Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

H. P. Lovecraft: Hrobka. Příběhy a vize z let 1917-1920

H. P. Lovecraft: Hrobka. Příběhy a vize z let 1917-1920. Spisy 1

222 stran, Plus, Praha 2010, vydání první, vázané, cena 269 Kč
Ilustrace František Štorm
ISBN 978-80-259-0051-2

*

Konečně! Aneb: dočkali jsme se, zdá se – abychom nepředbíhali –, souborného vydávání spisů Howarda Phillipse Lovecrafta. V prvním svazku s názvem Hrobka, a podtitulem Příběhy a vize z let 1917-1920, nalezneme 21 povídek, řazených – jak se dozvíme z ediční poznámky – chronologicky podle vzniku jednotlivých prací, nikoliv datumu jejich prvního vydání.

Beletristické dílo HPL existuje v několika kanonizovaných seznamech, z nichž lze spolehlivě vycházet. Sám Lovecraft si vedl soupis své tvorby a jeho přítel a pozdější vydavatel August Derleth jej otiskl v úvodu sbírky Dagon and Other Macabre Tales (1965). Kompletní soupis jeho díla sestavil lovecraftovský znalec S. T. Joshi a otiskl jej v An H. P. Lovecraft Encylopedia (2001).

Z tohoto soupisu také editoři českého souborného vydání vycházeli při ediční přípravě.

Z hlediska překladů se nakladatelství Plus opíralo o průkopnický ediční počin, který by tu rozhodně neměl být opomenut, a sice Spisy H. P. Lovecrafta vycházející v nakladatelství Zlatý kůň v 11 svazcích v letech 1990-96. Z hlediska myšlenkové a citační návaznosti je záslužné, že tyto překlady byly použity i pro přítomné vydání, přestože všechny byly nově přehlédnuty.

Čtenáři se tak dostane možnosti „s napětím sledovat tvůrčí cestu tohoto originálního autora se všemi odbočkami, pozastaveními a zákrutami dle toho, co právě Lovecrafta zaujalo, inspirovalo, mnohdy trýznilo, anebo čím se cítil osloven.“

Pokračování →

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník., autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

Jaroslav Olša: Závistivý lidojed a pták nepták. Mýty a pohádky z Nové Guineje

Jaroslav Olša: Závistivý lidojed a pták nepták. Mýty a pohádky z Nové Guineje

158 stran, Argo, Praha 2008, vydání první, vázané, cena 269 Kč
ISBN 978-80-257-0143-0

*

Lidová slovesnost se v novoguinejských vyprávěních prolíná s autochtonním animismem, vírou v nadpřirozenou sílu mana, černou magií a kultem předků legendárních prapředků, které vyznává a pěstuje převážná většina místních etnik.

Mana je neosobní síla nebo vlastnost, která se zdržuje v člověku, zvířatech a případně i v neživých předmětech. Slovo je příbuzné ve všech oceánských jazycích, ale najdete ho právě tak i v Koreji, Tibetu, Indii, Rusku, Moldávii, Finsku (kde ovšem Mana je přímo jméno finského podsvětí), u Anglosasů je to označení životní síly nebo charisma plynoucí z božské linie králů. Jde o universální archetyp procházející různými kulturami, magická síla, předmět sympatetické magie.

Inuitové ji nazývají sila, evropská alchymie éterem, Baskové adur, Egypťané ka, Íránci aša.

Jakkoliv se má zato, že transsubstanciace je vlastní toliko katolické církvi, přesto proměna rituálního předmětu v tělo Boží (pozřením) není omezena geograficky, nábožensky, kulturně ani etnicky. Přenos životní magické síly, mana, na nového nositele je možný požitím lidského masa – při slavnostech sing-sing, po vybojované kmenové válce, jako trest za provinění proti místní tradici či tabu. „Dlouhé prase“ (lidská oběť) umožňovalo převzetí žádoucích vlastností a stojí za zamyšlení, zda židovský zákaz jíst maso z prasete nemá nějakou dávnou vazbu právě na kanibalismus. Na území kmene Kumulu se nikdo neodvážil vstoupit a kdo tak učinil, zmizel a nikdy už ho nikdo neviděl. Stejně hodující Kukukukuové byli nazýváni „krvaví vrahové v pláštích z kůry.“ Popisovaný způsob rituálního usmrcení je prazvláštní: náčelník vyhrabe z ohniště oblázek velký jako ptačí vejce, k zajatci přiskočí několik mužů, chytnou ho za ruce a nohy a sednou mu na břicho a na hlavu. Náčelník mu jediným surovým pohybem široce otevře ústa a nacpe mu žhoucí kámen do hrdla a pak kusem dřeva ještě hlouběji. Kruh, který muži i ženy vytvořili kolem náčelníka a jeho oběti, propukne v chraptivý, rytmický, zběsilý jásot, všichni podupávají a tleskají, ozbrojenci máchají oštěpy a štíty. Pohled na tělo, svíjející se v strašných bolestech, v nich vyvolává šílenou extázi. Takhle usmrcený člověk, který vlastně začíná být pečen zevnitř ještě zaživa a teprve pak bude dopečen v hromadě řeřavých oblázků a žhavého popela, jim poskytne takový chuťový zážitek, jako žádný jiný mezi kanibaly oblíbený způsob přípravy „dlouhého prasete.“

Pokračování →

Julius Evola: Jezdit na tygru. Základní orientace v epoše rozkladu

Julius Evola: Jezdit na tygru. Základní orientace v epoše rozkladu

308 stran, Triton, Praha 2009, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7387-259-5

*

V detailní a přínosné předmluvě Milana Nakonečného vyznívají filosofická díla italského barona Julia Evoly – v duchu kulturního pesimismu – jako ožehavá a konfliktní, pro mnohé pokud ne rovnou konfliktní a pohoršující, pak přinejmenším „extrémní“ a „nestandardní.“ My se však už tuhé potravy bát nemusíme, mlíčku jsme odrostli, takže nám jeho aristokratismus, tradicionalismus a antiintelektualismus připadne co hutný hodokvas. Evola ovšem patří i k otcům okultury, neboť jeho rozsáhlé dílo zahrnuje mj. pojednání o umění, filosofii kultury, západním i východním esoterismu a politice.

Julius Evola se narodil v Římě roku 1898 v patricijské katolické rodině sicilského původu a prožil, vychováván jezuity, velmi bouřlivé mládí od básnických, malířských a dadaistických počátků přes zabývání se východní mystikou, hermetismem a dokonce i přes experimentování s drogami a magií až k novopohanskému tradicionalismu a politickému extremismu.

Pokračování →

Jan Stern: Totem, incest a odkouzlení buržoazie (Malvern, Praha 2007)

Jan Stern: Totem, incest a odkouzlení buržoazie

280 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2007, vydání první, brožované, cena neuvedena
ISBN 978-80-86702-28-5

*

Další soubor provokativních esejů mediálního teoretika Jana Sterna, ovlivněného především psychoanalýzou, vychází pod názvem Totem, incest a odkouzlení buržoazie. V knize se pokouší rozvíjet to, co sám nazývá psychoanalytická teorie kultury. Analyzuje za tím účelem horor Moucha, pohádku Valibuk od Boženy Němcové, starořecký mýtus o Myrrze, postavu inspektora Clouseau, píseň Josefa Laufera Dopis Svobodné Evropě, televizní pořad Vypadáš skvěle!, městskou legendu o muži se zapalovačem, „latentně homosexuální reklamy“ na pivo, svůj vlastní sen o procházení zdí či poselství mimozemšťanů ze souhvězdí Plejád. Už názvy některých esejů dávají tušit, že úspěch autorovy prvotiny Média, psychoanalýza a jiné perverze jej neodklonil od ambice pohybovat se na hraně: „Incest, klečení po výprasku a Ally McBeal,“ „Kouzlo třídního násilí a odkouzlení buržoazie,“ „Masturbující školačky a jiné tajné slasti“ či „Zabij Ježíše!“

Jsou to necelé dva roky, co jsem měl tu čest poprvé nahlédnout do duše Jana Sterna trávením stránek jeho knihy Média, psychoanalýza a jiné perverze. Dnes ten okulturní svatostánek navštívíme znovu.

Pokračování →

*

→ Čínský magický kult Ku

Ku

Osmnáctý hexagram I-ťingu, Ku, je překládán jako Zkaženost.

Následování a přizpůsobivost se snadno zvrhnou v cosi velmi nekalého. Taková je negativní spojitost tohoto hexagramu s hexagramem předchozím. Kdo se k někomu přidává a radostně jej podporuje, ten pro něj pracuje a slouží mu. Mluví-li se o zkaženém, pak jde o práci na zkaženém. Čínské jméno hexagramu vyjadřuje znak představující mísu plnou červů, symbol něčeho zkaženého, nepoživatelného. Sklad dolního a horního trigramu kombinuje měkkou ústupnost až apatii spodního trigramu s tvrdou vytrvalostí až umanutostí trigramu horního. Je to něco, co se nesrovnává, co je ve své podstatě zvrácené a volá po nápravě. Jsou jisté vhodné a nevhodné časy obětí, kterých je třeba, aby se dílo zdařilo a jeho plody zůstaly zdravé.¹

V srdci kultu Ku spočívá systém analogický mystériím vúdú, které se týkají 256 jedů Bohyně, čili kal. Ku je černá magie, jako je Wu magií „bílou“. Má jistou příbuznost s egyptským slovem Khu, a proto i odkazuje na ženskou povahu jejího zdroje. Khu je magická síla par excellence. Je zpodobňována cípkem nebo ocáskem femininního komplexu, v němž se vytvářejí kaly.

Když Kenneth Grant, žák slavného anglického mága Aleistera Crowleyho, vykládá ve své knize Hecate’s Fountain jeho slavný magický manifest o Novém Æonu, Knihu Zákona², popisuje kaly neboli barvy Hadita v jeho tajné manifestaci v tomto pořadí:

• modrá
• zlatá
• rudá
• purpurová
• zelená.

Hadit je nekonečně malý nebo atomický bod (bindu). Skrytý bůh, který jest jedno s Adadem, Daat (hebrejská sefira Poznání nebo Rozumu) a Thothem (egyptským bohem moudrosti, a také strážcem tarotu), jejichž spojení (yog) vytváří Yog-Sothotha.³

Pojem Yog-Sothoth pochází z Necronomiconu a znamená doslova „věk (yug) nebo aeon Set-Thotha.“ V metafysickém smyslu je Yog-Sothoth symbolem ducha Choronzona, velikého démona Chaosu, který dlí v srdci hmoty nebo v materiálním universu. Jeho tajemství je možné odkrýt pouze projitím Brány Daatu (tj. Thothovy) do pouště Setovy, Set-Thotha, či Sothotha.

Pokračování →

Kresba Lama od Aleistera Crowleyho, nesoucí název The Way (Cesta), se poprvé objevila roku 1919 na jeho výstavě nazvané Mrtvé duše v Greenwich Village ve státě New York. Na jaře téhož roku byla otištěna v periodice The Equinox III;1 jako frontispis Crowleyho komentářů ke knize Hlas ticha od H. P. Blavatské. Tato kniha s komentáři se označuje jako Liber LXXI. Jak se zdá, kresba vznikla v souvislosti s Amalantrah Working, řadou magických experimentů, které Crowley provedl se svou tehdejší partnerkou Roddie Minorovou v letech 1918-19, když žil v New Yorku. Záznamy se bohužel nedochovaly kompletní, ale ze souvislostí vyplývá, že portrét Lama tvoří základ těchto seancí.

*

Ófitské vejce

I.

Předpokládá se, že Amalantrah Working v mnoha směrech navazuje na řadu vizí a sdělení, které vzešly z evokací shrnutých pod název Ab-ul-Diz Working v roce 1911. V obou těchto záznamech je přednostně uváděn symbol vejce.

V květnu roku 1945 Crowley věnoval kresbu svému žákovi Kennethu Grantovi. Z dochovaných záznamů z roku 1947 víme, že Crowley s touto entitou nepřerušil kontakt až do své smrti. V 60. letech navázal nejsilnější kontakt s Lamem Michael Bertiaux, vúdú-gnostický mistr kultu La Couleuvre Noire¹, a několik dalších magiků z řádu Ordo Templi Orientis². V roce 1987 Kenneth Grant, vůdce anglické větve Ordo Templi Orientis, oznamuje v instrukci týfónského O.T.O. nazvané Dikpala cesty ticha, že „nejvyšší svatyně Řádu pokládá za vhodné zpravidelnit a prověřit dosažené výsledky členů O.T.O., kteří mají stálý kontakt s magickou entitou známou jako Lam“. Z těchto důvodů byl založen vnitřní kult Řádu, tzv. Kult Lama, který shromažduje poznatky z těchto kontaktů. O zpopularizování a rozšíření tohoto fenoménu se v součastné době zasloužil i žák Kennetha Granta a přední člen týfónského O.T.O., Michael Staley. Ten tématicky uspořádal několik veřejných přednášek a přispěl řadou článků do ústředního hlasu anglického Ordo Templi Orientis, magazínu Starfire.

II.

Nyní se pokusíme o exegezi několika tibetských slov, které tvoří či pouze obsahují slabiku lam. Tato slova, prostřednictvím svých významů i gematrických analogií, nám umožní poodhalit vztahy s dalšími východními esoterními jazyky světových kultur tak, že nám umožní úplnější náhled na podstatu a funkci Lama.

Již z předchozí stati víme, že Crowley tuto prazvláštní kresbu pojmenoval názvem Cesta. V tibetském jazyce se pro význam „cesta“ či „stezka“ používá slovo LaM. To, že jde o cestu duchovního růstu, nám dokazuje například donedávna zcela utajená tibetská nauka dzogčhen („naprosté“ či „velké zdokonalení“). V této nauce je cesta jednou ze tří částí nauky, která se výhradně týká způsobu, jak překonat dualistickou podmíněnost a jak dosáhnout své realizace. Numerická hodnota slova LaM je 42. Jiné tibetské slovo, které nás informuje o hodnotě této cesty je slovo BLaMa. BLaMa je název pro duchovního, jež lze přeložit jako „velekněz“ či „náčelník“. Jeho číselná hodnota je 57. Jeho sanskrtským ekvivalentem je slovo LaMa, které označuje „Průvodce stezkou“ či „Toho, který jde“. Další tibetský termín, který nám pomůže složit mozaiku Lamova obrazu je slovo TaLaM. Význam slova je „ambrózie“ či „nektar“, v sexuální magii pak jde o „menstruum“. Význam je totožný se sanskrtským slovem amrit. Tibetský přepis slova (TaLaM) skrývá numerickou hodnotu 51. Tomuto slovu je v praxi přikládán velký význam, neboť ho lze použít i jako invokační mantru k navázání kontaktu s Lamem. Abychom ho však mohli ve své praxi plně a nezávadně upotřebit, je nutné se nejprve šíře seznámit s řadou vztahů, které nám odkryla gematrie. Tyto gematrické souvztažnosti mezi klíčovými slovy nám pomohou odhalit skryté spojitosti a poslouží nám jako úvodní LAMeditace.

TaLaM (T=9, a=0, L=26, a=0, M=16; 9+0+26+0+16=51)

Stejnou hodnotu dále mají tyto tibetská slova:

MThaR – konec života (smrt), (M=16, Th=10, a=0, R=25; 16+10+0+25=51)

LTaGPa – to, co je za normálních okolností skryto, (L=26, T=9, a=0, G=3, P=13, a=0; 26+9+0+3+13+0=51)

RaL – přerušení v kontinuitě (času), propast, (R=25, a=0, L=26; 25+0+26=51)

ZaMPa – most na druhou stranu, (Z=22, a=0, M=16, P= 13; 22+0+16+13=51)

V sanskrtu podle kódu KaTaPaJaDhi slova: MRiTJU – smrt a MÁJÁ – iluze, přelud světa.

Nebo také hebrejský přepis jména egyptské bohyně Maat (Mem-Alef-Alef-Tet; 40+1+1+9=51), která s Horem zosobňuje tzv. Dvojitý proud, který představuje Setovy emanace, jež se v současném věku vylévají.

Sečteme-li číselnou hodnotu slova LaM (L=26, a=0, M= 16; 26+0+16=42) s hodnotou slova TaLam (51) získáme číslo 93. Číslo 93 v sobě nosí svou esoterní, skrytou, hodnotu, kterou je číslo 3; i.e. 93=9+3=12=1+2=3. Tuto  hodnotu má také již zmíněný výraz BLaMa (B=15, L=26, a=0, M= 16; a=0; 15+26+0+16+0=57= 5+7=12=1+2=3), který, již podruhé, odkrývá svou důležitost³.

Tibetské slovo BON⁴ má exoterní numerickou hodnotu 147. Esoterní hodnota je pak 3. Kořen slova BON znamená „odříkávat“ nebo „zpívat“ (mantry). Bön-Pa je pak stoupenec sekty Dug-pa, kultu stezky levé ruky, tibetského tantrismu. Exoterní číselná hodnota slova BON-Pa je 160, skrytá 7. Sedmička je pak magickým číslem Venuše.

V sanskrtu podle kódu KaTaPaJaDhi mají tuto numerickou hodnotu např. slova: BÓDha – Buddha, LUBDHa – hvězda Sirius⁵, lovec. Ve Varáhamihirových indických slovních číslovkách⁶ pak: GraHa-AGNI, 9(0)+3=93 – Planeta-Obětní oheň. Trojka v těchto metaforách zastupuje 3 Šivovy⁷ oči (TRINETRa).

V západní magické tradici je číslo 93 základním pilířem Crowleyho magického systému Theléma. Jeho slovní nositelé této hodnoty jsou:

AGAPH – láska (1+3+1+80+8=93)

ThELHMA – vůle (9+5+30+8+40+1=93)

V hebrejském jazyce pak např. přepis jména vyslance Hoor-paar-kraata, jenž předal Liber AL:

AIVZ (Ajin-Jod-Vav-Zajin) – Aivaz (70+10+6+7=93).

Tato meditativní analýza nám poodhalila:

1. Identitu i význam Lama z hlediska reintegrace
2. Spojitost s tibetskými duchovními naukami⁸
3. Spojitost s Crowleyho systémem Theléma

Další fakta vyplynou z následující kapitoly, která zkoumá fenomén Lama z hlediska indického esoterismu. Pokračování →