Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O Velkém Předělu

San Červenec - 19 - 2010

A pro nesmírnost schodiště neviděli stupňů jeho…

Vidí hory, vidí les, vidí mraky u nebes, ale nikdy nepochopí, co se mu pod nosem tropí. – A. B. Strugačtí

*

Přicházející události vrhají před sebou stíny, pravil Campbell a měl pravdu, neboť mluvíme-li o Velkém Předělu, musíme nejprve pochopit, jak vůbec toto označení spatřilo světlo světa.

Pravíme, že než světlo světla spatří nějaká myšlenka či věc, proběhne obrazivostí člověka a vstoupí do prostoru zvaného Anima Mundi.1 Každá zvláštní idea má svého zvláštního nositele, Porodníka, který ji zjeví lidstvu. Mein Kampf měl svého Hitlera, Faust svého Goetha a Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, který skrze ni vyhlásil Nový aeon (přesněji: stal se právě oním Porodníkem pro bytost zvanou Aiwass2) a v těchto pohnutých dobách se objevuje stále více faktů, připusťme i slovo „zjevení,“ které podtrhují tuto zvěst. Jednou z nich může být i poselství jugoslávské divotvůrkyně z Medžugorje o „velkém předělu,“ který mluví o principiální proměně lidstva, lépe řečeno její části, v kardinálně jiné bytosti. Nelze se vyhnout námitce o další elitářské vizi se sektářským podtextem – kdo bude takto „proměněn“? A kdo bude „zatracen“? O tom nyní mohou existovat pouze dohady, jak bude vypadat tento člověk, ale my se jej pokusíme v tomto příspěvku aspoň trochu přiblížit. Tvrdíme, že ve spodních duchovních proudech lidstva se odehrávají všechny podstatné procesy dříve než ve zjevném světle dějinných událostí. „Nahoře“ v „nebi“, tzn. v nevědomí, se odehrává taková scéna v předstihu oproti „zemi,“ tj. ve vědomí.3 Musíme také naznačit, že inspirovaní mohou taková poselství obdržet jako ideu a inspiraci pro literární téma, nebo vnuknutí, které je pak dále vykládáno jen jako „zdařile vykreslená scéna“ nebo „obraz příštích dnů“. My se dnes odvážíme říci více.

Knihu Vlny ztišují vítr4 autorů A. B. Strugackých není třeba představovat čtenářům sci-fi příběhů, a tuším, že ti naši se asi ptají, proč se právě v našem časopise mají setkávat s tímto literárním proudem. Patrně proto, že v naší společnosti právě pro svou inspirovanost plní funkci dříve přisuzovanou pohádkám.5 Ty nesly náboj magických pravd až do doby, než lidé přestali využívat tohoto média pro rozvoj komunikačních prostředků na „modernější“ bázi, a odklonili se od ústního podání tradičních moudrostí. Nový aeon přináší zlom do života lidstva: osvobozuje ho od letitých předsudků, moderních idolů-polobohů, novodobých mýtů, a zavádí jediné řešení pro všechny: Dělej, co ty chceš. Sjednocení na vyšší úrovni (Kristova těla), nalezení údělu pro každého, vyžaduje evoluci vědomí. Evoluci evoluce. „Jakékoliv vědomí, ať už středověké, rousseauovské, technologické, a v poslední fázi víceméně kryptokratické, absolvuje cestu od stavu maximální rozlišnosti, divošství, vzájemné zatrpklosti, ubohosti citů, nedůvěry (viz nynější stav vztahů republikových) až k stavu maximální jednoty, jaká je možná při zachování individualit (zvláštní funkce buňky těla), přátelskosti, vysoké kultury vztahů, altruismu, pohrdání dosažitelnými hmotnými statky“ (cesta, po níž se ubírají budoucí Spojené státy evropské). „Tento proces se řídí biologickými a sociálními zákony, jichž nutně nemusíme být tvůrci, spíše však subjekty. Před lidský rozum se staví jen dvě volby: (otrok-pán) bud stagnace, sebeuspokojení, egocentrismus, kultura zbožnosti (od slova zboží, viz 0. ročník Revue HORUS, č. 3, str. 5, poznámka dole, a str. 13), venezianismus (tamtéž), ztráta zájmu o okolní svět; nebo vykročení na cestu evoluce druhého stupně, na cestu evoluce plánované a řízené, na cestu Ducha, na cestu do monokosmu. Syntéza rozumu je nevyhnutelná, přinese nesčetné množství nových mezí světa, a to povede k neuvěřitelnému zvýšení množství, ale především kvality informací, které se dají absorbovat.“ Nový člověk, Syn člověka, bude kojen informacemi; nastupuje Věk Ducha, Hermův věk, Nový aeon, aeon Hóra, Věk intelektu a integrity, jak se mu říká v síti manažerských škol založených R. Buckminsterem Fullerem.6 Při rozšíření vědomí se rozroste i pojetí domova, dosud omezeného jen na kousek půdy, na němž lpíme, v lepším případě na město či zem, z které pocházíme. Jen pár šťastlivců, kteří navštívili kosmický prostor, zažilo nový rozměr slova „domov“ ve spojení s planetou Země, a ještě méně z nich jej spojilo s celým vesmírem. Čím však je „universalismus,“ nezahrnuje-li právě universum?

Tvor neničící. Tak zní heslo monokosmu.

„Každý nový jedinec vzniká jako dílo synkretického umění, vytvářejí ho fyziologové i genetici, technici, psychologové, umělci, estetici, pedagogové, filosofové monokosmu.“ Idea monokosmu, velikého těla v harmonické souhře, ona bájná „hudba sfér“ na člověka teprve čeká. Musíme říci, že ‘milovat’ je umění a „současné lidstvo nezná obdobu takového druhu umění, pokud nevezmeme v úvahu případy velké lásky, které jsou v dějinách tak vzácné“ (Kristus). „Tvor neničící. Tak zní heslo monokosmu.“ Než dospějeme do takového stavu vědomí a dosáhneme takového stupně lásky, podstoupíme ještě mnohé zákruty naší cesty za napjatého úsilí genetiků Ducha. Naše práce, ať už je založena na bázi magie, alchymie, mystiky, jógy, buddhismu, křesťanství, islámu a dalších duchovních škol, je směrována právě na probouzení kosmického vědomí, tolerance, synkretismu, a byť naše články mohou působit nahodile a výběr překladů jako by byl vypočten na oslnění, mají jen jediný smysl: dotknout se nitra čtenáře, vštípit mu základní (a skutečné) etické principy (které dále uvedeme) a implantovat mu nový „spirit-gen,“7 třeba formou vztahu Já-Ty; umožnit mu, aby viděl věci v širším úhlu, než má kůň s klapkami na očích, co „šlape po malých květinkách.“ Který to bude impuls, co bude povelem k práci na duchovním Já (Ty), nelze říci. Může to však být cokoliv. Padající hvězda, déja vu, náhlý ‘mystický’ zážitek nebo probuzené ‘vyšší schopnosti’. Nic z toho však odklon od paradigmatického postoje k monokosmickému nevysvětluje. My jsme Genetici Ducha. Postupný vývoj člověka vede od individua k mono-kosmické individualitě. Tento pojem se blíží představě o bohu: „Monokosmická individualita se dokonale obejde bez tvořivé iniciativy jiných jedinců. Bude sama sobě tvůrcem i spotřebitelem veškerých kulturních hodnot. (To je naprosté popření venezianismu!) Monokosmik bude schopen nejen utvořit si z jediné kapky vody představu o celém oceánu, ale i o celém světě bytostí, které ho obývají, včetně bytostí myslících“. Základním úkonem novoaeonisty nebo monokosmika je tedy transcendence, mezioborové poznávání a netvrdíme, že jedinou metodou tohoto dosahování a uchopování je magie.

My jsme Genetici Ducha.

„TVOŘ, ANIŽ BYS BOŘIL! – taková je základní premisa monokosmu. Monokosmos nemůže jinak než považovat svou cestu vývoje a svůj modus vivendi za jedině správný a možný. Představa rozrůzněných rozumů, které ještě nedozrály k tomu, aby s k němu mohly připojit, v něm vyvolává bolest a zoufalost. Je nucen čekat, dokud rozum v rámci evoluce nepokročí do stádia celoplanetární pospolitosti. Protože teprve za tohoto předpokladu lze započít se zásahy do biostruktury, jejichž smyslem je příprava nositele rozumu na přechod k monokosmickému organismu Poutníků. Jejich snahou (Poutníků) je vyhledávání, vyčleňování, příprava k přivtělení a nakonec monokosmické vstřebání jedinců, kteří už k něčemu takovému dozráli.“ Vysvětlovat existenci tajných řádů sociologicky, psychologicky či snad psychiatrií je nanejvýš neprozíravé, a je patrně jen dalším manévrem vyšších inteligencí skrýt své progresorství. Jde-li o bytosti duchovní (případně vtělené), v našem měřítku ‘bohy’, nebo jen o kosmické supercivilizace, nehodláme zde řešit. Je to osobní věc každého, jak se k tomu postaví. „Technologický pokrok Země je označován za překonanou etapu, jejíž historická mise skončila. Expanze lidstva do vesmíru se tu vykládá jako sociální marnotratnictví sui generis, které perspektivně neslibuje nic než strašlivé zklamání. Člověk moudrý se postupně mění v člověka troufalého, který v honbě za kvantitou racionálních a emocionálních informací obětuje kvalitu. (Implicitně se tak naznačuje, že informace o psychokosmu mají nesrovnatelně vyšší cenu než informace o vnějším kosmu v nejširším smyslu tohoto slova.)“ Tato doba je zde. Lidstvo je v individuálních případech připraveno k Poutnictví více než kdy jindy. Mohutnost lidstvem získávaných informací se rychle zvětšuje. Která událost, informace bude onou spouští, jež uvede v běh neznámé mechanismy Přerodu, není známo. Je však nutné předpokládat, že se lidstvo rozdělí na dva genotypy. Na genotyp duchovní, a genotyp úměrně duchovnu opačný. Nástin takového genetického rozpolcení je následující: „Za prvé: Vstup lidstva na cestu evoluce druhého řádu prakticky znamená proměnu druhu homo sapiens v Poutníka. Za druhé: Pro takovou proměnu je vhodný zdaleka ne každý příslušník zmíněného druhu. Závěr: lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části; lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme; lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme, přičemž menší část pronikavě a navždy předstihne tu větší; lidstvo bude rozštěpeno na dvě nestejné části podle parametru, který neznáme, přičemž menší část pronikavě a navždy předstihne tu větší a stane se tak z vůle (Boží, pozn. autora) a díky schopnostem a možnostem supercivilizace (vyšších duchovních inteligencí, pozn. autora) lidstvu po všech stránkách cizí. Je přirozené, že hledání, vyčleňování a příprava jedinců zralých pro přivtělení musí být provázena jevy a událostmi, které vnímavému pozorovateli rozhodně neujdou. Očekávat se dá například vznik masových fobií (od exodů a nacionalistických výstřelků až po méně extrémní jevy, pozn. autora), nových mesianistických věroučných systémů, častější výskyt jedinců s neobvyklými schopnostmi, nevysvětlitelné případy mizení lidí (UFO), náhlého, doslova zázračného procitnutí netušených vloh u osob doposud povýtce průměrných atd. Je třeba sledovat chování pozemských zvířat, zejména stádních a vykazujících zárodky intelektu, jejichž citlivost vůči všemu cizorodému a neznámému je mnohem vyšší než naše.“

Informace o psychokosmu mají nesrovnatelně vyšší cenu než informace o vnějším kosmu v nejširším smyslu tohoto slova.

„Kdo je Čaroděj? Nepochybně je to mutant, ba co více, je to vladař a vůdce všech mutantů kolem. Má mnoho neuvěřitelných schopností. Například je psychokrat. Co to je, psychokrat? Psychokrat je souhrnný název pro bytosti, které jsou schopné podřizovat si cizí psychiku. Kromě toho je Čaroděj bytost s neobvykle výkonným intelektem. Jeden z těch sapientních jedinců, kterým stačí kapka vody, aby dospěli k závěru o existenci oceánu.“8 Tento neobyčejně prozíravý názor může sdílet pouze bytost, která sama takové vlastnosti má a uvědomuje si je. Součinnost média a vyšší inteligence se může projevovat různě: jednak skrytě (o tom vypoví následující příklad) až po víceméně běžná ‘posednutí’, středověkými démonology dosti zmapovanými. „Polymentalismus je vzácný metapsychický (rozuměj: za hranicemi lidské psychiky existující a tudíž nepoznatelný) jev, koexistence dvou a vícero nezávislých vědomí v jednom lidském organismu – není možné plést si toto se schizofrenií. Není to patologický jev. Např. osoba A nemá ani potuchy o světě bytosti B ani o svém druhém vědomí, bytost B nemá ani potuchy o bytosti A ani o našem světě. Tato vědomí se navzájem neovlivňují, protože vyvíjejí činnost v různých prostorech.“ Crowlev otevřeně mluví o Tajných vůdcích (řádu A ... A ...),9 přičemž sám ví, že „pracuje pod jejich pravomocí a ochranou.“ Mohou způsobit změnu, jež nastává ve shodě s vůlí (jedna z definic magie), musí to být (podle stupňů Řádu) přinejmenším mistři chrámu a mágové, zasvěcení do stupně Hodos Chamelionis (zvíře naznačuje omnivalenci síly). Na tomto stupni je zvládnuta ‘hadí síla’, která poskytuje jemnost při zacházení s ní, umožňuje řízení života a smrti, nebo zase ovlivňování jakékoliv představitelné řady okolností. „Mohou přimět dívku, aby vyšívala gobelín, nebo založit politické hnutí vrcholící světovou válkou; to vše při sledování určitého plánu, který je mimo chápání nejhlubších a nejsubtilnějších myslitelů. …Tyto síly jsou úžasné. Pohybují se v dimenzích času a prostoru zcela protikladných našim. Jejich hodnoty jsou nám nepochopitelné (viz dále citace z díla Strugackých). Pro Tajné vůdce, kteří vládnou touto zbraní, je „překrásná scenérie mlhou zahaleného rákosí“ možná nekonečně významnější než válka, hladomor a morová rána; kteří mohou vyhladit třetinu rasy, prosadit do popředí ty, jejichž rozkoší je kříž Jeho kletby, a jediný důvod Jeho existence! Jejich ‘neviditelnost’ a ‘nepřístupnost’ mizí v okamžiku, kdy oni chtějí najít tebe. Mohou být vtěleni nebo být i mimo tělo: záleží to na tom, co je jim přiměřené. Je možno s nimi komunikovat ‘přímo’ nebo prostřednictvím ‘inspirace’. Mohou vyslat nějakého člověka; nebo někoho z Nich, aby mi dal instrukci pro nějaký úkol, nebo aby mi vytknul chybu, bloudil-li jsem. Stejně tak bývají poselství sdělována i přirozenými předměty, ať už živými nebo neživými. Jednu věc ale pokládám za jistou ze své vlastní zkušenosti: když zavoláš, Oni přijdou.10 Okolnosti obvykle ukážou, že volání bylo předvídáno, a že se dávno předtím, než k němu došlo, učinily přípravy k odpovědi na něj. Předpokládám, že do jisté míry má zavolání ospravedlnit další vývoj.“ Crowley nečiní soud, zda takový Tajný vůdce (v jeho případě Aiwass) je člověk, nebo „anděl“ v tom smyslu, v jakém je andělem i Gabriel. Dokáže projektovat se do aury jiných lidí (psychokrat…), a je to bytost přesahující lidské chápání, která pouze přijímá lidské vzezření a schopnosti, kterými se může učinit pochopitelnější pro lidi kolem sebe. A odpovídá na otázku, proč připustili, aby byl (Crowley) sužován všemi možnými problémy a týrán nakladateli? Proč zkrátka jde vůbec někdy něco špatně? „Existuje několik druhů odpovědí:

  1. Co je „špatné“? Jelikož již po čtyři války existuje jejich idea „správného“, můžeš se stejně dobře ptát, jakým měřítkem máš posuzovat tyto události.
  2. Jejich dílo je kreativní. Oni působí na těžkopádnou masu neuskutečněných možností. Nejprve se tedy setkají s Netečností; potom se zpětným odrazem, odporem, reakcí a nárazem.
  3. Věci teoreticky proveditelné jsou prakticky nemožné, když (a) přesto, že jejich dosažení může být žádoucí, není v té chvíli po ruce vhodný člověk, neodmyslitelný pro tuto zvláštní práci; (b) množství celkové energie, která je spotřebována tímto speciálním úkolem, není vhodné vzhledem ke svým vedlejším účinkům; (c) opozice, ať už pasivní nebo aktivní, je zrovna příliš mohutná, než aby mohla být překonána. Především člověk nemůže posuzovat, jak je plán progresivní, když nemá představu o tom, jaký ten plán je. Vojákovi se řekne: „Do útoku!“; může však být určen k vítěznému útoku, ke krytí všeobecného ústupu, nebo k získání času dobře uváženou obětí. Pouze vrchní velitel ví, co rozkaz znamená nebo zda prokáže a ospravedlní jeho vojenské umění a rozvahu.

My máme jedině uposlechnout rozkazy: naše odpovědnost končí tam, kde jsme přesvědčeni, že pocházejí ze zdroje, který má právo velet.“ Ještě v jedné kapitole11 se dotýká pojímání ideje dobra a zla: „Aiwass je ve srovnání s námi bytostí odlišného řádu. Přemýšlejme o lučebníkovi zlata. ‘Analýzy tohoto vzorku vykazují 20% mědi; zahřeji ho v proudu kyslíku; načež měď zoxiduje. Smísím jej s kyselinou sírovou; pak odstraníme síran mědnatý a je to.’ Neuvažuje o tom, co měď cítí; dozajista ani nevěří, že o tom měď vůbec ví.“ Přezkoumejme nyní, co říká inspirace Strugackých o tomto zvláštním pojímání dobra a zla (vzpomenutém již na okraji poznámek v rubrice „Knihy k poohlédnutí“ ve 3. čísle Revue HORUS). „Existuje předpoklad, že Poutníci skutečně zasahují do našeho života. Proč by to mělo být zlé, nebo proč by to mělo být dobré? Superrozum může být jenom dobrý? To je otázka. Superrozum znamená superdobro.

Superrozum může být jenom dobrý? To je otázka. Superrozum znamená superdobro.

Kde se v lidstvu bere presumpce hrozby? Je jisté, že Poutníci nechtějí konat pozemšťanům zlo, to je skutečně málo pravděpodobné. Je nutno chápat, že zde začnou konat dobro tak, jak ho chápou Oni. Ale dobro je vždy dobro. Přesto to dělají tajně, protože si perfektně uvědomují, že obyčejní smrtelníci jejich záměrům a cílům neporozumějí, a pokud ano, tak je nepřijmou…“ Nástroje, které Oni použijí, a používají, jsou pro nezasvěcené naprosto nezachytitelné a budou vždy představovat krajní protiklady, aby jen vyvolení mohli zachytit jim vyslané zprávy. Je docela možné, že existuje někde ústav, příp. tajně organizovaní jedinci navzájem se vyhledávající, který se zabývá interdisciplinární problematikou, tzn. sjednocováním poznatků mezi jednotlivými vědními obory tak vzdálenými, jako může být např. nauka o mušlích a teorie kosmických strun. „Dá se předpokládat, že Poutníci budou pracovat za pomoci jakýchsi sít. Např. budou se vybírat latentní kosmofilové, čímž se budou vyřazovat xenofobové, a zpětně xenofilové. Jedním z cílů této činnosti je selekce.“ Po jistých dějinných událostech tohoto století je nanejvýš zřejmé, že toto slovo musí znít značně podezřele. Neřešíme tu však obecné předsudky, nýbrž konkrétní podobu naplňování zvláštního úkolu specifické části lidstva. „Poutníci pomocí rozmanitých postupů vybírají z masy jednotlivce, kteří jsou podle příznaků, které poznají jen Oni, vhodní na navázání kontaktu anebo na další druhové zdokonalení (nalezení kamene mudrců atd., pozn. autora), anebo dokonce na přeměnu na Poutníky“ (proměna na hoře Olivetské? – nakolik se zde pokoušíme o výklad ve smyslu archeoastronautickém či hermetickém, nechť posoudí samotný čtenář. V jistém smyslu je jedno, jestli si „vyšší“ nebo „božská“ inteligence vybere tělo lidské nebo se skrývá v působení nějaké domnělé supercivilizace.) „Poutníci mají určitě i jiné cíle, o kterých nemáme ani potuchy. Jak se odlišuje takový Poutník od obyčejného člověka? Rozdíl je obrovský. Již teď kdyby seděl zde a vykládal si s vámi, odlišuje se od vás i tím vědomím (Gustav Meyrink), že není takový jako vy. Je to jenom jedna z mnoha úrovní, mimochodem dost vyčerpávající. Nejsou to v podstatě lidé. Není to výsledek biologické revoluce. Zjevili se a zjevují se proto, že lidstvo dosáhlo určité úrovně sociotechnologické organizace.“12

Zjevili se a zjevují se proto, že lidstvo dosáhlo určité úrovně sociotechnologické organizace.

Nyní se znovu objevuje téma mutace.13 I když se zde mluví o’ třetí signální soustavě’, my se k tak přesné a vyčerpávající definici nepřikláníme, neboť bychom museli společně s autory dojít k vysvětlení, a tím i třeba ke sblížení, pojmů. „Jde o projevy třetí signální soustavy, avšak ta se nevyskytuje v každém člověku. S největší pravděpodobností je to výsledek jakési prastaré mutace. Neví se, kde se vzal a proč tu je. Takových lidí je tak jeden ze statisíc. A to není tak málo při přepočtu na naše miliardy. Všechno vypadá tak, jako kdyby se lidstvo rozpadávalo na vyšší a nižší rasu. Fakt je, že tito metahomové, po-lidé, nepřebývají na Zemi, vždyť ani my, ani ostatní lidé nežijeme stále v posteli. Se zemí jsou trvale spojeni jen tzv. porodníci a homopsychologové. Dá se říci, že zájmy metahomů a lidí se v podstatě nekřižují. Jde v podstatě o vertikální pokrok v nejčistší podobě. Lidstvo se rozlilo na kvetoucí rovině pod jasnou oblohou, vyrazilo nahoru. Je tedy jasné, že to není celá masa, ale proč by nás to mělo roztrpčovat, stejně to tak vždycky bylo a bude. Lidstvo vždycky odcházelo do budoucnosti prostřednictvím výhonků, které ztělesňovaly jeho nejlepší představitele. Pokrok bez bolu, bez šoku, bez ponížení, není možný.14 Umělá evoluce je lijákový proces. Lze tvrdit, že období stacionárního vývoje lidstva se skončilo. Blíží se epocha otřesů, biosociálních a psychosociálních, a dá se říci, že hlavní úlohou nových lidí vůči lidstvu je stát na stráži, takříkajíc nad propastí v žitě.“15 Na závěr úvaha, proč v dějinách dochází k opakujícímu se skoku, když doposud nejsou docela zjevné impulsy k proměnám lidského rodu. „Jenže ta kvantita neexistovala. Změnila se jen kvalita. Najednou. Radikálně. Z minuty na minutu. Jako při explozi.“ Čtenáři doporučujeme, aby studoval tuto filiaci v myšlenkách a teoriích L. N. Gumiljova,16 z nichž dále vyjímáme: „A najednou – zdůrazňuji slovo ‘najednou’ – se objevuje generace lidí, které nazývám ‘pasionáty’ od latinského slova pasio. Mají něco jako přebytek energie, která je nutí k tomu, aby neseděli klidně, ale aby se snažili o nějaké úplně idealistické, nebo dokonce iluzorní cíle, o nějaké ideály, k jejichž dosažení je nezbytné vytvářet dalekosáhlé prognosy. Na co jsou jim tyto prognosy a toto jednání? Vždyť kromě nepříjemností z toho pro ně nic neplyne.“ Dále se mluví o ‘cyklickém dějinném vývoji’, a že předmětem cyklického procesuje vždy ‘etnos’, tedy skupina lidí s vnitřní strukturou a geografickým pozadím, a zamýšlí se nad příčinou náhlého růstu energie ústícího do vzestupu aktivity obyvatelů určitého území a ve změnu stereotypu jednání (paradigma): „Energetické impulsy mají jisté rysy, podle nichž můžeme určit jejich zdroje. Každý z těchto impulsů zasahuje určitou část zemského povrchu nezávisle na jeho geografické charakteristice. Zajímavé je, že vždy pouze na severní polokouli. Dokonce i když toto území je rozdělené mořem nebo neschůdnými horami, nehraje to žádnou roli. K takovému růstu energie dochází najednou na několika místech severní polokoule. Např. když Arabové pod vedením Mohameda začali dobývat sousední země, byla v Indii revoluce, v Tibetu se vytvořila monarchie a v Číně začala nová dynastie s obnovou mocenského postavení země. Z toho plyne, že můžeme určit charakter a zdroje energetických impulsů, jež jsou základem všech těchto jevů…“ Dále jmenuje zdroje energie, které země přijímá, a „…zůstává nám tedy třetí zdroj energie – kosmické záření, jehož původ a podstata pořád čekají na vysvětlení. Ale je již téměř dokázáno, že fáze zesíleného záření odpovídají začátkům cyklických procesů etnogenese. Toto záření totiž způsobuje růst počtu mutací v zasažené populaci. A ‘pasionáti’, kteří se nejvíce objevují ve třetím pokolení od momentu zesílení kosmického záření, nejsou ničím jiným než mutanty, kteří mají schopnost lepší absorpce energie,17 a tím aktivnějšího jednání.“ Klade se otázka po významu procesů expanze, zda nemohou vést k nějaké tvůrčí činnosti: „To je jedno. Je to přírodní proces. Příroda nerozlišuje dobro nebo zlo. V přírodě existují kvantitativní vztahy: méně energie, méně práce, více energie, více práce. A jak se tato energie využije, to nevíme. Příkladem náhle zesíleného kosmického záření, jež se objevilo v 1. století a zasáhlo území od Švédska po Habeš a tehdejší Palestinu, kde nastal rozmach společenství křesťanů. Ve 2. století, kdy se již organizovalo, došlo na severu k přesídlení Gótů z ostrova Skansen do povodí Visly a potom dále. Tak začalo velké stěhování národů. Expanze křesťanství a stěhování národů – to jsou dvě formy výdeje zvětšené energie. V obou případech se stalo obětí římské impérium. Anebo jinak: křesťané se nechávali zabíjet, zatímco Germáni naopak sami zabíjeli. Křesťané zvítězili, naopak Germáni po tom, co se dostali na římské území, úplně vyhynuli… Neboť etnogenese tím, že má energetický charakter, musí být ovlivňována i druhou zásadou termodynamiky – principem entropie. Energie postupně mizí.18 ‘Lidský’ mechanismus procesu je relativně jednoduchý. Všichni ‘pasionáti’ jsou nadměrně aktivní. Bojují, táhne je to do nejnebezpečnějších míst. Hynou proto mnohem rychleji než ostatní. I v mírových dobách je to táhne za dobrodružstvím, takže celkem vzato nejsou schopni se stabilizovat, založit rodinu a vychovat potomky. Proto jejich počet klesá a postupně vlivem přirozeného výběru vypadávají z populace. V normálních podmínkách celý tento cyklus trvá asi 1200 let.“

Atu XVI

Zde se vynořuje idea magické formule, kterou každých 2000 let přináší světu zvláštní druh mága, mutanta, metahoma, superpasionáta, aby v globálním měřítku ovlivnil události podle rozsahu a významu díla. V jižní Indii je běžně rozšířen kult Šivy, Ničitele. Šiva se tam zobrazuje, jak tančí po tělech svých uctívačů. Na XVI. trumfu (viz 4. strana obálky 1. čísla 0. ročníku) obrázek ukazuje destrukci existující hmoty ohněm. Indové však pod pojmem „oheň“ chápou různé druhy energií, a může jím být i ono kosmické záření, které nyní připravuje příchod Nového aeonu, Poslední soud, dobu Ducha svatého. Dominantním rysem karty je oko Hórovo. Je to však zase také oko Šivovo, které když se otevře, podle legendy tohoto kultu, je universum zničeno. Karta měla dříve název „Válka.“ A válka je zvláštní lidskou činností, při níž se spotřebovává, vydává a transformuje velké kvantum energie. Bez chiliastického blouznění je třeba upozornit na pravděpodobný a místy již znatelný vzestup energie, značkovaný následujícími událostmi (ať už se staly nebo se ‘očekávají’): rozpad komunistického bloku – pád Sovětského impéria (s paralelou Říma) – válka v Perském zálivu – Černobyl – politické přeskupování sil ve Východní Evropě – očekávaný exodus z Ruska a Číny. Umberto Eco předpovídá nové stěhování národů a vznik Euroafriky (srv. Orwell) – znovusjednocení Německa – jemu předcházející exodus Němců z bývalé NDR – ničivý cyklon v Bangladéši – občanská válka v Jugoslávii – nedávné desetitisícové útěky Albánců – a naposled jeden a půlmiliónový exodus Kurdů z Iráku – přesun seizmických center z jihu na sever a z východu na západ (s tím související předpovědi o rozsáhlých zemětřeseních v Evropě během 90. let) – souběžné ekologické katastrofy (hořící naftová pole v Kuvajtu) – AIDS (nový mor) atd. Doufáme, že náš důvtipný čtenář si najde čas na hledání dalších souvislostí.

Nečekáme se založenýma rukama.

*

Poznámky:

1 Duše světa, neboli „hylé“ gnostiků, je „moc, která se ukazuje zároveň světu i nebi. Tím, že to je pro někoho temné a pro někoho světlé a naopak.“ (H. Jennings: Rosikruciáni. Jejich učení a mystéria. A. Amonesta-Verlag, Wien, kap. 5, Souvislost mezi templáři a gnosticismem, str. 60.)
2
Aiwass sám sebe charakterizuje jako „vyslance Hoor-paar-kraata“(viz AL, I:7). Viz dále pozn. č. 11.
3
Viz Revue HORUS č. 2, předmluva k článku Rudolfa Starého Na současné téma I.
4
Vydalo nakladatelství Svoboda v Praze roku 1989. Čtenář znalý tohoto díla pozná v následujících odstavcích delší citace naznačené uvozovkami bez dalšího uvádění pramene.
5 Viz Jaroslav Hojka: O původu a pravděpodobnosti pohádek dle okkultních nauk. Pr. 22 „Znovuzrození,“ Praha-Žižkov, Husova 72, 19??.
6 Viz RESPEKT, č. l (3.-6. 1. 1991), str. 2 v článku Benjamina Kurase Podnikat nově, kde proniká filosofie Nového aeonu, a Knihy Zákona zvláště, do světa obchodu. Studuj pojmy: paradigma, synergie a integrita. Jsou odvozeny z magického slovníku fyziky a chemie.
7
Úvahu O genovém inženýrství Ducha přineslo Revue HORUS Solstitium Hiemi 1991.
8 Zajímavé myšlenky, věnované problematice mutantu, shrnuje J. Bergier a L. Pauwels v Jitru kouzelníků ve II. a III. dílu. Nakladatelství Svoboda, Praha 1990.
9 A. Crowley: Magick Without Tears. Llewellyn Publications, St. Paul 1973, kap. 9: Tajní vůdci, str. 91-96.
10
Za svého mládí volal San v jedné jeskyni Slovenského středohoří u „kouzelného krápníku proseb a štěstí“ po tom, aby ‘Oni’ přišli. Může potvrdit, že se tak stalo.
11
A. Crowley: Magick Without Tears. Kap. 48: Etika Liber AL (Knihy Zákona), str. 302-307. Uvedeme pravděpodobně v příštím čísle.
12
Viz paralelní článek v tomto čísle: Iniciační systém a podoba lóže v Novém Aeonu.
13 Viz znovu pozn. č. 8.
14
Bolest je ferment, který lidstvo získalo při Pádu. Bolest jitří vědomí.
15 V podstatě stejnými slovy to napsal v roce 1944 Aleister Crowley v Knize Thothově, věnované novoaenskému tarotu, ve spojení s působením a významem Knihy Zákona:

„Je ovšem důležité studovat ji (Knihu Zákona) velmi důkladně a meditovat o ní, aby se správně zvážily spirituální, morální a materiální události, které poznamenaly katastrofický přechod z aeonu Osirise. Doba pro zrození onu má prý být naznačena velikou koncentrací politické moci, doprovázené pokrokem ve sdělovacích a cestovních prostředcích, všeobecným pokrokem ve vědě a filosofii, obecnou potřebou konsolidace v náboženském myšlení. Je velmi poučné porovnat události posledních 500 let, a následně pak krizi přibližně před 2000 lety, s obdobím podobných událostí, soustředěných do roku 1904 staré éry (e.v., era vulgari). Je to myšlenka, vzdálená pohodlí nynější generace, o tom, že se k nám se vší pravděpodobností bulí 500 let temných věků. Ale pokud analogie funguje, je to v tomto případě. Naštěstí máme dnes jasnější pochodně a více světlonošů.“ (Kapitola XX. Aeon.) A jinde (kapitola XIX. Slunce): „Je nanejvýš důležité rozpoznat, že formule Růže a Kříže (naznačená zdí obehnanou zeměkoulí) dokončila ohnivou proměnu v ‘cosi ohnivého a chladného’ nebo ‘cosi bohatého a podivuhodného’; proto je na kartě (viz 3.strana obálky 1 .čísla 0. ročníku) zeměkoule zelená, kde by se dalo očekávat, že bude červená, a i zeď je červená, kde by se čekalo, že bude zelená nebo modrá. Tento symbolismus naznačuje, že v Novém aeonu musí být jedním z velkých progresů v uspořádání věcí to, aby se jednoduše a bez předsudků zvládly hrozné problémy, které povstaly s rozvojem civilizace. …Tito lidé se narodili pod odlišným spirituálním zákonem; shledáváme, že jsou nejen krutě pronásledováni svými předky, ale jsou i sváděni z pravé cesty proto, že neznají své místo, na kterém lze bezpečně stát. Úkolem pionýrů Nového aeonu musí být zavedení tohoto pořádku.“

16 ANALOGON, 3. číslo vydané v roce 1991 (byť s datem 1990) s názvem Interpretace jako tvůrčí činnost, v článku Etnos a dějiny, str. 23-4.
17
Porovnejme text A. Crowleyho Liber Cordis Cincti Serpente vel LXV sub figura ADNI, verš XII.-XXI.:

„Pak nastalo mlčení. S řečí se na chvíli přestalo. Existuje světlo tak silné, že nemůže být vnímáno jako světlo. Mlčení. Adept podává zprávu o svých dojmech. Nejvyšší stupeň nějakého druhu dané energie přesahuje receptivní schopnosti pozorovatele. Proto se jeví jakoby jiného řádu. Zub vlka není tak ostrý jako ocel, a přece pronikne tělo subtilněji. Čím subtilnější je druh energie, tím mocnější je, ale o to obtížnější je ji moci vnímat. Tak jako zlé polibky kazí krev, tak působí také má slova na ducha člověka. Pravda ničí rozum. Dýchám, a to je nekonečná nevole v duchu. Život ruší bezstarostnost, jíž mysl uznává mrtvé symboly za realitu. Jako se kyselina vžírá do ocele, jako rakovina posléze rozežere celé tělo, takový jsem já pro ducha člověka. Znalost a konverzace se Svatým Andělem Strážcem dává novou a vyšší formu energie, která ničí hrubší druhy bytí. Neustanu, dokud všechno nerozpustím. Proces pokračuje, až je dokonán. Tak také světlo, které je absorbováno. Jeden absorbuje málo a je nazván bílým a lesklým. Jiný absorbuje všechno a je nazván černým. Jevy vznikají z odporu a vzdoru vůči lásce. Dokonalé sjednocení je tiché. Proto, ó můj miláčku, jsi černý! Ó můj krásný, srovnával jsem tě s černým núbijským otrokem, chlapcem s těžkomyslnýma očima. Ten neřestný, ten pes! volají na tebe, protože jsi můj milovaný. V.V.V.V.V. (viz pozn. 15 na str. 36 ve 3. čísle Revue HORUS) se jako dokonalý Adeptus Minor (viz pozn. č. 12 v tomto článku) jeví jako zlý.“

18 Viz poznámka č. 12 a odkaz na příslušný článek.

*

© San
© Revue HORUS Solstitium Aestatis, 1991
© okultura, MMX

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz

Twitter

    Fotografie

    the Sky BridgeHeavy Cloud No RainA Senseless Death In ArgentinaUp The Long LadderStorm PsychologyFather SkyAn Angel Stepped Downthe Reaper (the flower of fire)the Consequences of Fallingthe Icarus Paradoxthe Sower (the demon seed)Who Is John Galt?the Soul Cages (revisited)the Desert BornThings Fall Apartthe Stillpoint of the Turning Worldthe Beginning of SurvivalWendy's EpilogueThe Day The World Went AwayUp The Long Ladder