Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Descensus ad inferos

San Září - 12 - 2016
Druhá Smrt: Mythologem (SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem
(SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem

SomSon79, Sombre Soniks, 23rd May 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Projekt Druhá Smrt se rozhodl na svém pátém albu u labelu Sombre Soniks, nazvaném Mythologem, probádat některé mytologické linie, jejichž pozadí se pokusíme vynést na světlo evokací, když tvůrci nezanechali žádné pojítko ke svému hudebnímu ztvárnění, aneb – ponechali posluchači naprostou svobodu přidělit každé skladbě ze svého nitra ten nejniternější obraz.

»Slovo „mýtus“ je pro náš účel příliš mnohoznačné, neotesané a mlhavé; pro začátek nám neposkytne tolik jako výrazy, jež kombinují slovo μῦθος (mythos) se slovem λέγειν (legein), které znamená „spojovat“, „říkat“. Μυθολογία (mythologia) je umění, které existuje vedle i uvnitř poesie; jedná se o nesmrtelné tradiční vrcholky materiálu obsaženého v pohádkách o bozích a bohům podobných bytostech, o hrdinských bitvách a výpravách do podsvětí. Nejlepší výraz pro ně je „mytologéma“ – jsou to pohádky proslulé, ale nikoli nepřístupné dalšímu přetváření. Mytologie je pohybem této látky: je to něco pevného, a přece pohyblivého, podstatného, nikoli statického, poněvadž je to schopno proměny,« vysvětluje Karl Kerényi[1] v úvodní stati – Prolegomena, tedy ve smyslu alchymického „kamene-nekamene“, líthos oý líthos, což je právě taková transcendentální bytost jako Petr Pan.

Nás ovšem zajímá, že Kerényi dále uvádí „srovnání s hudbou, (neboť) je tomuto tématu nejbližší. Mytologie jako umění a mytologie jako látka splývají v jediný fenomén, stejně jako umění skladatelovo a jeho látka, svět zvuků. Hudební dílo nebo umění nám ukazují umělce jako tvůrce a současně svět zvuků jako stvořený svět. V případě, kdy duše tvůrce není v popředí, můžeme mluvit o umění, které se samo v tvoření vyjevuje. … V mytologii je tvoření obrazné, plyne v ní proud mytologických obrazů. Ale toto plynutí je zároveň rozvíjením. Mytologémata, pevně zachycená ve formě posvátných tradic, jsou nadále svou podstatou uměleckými výtvory. Totéž základní téma lze rozvíjet buď souběžně, nebo posloupně, stejně jako variace na hudební téma. Neboť přestože to, co plyne, zůstává samo o sobě obrazné, lze to stále ještě srovnávat s hudbou, a zejména s určitými hudebními díly…“

Pokračování →

Krev proti zl(at)u

San Duben - 29 - 2014

Gottfried Benn Dórský svět. Zkoumání o vztahu umění a mociGottfried Benn: Dórský svět. Zkoumání o vztahu umění a moci

120 stran, Délský potápěč, Edice Metanoia, Praha 2013, brožované, neprodejný privátní tisk
ISBN 978-80-260-4601-1

*

Prvním svazkem edice Metanoia byla studie Giorgia Locchiho nazvaná Podstata fašismu a patří na poličku k dalším faktografickým dílům zabývajících se předmětným fenoménem, třeba vedle knih Vlajka a Český fašismus Milana Nakonečného.

Druhý svazek (Λ) délského spolku pokračuje v linii vybraných a pečlivě volených prací ukazujících, že není třeba rozsáhlých svazků ke sdělení podstatných myšlenek, ale úplně stačí malá, téměř kapesní vydání, v nichž se skrývá celý estetický i etický svět. Stal se jím text Gottfrieda Benna Dórský svět s podtitulem Zkoumání o vztahu umění a moci, a Armin Mohler prohlašuje, že je to „jeden z nejkrásnějších textů estetizace moci.“

Ernst Jünger: „Člověk je pán forem.“ Uplácení, krutost a msta. Existovala pouze jedna jediná morálka, která směrem dovnitř znamenala: stát, a směrem ven: vítězství. Prótagorás nechá otce bohů promlouvat: „Vydej mým jménem zákon, že člověk bez mravního vědomí a citu pro právo má být zničen jako zlo obce. Dórský svět, to jsou společná jídla, aby všichni byli vždy připraveni. Výchova směřuje jen k tomuto cíli: zabít a podrobit.

Pokračování →

Magie & hudba

M. M. M. Srpen - 9 - 2013

Dámy a pánové,

Na počátku bylo Slovo.

Julius Troschel: Zéthos a Amfión (1850)

Julius Troschel: Zéthos a Amfión (1850)

Amfión a Zéthos, dvojčata, synové Dia a Antiopy, vyrůstali mezi pastýři na hoře Kithairónu. Amfión (mj. scénická hudba Arthura Honeggera z roku 1931) byl oblíbencem Hermovým, jenž proslul svojí lyrou. Daleko praktičtější Zéthos se Amfiónovi posmíval pro jeho oddanost tomuto nástroji, který mu podle jeho názoru překážel v tom, aby dělal něco užitečného. Jenže když dobyli Théby a pracovali pak na obnově městského opevnění, přišla Amfiónova chvíle, aby se smál. Hrál na lyru tak krásně, že se kameny na sebe kladly samy od sebe, zatímco Zéthos se s nimi plahočil zalit potem. Takto byly zdi Théb, města sedmi bran, vztyčeny mocí hudby. A proč právě město „sedmi bran“? K tomu posléze dospějeme, podržte to v paměti!

William-Adolphe Bouguereau: Arion (1855)

William-Adolphe Bouguereau: Arion (1855)

Orfeus obměkčil svojí písní srdce Plúta a Aríón se zachránil, když se vracel po moři z cest, před posádkou, která se ho chystala oloupit a zavraždit tím, že skočil do moře a tam ho vzal na hřbet delfín, přivábený jeho hudbou, který jej bezpečně dopravil na břeh.

Středověký arabský spisovatel Masoudi podává zprávu o neméně mimořádném postupu stavby tří pyramid v Gize: „Svitky papyru popsané jistými charaktery byly umístěny pod kamenné bloky připravené v lomu; při každém úderu se tyto bloky přesunuly na vzdálenost dostřelu luku (asi 150 loktů), a tak byly postupně dopraveny na pyramidy.“

Pokračování →

Orfeův sestup do podsvětí. Výbor z orfických textů (ed. Krištof A. Erhart, Pavel Mervart, Praha 2011)

Orfeův sestup do podsvětí. Výbor z orfických textů

236 stran, ed. Krištof A. Erhart, Pavel Mervart, Praha 2011, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87378-82-3

*

Tento výbor představuje průřez doposud nejlepší edicí orfických zlomků a svědectví, kterou sestavil španělský odborník na problematiku orfismu Alberto Bernabé. Orfismus je obtížně definovatelný fenomén starověkého řeckého náboženství, v jehož rámci vytvořil jakýsi organizovaný útvar, jehož učení uchovávala sekta, nebo společenství stejně smýšlejících stoupenců. Následovníkům Orfea bylo přisuzováno označení Bakchos (Dionýsův epitet). Dokonce se výslovně zakazovalo pohřbívat „nezasvěcené“ (totiž „ty, kteří se nestali Bakchy“). Výraz „stát se Bakchem“ navíc předpokládá průběh přechodového rituálu, v němž zasvěcený prodělá změnu svého stavu a vstoupí do stavu jiného, mezi ostatní zasvěcené – „mysty a bakchy“.

Myšlenky orfismu se mísily se starým pythagoreismem na jedné a orgiastickými kulty Dionýsa na druhé straně. Nikdy nevytvořil svébytný náboženský systém, současně však platí i to, že se prolínal do ostatních náboženských proudů té doby, ovlivňoval je a sám jimi byl ovlivňován. Patrně docházelo (nebo minimálně alespoň jednou došlo) k tomu, že z této symbiózy vzešla i komunita, kteří sami sebe nazývali „orfiky“, jako tomu bylo ve starověké Olbii.

Pokračování →

O daru vidění

San Březen - 25 - 2012

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo, Praha 2005)

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně

328 stran, Argo, Praha 2005, vydání první, vázané
ISBN 80-7203-670-X

*

V úvodu knihy se píše o lidech majících dar vidění a vypráví se o nich, že „prošli posvěcenou půdou tam a zpátky dřív, než byli pokřtěni“. Vidí to, co většině lidí zůstává skryté.

A o tom a o nich je tato kniha sebraných legend, pověstí a pověr z Bretaně.

Třebaže je titul knihy odvozen z téměř strašidelného příběhu Potopené zrcadlo, po hlubším studiu se zdá, že ústředním je Peronnik Hlupáček.

Jestliže se u něj zastavíme trochu déle, není to přezírání ostatních příběhů, nýbrž jeho naprosto výjimečná osobitost, původnost a narativní struktura. Vyprávění obsahuje mnoho alchymických a magických detailů, jež můžete dlouho promýšlet a následně domýšlet, o čem vlastně Peronnik přináší zprávu.

Po prvním přečtení seznáte, že z kategorie příběhů O hloupém Honzovi je tento ten nejpůvodnější. Peronnik Hlupáček je také uveden jako pohádka od Kulatého stolu.

Peronnik se řadí k nevinným človíčkům křtěným zaječím olejem. Z poznámky vyčteme, že jde o toho, který rozumu moc nepobral, ba pojedl málo vtipné kaše.

Pokračování →

Chaos

Hiram Gordon Wells Duben - 25 - 2010

Tento článek, napsaný prostřednictvím World Report Information Services pro Internet pod poněkud průhledným pseudonymem, se zabývá překonáním naší představy o tom, že jsme bytosti „bodové“. „Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude. Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita.“ Je dostatečně jasné, co nám brání být na kterémkoliv místě ihned a spojitě? Kdo si kouzelný klobouk nasadí, octne se v mžiku tam, kde si přeje být.

*

Chaos je pole, které je podložkou všeho, co existuje. Na počátku byl Chaos. Před velkým třeskem byl veškerý řád svázán do jediného monobloku, bodu menšího než elektron. Vše ostatní byl Chaos. Po velkém třesku vlivem vrozené symetrie původní matrice spontánně vznikly různé dimenze řádu. Tyto dimenze v kontinuu neustále expandovaly, ale v pozadí zůstává Chaos stále aktivní a plodný. Povaha tohoto pole Chaosu je chápána jen matně. Jde o naprostou absenci řádu nebo jde o souvislost s řádem, který zůstává člověku utajen? Fundamentálně je to nekoordinovaný zdroj stvoření. Z Chaosu povstává stvoření, které další síly formují. Řekové tomu říkali cornu copiae;1 zkroucená trouba, v níž nic není, ale z jejíhož ústí tryskají nejrůznější věci. Je zvláštní, jak se to podobá moderním teoriím, které se týkají černých děr. Fyzici, jako například Stephen Hawking, postulovali, že struktura černé díry se může podobat takové zkroucené troubě (nazvané „červí díra“), v níž je chaos zbaven všech předvídatelných fyzikálních zákonů (singularita).

Dále se tvrdí, že tyto červí díry ústí do jiné prostorové/časové dimenze místa (s názvem „bílá díra“). Je to forma hmoty, která prochází chaosem a dostává se jí zase jiné formy. Zde je to kvalita pole Chaosu, která slouží přetvoření hmoty a energie, rozbíjí je na složky, které mohou být znovu použity v různých dimenzionálních matricích. V těchto matricích, např. v našem vesmíru, nelze tyto energetické matrice, které vytvářejí planety, hvězdy, těla, mysli atd., rozbít a úplně rozmetat, neboť si zachovávají jistou podobnost.

Například energetická matrice těla se po deaktivaci ovládacího principu stále dál kombinuje s podobnými matricemi. Těla se stanou výživnými látkami stromů a červů. Přetvářejí zkonzumovanou matrici do podobných organických konstrukcí. Jestliže se takové kombinování neuskuteční, řekněme vlivem izolace ve vulkanické hornině, pak se tato matrice spojí s méně energetickou horninou v procesu fosilizace.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b