro rozlišování jemných mechanismů podvědomí a základních instinktů zúčastněných čarodějů a čarodějnic (nadále označovaných za uctívače). Tyto symboly probouzejí vědomí a touhu dosáhnout sexuálního či jiného spojení s živoucími démonickými inteligencemi, vyhledávanými uctívači za půlnočního shromáždění.

Čarodějův fetišistický totem pro Kaina

Satan, doslova „protivník“, vrchnost čarodějnického sabatu, představuje symbolicky sebeuskutečnění prostřednictvím vzpoury. Uctívač využívá vzpoury coby prostředek, jímž je možno vědomí dotlačit k tomu, aby došlo k vyvolání a kritickému rozebrání osobního přesvědčení, stejně jako oněch samolibostí, jež za normálních podmínek přežívají v běžném životě uctívače. Středověkým služebníkem Satana býval často ten, kdo hledal osvobození od omezujících podmínek křesťanské církve a společnosti v období, kdy tyto dvě instituce splývaly v jedno. Tato vzpoura skýtala novou možnost sebeuskutečnění zkoumáním svého nitra a nejpřirozenějšího stavu a paktování s démonickými bytostmi, jež se dostavují na čarodějnický sabat.

Čarodějnický sabat je možná tím nejhmatatelnějším přechodovým rituálem. Uctívač se připraví takovým způsobem, aby nastoupil na cestu ven z tohoto světa, prozkoumal imaginaci a upadl do hlubokého transu, v němž přicházejí neobvyklé stavy vědomí. Všeobecný šamanský přechodový rituál, jak jej popsal antropolog Mircea Eliade, začíná vizionářským prožitkem smrti, následovaným dobrodružstvím v podsvětí, kde je uctívač instruován a poučován božským učitelem a pak poslán zpět do světa živých, kde uctívač objevuje znovunalezený vztah mezi lidským a božským. V případě čarodějnického sabatu představuje tohoto božského učitele Satan, který navazuje nový vztah s uctívačem a pakt je stvrzen smlouvou podepsanou vlastní krví. A samozřejmě naopak Satan uděluje uctívači magické síly jakožto výsledek tohoto spojení.

Experimentuje se s prahem spánku, kdy je vědomí přenášeno do normálních stavů dřímoty, což způsobuje, že se uctívač probouzí do podmínek, jež jsou normálnímu vědomí nepřístupné.

Lze rovněž učinit podobný odkaz na přechodový rituál v případě sádhaků tantrických kultů v Indii, kteří usilují o zvnitřnění („vnějších“) zkušeností. Tito adepti pozbývají potřeby používat doplňky a nástroje v průběhu rituálů a namísto toho spoléhají jenom na uchvácení extází během meditace a „bdělého“ snění. Imaginace satanistického uctívače vytváří podobným způsobem samotný rituální akt jakožto živoucí ceremoniální praktiku:

„Během čarodějnického sabatu leží uctívačovo tělo v klidové poloze, čímž se snaží napodobit samotné lůno hrobu, z něhož kyne stínům démonického světa. Uspěje-li, vystoupí uctívač v duchovním rubáši vlka, sovy nebo hada a pokračuje směrem do rolí a lesů, aby zůstal skryt očím spícího.

Na shromáždění může uctívač potkat Kaina, muže sabatu, jenž stojí na hlídce u samotného ohně Iblísova, u onoho daru lidstvu, kterýž jest i darem vnímání (vjemů) a sebepoznání. Při tanci démonů kolem ohně proti směru hodinových ručiček začnou plameny za zvuků bubnů vystupovat tak vysoko, až Lilith vkročí do kruhu a obdaří zúčastněné polibkem hada.“

Tanec o sabatu

Taková slova a rituální popisy mohou vrhnout světlo na zážitek na sabatu jenom částečně. Autentická zkušenost z této praktiky přichází v individuálním prožitku. Jestliže například někteří uctívači hledají bránu na sabat v ďáblově masti, psychotropní masti vyrobené z různých bylin. Tyto substance mohou obsahovat rulík zlomocný, konopí, oměj či jiné ingredience, jež se nanášejí na kůži v citlivých oblastech, jako je vnitřní strana stehen, v podpaždí nebo dokonce do řitního otvoru. Je zaznamenáno, že šamani z odlišného kulturního vykonávají podobné činnosti, jako například sibiřští šamani, kteří užívali silenku (Amanita muscaria), aby byli inspirováni na svých duchovních cestách. Bez ohledu na to není nutné, aby byly tyto psychotropní látky používány k dosažení alternativních stavů vědomí. Spíše je tu volba průchodu ke stavům transu nebo k tomu, na co mág Austin Osman Spare odkazoval jako na „ani ani“ (Neither Neither), dualistické protikladné napětí mezi sněním a bděním. Tato praktika experimentuje s prahem spánku, kdy je vědomí přenášeno do normálních stavů dřímoty, což způsobuje, že se uctívač probouzí do podmínek, jež jsou normálnímu vědomí nepřístupné.

Většina uctívačů čarodějnického sabatu se propracuje ke shromáždění vlastním prozpěvováním. Takové invokace mohou zahrnovat připoutání uctívačova démona k určitému fetiši, jako je třeba lebka nebo hůl, nebo také počítáním hadích kůstek během recitování svých vlastních manter. Každou metodu, která úspěšně promlouvá k uctívači, během příprav iniciačního procesu, je třeba považovat za vhodnou. Imaginace a izolace tak vtahuje uctívače do osvíceného stavu transu, jejímž cílem jest pohnout vlastním démonem za hranice tělesnosti bděné reality, zanechávajíce za sebou objektivní paradigma venkovního světa, takže uctívač může vykročit za závoj stínů a vydat se v rej nejtemnějších snů infernálního světa, jemuž přisvědčují. V samotné praktice se uctívač konfrontuje a vládne rozkoším tělesnosti, obavám, touhám a vášni, aby žil jako bohové a bohyně v bdělém světě.

V jádru je sabat sen, který je živější než jakákoliv zkušenost v bdělém světě.

Čarodějnický sabat je peklo i ráj, oheň Luciferův darovaný každému praktikovi, když stojí tváří v tvář králi a královně tohoto infernálního rituálu. Toto napětí mezi posvátným a svatokrádežným dokládají témata a chování uctívačů. Toto znamenité umění, byvše okultní povahy, osvědčuje svoji důležitost pro praktikující svojí utajeností. Stezka levé ruky se stává výlučnou a privátní, kterou ti, co na ní uspěli a uvědomili si sami sebe a své vize prostřednictvím jejího černého umění, mají afektovaně za posvátnou. Naopak tento proces realizace vzpourou pochybností, evokacemi a zkoumáním nitra vyvolává profanaci toho, co je běžně a jinak posvátné, zejména symbolické rituály a ikony křesťanstva, jež se rozšířily během středověku. Je to důvod, proč černá mše čarodějnického sabatu slouží jako neuctivé a zpátečnické vyjádření jinak svaté křesťanské mše.

V jádru je sabat sen, který je živější než jakákoliv zkušenost v bdělém světě. Patří k němu zesílené vědomí, které prochází tělem a rozmlouvá s těmi, kdož vykonali totéž. Čarodějnický sabat tímto účinkuje jako obec, v níž praktikující stezky levé ruky mohou svobodně dýchat a bujně dovádět, dopřávat si požitků a radostí své povahy. Je to prvotní ritus probouzející snílka v těle uctívače. S hlubokým nadechnutím ať se uctívač vydá na sabat a pak povstane znovu v tělesné schránce živoucího těla střeženého démonickými stíny, jež jsou s ním posilujícím způsobem svázáni.

Výbava vzývatele

Po celou historii byl sabat skutečnou realitou. Od nokturnálních bitev benandanti po různé další kulty se dostává ritu sabatu rozličných kulturních interpretací. V moderních dobách už nechodíme do bitev s nepřátelskými šiky mrtvol; spíše otevíráme fortny pekelné samotným infernálním a chtonickým silám uvnitř nás samotných.

Podobným způsobem lze odkázat na maschary, prostopášníky, kteří tancovali kolem ohně směrem, který prý přináší neštěstí za zpěvů a vyvolávání totemových duchů jejich zvířecích služebníků. Podobni jsou perští jatukivové, jež se nazývali dévové nebo démoni, kteří se jako uctívači čarodějnického sabatu shromažďovali kolem ohně, aby kopulovali s démony a ostatními čarodějkami v prvotní extázi touhy.

*

S. Jason Black, Christopher S. Hyatt, Pacts with the Devil: A Chronicle of Sex, Blasphemy, and Liberation (New Falcon Press, 1993)
Peggy L. Day: An Adversary in Heaven, Satan in the Hebrew Bible, Harvard Semitic Monographs – HSM 43 (Harvard Semitic Museum, 1988)
Mircea Eliade: Shamanism (Princeton University Press, 1972)
Jeffrey Burton Russell: Witchcraft in the Middle Ages (Cornell University Press, 1984)
Austin Osman Spare: The Witches Sabbat (Fulgur Publishing)
Temple of the Vampire: The Vampire Sorcery Bible (www.vampiretemple.com)
R. C. Zaehner: Phoenix: The Dawn and Twilight of the Zoroastrians (Phoenix Press, 2003)

*

© okultura, MMIV

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b