Hitlerova základna v Antarktidě

1181
RFZ-4 (1938)
RFZ-4 (1938)

Mýtus a konspirační teorie

*

Nové Švábsko (Neuschwabenland) je zeměpisný název vztahující se k oblasti Antarktidy v Zemi královny Maud. Německo ji začalo zkoumat již v roce 1939 a pojmenovalo ji po lodi z této expedice, Schwabenland, jíž se tohoto jména dostalo podle historické německé země Švábsko.

Třetí německou antarktickou expedici (1938–1939) vedl Alfred Ritscher (1879–1963), kapitán Kriegsmarine. Hlavním důvodem bylo nalézt v Antarktidě oblast pro německou velrybářskou stanici za účelem zvýšení produkce tuku. Dalším cílem bylo provést průzkum možných lokalit pro německou námořní, resp. ponorkovou základnu.

Thule Triebwerk Tachyonator 7
Thule Triebwerk Tachyonator 7

Nicholas Goodrick-Clarke ve své knize Černé slunce[1] uvádí, že „už na začátku 50. let začaly v německých nacionalistických kruzích kolovat pověsti, že létající talíře, objevující se už na sklonku druhé světové války, jsou ve skutečnosti německé superzbraně, které byly vyvíjeny a testovány již ve Třetí říši. V květnu 1945, když Německo kapitulovalo, byla prý tato technika přemístěna do bezpečí v Arktidě, Jižní Americe a Antarktidě.“

Hojná pozorování UFO byla tudíž spojována s tajnou přítomností nacistů v odlehlých a nedostupných oblastech světa. Kořeny mytologie o nacistických létajících talířích spočívají v úzce spřízněném mýtu o přeživším Hitlerovi.

Dobře zdokumentovanou událostí je v této souvislosti vynoření německé ponorky U-530 v časných hodinách 10. července 1945 u argentinské námořní základny v Mar del Plata[2], tedy dva měsíce po německé kapitulaci! Poručík Otto Wermuth, kapitán U-530, věřil, že bude v Argentině dobře přijat. Tato událost vyvolala mnoho spekulací. Bez ohledu na zprávy o Hitlerově sebevraždě, kterou měl spáchat 30. dubna, mnozí uvěřili, že ponorka U-530 odvezla Hitlera, Evu Braunovou, Martina Bormanna a další z Německa, a přistála s nimi buď na pobřeží Patagonie nebo v Neu Berchtesgaden v Antarktidě. 16. července uveřejnil Ladislas Szabo, maďarský emigrant žijící v Argentině, v argentinských novinách La Critica detailní líčení[3] Hitlerova domnělého útěku včetně úkrytů v Zemi královny Maud v Antarktidě. Převzala jej celá řada předních listů z celého světa, mj. Toronto Daily Star z 18. července 1945 s titulkem Hitler na antarktickém ledu.

Pravděpodobně létající talíř typ »Freiburg« nad nacistickým Berlínem v roce 1935
Pravděpodobně létající talíř typ »Freiburg« nad nacistickým Berlínem v roce 1935

Dohady se ještě rozmnožily, když se 17. července vynořila v Mar del Plata ponorka U-977 pod velením nadporučíka Heinze Schaeffera[4]. Záhadné dlouhé plavby ponorek a neznámé pohyby v době před jejich kapitulací dlouho po konci války[5] živily dohady, že tyto ponorky tvořily součást „tajemného konvoje“, který dopravil Hitlera a další nacistické pohlaváry s pomocnými silami do tajného úkrytu v Antarktidě. Mytická moc těchto příběhů o německých základnách létajících talířů v Andách a Antarktidě závisela na celosvětové vlně zájmu o UFO. Byla hlášena tisíce pozorování nad Severní a Jižní Amerikou, Evropou a Asií. Studená válka, závody supervelmocí v dobývání vesmíru a záplava science fiction vyvolaly poptávku po těchto příbězích. Opakující se panika, že americká vláda zatajuje informace o UFO, vytvořila psychický prostor, ve kterém byl fenomén UFO propojen s konspirační teorií. Podle ní se jak Američani, tak Rusové snažili popřít, že UFO jsou stroje vytvořené lidskou rukou a pilotované německými nacisty.

W. A. Harbinson: Projekt Saucer - Genesis
W. A. Harbinson: Projekt Saucer – Genesis

Britský autor W. A. Harbinson napsal pětidílnou sci-fi sérii Projekt Saucer[6], v jejímž třetím svazku pod názvem Genesis (1980) líčí, jak geniální americký letecký konstruktér John Wilson po řadě předchozích konstrukčních vývojových etap (tajemné vzducholodě v USA v letech 1896-1897; kauza tunguzského meteoritu; spolupráce s Robertem H. Goddardem na přelomu 30. let) odjíždí roku 1935 do Třetí říše, aby tam nabídl své služby, zatímco sleduje vlastní cíle. Využívá lidských i materiálních zdrojů totalitního státu a s nasazením otrocké síly vězňů nacistických koncentračních táborů, pracujících ve dne v noci, vznikají v Harzu a Durynsku obrovské podzemní továrny, kde se realizuje jeho zvrácený génius. Pod patronací SS konstruuje v ohromných skalních tunelech v Kahle létající talíř. Na konci války ničí jediný funkční exemplář a s pomocí SS generálů Hanse Kammlera a Artura Nebe prchá i s konstrukčními plány UFO do předem vybudované pevnosti v Antarktidě. Tam vzniká nový řád, fungující hlavně pomocí čipů implantovaných do mozků lidských robotů (únosy indiánů nízkého vzrůstu z povodí Amazonky), rozšiřující se pomocí vyspělé technologie létajících talířů po celém světě (únosy dalších „mozků“ pro práci na základně v Antarktidě) v průběhu padesátých až sedmdesátých let dvacátého století.

Mrazivá futuristická vize, do níž W. A. Harbinson vplétá obrovské množství pravdivých detailů a reálných osob, předestírá paranoidní obraz totality zaváděné Johnem Wilsonem, kde dochází k manipulaci osob a vyšetřování, nezákonných akcí mužů v černém, únosům osob v UFO, mazání osobních vzpomínek, diktátu národním vládám po celém světě a mnoha dalším frustrujícím událostem.

Iron Sky (Finsko, Německo, Austrálie, 2012)
Iron Sky (Finsko, Německo, Austrálie, 2012)

Létající talíře vyvolávají mnoho otázek. C. G. Jung vykládal jejich tvar připomínající mandalu jako symbol jáství a absolutní celistvosti (srv. Tajemno na obzoru. O fenoménech UFO a mimozemských jevech. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 1999). Ale jejich zářivý povrch a neskutečná rychlost poukazují na estetiku obrněné nepřemožitelné identity, hluboce zakořeněnou fašistickou představu o technice, mužství a sexualitě. Mytologii nacistických létajících talířů podtrhuje symbolika třpytivých ledových pustina Antarktidy, kde výhradně mužské vojenské komunity zdokonalují v hangárech létající talíře, aby si znovu podmanily svět.

Do kin dorazil i pop-kulturní sci-fi film Iron Sky (Finsko, Německo, Austrálie, 2012), jehož námětem je významný průlom v antigravitaci, který ke konci 2. světové války učinil generál SS Hans Kammler. Z tajné základny postavené v Antarktidě byly v roce 1945 vypuštěny první nacistické vesmírné lodě k založení vojenské základny Schwarze Sonne (Černé slunce) na odvrácené straně Měsíce. Základna slouží k vybudování mohutných válečných UFO, které mají ve správném okamžiku zaútočit na Zemi a ovládnout ji. Je rok 2018: nacistická invaze je na cestě a svět spěje ke zkáze.

 


[1] Nicholas Goodrick-Clarke: Černé slunce. Árijské kulty, esoterický neonacismus a politika identity. Eminent, Praha, 2006, str. 192n.

[2] NARA 1985. Records relating to U-boat warfare, 1939-1945. Washington: National Archives and Records Administration (Guides to the Microfilmed Records of the German Navy, 1850–1945 (2)).
C. Blair: Hitler’s U-boat war: the hunted, 1942–1945. Random House, New York 1998.

[3] L. Szabo: Hitler est vivant. SFELT, Paris 1947.

[4] H. Schaeffer: U-boat 977. W. W. Norton & Co., New York 1952. Dále viz pozn. č. 2 a 3.

[5] Srv. jejich chronologický výčet in Jacques Bergier: Tajní agenti proti tajným zbraním. Orbis, Praha 1971.

[6] W. A. Harbinson: Projekt Saucer I: Inception (1991); Projekt Saucer II: Phoenix (1995); Projekt Saucer III: Genesis (1980); Projekt Saucer IV: Millennium (1995); Projekt Saucer V: Resurrection (1999).

Uložit

Uložit

Uložit