Úvodní stránka

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“
A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…

Studie o antickém hermetismu Radka Chlupa pod názvem Corpus Hermeticum představuje literárně sice akademičtější formu, je však čtenářsky přístupnou. Shrnuje základní historická fakta o hermetismu a načrtává hlavní směry moderní interpretace.
Vlastním jádrem knihy jsou texty a překlady Corpus Hermeticum, který je sbírkou řeckých hermetických spisů pozdního data.

Další soubor provokativních esejů mediálního teoretika Jana Sterna, ovlivněného především psychoanalýzou, vychází pod názvem Totem, incest a odkouzlení buržoazie. V knize se pokouší rozvíjet to, co sám nazývá psychoanalytická teorie kultury. Analyzuje za tím účelem horor Moucha, pohádku Valibuk od Boženy Němcové, starořecký mýtus o Myrrze, postavu inspektora Clouseau, píseň Josefa Laufera Dopis Svobodné Evropě, televizní pořad Vypadáš skvěle!, městskou legendu o muži se zapalovačem, "latentně homosexuální reklamy" na pivo, svůj vlastní sen o procházení zdí či poselství mimozemšťanů ze souhvězdí Plejád. Už názvy některých esejů dávají tušit, že úspěch autorovy prvotiny Média, psychoanalýza a jiné perverze jej neodklonil od ambice pohybovat se na hraně: "Incest, klečení po výprasku a Ally McBeal", "Kouzlo třídního násilí a odkouzlení buržoazie", "Masturbující školačky a jiné tajné slasti" či "Zabij Ježíše!"

Gary Lachman předkládá zájemcům o dějiny literatury a okultismu studii Temná múza: Vliv okultismu na literaturu v 18.-20. století, která mapuje vývoj okultismu od osvícenství do 1. pol. 20. století. Činí tak na příkladech jednotlivých představitelů tohoto myšlenkového proudu, a to zejména těch, kteří významným způsobem ovlivnili světovou literaturu (Cazotte, Goethe, Novalis, Poe, Balzac, Bulwer-Lytton, Baudelaire, Rimbaud, Huysmans, de Maupassant, Strindberg, Meyrink aj.). Zařazuje sem ale i takové autory, kteří se věnovali spíše nebeletristické tvorbě, a to velice rozmanitého ražení (křesťansky orientovaný de Saint-Martin, theosofka Blavatská, brilantní mág Crowley aj.). Kniha je doplněna reprezentativní antologií.