Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

První magické obrození

Knihu Zákona, Liber AL vel Legis, sepsal Aleister Crowley v Káhiře ve třech po sobě jdoucích dnech, a to 8.-10. dubna 1904. Nadiktovala mu ji netělesná entita jménem „Aiwass“, kterou později označil za svého osobního Svatého anděla strážce. Kniha se stala ústředním posvátným textem Thelémy. Crowley v ní vyhlásil příchod nové fáze duchovního vývoje lidstva známé jako „Horův aeon“.

HPL

HPL

Howardu Phillipsu Lovecraftovi bylo v té době 14 let. O deset let později se z jeho dopisu zaslaného časopisu All-Story ze 7. března 1914 dovídáme: „Přečetl jsem všechna čísla vašeho časopisu od jeho založení v lednu roku 1905,“ což znamená, že musel strávit pozoruhodné množství příběhů z nejranějšího období šestákové pulp fiction. Sám k tomu o pár let později dodává:

„Od roku 1913 jsem si vytvořil trestuhodný návyk vybírat si laciné časopisy, jako byl třeba měsíčník The Argosy, abych odvedl svoji mysl od fádnosti naší reality.“

Co přesně ho na těchto časopisech fascinovalo? V roce 1905 už byly jeho zájmy pevně vyhraněné a zaměstnávaly jeho pozornost na celý život: starožitnosti, chemie, astronomie, klasická literatura, poesie 18. století, a samozřejmě výstřední fantastické příběhy. V žádném případě však nepřečetl veškerou běžně dostupnou fantastickou literaturu, jež byla v tu dobu napsána, a tak objevil některé významné spisovatele této branže z konce devatenáctého a začátku dvacátého století poměrně pozdě. V osmi objevil Poea a to nasměrovalo jeho tvůrčí energii k fantastickým příběhům, jenže Ambrose Bierce a lorda Dunsanyho objevil teprve až v roce 1919, Arthura Machena 1923, Algernona Blackwooda a M. R. Jamese 1924 a Roberta W. Chamberse 1927.

Pokračování →

Dělej, co ty chceš

San Srpen - 26 - 2010

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

Lawrence Sutin: Do What Thou Wilt. A Life of Aleister Crowley

484 stran, St. Martin’s Griffin, New York 2002, vydání první, brožované, cena $17.95
ISBN 9780312252434

*

„Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.“

Cara soror et frater,

*

Lawrence Sutin je profesorem na universitě v Hamlinu a má doktorát na harvardské universitě. Mezi jeho předchozí díla se řadí Divine Invasions: A Life of Philips K. Dick, Jack and Rochelle: A Holocaust Story of Love and Resistance a A Postcard Memoir.

Výzkum a psaní této biografie mu zabralo více než deset let (1989-99). Vydatné pomoci se mu dostávalo skrze přátelství a podporu frátera Superior O.T.O., jímž je v současnosti Hymenaeus Beta. On byl rovněž prvním čtenářem rozsáhlého rukopisu, který čítal kolem 1800 stran, a pomáhal mu jej redigovat až do konečné podoby, kterou má možnost nyní posoudit už čtenář. Mohou se mu zde tedy, je-li pozorný, odhalit materiály, které v předchozích (také: auto-) biografiích zařazeny nebyly, protože ležely v archivech, ať už z jakéhokoliv důvodu.

V úvodu se zpovídá: „Zatímco Hymenaeus Beta je religionista a já stojím zcela mimo a jsem skeptik co se týče thelémské víry, jeho kritika mého textu byla vždy respektována a sloužila hledání pravdy mezi fakty. Nicméně jsme se neshodli v četných bodech ohledně interpretace Crowleyho života a mé názory, jež tu můžete číst, by neměly být pokládány za jeho.“

→ Zlatý úsvit

Kniha má klasických 11 kapitol – číslo, které by Bestii potěšilo. V úvodu se dočtete o magické tradici, v níž se navrhuje, aby se zuřící boj mezi Ježíšem a Satanem (na chvilku) odložil stranou, to aby bylo byla pochopena pravá podstata mága. Bohužel přetrvává populární obraz Crowleyho coby neřestného satanisty, který si užíval drog a zvráceného sexu, aby oživil slabounkou šarádu své rouhavé magie; inspiroval prý nepravosti vrcholící rituálními únosy a vraždami, které řídily kulty, jež vrhly Ameriku do nekonečné krize. Crowley však vnímal satanismus jako „okázalý, lacině honosný, vyšperkovaný a pompézní sport, který není hoden jeho času a umu“. Crowley se ovšem stal předlohou mnoha literárních postav už od dob gotického románu; jen namátkou Mág W. Somerseta Maughama (1906), jemuž přisoudil jeho „zlovolná kouzla“; další spisovatelé fikce modelovali své ničemy podle Bestie: James Branch Cabell, Dion Fortune, Christopher Isherwood, M. R. James, Anthony Powell, H. R. Wakefield, Dennis Wheatley, Colin Wilson a Robert Anton Wilson (v Iluminátech). Britský dramatik Snoo Wilson napsal hit, který běžel v Londýně řadu let, s názvem Bestie. Pronikl také do novodobé popkultury, když se poprvé objevil na přední straně alba Beatles Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967), s oholenou hlavou a pronikavýma očima, jedna z jeho nejikonografičtějších podob, která vydržela ve světě rockové hudby v různých obdobách a odstínech až do dneška, ovlivnil texty Rolling Stones, Led Zeppelin, Davida Bowieho, Darryla Halla, Stinga, Ozzy Osborna, The Clash, The Cure a v neposlední řadě ze současné kvetoucí scény apokalyptického neofolku pak Current 93 (kde se mísí navíc ještě vliv Crowleyho žáka, Kennetha Granta), nehledě na záplavu méně známých kapel z oblasti hardcore, punku a industriálu.

Pokračování →

Tři aeony a ty příští…

Dionysos Thriambos Květen - 24 - 2010

Užití precese rovnodennosti jakožto delimitujících faktorů aeonů jeví výhodu přizpůsobení původnímu symbolismu rituálu Zlatého úsvitu. V každém případě je třeba mít na paměti, že formule starého aeonu je jenom zvláštním případkem nového. Zatímco novější design má širší a obecnější použití, staré vzorce budou pořád ještě uplatňovány za omezených původních podmínek a mohou nabídnout příhodnější „páku“ pro jisté, nyní už rutinní druhy prací. Analogicky lze vnímat nahrazení staroaeonské formule novější jako obdobu nahrazení Newtonovy klasické mechaniky relativistickou fyzikou Einsteina.

*

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

Aby historicky situoval své zjevení Knihy Zákona, navrhnul Crowley vývoj aeonů, neboli periody odlišných duchovních ekonomií či „formulí.“ Nehledě na gnostické pojmenování „eon,“ byla Crowleyho základní idea téměř jistě ovlivněna tehdejší křesťanskou naukou o udílení dobra a zla a zvěstování úmyslu božského zjevení fundamentalistickým hnutím Plymouthských bratří, k nimž náleželi Crowleyho rodiče. Nauka o udílení dobra a zla se od té doby stala velmi populární zvláště mezi americkými evangelíky. Jistě jak Crowleyho aeony a nauka o udílení dobra a zla zakladatele Plymouthských bratří Johna Nelsona Darbyho sdílely základní intelektuální infrastrukturu se západní historií věků pojmenovaných podle hlavních kovů v té době zpracovávaných, a byly do nich zapojeny i hinduistické jugy, a dokonce různé manvantary a kalpy theosofické meta-historie.

Crowley podává v četných textech nárys těchto tří základních aeonů. V pojednání „Historická koncepce, na níž se zakládá Kniha Zákona“ (pátá část „O přijetí Knihy Zákona“ v jeho Zpovědích, a nedávno vydaný jako apendix ke knize Magick), předkládá následující shrnutí:

Abych zrekapituloval historickou bázi Knihy Zákona, dovolte mi říci, že evoluce (v rozsahu lidské paměti) naznačuje tří zásadní fáze: (1) uctívání Matky, neustále plodící svojí vlastní mocí; (2) uctívání Syna, obrozujícího se mocí své dobrovolné smrti a vzkříšením; (3) uctívání Korunovaného a vítězícího dítěte (aeon vyhlášený Aiwassem a obsažený v jeho Slovu Theléma).1

Osiris

Tím, že charakterizoval druhý nebo Osiridův aeon jako aeon „Syna,“ se tento výklad odlišuje od něčeho, co Crowley schválil v pojednání Manifesto of the E.G.C. od W. B. Crowa:

»Svět vstoupil (březen 1904) do Nového aeonu, do věku Korunovaného a vítězícího dítěte. Nadvláda Matky (aeon Isis) a Otce (aeon Osirida) jsou minulostí. Mnoho lidí nenaplnilo zcela tyto formule, a tak jsou pro ně v omezené míře stále ještě platné; Mistři však rozhodli, že nastal čas k udílení svátosti aeonu Horova těm, kdož jsou schopni to pochopit.«

Ambivalentnost Otec-Syn Osiridova aeonu je zajímavá sama o sobě, není však podstatná pro naši diskusi. Pozdější a lépe známé vylíčení, jež se týká Otce, se promítlo do úvodu vydání Knihy Zákona péčí O.T.O. z roku 1938 e.v., v němž čteme následující:

[Kniha Zákona] vysvětluje, že jisté nesmírné „hvězdy“ (nebo agregáty zkušeností) lze popsat jako bohy. Jeden z nich byl právě ustaven do úřadu a dohlíží na osudy této planety po dobu 2000 let. V historii lidstva, pokud to víme přesně, jsou tři takoví bohové: Isis, matka, když vznikl vesmír jako mléko, které z ní vytrysklo; toto období se vyznačuje matriarchátem.

Pak, 500 př. n. l., přichází Osiris, otec, kdy byl vesmír vnímán jako katastrofa, láska, smrt, vzkříšení, jako metoda, která navozuje zkušenost; to koresponduje s patriarchátem.

Nyní je to Horus, dítě, jehož přispěním začneme vnímat události jako souvislý růst podílející se svými prvky na obou těchto metodách, a žádné okolnosti jej nepřeruší. Současná perioda zahrnuje rozpoznání individua coby jednotky společnosti (viz Ortega y Gasset: Vzpoura mas).

A tento výčet, jakkoliv je absurdní co do pojmů empirické historie, je „ortodoxní“ prezentací předmětu thelémského textu. Vzápětí je následován takovými výklady jako je Basic Magick [Základní magie] Jacka Parsonse (publikován v Freedom is a Two-edged Sword), kapitolou Evolution of Magical Formulae [Evoluce magických formulí] v knize Magick of Thelema [Magie Thelémy] Lona DuQuette, a The Angel and the Aeon [Anděl a aeon] v knize Aleister Crowley and the Hidden God (Aleister Crowley a Skrytý bůh) Kennetha Granta. Pokračování →

Spareova ontologie

Stephen Mace Květen - 23 - 2010

Stephen Mace se narodil v Kalifornii v roce 1948 a v období dospívání se odstěhoval do Milfordu ve státě Connecticut. Magií se zabývá od roku 1970 a pravidelně přispívá do anglického časopisu Chaos International. Napsal knihy: Stealing The Fire From Heaven: A Technique For Creating Individual Systems Of Sorcery; Squeezing Being: A Modern Approach To Reality Manipulation, a Taking Power: Claiming Our Divinity Through Magick. Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás a podstata Spareovy magie spočívá v jeho řešení hlavolamu objektivity a subjektivity, makrokosmu a mikrokosmu.

*

Celá podstata otázky »Co je skutečné?« spočívá v zásadě v tom, že nás trápí touha poznávat už od té doby, co si lidé začali být vědomi sami sebe a dokázali si uvědomit, že na ni potřebují znát odpověď. Největší obtíže způsobuje problém vymezit, co je objektivní a co je subjektivní, nebo co se opravdu nachází vně a co je jen na ni projektováno našimi vlastními dispozicemi – našimi nadějemi, potřebami, obavami a také předsudky, ať už jsou vědomé nebo nevědomé, připouštěné nebo potlačované. To všechno, co známe, je tím, co postřehujeme, takže je zhola nemožné, aby to bylo absolutně objektivní, a přesto je objektivní realita sdostatek reálná, což může potvrdit každý, kdo měl automobilovou nehodu.

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem.

Eliminace dispozic vnímajícího je jediným hlavním cílem vědecké metody i se svým důrazem na měřitelnost a opakovatelnost, které mají zajistit, aby vědecké teorie fungovaly pokaždé, když je chce někdo odpovídajícím způsobem použít. Tyto pojistky však dostoupí svých mezí, jakmile začneme studovat něco, co má vědomí, neboť mysl nemůže být změřena a na pokusy donutit ji, aby vyhověla požadavkům na opakovatelné experimenty, odpoví s perverzním a výsměšným vzdorem. A přestože tomu tak je, pořád ještě se jistí akademičtí psychologové snaží redukovat veškeré mentální funkce na něco, co lze kvantifikovat v laboratorních podmínkách a dojít ke zcela logickému závěru, že mysl není nic víc než vedlejší účinek existence nervové tkáně. Má to asi takový smysl, jako kdybychom se pokoušeli napravit zlomenou nohu modlitbou a zároveň je to i nejjasnějším důkazem toho, že striktně vědecký postup na tomto místě přestává fungovat.

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem, neznamená to však, že tak unikneme hlavolamu objektivity a subjektivity. Namísto toho zformulujeme tento problém znovu jakožto problém makrokosmu a mikrokosmu. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás. V tradičním pojetí mágové předpokládají, že ten či onen starodávný planetární mytologický aspekt je popisem sil těchto »bohů«, kteří působí jaksi zvenku a že lidská entita – jakožto »kreace« či »emanace« těchto bohů – je skladbou těchto sil, které takto zakoušíme zvnitřku. Jakmile mág jednou zvolí patřičnou božskou strukturu, má – ať už jde o muže či ženu – k dispozici techniky ceremoniální magie, s jejichž pomocí může manipulovat se silami, které jsou v této struktuře obsaženy a může díky nim buď tuto moc povznést nebo ji upozadit, přivolat ji nebo ji nechat zeslábnout, podle toho, jak tomu chce jeho vůle.

Pokračování →

Tajní vůdci

Aleister Crowley Květen - 6 - 2010

Cara Soror,

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

*

Jsem opravdu šťasten, že jsem byl v těchto impertinentních kuriozitách donucen vzít kormidlo zčistajasna pevně do rukou a poznamenávám, že tvé přání být informována o Tajných vůdcích A ... A ... je oprávněné; je to opravdu velmi důležité, abychom měli jasno v našem smýšlení o nich, pod jejichž kuratelou a ochranou oba dva pracujeme.

Správně mi připomínáš, že jedním z mých dřívějších sloganů zněl „Tajemství jest nepřítelem pravdy“; jakpak tedy, že jsem se spokojil s politikou utajování v záležitosti tak zásadní?

Nejlepším plánem snad pro mne bude, když vyložím fakta k tomuto případu tak dalece, jak to bude možné; vyplyne z nich, že žádná alternativní politika není možná.

První podmínkou členství v A ... A ... jest, že člověk je zapřísahán, aby ztotožnil své Veliké dílo s pozdvižením lidstva na vyšší úrovně, duchovně i v každém jiném ohledu.

Proto je nasnadě, že ti, kdož byli pověřeni vedením Řádu, by měli být přinejmenším Mistři chrámu, jinak bude jejich úsudek bezcenný; a přinejmenším by to měli být mágové (ačkoliv ne toho druhu, který přináší Slovo nové formule světu zhruba každých 2000 let), jinak by byli neschopni ovlivnit události v měřítku, jež vyplývá z rozsahu Díla.

Jaké povahy jest tato síla, tato autorita, toto porozumění, tato moudrost-vůle?

(Jdu vzhůru od Gebury k Chokmě.)

Na pasivní úrovni je poměrně snadné zformovat nějakou ideu; neboť základní vlastnosti jsou především extenzí oněch vlastností, které všichni v nějakém stupni máme. A zda-li je porozumění-moudrost „správné“ nebo „špatné“, musí být především věcí zkušenosti; často jenom čas může rozhodnout takové záležitosti.

Jenže pro aktivní stránku této věci je třeba postulovat existenci formy energie, jež jest jim k dispozici, která je stavu „způsobit změnu ve shodě s vůlí“ – jedna z definic magie.

Ovšem to je, jak víš, výjimečně složitý předmět; její teorie jsou křivolaké a praxe nabita obtížemi všeho druhu.

Pokračování →

Amrita

Aleister Crowley Květen - 4 - 2010

Amrita je sbírkou mnoha „začátků“ Aleistera Crowleyho a představuje metodu obnovování mládí a energie – což je ústředním tajemstvím života. Crowley si byl vědom toho, že jeho zneužití – pramenící z malé obeznámenosti a nevědomosti – by mohlo zdiskreditovat toto magické arciumění, které vyžaduje náležitou přípravu a koncentraci, a proto jsou jeho slova střežena. Jako ten, kdo prohlašoval, že „Mystérium je nepřítelem pravdy,“ však také věděl, že „tajné vědění má naprosto odpovídající strážce.“

Crowley byl perfekcionista neustále usilující o konečnou pravdu. Mnohokrát se pokusil vysvětlit nevysvětlitelné, objasnit cestu každému. Jak napsal v Konx Om Pax: „Drahé dítky země, dlouho jste bloudily v temnotách. Opusťte noc a hledejte den! Snažte se nenapodobovat jazyk mudrců, neboť to jest snadné. Neexistuje královská cesta k osvícení: a aj, pravím vám, ve Světle je pravda pro Děti Světla. Pro ty v temnotách znamená zmatek a nástrahy.“

S úctou k mágovi věku Vodnáře vám nabízíme ukázku z připravované knihy ke zpytování, abychom napomohli vašemu postupu ve Světle.

A.M.R.I.T.A. je sbírkou statí Aleistera Crowleyho o okultní medicíně, obzvláště o amritě, jež je ústředním tajemstvím Ordo Templi Orientis (O.T.O.), zednářského řádu, údajně odvozeného z řádu Rosikruciánů z osmnáctého století, který si otevřeně nárokuje vlastnictví na „tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“1 Amrita znamená v sanskrtu „nesmrtelnost“ či „nesmrtelný nektar“; z tohoto slova se odvozuje řecká ambrosia, nektar bohů. Co bylo základem tak mimořádného tvrzení? Crowley, o to dychtivější odhalit závoj a přesto vázán přísahou mlčenlivosti ve spojení s vlastním smyslem pro to, co je v magii vhodné, zde odhaluje mnoho z teoretického základu magického omlazování – často vyjadřovaného alchymickou symbolikou – jež praktikoval a učil od roku 1912 do své smrti v roce 1947. Pro pochopení toho, jak důležité bylo v Crowleyho životě pátrání po elixíru, uvádíme několik životopisných údajů.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b