Další milník Steve Roache vedle takových vydání jako jsou Magnificent Void, Mystic Chords & Sacred Spaces a série Immersion.
"Mysteriósně nádherné, ambientně elektronické vlnoplochy se klenou přes horizont a na hvězdné vzdálenosti. Singularity vedené Roachovou rukou jsou nezpochybnitelné — je to dechberoucí materiál."
"Dynamic Stillness prezentuje ambientně elektronického pionýra Steve Roache v hlubině čistě atmosférického, arytmického žánru. Obě CD stojí na amorfní šiftující sonice, klouzající fenomenálním proudem, vysoce kohesním a přesto stále proměnlivým. Vskutku Dynamic Stillness!
Osm dlouhých skladeb (140 minut) tvoří měkce a pomalu vyzařující světlo, linoucí se jakoby z okraje temnot. Je to album subtilních kusů, s důrazem na tichost v protikladu k dynamice. Disk 2 uzavírá 'Canyon Stillness', který je jakousi temnou inverzí 'Structures From Silence.'"
Po nějaké době nám Steve Roach přichází se sólovým dvojalbem. Každé z CD má jeho obvyklých 73 minut – asi pro něj důležité číslo. Tentokrát si tady nevzal žádné spoluhráče, a to především na rytmiku, ale ani sám rytmiku nevyužil. Většina skladeb vyznívá především meditativně. Ale nebyl by to Roach, aby si hudbu neudělal složitější. Již samotný název díla – Dynamické ticho, nasvědčuje tomu, že to asi úplné, nepohnuté ticho nebude. A přesně tak tomu je. Pochopitelně, že uvádí, že inspirací mu byla opět arizonská poušť. Ten, kdo má za domem les, chodí do lesa, Roach do pouště. Sám jsem v poušti nikdy nebyl, mám o ní představu ze Sinaje jako o místě, kde je především horko a nebezpečí ohrožení života, ale asi budou různé úrovně pouští a horka, takže to může být i inspirativní, jak víme od Ježíše, proroků i různých poustevníků. Naslouchání tichu, kde není člověk, kde jste sám, je jedna z praxí náda jógy (jógy zvuku), kdy pracujete se zvukovou vibrací působící na vaše vědomí. V tichu na vás mohou doléhat vaše myšlenky a představy a vše se uvnitř zesiluje. Také však můžete dosáhnout oproštění se od nich a vaše vnitřní ucho začne vnímat jemnější zvukové vibrace, které normální uši neslyší – hudbu sfér, zpěvy andělů, zvuky probuzené kundalíní atd. Ticho se pak stává velmi živým, dynamickým. To snad měl Roach na mysli svým názvem 2CD.
1. CD
Celé dílo začíná nejdelší 40 minutovou skladbou Zrození tichých míst (Birth of Still Places). Dlužno říci, že první tóny tichu příliš nenasvědčují. Mohutný zvukový proud vás nejprve zalije spíše temnou vlnou, která se teprve po chvíli začne zpomalovat, prosvětlovat a ztišovat. Převládne prosklenná, jasná melodie, působící spíše studeně. Pod ní se stále vyvalují temné zvukové bubliny. Toto rozjímání s jakousi kroužící melodií vydrží po celou skladbu a až zhruba v posledních pěti minutách začne převažovat spodní akord. Vše přejde do druhé, asi 20minutové skladby Long Tide. Ta již je mnohem harmoničtější než první. I ta si udržuje po celou dobu jednotnou strukturu opakujícího se motivu, který vytváří pocit jednak houpání, jednak valících se vod z vodopádu či jezu. Vše spěje z patetické mohutnosti ke zklidnění, až úplnému tichu. Následují dvě kratší skladby A Darker Light (7 minut) a Opening Sky (5 minut). První z nich je typicky temná, ospale pomalá, zamlžená a zahuhňaná jako na albech Immersion. Druhá, poslední na 1. CD, působí naopak velmi pozitivně, jak svěží jarní, chvějivý vánek, přinášející s sebou jen dobré, příjemné zprávy. Krásný závěr alba.
Steve Roach
2. CD
Druhé CD je již délkou skladeb vyrovnanější. První, Nature Of Things má asi 9 minut, zbývající tři kolem 20 minut. Začátek alba je opět majestátní, rozmáchlé, široké akordy, společně postupující melodie i spodní doprovod, žádný protipohyb, opět houpavé přibližování a vzdalování. Další, Further Inside, považuji za jednu z nejlepších, které Roach vytvořil. Sférická, prostorová hudba, s velmi příjemným zvukem, doprovod jednoduchými, hlubokými tóny, občas vyvstávající další melodie, ale vše skloubeno dohromady pavučinovým pojivem vytvářejícím pocit hvězdné oblohy – to připomíná počátky ambientu, Rogera Ena i jiné. Třetí skladbou, Slowly Revealed, vcházíme pomalými, hudebními nádechy do hluboké meditace. Trochu mi připomíná Structures from Silence, ale po 20 letech, kdy hudebník získal zkušenosti a všechny je do tématu vložil.
Závěrečná, Canyon Stillness, trochu svým zpracováním vybočuje z ostatních. Připomíná zvukem ticho v poušti a občasný, táhlý vítr, který zavane. Pracuje s ním jako s výdechem a následným tichem. Uprostřed skladby se sice objevují menší mezery a spojující, vysoký, flétnový zvuk, ale pak se postupně zase vše ztišuje. Možná bych 2CD zkrátil, ale každý autor má právo na své představy a jejich vyjádření. Určitě přišel Roach opět s dalšími zajímavostmi.
Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…
Portál www.okultura.cz je udržován laskavou péčí firmy DataLite s.r.o..
Připomínky týkající se chodu těchto stránek zasílejte na e-mail: webmaster@okultura.cz.
Obsah
Recenze
