Hérakleitos ve starověkém Řecku přirovnával světový řád k věčnému ohni, jenž je „opakovaně rozdmycháván a zase zhasínán“. Empedoklés přisuzoval změny ve vesmíru odlivu a přílivu dvou doplňujících se sil, jež nazýval „Láskou“ a „Svárem“.
„Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychologické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé. Pro popis tohoto světa je nutný ekologický úhel pohledu, a takový karteziánský svět nenabízí. Potřebujeme proto nové paradigma - novou vizi reality. Základní změnu v našem myšlení, vnímání a hodnotách. Ve všech aspektech naší kultury se nacházíme ve skutečném bodu obratu.“
*
Fritjof Capra: Bod obratu
Fritjof Capra: Bod obratu. Věda, společnost a nová kultura.
520 stran, nakladatelství DHARMAGAIA & MAŤA, Praha 2002, vydání první, vázané, cena 388 Kč.
Po čase úpadku přijde bod obratu. Mocný proud světla, který byl zapuzen, se vrátí. Cosi se blíží, ale nebude to působit silou… Pohyb je přirozený, povstává samovolně. Z tohoto důvodu je přeměna starého snadná. Staré odchází a nové nastupuje. Obé jest odměřováno dobou, proto vše dopadne dobře. I-ťing
Fritjof Capra
Americký fyzik Fritjof Capra, známý českému a slovenskému čtenáři dílem Tao fyziky (slovensky 1992), napsal před rovnými dvaceti lety zásadní knihu o filosofických a společenských důsledcích moderní vědy a změny jejího paradigmatu (tzn. světonázoru). Popisuje v něm historický vývoj karteziánsko-newtonovského mechanistického vidění světa jako stroje a jak hluboký vliv měl na biologii, medicínu, psychologii a ekonomii. Analýza současné krize západní společnosti, která z tohoto paradigmatu vyplývá, naznačuje i nástin východisek do budoucna. Předkládá novou vizi reality, která je už dnes pevně zakořeněna a spjata s rozvojem holistického (celostního) světonázoru. Capra napsal tuto „klíčovou knihu“ (jak ji popsal psycholog R. D. Laing) ve spolupráci se Stanislavem Grofem (6. a 11. kapitola), Margaret Lockovou a Carlem Simontonem (5. a 10. kapitola), Gregory Batesonem, Hazel Hendersonovou (7. a 12. kapitola) ad. vědci již začátkem 80. let, aktuální je však právě dnes. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Ke vzniku knihu Capra uvádí:
Ještě než jsem se pustil do vlastního psaní, všech pět (rozuměj: Stanislav Grof, Hazel Hendersonová, Margaret Locková, Carl Simonton) se nás sešlo ještě s Gregory Batesonem, Antoniem Dimalantem a Leopardem Shlainem a čtyři dny jsme diskutovali nad obsahem a strukturou knihy. Tyto rozhovory, jež nebyly prosty dramatických chvil, byly pro mne nanejvýš podnětné a poučné a patří k mimořádným zážitkům mého života.
1
„Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychologické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé. Pro popis tohoto světa je nutný ekologický úhel pohledu, a takový karteziánský svět nenabízí. Potřebujeme proto nové paradigma - novou vizi reality. Základní změnu v našem myšlení, vnímání a hodnotách. Ve všech aspektech naší kultury se nacházíme ve skutečném bodu obratu.“
Až se to jednou stane, můžeme očekávat, že různá hnutí splynou a vytvoří mocnou sílu k uskutečnění společenské změny. Závažnost a globální rozsah naší současné krize naznačují, že tato změna vyústí do proměny bezpříkladných rozměrů, do bodu obratu pro celou planetu.
Rozprava o změně paradigmatu je v knize rozdělena do čtyř částí. Všude zdůrazňuje omezenost karteziánského pohledu na svět i omezenost systému hodnot, který leží v jeho základech. Tato omezenost dnes vážně ohrožuje zdraví jedince i celé společnosti.
Je potěšitelné, že se vydavatelům podařilo pro české vydání získat od autora předmluvu. Shrnuje v ní ten obrovský spád událostí, který ve světě nastal od příchodu Gorbačova až po sametovou revoluci, šíření ekonomické globalizace, rozluštění lidského geonomu – žijeme opravdu ve velmi odlišném světě. Jeví se však, že koncepční posun od mechanistického k holistickému a ekologickému paradigmatu, což je téma této knihy, je cosi hlubšího než politické, ekonomické a vědecko-technické změny posledních dvaceti let. Po dvaceti letech tak zjišťuje, že hlavní závěry knihy jsou stále nanejvýš platné. Pátrá především po změně paradigmatu v biologii, medicíně, psychologii a ekonomii. Uvědomuje si také, že oproti očekávání nebyla „nová fyzika“ v těchto oblastech vhodná coby nové paradigma a zdroj metafor. Musela být nahrazena širším koncepčním rámcem, vizí reality, ve které je život v samém středu pozornosti. K této hluboké změně v jeho vnímání došlo podle jeho slov postupně a byla výsledkem mnoha vlivů. V roce 1988 publikoval osobní zprávu o této intelektuální cestě nazvanou Uncommon Wisdom: Conversations with Remarkable People (Neobvyklá moudrost: Konverzace s pozoruhodnými lidmi). Systémový pohled na život, tak jak je nastíněn v Bodu obratu, není soudržná teorie živých systémů, ale spíše nový způsob myšlení o životě zaváděný výzkumníky v mnoha oblastech, který poskytuje intelektuální atmosféru, v níž během následujících let bylo dosaženo významného pokroku.
2
Vědci vyvinuli novou matematickou teorii, soubor matematických konceptů a technik, známou pod populárním názvem „teorie komplexnosti“, aby popsali a analyzovali komplexní povahu živých systémů.
Připomíná rovněž projev Václava Havla z Fóra 2000 v Praze, kde mj. řekl toto:
„Co by se pojmem vzdělanost mělo asi myslet stále víc a stále zřetelněji, je schopnost vnímat i dvojznačnost, dvojsmyslnost různých jevů, vnímat nebezpečí těch věcí, které mají krásnou tvář, a naopak skrytý dobrý smysl těch věcí, které ji navenek nemají, schopnost myslet systémově a umět též výsledky svého přemýšlení jasně a srozumitelně vyjádřit. To bude stále více úkolem vzdělanců.“
Číňané, jimž bylo vždy vlastní veskrze dynamické vidění světa a bystrý smysl pro historii, si zřejmě tuto hlubokou souvislost mezi krizí a změnou dobře uvědomují. Termín, který používají pro slovo „krize“ (wei-ti), se skládá ze znaků pro „nebezpečí“ a „příležitost“.
Studie období kulturních přeměn v různých společnostech ukázaly, že jim zpravidla předchází široká paleta signálů ze společnosti, z nichž mnohé jsou totožné s příznaky současné krize. Zahrnují
pocit odcizení a nárůst duševních nemocí, násilnou trestnou činnost a společenský rozklad stejně jako zvýšený zájem o náboženské kulty
– to vše můžeme během posledního desetiletí pozorovat i v naší společnosti.
Erós a Anterós
3
Hérakleitos ve starověkém Řecku přirovnával světový řád k věčnému ohni, jenž je „opakovaně rozdmycháván a zase zhasínán“. Empedoklés přisuzoval změny ve vesmíru odlivu a přílivu dvou doplňujících se sil, jež nazýval „Láskou“ a „Svárem“.
Zatímco co civilizace v rozkvětu staví na odiv nekonečnou rozmanitost a přizpůsobivost, civilizace v úpadku se projevují uniformitou a nedostatkem vynalézavosti. Ztráta pružnosti v rozpadající se společnosti je doprovázena všeobecnou ztrátou souladu mezi základními složkami, což nevyhnutelně vede k sociálním rozkolům a svárům.
Hlavní proud kultury sice stále lpí na fixních ideách ustrnulých vzorcích chování, na scéně se však objevují menšinové tvůrčí skupiny, které pokračují v procesu akce a reakce. Dominantní sociální instituce (vlády atd.) se budou bránit předání své vedoucí role těmto novým kulturním silám, avšak vzhledem k jejich úpadku a rozkladu mohou tvůrčí menšinová uskupení přetvářet některé ze starých prvků do nových konfigurací. Proces kulturní evoluce bude pak pokračovat, ovšem již v nových poměrech a s novými protagonisty.
Capra vzpomíná sociologa Pitirima Sorokina, který zmapoval kolísající změny hodnot a jejich účinků na všechny aspekty společnosti a tak již v roce 1937 předpověděl s velkou předvídavostí soumrak smyslové kultury, změnu paradigmatu a sociální převraty, jichž jsme dnes svědky.
Když čteme následující slova, nelze nevzpomenout předmluvy, která provázela vydání Knihy Zákona Aleistera Crowleyho ve 30. letech minulého století, připravující lidstvo na solární proměnu v duchu Hórova æonu.
Přeměna, kterou v současné době prožíváme, bude možná dramatičtější než jakákoli předešlá, neboť frekvence změn je v naší době vyšší než kdykoli dříve, změny jsou rozsáhlejší, týkají se celé zeměkoule, nemluvě o tom, že se tu schází několik hlavních přechodných období. Rytmické opakování a modely vzestupu a úpadku, které zřejmě lidské kulturní evoluci vládnou, jako by se spikly, aby dosáhly svého bodu obratu ve stejnou chvíli. Úpadek patriarchátu, konec věku fosilních paliv a změna paradigmatu objevující se za soumraku smyslové kultury, to vše přispívá k témuž globálnímu procesu. Současná krize proto není pouhou krizí jedinců, vlád nebo sociálních institucí, nýbrž ve skutečnosti je to přechodné období planetárního rozměru. Blížíme se k bodu obratu jako jedinci, jako společnost, jako civilizace i jako planetární systém.
4
To je fenomén, který byl již delší dobu v magických kruzích vnímán jako tzv. „Konec dětství“, čímž je míněn přechod lidstva od Věku dětství k Věku jinošství. Přichází tak sebevědomí, odpovědnost, odstředivost a všechny ostatní typické znaky dozrávání, dospělosti. Lidstvo se bude proměňovat, a to nejenom psychosociálně, ale také tělesně. Lze rovněž vzpomenout článku „O Velkém předělu“, který byl uveřejněn v Revue HORUS I/1991.
Kulturním přeměnám takového rozsahu a hloubky nemůže nic zabránit. Neměli bychom se jim proto stavět na odpor, ale naopak je vítat jako jediný únik z agónie, kolapsu a mumifikace.
Abychom na nastávající velkou proměnu byli připraveni, potřebujeme zásadně přezkoumat hlavní předpoklady a hodnoty naší kultury a vyřadit ty koncepční modely, které se přežily, a znovu uznat některé hodnoty, jež jsme zavrhli v předešlých obdobích své kulturní historie. Takovou absolutní změnu v mentalitě západní kultury musí přirozeně doprovázet hluboké změny většiny sociálních vztahů a forem sociální organizace - tedy změny, které půjdou daleko za povrchní ekonomické a politické úpravy, o nichž hovoří dnešní političtí vůdci.
Během této fáze přehodnocení a kulturního znovuzrození bude důležité minimalizovat obtíže, konflikty a rozkoly, které s sebou doba velkých sociálních změn nevyhnutelně nese, a uskutečnit přechod co možná nejméně bolestně. Bude proto klíčové vyhnout se útokům na jednotlivé sociální skupiny nebo instituce a ukázat, jak jejich přístupy a chování odrážejí dnes již zastaralý hodnotový systém, na němž se zakládá celá naše kultura. Bude nutné si uvědomit, že dnešní sociální změny jsou projevem mnohem širší a nevyhnutelné kulturní transformace.
Pouze pak budeme schopni přiblížit se způsobu harmonického a klidného kulturního přechodu popsaného v jedné z nejstarších knih moudrosti, v čínském I-ťingu neboli Knize proměn:
„Pohyb je přirozený, povstává samovolně. Z tohoto důvodu je přeměna starého snadná. Staré odchází a nové nastupuje. Obé jest odměřováno dobou, proto vše dopadne dobře.“
5
Kniha je určena běžnému čtenáři. Všechny odborné termíny jsou definovány ve vysvětlivkách na stránce, kde se objeví poprvé. Mnohé z toho, o čem Capra píše, odráží jeho osobní vývoj. Ve své první knize Tao fyziky zachytil vztah mezi duchovní revolucí a prací fyzika. Capra zároveň i věří, že změna konceptů v moderní fyzice má též důležité společenské důsledky. V závěru pak napsal:
Věřím, že světonázor, který v sobě zahrnuje moderní fyziku, je neslučitelný s naší dnešní společností, jež neodráží vzájemnou harmonickou souvztažnost, jakou pozorujeme v přírodě.
Abychom takového stavu dynamické rovnováhy dosáhli, bude zapotřebí radikálně odlišné sociální a ekonomické struktury; kulturní revoluce v pravém slova smyslu. Přežití celé civilizace může záviset právě na tom, zda se nám takovou změnu podaří uskutečnit.
6
Základní průvodce pro každého, kdo uvažuje o tom, jaké místo má věda a metavěda v naší současné kultuře.
Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…
Portál www.okultura.cz je udržován laskavou péčí firmy DataLite s.r.o..
Připomínky týkající se chodu těchto stránek zasílejte na e-mail: webmaster@okultura.cz.
Obsah
Recenze
