Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Za Frûmi: Legends Act 2: Vampires
(CD, WAER004, Waerloga, 2004)

Za Frûmi: Legends Act 2: Vampires

CD, WAER004, Waerloga, 2004
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Simon Kölle je posledním opravdovým vizionářem a jeho vize jsou velkolepé a vskutku epické. Je to „Tolkien“ hudby. O posledním albu Za Frûmi říká: „Legends Act 2 – Vampires představuje 10 písní instrumentální hudby o dvou upírech (pět pro každého). Je to temné, upír Jakesh se brodí krví a hudba tomu odpovídá – nálada a pozadí jsou velmi orchestrální, neoklasické a gotické! Z mého pohledu jsou to nejlepší písně, které jsme pro tohle album napsali. Skladby 6-10 jsou o upírce Rianji, strašlivé královně a vůdkyni rozsáhlého kultu na východě. Písně jsou opět velmi temné a orchestrální, ale s nádechem Dalekého Východu a tóniny pocházejí z východní hudby. Na Za shum ushatar Uglakh jsou dvě skladby o upírovi Ismaelovi a mnohým se líbily. Chtěli jsme jít dál a zabývat se upíry hlouběji a pokusili jsme se složit opravdu upírskou hudbu!“

„Simon Heath je pravý génius, jakmile se začne zabývat hudbou. Nevidíte ho moc často dělat něco, v čem není dobrý. To je jeho osobnost. Jeho skvělé stránky vystoupí na povrch tehdy, když začne přemýšlet o hudbě a pak je tak rychlý, že začne chrlit ideje, když dostane inspiraci. Je mistr v mixování a v práci s detailem a designem,“ říká o něm Simon Kölle.

Jedna z nejlepších nahrávek Za Frûmi, jež můžete od nich slyšet. Jde o velmi odlišnou hudbu tohoto proudu, kterou skládají dva Švédi – Simon Kolle a Simon Heath, kteří jsou srdcem Za Frûmi. Není úplně lehké hudbu popsat. Ale můžete říci, že je to dobrá, velmi dobrá hudba. Za Frûmi mají vynikající melodie a skvěle  je uplatňují. Zvuk je unikátní.

Pokračování →

Henry Wardsworth Longfellow

Ultima Thule

Věnováno G. W. G.

*

Midgard a Thule

Od pradávna stojí proti sobě dvě síly obývající od úsvitu věků dvě různé pevniny, ostrovy či prostory.

Na straně dobra tak stojí Avalon Morgany le Faye, Cerridwenův Caer Sidi, Země mládí Niamha ze Zlatého rouna nebo tibetská Aharti. Na straně zla pak tibetská Šambala, především však skandinávská Thule.

Polák dr. Antoni Ferdynand Ossendowski, žijící až do bolševické revoluce v Rusku, kdy musel uprchnout z Petrohradu v roce 1918 právě kvůli své národnosti, se v Mongolsku ve stepích kolem Cagan-Luka poprvé setkal s fenoménem říše Aharti.

„Aharti,“ jak píše Ossendowski, „se rozkládá pod všemi zeměmi světa. … Obyvatelé Aharti jsou lidé učení a vládnou vysokým stupněm umění magického. My si vůbec nedovedeme představit rozsahu jejich vědění. … Kolem paláce ‚Vládcova‘ jsou domy mocných ‚goro‘, vládnoucích silami magickými, silami země, nebe, pekla i vody. V jejich rukou je život i smrt národův. Mohou vysadit polovinu naší země do vzduchu, osušit moře, změnit stepi v oceán a hory rozdrolit na písek pouště. Na jejich rozkaz rostou stromy i květiny; starci se stávají mládenci; mrtví vstávají z mrtvých. ‚Goro‘ letí úzkými, podzemními skulinami na vozech nám neznámých, jeskyněmi zalitými tajemnými, úchvatnými paprsky. … V nádherném paláci ze zářícího křišťálu přebývají ti, kteří vládnou všem šlechetným a bohabojným lidem, zůstávajíce sami nepoznáni. ‚Vládce světa‘ čili ‚Veliký Neznámý‘ nebo Brahytma vidí Boha a mluví k Němu tak, jako mluvím já k vám. Brahytma má dva pomocníky: Mahytma, který zná cíl budoucích událostí, a Mahynga, který stanoví příčiny oněch událostí. … Svatí ‚goro‘ zkoumají svět viditelný i neviditelný a jeho síly. Nejučenější z nich se scházejí časem k magické poradě a vysílají posly do takových krajů, jakých nedosáhl nikdy ani rozum ani zrak lidský.“^[1]

Nás tu zajímá onen skleněný zámek, než se vrátíme k Vládci světa.

Pokračování →

K. Meizter: Travelling Light
(CD, HCD 07, HORUS CyclicDaemon, 2006)

K. Meizter: Travelling Light (CD)

HCD 07, HORUS CyclicDaemon, 2006
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Nevypadá to příliš originálně, když slova recenzentova takřka splývají s myšlenkami původní konotace hodnoceného alba, tak jako v tomto případě – po dojmech z poslechu prvního sólového počinu K. Meiztera, vědce a hudebníka, jinak jedné poloviny dua Beyond Sensory Experience (tím druhým je Drakh, známý především z projektů MZ.412 a Nordvagr), pod jehož hlavičkou natočil do těchto chvil šest alb hutného psychoaktivního dark ambientu. Na své sólové prvotině však tento zajímavý Švéd využívá pestřejších vyjadřovacích prostředků a vytváří experimentální zvukové imprese, jež svojí tajemně dusivou atmosférou mohou opravdu zlehka připomenout hudbu k filmům Davida Lynche.

Nejvíce pak možná ústřední melodii z kultovního Twin Peaks v Play It As It Lays včetně vláčných tónů basy a stejného hypnotického vyznění. V ostatních třinácti skladbách však jde mnohem více jen o podobně mlhavé pocity, neuchopitelnost a surreálno. Velmi pestrému a emocionalitou prostoupenému albu však dominují především rytmy – plouživé, někdy řezavější, většinou však nenuceně, až tranceově rozhoupané, jejichž jednoduchost a přímočarost kvalitativně zhodnocuje pestrá paleta jednotlivých zvukových odstínů.

Přestože se Travelling Light nachází v hájemství temné elektroniky, K. Meizter zde filigránsky zapracovává povědomé zvuky a zvolna si pohrává s posluchačovými pocity. Rozmanité hlasy, dětské žvatlání, melancholické tóny piana, psychedelická či vazbící kytara – to vše slévá to jednolitého hudebního toku, jež působí až nečekaně dotaženě a uceleně. Umně mění nastolené tempo a barvu skladby, jako třeba ve výborné The Local Group, jejíž ostřejší, industriálně laděný úvod prokládá rafinovanými rytmy, posléze ji projasňuje až do triphopových barev, aby se nakonec celá slila do zklidněného finále v podobě tklivé nokturnální melodie.

O tom, že Meizter zde zdaleka nevyužívá jen „okoukaných“ žánrových prostředků, přesvědčuje například v Lock and Chain Find Again, za níž by se nemusel stydět ani agilní inovátor kytarového ambientu Aidan Baker. A o tom, že přes veškerou melancholii a tajemno umí překvapit i potutelnou hudební hříčkou, svědčí takřka enovsky delikátní Down the Up-Escalator. Zvukem psychedelické kytary v Detached možná nechtěně vyvolává ducha Nika Turnera z dávných Hawkwind či rockovou podobu Psychic TV, každopádně přesvědčuje o své nesporné invenci, díky níž se mu daří překročit často nadužívané žánrové stereotypy (srv. Some Battle On).

Brněnský label HORUS CyclicDaemon měl zkrátka při volbě svého sedmého albového počinu i tentokrát šťastnou ruku. Jsem přesvědčen, že kvalitu alba tohoto dosud nepříliš známého interpreta nebude muset prodávat pouze jeho účast v dnes již dobře zavedených Beyond Sensory Experience, ani účast Mika Goedrijka z This Morn‘ Omina, jež nahrávku výborně zmasteroval a v neposlední řadě ani famózně vypravená grafická podoba přebalu určená pro náročné sběratele (vlastní Meizterův design, tisk na špičkovém žlutém papíře, ručně dělaná obálka a pošetka). Album Travelling Light je totiž samo o sobě i tak velmi povedené.

© Igor Nováček
© okultura, MMVI

*

»Jenže Bůh není dobrý, a proto nemůže být lepší. A nemůže-li tedy být lepší, nemůže být ani nejlepší, neboť tyto tři věci, dobrý, lepší a nejlepší, jsou Bohu cizí. – On je nade vším.«¹

- Mistr Eckhart

„Zlo má náskok. Přitahuje naši pozornost. Ničemové podněcují naši představivost tak, jak to nedokáže žádný hrdina. Kdo si pamatuje, odkud se zjevila dobrá víla? A kdo dokáže zapomenout na Rasputina, Torquemadu, Hitlera nebo Stalina, Jacka Rozparovače či Hanibala Lectera?
Naše nejistota je v těchto záležitostech podtrhována už jen rozpory ve slovech, která používáme k jejich popisu nebo vysvětlování. Slovo ‘sankce’ pochází z latinského sanctio – ‘učiniti posvátným’. A když je něco v zájmu božím, pak je, zdá se, všechno povoleno.“² Mistr Eckhart například praví, že „kdyby člověk spáchal tisíc smrtelných hříchů, je-li ten člověk, jak má být, neměl by chtít, aby je byl nespáchal.“ ³

»Žijeme uvnitř snu.
Ohni se mnou pojď:
Temnotou budoucí minulosti
kouzelník touží prohlédnout
je pouze jedna cesta mezi dvěma světy
Ohni se mnou pojď!«

- Twin Peaks: Fire Walk With Me

→ Agent Cooper coby novodobý Parsifal

Jiná estetika

„Anglické slovo pro zlo je evil, které společně s německým übel a holandským euvel pochází ze starověkého teutonského slova ubilo. Tato slova většinou označují opak ‘dobra‘. Evil se v dnešní angličtině používá ve spojení se zraněním, poškozením, s nějakou událostí, ale ve spojení s osobami se dnes už téměř nepoužívá, neboť jako přídavné jméno znamená ‘prokletý‘.“

I v moderní řeči se začnou používat archaismy, jakmile situace dospěje tak daleko, že začne přesahovat lidskou představivost. „Nancy Gibbsová, která psala v roce 1994 pro časopis Time o smrti půl milionu lidi v průběhu posledního kmenového masakru v Africe, měla problémy se vyjádřit a uchýlila se ke klasickému popisu misionáře: ‘V pekle nezůstal ani jeden ďábel. Všichni jsou teď ve Rwandě.’ Jedna věc, která se objevuje v Oxfordském slovníku, v heslu o zlu, je zajímavá, a to třídění jeho významu. Zdá se, že existuje ‘silný‘ a ‘slabší‘ význam. Silný označuje něco ‘veskrze prokletého‘ a slabší ‘něco, s čím se nedá souhlasit‘. Kořen slova ubilo znamená ‘nad‘ nebo ‘přes‘ a vede k významům, které slovník popisuje jako ‘přesahovat určité meze‘ nebo ‘jít za vyznačené hranice‘.“

Pokračování →