Dvojice novinek z Projekt Records se nese v tradičním sychravém duchu. Svoji druhou desku vydává čtveřice z New Yorku Tearwave a nezvyklý časosběrný debut v mírně kabaretním duchu představí Revue Noir, duo Sama Rosenthala a písničkářky Nicki Jaine.
Tearwave: Different Shade Of Beauty (CD)
17 skladeb / 77:25, PRO217, Projekt Recs., distribuce v ČR HORUS CyclicDaemon
Revue Noir: Anthology Archive (CD)
Mladíci a mladice z New Yorku z kapely Tearwave milují staré dobré Cocteau Twins. Zvonící kytary, které popohání hejno beránků po obloze, vysokou basu, jak od slavných New Order a jemné klávesy, které už tak „heavenly“ zvuk posouvají ještě blíže stratosféře. A jako vrchol éterický hlásek Jennifer Manganiello, jakoby vydestilovaná tresť andíkovství Elizabeth Fraser (Cocteau Twins) a tajnůstkářství Hope Sandoval (Mazzy Star). Až potud vše v pořádku.
Problém je v oné destilaci, která sice výsledný produkt dělá po formální stránce bezchybný, zbavuje ho ale všech exkluzivních, i když tu a tam na první chvíli hrubších chutí. Ještě nedávno měl ve stáji label Projekt podobné nadšence – Love Spirals Downwards a Tearwave jdou téměř v totožných stopách. Navíc nadšení čtveřice, které je z nahrávky i jejich stránek zcela hmatatelné, dopustilo na novince několik zásadních hrubek.
1) Propustilo na novinku celých sedmnáct skladeb o neuvěřitelné stopáži 77 minut (!!), které rozmělňují jinak sympatické snažení do neuposlouchatelného maratónu.
2) Celý tok hudby je veden v plus mínus stejné rovině středních temp. Žádný úlevný manévr do rychlejších či zcela pomalých poloh. Zde zcela chyběla ruka a pevný hlas soudnějšího producenta. Dvojnásobná škoda. Kapela svou horlivostí uškodila především sama sobě. Snad se příště zadaří lépe.
13 skladeb / 46:24, PRO213, Projekt Recs., distribuce v ČR HORUS CyclicDaemon
Tearwave: Different Shade Of Beauty (CD)
Nicki Jaine je osobitá písničkářka. Sama se od začátku svého působení na hudební scéně hrdě hlásí k odkazům kabaretu dvacátých až padesátých let minulého století, především pak k postavě legendární herečky a zpěvačky Marlene Dietrich. Když vydala vlastním nákladem debut Of Pigeons And Other Curiosities, byl to právě šéf labelu Projekt, který jí podal pomocnou ruku s distribucí a následně se odhodlal jí dokonce přizvat do týmu svého sdružení Black Tape For A Blue Girl. Na turné kapely před čtyřmi roky pak přeskočila mezi dvojicí kreativní jiskra a v rychlém sledu pak vznikl nápad na projekt Revue Noir, základ celé řady písniček, oficiální singl a dokonce i doprovodná kapela, s níž dvojice odehrála řadu koncertů. Poté se Sam vrátil především k vydavatelské činnosti a Nicki k sólovému vystupování. V loňském roce došlo k druhé vlně koncertování a následně i k myšlence na vydání desky. A slovo se stalo stříbrným kotoučkem s názvem Anthology Archive.
Pojetí kabaretu má v případě Revue Noir širší rámec než jaký by automaticky veřejnost zřejmě očekávala. Nejlépe to dokumentují coververze, které CD obsahuje. Alabama Song dvojice Bertold Brech-Kurt Weill je živoucí klasikou z kabaretních zlatých 30. let, o to překvapivější je zařazení All Tomorrow’s Parties od Velvet Underground a Rock’n’Roll Suicide od Davida Bowie. To už zdaleka není klasický kabaret, ale v úpravách dvojice je jasné, že duch, původně překrytý rockovějším fundamentem, je od ducha hudby Marlene Dietrich a spol. nepříliš vzdálený. Navíc porovnání vokálního projevu Nicki s legendární Nico také není úplně od věci.
První pětice skladeb představuje realizované písničky, ať ve formě již zmiňovaného singlu, tak i dalších tracků rozesetých po kompilacích. Následuje osmička archivních kousků, které buď původně zůstaly v šuplíku nebo se představují veřejnosti jako koncertní ukázky. Nakonec Revue Noir přihazují dva nové náčrty skladeb, které ukazují, že toto snad není definitivní tečka za jedním dark kabaretním vzplanutím. Ani archívní/demo/koncertní snímky netrpí zásadními nedodělkovými neduhy. Ctí ducha divadelně procítěného žánru a tu a tam připomenou Black Tape For A Blue Girl v trochu jiném darkwave kabátku. Zajímavá deska a ohlédnutí za žánrem, kterému se dostává po letech znovu větší pozornosti.
Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…
Portál www.okultura.cz je udržován laskavou péčí firmy DataLite s.r.o..
Připomínky týkající se chodu těchto stránek zasílejte na e-mail: webmaster@okultura.cz.
Obsah
Recenze
