Je tentokrát bez jakýchkoli rytmických nástrojů, ve velmi pomalém, táhlém rytmu. A opět sám Roach doporučuje, abychom mu naslouchali s nízkou hlasitostí a s opakovaným přehráváním. Více už nesděluje ani k použitým nástrojům.
Obal alba je tak černý, že skoro nepřečtete červený název, jen v horní části prosvítá trochu žlutorudého světla. Obdobně tomu je na zbytku obalu. Tak trochu CD připomíná již dříve vydané Darkest Before Dawn, se stejnou délkou jedné skladby a stejnou strukturou. Dalo by se říci, že je to ideální hudba k meditaci. Možná jak pro koho. Obal i hudba totiž mohou zároveň působit také tak trochu strašidelně.
Je využito převážně jen hlubokých, až subbasových tónů a přes ty je jakoby přetažen závoj, který je zahaluje a činí více rozmazanými a méně srozumitelnými. Vzniká tak velmi temný, sametový pocit, který nemusí každému vyhovovat. Ovšem to je již u více Roachových alb, která jsou určena ke spaní, nebo rozjímání (např. všechny díly Immersion). Zde už záleží u každého na jeho individuálním vnímání. Také může této hudby využívat jen k určitým účelům – třeba uvolňování skrytých věcí z podvědomí. Zcela určitě na ně tyto tóny působí. Důležitější je, jak si je posluchač již dál zpracuje.
Podstatou skladby je zhruba půl minuty trvající hudební fráze, která se po celou dobu opakuje přibližováním a vzdalováním zvuku. Je v ní určitý, neznatelný vývoj - však je na to dost času – který se nedá nějak slovy popisovat, ale zjistí se při pozorném poslechu celé skladby. Ale to se po posluchači určitě nechce – to by se mu nedoporučovalo opakované, tiché přehrávání.
Spíše to byla Roachova hudební meditace, která udržovala jeho bdělost minimálními tónovými změnami. A to je podstata celého zvukového působení – nemá rušit, má vyplňovat ambientně pozadí.
V tomto smyslu se to jistě povedlo. Meditační hudba má v sobě zároveň jakýsi pozitivní náboj a pozorného posluchače dobíjí.
Skladby:
1. A Deeper Silence MP3: stream, download 73:43
Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…
Portál www.okultura.cz je udržován laskavou péčí firmy DataLite s.r.o..
Připomínky týkající se chodu těchto stránek zasílejte na e-mail: webmaster@okultura.cz.
Obsah
Recenze
