Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Chodec po těle Matky

San Září - 21 - 2015
Ivo Chocholáč: Vezměte mne se sebou, Cesty (Trigon, Praha 2015)

Ivo Chocholáč: Vezměte mne s sebou, Cesty
(Trigon, Praha 2015)

Ivo Chocholáč: Vezměte mne s sebou, Cesty

80 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, vydání první, brožované

ISBN 978-80-87908-06-8

 

Malé zamyšlení nad krajinou a nejen nad ní. Věnováno živlům.

Neb jest tato knížka určena poutníkům po cestách světa i duše, otevřel jsem sobě Délského potápěče k Hérakleitově řeči [1] (str. 428) abych se podíval na původní zápis zlomku B 123 v jazyce Hérakleitově, když jsem pojednou zahlédl souzvuk mezi slovem filei a filius. V dalším výkladu (str. 269) se dočteme, že φύσις vzniklo jako postverbale, z hotového slovesa φύει prostým odloučením slovesných znaků, a znamená „plodit, vydávat, způsobit“, nebo v ději – kdy sice podmět vykonává (tedy „činný rod“), ale buď na sobě samém (tedy „trpný“, resp. „reflexivní“) či nějakým způsobem ve vztahu k sobě, ve svůj prospěch, tedy tam, kde v češtině používáme zvratné sloveso – znamená „růst, vznikat, narodit se, pocházet, vzmáhat se.“ Jde tedy o růst, nikoliv pouhé množení se a přibývání. Příroda jako to, „co se přihodilo, přírůstek“ a snad i to, „co vzniká bez zásahu člověka“.

Takto se místo úvodu ocitáme filiací rovnou v přirozenosti člověka, který „svými chodidly, v rytmu vlastní chůze, vpisuje do těla naší Matky zvláštní obrazce našich cest“. Chodec po těle Matky s Holí v ruce co opora nebo berla, neb dokonce zbraň. By hook or by crook, říkají Angličané, kdežto my už ne tak magicky „po dobrém či po zlém“. Odvíjející se klikatá cesta, labyrint světa, a uvnitř číhající Mínotaurus, pro jednoho meta s poučením, pro druhého poslední cíl.

Pokračování →

O příteli Boha

San Srpen - 2 - 2015
Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího (Malvern, Praha 2010)

Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího
(Malvern, Praha 2010)

Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího

334 stran, Malvern, Praha 2010, vydání první, brožované
ISBN 978-80-86702-82-7

 

Občas se stane, že nějakou knihu minete. Stalo se.

O to zásadnější se však ukazuje být její obsah a souvislost s vlastním niterným směřováním.

Monumentální dílo filosofa, orientalisty a religionisty Henryho Corbina (1903-1978) zásadním způsobem ovlivnilo naše poznání filosofie islámu. Díky svému vzdělání dokázal otevřít pole svých znalostí i filosofické interpretaci. Svými vydáními arabských a perských textů zpřístupnil i samotným Íráncům hlavní autory jejich mystické poezie a filosofie. Zároveň svými překlady těchto textů umožnil, aby se s bohatostí této myšlenkové tradice seznámili i lidé na Západě. Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího je jednou z jeho nejvýznamnějších studií. Jeho rozsáhlé dílo však zahrnuje i první překlady Heideggera a Bartha do francouzštiny, studie o Böhmovi a Swedenborgovi, pojednání o Grálu a angelologii i vytříbené překlady a komentáře perských súfíjských textů.

Ibn ‛Arabí se narodil v Murcii v roce 1165 a zemřel roku 1240 v Damašku. Tento mystik a velice plodný autor zůstává jednou z nejoriginálnějších postav súfijského esoterismu. Henry Corbin nás seznamuje s jeho dobou a zasvěcuje nás do klíčových témat jeho filosofie. Tato kniha nás uvádí do samého srdce súfismu a odhaluje nám duchovní topografii islámu.

Osoba Henryho Corbina je přitom pro uchopení díla Ibn ‛Arabího zcela nenahraditelná – platí u něho totéž, co on sám píše o díle svého mistra: »Půjde o meditaci, v níž bude využita „metoda theofanického modlení“. Je třeba „obcházet“ Chrám spolu s Ibn ‛Arabím, abychom pronikli do jeho tajemství.«

Učení Ibn ‛Arabího není dost dobře možné pochopit, aniž by se člověk povznesl na úroveň vnímání a hermeneutiky, která je z definice nepřístupná těm, kdož čtou texty doslovně.

Pokračování →

Do říše tibetských pohádek

San Listopad - 29 - 2011
Tibetské pohádky z oblasti Amdo  (Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
(Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
160 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2011, vydání první, brožované, cena 180 Kč
ISBN 978-80-86702-94-0

*

Tibetské pohádky z oblasti Amdo jsou sbírkou 59 krátkých pohádek, jež sesbírali tibetští studenti v rodném Amdu provincie Čchingchaj na čínském Severozápadě, z nichž řada byla v Číně vydána v podobě tibetsko-anglické učebnice. Přes postupující mocenský vliv Číny a modernizace v těchto oblastech si původní tibetské obyvatelstvo ve své slovesné tvorbě stále uchovává identitu svou myšlenkovou originalitou a výrazovou jadrností.

V každé sbírce pohádek hledáme základní mýtické prvky typické pro danou lingvistickou skupinu, které zároveň svým příběhem přesahují obvyklé dějové konstrukty. Při listování knihou vám padne do oka Podivný sen (6, str. 14), který přišel ke své zvláštní schopnosti tak, že „se skulil do hlubokánské díry“, v níž bylo „málo vzduchu“ a „černá tma“, ve tmě začalo svítit světlo a „ke svému překvapení spatřil malého červa, jak olizuje nějakou věc, která to podivné světlo vydávala“. Překvapeně se na to divadlo (theatrum mundi) díval a „uvědomil si, že když něco neudělá, tak brzy zemře, a tak začal olizovat světlo přesně tak, jak to dělal malý červ. Jednoho dne se malý červ začal zvětšovat“, až nakonec vyrostl v obrovského draka, který s jarem (zelená barva) začal létat ven z díry. Chlapec se ho chytil, aby ho vynesl ven. Při první styku s člověkem zjistil, že je neviditelný (Hádés) a začal dělat neplechu: tu snědl jídlo tomu, tu onomu, až jednou povolali mnicha, aby je rozsoudil. Svatý muž hocha spatřil a zeptal se ho: „Kdo jsi?“, a pak ho vyzval, aby odešel. Najednou zavál silný vítr (spiritus) a odvál chlapce pryč. Když sirotek otevřel oči, byl zase zpět ve svém ubohém domě. Děj trochu připomíná pohádku o rybáři, který ulovil zlatou rybu, která mu slíbila splnit tři přání, která však jeho žena nenasytně stupňuje až k bláhovosti, takže se nakonec ze zlatého paláce dostane zpátky do chudé rybářské chýše, když zatouží žít „jako Bůh“.

Pokračování →

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu (Portál, Praha 2001)

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu. Hlubinně psychologický výklad středověké legendy

296 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 449 Kč
ISBN 80-7178-439-7

*

Marie-Louise von Franz vystudovala klasickou filologii a dvacet osm let spolupracovala jako žačka s C. G. Jungem. Působila v soukromé praxi v Curychu a vyučovala na Jungově institutu.  Publikovala řadu knih. V nakladatelství Portál již od ní vyšla díla Psychologický výklad pohádek (1998),  Mýtus a psychologie (1999) a Sen a smrt (2000).

Emma Jungová, manželka a žačka C. G. Junga, je autorkou několika drobných studií. Spolupráce na Legendě o grálu je jejím nejvýznamnějším autorským počinem. Jejím cílem nebylo zkoumání pověsti o grálu z literárně-historického hlediska.

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci. Její dílo ukončila roku 1955 smrt. Na přání prof. C. G. Junga se von Franz ujala pokračování a dovedla práci do konce.

Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání zejména již proto, že obsahují mnoho prvků, se kterými se setkáváme v mýtech a pohádkách.

Pokračování →

Zlo je nadprodukce dobra

San Květen - 11 - 2010

»Jenže Bůh není dobrý, a proto nemůže být lepší. A nemůže-li tedy být lepší, nemůže být ani nejlepší, neboť tyto tři věci, dobrý, lepší a nejlepší, jsou Bohu cizí. – On je nade vším.«1

– Mistr Eckhart

„Zlo má náskok. Přitahuje naši pozornost. Ničemové podněcují naši představivost tak, jak to nedokáže žádný hrdina. Kdo si pamatuje, odkud se zjevila dobrá víla? A kdo dokáže zapomenout na Rasputina, Torquemadu, Hitlera nebo Stalina, Jacka Rozparovače či Hanibala Lectera?
Naše nejistota je v těchto záležitostech podtrhována už jen rozpory ve slovech, která používáme k jejich popisu nebo vysvětlování. Slovo ‘sankce’ pochází z latinského sanctio – ‘učiniti posvátným’. A když je něco v zájmu božím, pak je, zdá se, všechno povoleno.“2 Mistr Eckhart například praví, že „kdyby člověk spáchal tisíc smrtelných hříchů, je-li ten člověk, jak má být, neměl by chtít, aby je byl nespáchal.“ 3

»Žijeme uvnitř snu.
Ohni se mnou pojď:
Temnotou budoucí minulosti
kouzelník touží prohlédnout
je pouze jedna cesta mezi dvěma světy
Ohni se mnou pojď!«

– Twin Peaks: Fire Walk With Me

→ Agent Cooper coby novodobý Parsifal

Jiná estetika

„Anglické slovo pro zlo je evil, které společně s německým übel a holandským euvel pochází ze starověkého teutonského slova ubilo. Tato slova většinou označují opak ‘dobra‘. Evil se v dnešní angličtině používá ve spojení se zraněním, poškozením, s nějakou událostí, ale ve spojení s osobami se dnes už téměř nepoužívá, neboť jako přídavné jméno znamená ‘prokletý‘.“

I v moderní řeči se začnou používat archaismy, jakmile situace dospěje tak daleko, že začne přesahovat lidskou představivost. „Nancy Gibbsová, která psala v roce 1994 pro časopis Time o smrti půl milionu lidi v průběhu posledního kmenového masakru v Africe, měla problémy se vyjádřit a uchýlila se ke klasickému popisu misionáře: ‘V pekle nezůstal ani jeden ďábel. Všichni jsou teď ve Rwandě.’ Jedna věc, která se objevuje v Oxfordském slovníku, v heslu o zlu, je zajímavá, a to třídění jeho významu. Zdá se, že existuje ‘silný‘ a ‘slabší‘ význam. Silný označuje něco ‘veskrze prokletého‘ a slabší ‘něco, s čím se nedá souhlasit‘. Kořen slova ubilo znamená ‘nad‘ nebo ‘přes‘ a vede k významům, které slovník popisuje jako ‘přesahovat určité meze‘ nebo ‘jít za vyznačené hranice‘.“

Pokračování →

Dřevořez s číslem 4, uvedený dole, vykresluje mystickou ideu nebo podnět ke kulatému stolu rytířů krále Artuše, který je zase obrazem Svatého grálu. Guyotova romance nebo alespoň tradicionální báje o Svatém grálu se rozšířila ve Francii, Německu a Anglii. Protože dogma o transsubstanciaci nebylo ve dvanáctém století ještě církví stanoveno, neměl ještě kalich, znamení templářských rytířů, ten hluboký, mystický význam, jakého se mu dostalo ve století příštím. Grál znamená vázu. Svatý grál je identifikován s nádobou, s níž Ježíš slavil svatou večeři a která byla také použita ke shromáždění krve, jež vytékala z ran, které mu způsobil setník Longinus.

Excalibur

Walter Mapes, spisovatel dějin Svatého grálu, mu připisuje nadpřirozený původ. Ten vyslovil, že jeho pravým původcem byl Bůh a že ho měl v nebeské vizi odhalit jeden svatý eremita v Britanii asi r. 720. Tento autor činí Josefa koryfejem (coryphæi) historie Svatého grálu. Po 42 letém věznění je Josef z Arimatie, strážce Grailu nebo Grealu, konečně císařem Vespasianem propuštěn na svobodu. Maje posvěcenou nádobu a několik jiných relikvií a doprovázen svými příbuznými a žáky, rybáři Hebronem a Alainem Rybářem, putoval Asií, přičemž obrátil na víru Enelacha, krále města Sarassu. Pak odchází do Říma a odtud do Britanie, kde kázal evangelium a učinil 34 zázraků. Usadil se na ostrově Yniswitrin, Skleněný ostrov (grál je ze smaragdu, a proto zelený), dnes Glastonbury, kde založil opatství (Glastonbury Abbey) a Kulatý stůl (což učinil král Artuš) coby obraz Svaté večeře, při níž se 12 učedníků zúčastnilo „kulatého stolu“ na svých mýtických dvousedadlech, celkem jich tedy bylo 24, a k tomu dvojité hlavní sedadlo, neboli katedra (cathedra) pro Prvního aneb Spasitele. Posléze vystavěl tento apoštol Britů palác, v němž uschoval své cenné relikvie, svatý pohár (laikům při „večeři“ odepíraný), jemuž se dostává názvu Svatý grál, krvavé kopí („svislici“ z kříže sv. Jiří, jemuž je zasvěcen „Podvazkový řád“), jímž setník Longinus probodl bok Páně, z něhož vytekla „krev a voda“ – heraldické (královské) barvy rosikruciánů: Mars – červená; Luna – stříbro (nebo „oheň“ a „voda“). Existuje osm andělů, jeden pro každé půlnebesí, nebo temnou a světlou stranu, kteří střeží čtyři světové strany.

Svatý pohár je totožný s nádobou u Svaté večeře. Templáři jsou nástupci rytířů Kulatého stolu; a jejich nástupci jsou zase maltézští rytíři, s jejich osmi „jazyky,“ nebo národnostmi, z nichž každá je reprezentována jedním plátkem nebo paprskem osmicípého rudého templářského kříže.

Templářský chrám v Londýně byl zasvěcen svaté Panně Marii. Grál je svým způsobem orákulum. Tak říkajíc na pokyn „matky Boží“ se musí vykonat všechny „její“ příkazy. Přední německý rytíř Parsival zamýšlel dopravit grál na Východ, odkud původně pochází. Vzal Svatý grál, přeplavil se do Marseille s templáři a přichází ke dvoru svého bratra Feirifixe v Indii. Svatý pohár dává najevo přání, že by Parsival mě zůstat vlastníkem „grálu“ a pouze si změnit jméno na kněz Jan (angl. „Prester John,“ „prestre“ nebo „prêtre,“ Jehan nebo John). Parsival a templáři se v Indii usadili. Po zmizení grálu na Západě se král Artuš a rytíři Kulatého stolu, kteří ztratili „ústřední objekt“ nebo „růži“ (rosikruciánství) tohoto stolu, podjali jeho romantického hledání na všech stranách jakožto potulní rytíři. Putovali světem, leč marně. Grál nemohli nalézt, neboť ten je navždy skryt na dalekém „Východě“ nebo v „zemi Slunce.“ Wolfram z Eschenbachu nám vypravuje, jak mistr Guyot-le-Provençal nalezl v Toledu arabskou knihu, kterou napsal astrolog jménem Flegetanis, obsahující historii o úžasné váze nazývané „grál.“ Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b