Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Æony, gyry, jugy a Zlatý věk

San Srpen - 8 - 2016
Rozpolcení Džamšidovo

Rozpolcení Džamšidovo

V roce 1992 přišel D. Ž. Bor s titulem Zlatý a železný věk aneb O vycházení světa z potopy, nebi, ráji a podsvětí.[1]

Zařadil do něho svůj výběr myšlenek a textů vztahujících se k podivuhodnému sídlu našich prarodičů a cyklickému střídání věků, čtyřem věkům lidstva. Na pomoc si vzal citace z děl Fulcanelliho, Liber occultationis, Clavis operis Georga von Wellinga, dále to byl Henricus Madathanus Theosophus a jeho Aureum saeculum redivivum.

O rok později na něj navázal rozsáhlejším, vytříbenějším a vlastními myšlenkami, idejemi, analýzami a syntézami naditém svazku Abeceda stvoření[2], s podtitulem Komorní soubor mýtoetymologických esejů o povstání člověka, jazyků, náboženství, kultury a civilizace, představujícího úvahy o hermetické kosmogonii.

Pokračováním je jeho již posmrtný opus Tajemný svět pravěku[3] s podobným podtitulem Mýtoetymologické eseje. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Studiem starých mýtů a dávnými civilizacemi se zabýval dlouhý čas, fascinován příbuzností jazykových kořenů napříč kontinenty, a v jeho průběhu objevil nové živ(n)é pole, na němž vyrašila podivuhodná věda, mýtoetymologie.[4]

Stal se vypravěčem příběhů o Hadu a Želvě, o podivných zápasech dobrých a moudrých Hadů s oněmi zlými a nemoudrými, o Rybích, Hadích a Ptačích lidech. Dlouhá léta umanutě stopoval tyto legendy až ke kořenům nesmírně vzdálených dob, jejichž skrovné pozůstatky jsou mementem dávné katastrofy, k níž my sami uháníme mílovými kroky, ba již jsme na jejím prahu. D. Ž. Bor to cítil rovněž, neboť poznamenává:

„Doufám, že novou knihu stačím napsat a varovat nás před námi samými: my jsme ti, před nimiž nás moudří varovali!“

Pokračování →

De Aqua: Splyňte v jednu vodu!

San Červen - 14 - 2014

 

Gustave Doré: Styx (1861)

Gustave Doré: Styx (1861)

V dialogu Menelaa a Protea (srv. Lúkianos: Hovory záhrobní. Česká akademie věd a umění, Praha 1930) prozrazuje Menelaos:

A že se měníš ve vodu, nebylo by, Protee, nic neuvěřitelného, jsi mořský tvor, a i to by se ještě sneslo, že v strom; ba ani to by nebylo k nevíře, změníš-li se druhdy ve lva: ale že je možno měniti se v oheň, ač bydlíš v moři, tomu se velmi divím a tomu nevěřím.

Tamtéž se Poseidon diví Alfejově umění:

Čím to je, Alfeje, že jenom ty jediný, když vpadneš do moře, že se ani nesmísíš s mořskou vodou, jak je to zvykem všech řek, ani se nerozplyneš a toku neukončíš, a trváš dále a jsi nesmíchán a stále jsi čistý a uchováváš si svou sladkou vodu a jako rackové a volavky se pohrouzíš do hlubin a spěješ mořem – neznámo kam? A parně se někde vynoříš na povrch a ukážeš opět nahoře –

A Alfejos mu vysvětluje:

Je v tom trochu, Poseidone, láska, a proto se neptej; však jsi již také kolikrát miloval.

Alfejos má rád studánku na ostrově Sicilii, jíž říkají Arethusa. Poseidon odvětí:

Ó, Arethusu já, Alfeje, znám; není škaredá, naopak, je čisťounká a vyvěrá volně ze země a ta její voda se na těch kaméncích leskne, jako kdyby bylo na nich vše stříbrné.

Alfejos s překvapením:

Jak ty tu studánku dobře znáš, Poseidone! Tam tedy jdu. … Zdržuješ mě zbytečnými otázkami, Poseidone, a já pospíchám.

Poseidon jej propouští se slovy:

Dobře díš. Jdi si tedy k té své milé a vynoř se z moře a spoj se s tou studánkou k společnému žití a splyňte v jednu vodu!

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Putování za »želví« civilizací

San Červen - 2 - 2013
D. Ž. Bor: Tajemný svět pravěku. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Mýtoetymologické eseje (456 stran, nakladatelství Trigon, sv. 6, Praha 2013)

D. Ž. Bor: Tajemný svět pravěku. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Mýtoetymologické eseje
(Trigon, Praha 2013)

D. Ž. Bor: Tajemný svět pravěku. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Mýtoetymologické eseje

456 stran, nakladatelství Trigon, sv. 6, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 440 Kč
ISBN 978-80-86159-68-3

*

Když v roce 1993 vyšel D. Ž. Bor se svojí knihou Abeceda stvoření. Komorní soubor mýtoetymologických esejů o povstání člověka, jazyků, náboženství, kultury a civilizace, bylo vnímavým čtenářům zřejmé, že se objevilo dílo nadčasové, nemající v současné hermetické literatuře obdoby nikde na světě, třebaže jisté nepřehlédnutelné signály přicházely už s titulem Zlatý a železný věk aneb O vycházení světa z potopy, nebi, ráji a podsvětí (1992), neboť už i tam nacházíme mýtoetymologické prvky (viz str. 9-44), a knihy tak tvoří se současně recenzovaným dílem nerozbornou trilogii a jako takovou ji i čtenářům doporučujeme.

Jak čteme z důležité ediční poznámky (od str. 444), která objasňuje genezi knihy a postup při editaci textu k vydání, vyšel Tajemný svět pravěku dva roky po smrti D. Ž. Bora. Studiem starých mýtů a dávnými civilizacemi se zabýval dlouhý čas, fascinován příbuzností jazykových kořenů napříč kontinenty, a v jeho průběhu objevil nové živ(n)é pole, na němž vyrašila podivuhodná věda, mýtoetymologie. Vydáním Abecedy stvoření však nic neskončilo. Přitahován mnohými výhonky na zeleném stromu svého pěstěného poznávání shromažďoval postupně další materiál, jak o tom svědčí dopis básníku Jiřímu Veselskému z 8. července 1998:

„Dá-li Bůh, ještě jednou se vrátím k Abecedě stvoření a mýtům. Svého času, někdy před dvaceti lety, jsem se zabýval zmizelou »želví« civilizací. Měl bych se na ni ještě jednou znovu podívat.“

Pokračování →

Dělej, co ty chceš

San Srpen - 26 - 2010

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

484 stran, St. Martin’s Griffin, New York 2002, vydání první, brožované, cena $17.95
ISBN 9780312252434

*

„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.“

Cara soror et frater,

*

Lawrence Sutin je profesorem na universitě v Hamlinu a má doktorát na harvardské universitě. Mezi jeho předchozí díla se řadí Divine Invasions: A Life of Philips K. Dick, Jack and Rochelle: A Holocaust Story of Love and Resistance a A Postcard Memoir.

Výzkum a psaní této biografie mu zabralo více než deset let (1989-99). Vydatné pomoci se mu dostávalo skrze přátelství a podporu frátera Superior O.T.O., jímž je v současnosti Hymenaeus Beta. On byl rovněž prvním čtenářem rozsáhlého rukopisu, který čítal kolem 1800 stran, a pomáhal mu jej redigovat až do konečné podoby, kterou má možnost nyní posoudit už čtenář. Mohou se mu zde tedy, je-li pozorný, odhalit materiály, které v předchozích (také: auto-) biografiích zařazeny nebyly, protože ležely v archivech, ať už z jakéhokoliv důvodu.

V úvodu se zpovídá: „Zatímco Hymenaeus Beta je religionista a já stojím zcela mimo a jsem skeptik co se týče thelémské víry, jeho kritika mého textu byla vždy respektována a sloužila hledání pravdy mezi fakty. Nicméně jsme se neshodli v četných bodech ohledně interpretace Crowleyho života a mé názory, jež tu můžete číst, by neměly být pokládány za jeho.“

→ Zlatý úsvit

Kniha má klasických 11 kapitol – číslo, které by Bestii potěšilo. V úvodu se dočtete o magické tradici, v níž se navrhuje, aby se zuřící boj mezi Ježíšem a Satanem (na chvilku) odložil stranou, to aby bylo byla pochopena pravá podstata mága. Bohužel přetrvává populární obraz Crowleyho coby neřestného satanisty, který si užíval drog a zvráceného sexu, aby oživil slabounkou šarádu své rouhavé magie; inspiroval prý nepravosti vrcholící rituálními únosy a vraždami, které řídily kulty, jež vrhly Ameriku do nekonečné krize. Crowley však vnímal satanismus jako „okázalý, lacině honosný, vyšperkovaný a pompézní sport, který není hoden jeho času a umu“. Crowley se ovšem stal předlohou mnoha literárních postav už od dob gotického románu; jen namátkou Mág W. Somerseta Maughama (1906), jemuž přisoudil jeho „zlovolná kouzla“; další spisovatelé fikce modelovali své ničemy podle Bestie: James Branch Cabell, Dion Fortune, Christopher Isherwood, M. R. James, Anthony Powell, H. R. Wakefield, Dennis Wheatley, Colin Wilson a Robert Anton Wilson (v Iluminátech). Britský dramatik Snoo Wilson napsal hit, který běžel v Londýně řadu let, s názvem Bestie. Pronikl také do novodobé popkultury, když se poprvé objevil na přední straně alba Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967), s oholenou hlavou a pronikavýma očima, jedna z jeho nejikonografičtějších podob, která vydržela ve světě rockové hudby v různých obdobách a odstínech až do dneška, ovlivnil texty Rolling Stones, Led Zeppelin, Davida Bowieho, Darryla Halla, Stinga, Ozzy Osborna, The Clash, The Cure a v neposlední řadě ze současné kvetoucí scény apokalyptického neofolku pak Current 93 (kde se mísí navíc ještě vliv Crowleyho žáka, Kennetha Granta), nehledě na záplavu méně známých kapel z oblasti hardcore, punku a industriálu.

Pokračování →

Poslední útočiště

San Květen - 1 - 2010

Michael Scott: Kočičí zaklínání

Michael Scott: Kočičí zaklínání

160 stran, nakladatelství Argo, Praha 2006, vydání první, vázané, cena 298 Kč
ISBN 80-7203-747-1

*

Michael Scott je irský autor, narozený v Dublinu v roce 1959. Nesmírně plodný spisovatel novel a krátkých povídek různých žánrů pro dospělé i děti. První jeho tři knihy představovaly vrchol mnohaletého cestování různými končinami Irska. Pracoval jako prodavač v antikvariátě a vzácné tisky jej přivedly do kontaktu s velkým množstvím téměř zapomenutých irských mýtů a legend, z nichž většina byla předávána toliko ústním podáním. Tak se započala Scottova celoživotní fascinace světem rozličných mytologií.

V recenzi The De Danann Tales jej Irish Times pozdravil coby „krále fantasie na těchto ostrovech,“ a irský Children’s Book Trust ve svém posledním průvodci světem dětských knih (Guide to Children’s Books) jej uznává za jeho „bezpříkladný příspěvek k dětské literatuře.“ Napsal rovněž pěknou řádku novel pod pseudonymem Anna Dillon.

Příběhy Michaela Scotta o dávných bozích, elfech, skřítcích i lidech se dodnes vyprávějí především na irském venkově, kde tato tradice vyprávění lidových příběhů zůstává stále živá. Lidé věří, že existují magická místa, kudy lze vstoupit do země kouzelných bytostí a kudy občas tyto bytosti přicházejí do našeho světa. O setkáních s bytostmi Sidhe se vypráví nepřeberné množství příběhů a v knize Kočičí zaklínání vám najdete alespoň malý zlomek z obrovské pokladnice pohádek a mýtů smaragdového ostrova.

Pokračování →

→ Aleister Crowley & Zlatý úsvit

Aleister Crowley kolem roku 1900

V srpnu 1898 se Aleister Crowley při náhodném setkání v hotelové restauraci seznámil s chemikem, metalurgem a alchymistou Julianem Bakerem.

Aleister Crowley, vlastním jménem Edward Alexandr Crowley, se narodil v rodině protestantského kazatele 12. října 1875, v anglickém lázeňském městečku Leamington, v hrabství Warwickshire.

Tedy v témže roce, kdy zemřel francouzský okultista Elifas Lévi a P. B. Randolph, a kdy H. P. Blavatská založila v New Yorku Teosofickou společnost. Prostřednictvím J. Bakera se pak seznámil s okultistou Georgem Cecilem Jonesem (fráter Yehi Aour), který jej představil Samuelu Liddellovi „MacGregor“ Mathersovi, šéfovi hermetického řádu Zlatý úsvit.

18. listopadu 1898 byl zasvěcen a přijat do řádu v Mark Mason’s Hall. Byl mu udělen titul Neofyt, přijal řádové jméno fráter Perdurabo (tj. ‚Vytrvám až do konce‘) a plně zaujat novou cestou k poznání, která se mu takto otevřela, opustil bez ukončení studia universitu.

Crowleyho kariéra ve Zlatém úsvitu byla závratně rychlá. Již v prosinci 1898 dosáhl titulu Zelator a v lednu 1899 titulu Theoreticus. Největší Crowleyho výhrou však bylo seznámení s Allanem Bennettem, který byl členem téhož řádu.

Bennett (fráter Volo Noscere), slavný inženýr, jsa chudý jako kostelní myš, se nastěhoval ke Crowleymu do bytu a stal se jeho učitelem. Provedli spolu četné magické operace a experimenty s psychedelickými drogami. Částečně tomu tak bylo kvůli Bennettově astmatu, jemuž pomáhaly zbavit se dušnosti a bronchiálních paroxysmů, a měly samozřejmě navodit i mystické stavy vědomí. K těm samozřejmě došlo, a to nejen vlivem farmakodynamismu drogy, ale i proto, že Bennett byl založen mysticky a ve Zlatém úsvitu podstoupil důležitá magická cvičení.

V únoru 1899 získal Crowley titul Practicus a v květnu Philosophus. V říjnu téhož roku koupil dům v Boleskinu ve Skotsku se záměrem, že o příštích velikonocích zahájí operaci podle rituálu Knihy svaté magie mága Abramelina (Francouzský překlad hebrejského originálu, pocházejícího z roku 1458, objevil Mathers v pařížské Bibliothéque de l’Arsenal.).

Do What Thou Wilt

V prosinci 1899 byl Crowley přijat do vnitřního kruhu Zlatého úsvitu. Kolem roku 1900 se začínají kontakty mezi Anglií a pevninou množit, díky známosti Arthura Machena (fráter Filus Aquarti), člen Řádu od roku 1899, je v Londýně Paul-Jean Toulet představen Edwardu Arthuru Waiteovi. Waite byl jedním z nejlepších historiků alchymie a specialista na řád Rosikruciánů. Přeložil např. Hermetické museum, což je reprezentativní výbor alchymických traktátů o sofospagyrickém umění; dále to byla Kniha o černé magii, zahrnující rituály a mystéria goetické theurgie, čarodějnictví a infernální nekromancie; a společně s Riderem navrhl tarotové karty, do jejichž symbolů uložil některá tajemství Zlatého úsvitu a napsal k nim knihu Obrázkový klíč k tarotu (poprvé 1910).

16. ledna 1900 udělil Mathers v Paříži v chrámu Ahathoor Crowleymu hodnost Adeptus Minor, proti čemuž se však postavila londýnská část řádu v chrámu Isis-Urania. Od té doby se datují roztržky, které postupně vedly až k rozpadu řádu Zlatého úsvitu, který už tehdy patřil k nejvýznamnějším okultním společnostem. Crowleyho morálka byla nakonec předmětem Mathersova manifestu, v němž rozvážně varoval: „Co neschvaluji, a čemu chci zabránit a budu to trestat, kdykoliv to v řádu zjistím, je pokus o posuzování a vměšování se do soukromého života členů řádu… Soukromý život osoby je záležitostí mezi ním a ní, a mezi jeho nebo jejím Bohem.“

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b