Krev Kristova

281

Krev Kristova: Zahal se do smutku

Hemoragická horečka, postradatelní a zkrocená baktérie

Pavoučí žena z Teotihuacánu

Člověk nabyl s ohledem na svoji schopnost měnit své prostředí pomocí nástrojů arogantního přesvědčení, že stojí na vrcholku organizované hmoty.

Nikdy jej nenapadlo, že by mohl být sám nástrojem jiného organismu, v němž se v současné chvíli nachází, přesto však jde o organismus, který dokázal být až do nedávna neviditelný…

Začátkem srpna 1994 padal na městečko Oakville ve státě Washington, zhruba šedesát kilometrů západně od Mount Rainier, podivný želatinový déšť.

Obyvatelé vycházeli po tom přívalu ze svých domů a nacházeli tu želatinovou substanci na větvích stromů a v zahradách velké shluky ledových krup. Ty se záhy začaly rozpouštět, ale tahle substance nikoliv, i když jste ji podrželi v rukách, avšak mnozí z těch, kdož tak učinili, vážně onemocněli.[1]

Lidé z této oblasti oznamovali v té době silnou aktivitu neoznačených černých helikoptér a letadel. Objevily se spekulace, že patřily armádě. Toto zdraví škodlivé biologické nebezpečí začala média přezdívat podle disneyovky Star Jelly. Zjevně to nemělo žádné spojení s kometárním meteorickým rojem Perseid, který vznikl z komety 109P/Swift-Tuttle, objevujícím se každý rok od 17. července do 24. srpna, přičemž maximum roje přichází mezi 11. a 13. srpnem a jde o každoročně se opakující událost.[2]

Jako dozvuk tohoto onemocnění, jež u některých osob vyžadovalo dokonce hospitalizaci, pověřilo ministerstvo zdravotnictví státu Washington mikrobiologa Mika McDowella, aby tajemnou želatinu analyzoval.

S naprostou jistotou určil, že šlo o Pseudomonas fluorescens a Enterobacter cloacae,[3] oba kmeny jsou podobně jako Serratia marcescens z rodu extrémně vitálních baktérií a jde o příležitostného patogena.[4]

McDowell je přesvědčen, že tato substance byla „matrixem“. V mikrobiologii se za matrix považuje „jakýkoliv druh přenašeče, v němž jsou uloženy substance. Objevují se přirozeně jako ochranná želatina obklopující vajíčka obojživelníků, ale dokáže je vytvořit i člověk.“[5] Podle McDowella může být využita k přenosu „nervových plynů, organismů, chemikálií“ a „virů…“[6]

McDowellovo vyšetřování náhle skončilo, když jednoho dne přišel do práce a zjistil, že všechny vzorky oné substance zmizely. Když se zeptal vedení, co se stalo, bylo mu řečeno, aby se už neptal. Od toho dne byl McDowell skálopevně přesvědčen, že „materiál“, který tehdy ověřoval, byl „někým za nějakým účelem manufakturován a z nějakého důvodu byl Oakville vybrán jako testovací místo.“[7]

E. cloacae se používá v bioreaktorech (též fermentorech) při biodegradaci RDX (hexogenu),[8] jde o akronym slov Research Department X-plosive. RDX je jednou z nejsilnějších konvenčních trhavin s velmi vysokou brizancí a používala se již za druhé světové války. Je to doslova „pramáti“ všech vojensko-průmyslových programů, u nichž se vyžaduje exploze. Bioreaktor je člověkem ovládaný nebo strojově řízený přístroj či systém podporující biologicky aktivní prostředí.

Pseudomonas fluorescens se vedle toho využívá v půdě na podpoření růstu rostlin a biodegradaci pesticidů lze rovněž usměrnit genetickým inženýrstvím na degradaci 2,4-dinitrotoluenu (DNT). DNT je prekursorem TNT.[9]

Pseudomonas je gramnegativní nesporulující rod, do nějž patří i Pseudomonas aeruginosa.

Tento rod, jak se má zato, je základním prekursorem ledových krystalků v oblacích a primární příčinou sněhu i deště.

Jak P. aeruginosa, tak i P. fluorescens vylučují pyoverdin, fluorescenční žlutozelený siderofor,[10] podobně jako většina druhů tohoto rodu. Ve skutečnosti je po něm pojmenován právě P. fluorescens. Siderofory patří mezi nejsilnější agens vázající rozpuštěné železo, jež jsou člověku známy.

P. aeruginosa a P. fluorescens rovněž sdílejí zálibu pochutnávat si na ropě. Biodegradace petroleje a uhlovodíkových imisí (polutantů) pomocí mikroorganismů, nazývaná bioremediace, je jedním z primárních a cenově nejdostupnějších způsobů jejich odstranění z životního prostředí. P. aeruginosa a P. fluorescens využívají k výživě uhlovodíky prostřednictvím rhamnolipidů.[11]

Rhamnolipidy jsou specialitou baktérie P. aeruginosa. Vznikají mimobuněčnou sekrecí, která účinkuje jako surfaktant; je to složitá látka, která snižuje povrchové napětí mezi dvěma tekutinami nebo mezi tekutinou a pevnou látkou. Vedle toho, že je v ropném průmyslu oblíbeným surfaktantem, jsou rhamnolipidy často využívány v kosmetice a jsou rovněž účinné v bioremediaci těžkých kovů.

Poručíme větru dešti: “Zaplaťte výpalné nebo…” vám spadne 15 cm srážek za hodinu (2018)

Ve srovnání s chemicky syntetizovanými surfaktanty nebyly vždy výdaje za výrobu rhamnolipidů úplně efektivní, ale nedávno izolované kmeny P. aeruginosa dokážou „značně navýšit výnos na 12 gramů na litr z původních 20 miligramů na litr.” Kmen označovaný jako NY3 představoval naději na vyčištění pobřeží Mexického zálivu od ropných skvrn…[12]

Rod Pseudomonas byl pojmenován na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Polsku narozeným německým bakteriologem Walterem Migulou. V řečtině, jazyku bakteriologické nomenklatury, znamená pseudes (ψευδής) „falešný“, a monas (μονάς/μονάδος) je „jediná jednotka“. Do dneška nemá nikdo ani potuchy, proč si tento Němec usmyslil nazvat tuto baktérii „falešnou jednotkou“.

P. aeruginosa je nejčastější příčinou infekce popálenin a nejběžnějšího výskytu nadměrného množství bakterií na lékařských nástrojích v nemocnicích. Jako příležitostný patogen je častou příčinou úmrtí lidí, pokud napadne životně důležité orgány. Dobře prosperuje v tancích na skladování nafty a letecký petrolej, kde vytváří tmavé husté želatinosní koberce nesprávně nazývané algae. Ve vesmíru však může být jenom jeden mikroskopický vládce.

Serratia marcescens se nastartuje přidáním prodigiosinu.[13] V laboratorních experimentech, kdy byla v nutričně limitovaném prostředí postavena proti svému nejbližšímu rivalovi, S. marcescens „dramatickým způsobem vyhrála nad vitálním kmenem P. aeruginosa.“[14]

Došlo k tomu očividně napadením biologických funkcí P. aeruginosa, které využila k podpoření růstu svého vlastního biofilmu sekrecí, jež se nazývá bakteriocin. Tento biofilm je mimobuněčnou matrix, která je produktem sekrece mikroorganismů. Jde o nezávislé a svým vlastním zájmům sloužící prostředí. Někteří lidé by jej nazvali sliz.

Pseudomonas aeruginosa

Je-li experimentálně kultivována na médiu s omezeným přísunem fosfátů, dostaví se – jak by se dalo očekávat – snížení počtu S. marcescens. Mortalita S. marcescens však byla drasticky redukována, „když byla kultivována společně s P. aeruginosa[15] na témže médiu (s omezeným přísunem fosfátů). Ve skutečnosti se zdálo, že P. aeruginosa „podpořila u S. marcescens WW4 růst biofilmu.“[16]

Do nekonečného repertoáru sekrecí S. marcescens patří i rozkošný malý enzym nazývaný metaloproteináza produkovaný „ve velkém množství a s vysokou specifickou aktivitou.”[17] Metaloproteináza napomáhá hydrolýze peptidových vazeb, což má za následek rozklad proteinů. Jejich katalytický mechanismus téměř vždy zahrnuje nějaký kov a je závislý na iontech kovů jakožto kofaktorů, obvykle jde o zinek, někdy i kobalt.

Má se zato, že metaloproteináza hraje roli v matrix při interakcích na buněčné a mimobuněčné úrovni. Tyto dvě příbuzensky blízké rodiny – matrixová metaloproteináza (MMP) a desintegrační metaloproteináza (ADAM) – se nyní považují za rozhodující činitele v růstu nádorů. Vlastně je nyní mnoho mikrobiologů přesvědčeno, že „pokud MMP podněcuje rozvoj rakoviny, pak by mu jejich inhibitory mohly také zabránit.“[18]

Lék na rakovinu?

Dalším zápisem v deníku Reichsgeschäftsführera Wolframa Sieverse odsouzeného k smrti, následujícího bezprostředně po těch, jež učinil v dubnu roku 1944, byla informace, že dr. Kurt Blome experimentoval s neutronovou radiací, lidmi a bakteriálními patogeny, vypovídající o tom, že jeden ze spolupracovníků v Blomeho výzkumném týmu našel lék na rakovinu. Slovo, jejž Sievers použil, nebo přinejmenším jeho anglický překlad zní, že „údajně“ pochází z rostlinného extraktu…[19]

Reichsgesundheitsführer Kurt Blome (uprostřed), roentgenolog dr. Robert Janker (vpravo), dr. l. Kittler (vlevo)
(Getty Images, 28.8.1938)

Blome, který musel tuto bitvu vybojovat, nemusel podstoupit všechny ty obtíže s izolací MMP a ADAM, aby našel nejlepší chelatační činidlo na jejich inhibici. Chelatační činidla odstraňují kovy tím, že poutají jejich ionty. Kyselina ethylendiamintetraoctová, známá lépe jako EDTA, byla objevena téměř dekádu před počátkem druhé světové války.

Baron Manfred von Ardenne, nadlidský génius a osobní důvěrník jak Hitlera, tak i Göringa, vlastně vynalezl řádkovací nebo skenovací elektronový mikroskop, jeden ze dvou nástrojů, který v roce 1937 znamenal revoluci v mikrobiologii.

Ve skutečnosti, když se v roce 1933 národní socialisté chopili v Německu moci, německý lékař a možný nositel Nobelovy ceny Ernst Ruska už dávno vynalezl a zkonstruoval (1931) fungující transmisní elektronový mikroskop (TEM), na jehož bázi až do dneška fungují všechny ostatní elektronové mikroskopy, a stal se tak dalším milníkem, který urychlil vývoj mikrobiologie. V roce 1937 pak Němci požádali Ernstova bratra Helmuta Rusku, aby pro tento nový vynález vyvinul aplikaci pro biologické vzorky.[20]

Německá dovednost v jaderné fyzice je dobře zdokumentována v článku Black Sun Rising, část 4. Blome jakožto zplnomocněnec pro výzkum rakoviny měl za Třetí říše neomezené zdroje aktiv, nebo přinejmenším jejich základní verze, jež jsou dostupné dnešním mikrobiologům. Jeho dodatečnou výhodou bylo to, že byl institucionálně pověřen experimenty na lidech…

Blome mohl docela dobře nalézt lék na rakovinu. Při svém hledání, jak zmutovat S. marcescens, použil neutronovou radiaci, a tak mohl na nějakou variantu přijít. S. marcescens ost3 produkuje prodigiosin, který je pro nádory toxický. V laboratorních testech se prokázalo, že prodigiosin od S. marcescens ost3 vykázal zálibu hodovat jen a jen na rakovinných buňkách.[21]

Boris Karloff: Frankenstein

Serratia marcescens vylučuje velice zákeřnou extracelulární endonukleázu za současné a specificky mimořádně vysoké aktivity. Tato endonukleáza, nazývaná restrikční enzym, se laboratořích rutinně využívá k modifikaci DNA a je podstatnou pomůckou při molekulárním klonování. Restrikční enzymy jsou charakteristické pro baktérie a jejich příbuzné, kdysi nazývané archebaktérie, nyní archea (z řec. ἀρχαῖα, archaia, „starobylý“, jednotné číslo archeon či v latinizované podobě archeum).

Enzym produkovaný S. marcescens, nazývaný SmaI, je nespecifická („promiskuitní“) hydroláza cukru schopná štěpit jak RNA, tak i DNA v buď dvojitou či jednoduchou formu vlákna. Vyžaduje dvojmocné kationty, zejména magnesium (Mg2), a dokud je udržován poměr Mg2 k DNA na vysoké úrovni, a substrát nukleové kyseliny obsahuje alespoň 5 fosfátových reziduí, bude SmaI štěpit v podobně vysoké míře jak jednoduchou, tak i dvojitou šroubovici DNA a RNA.

Míra dravosti, s jakou S. marcescens hydrolyzuje nukleové kyseliny, takto biologický materiál, z nějž se skládá DNA i RNA, samozřejmě vedla k využití SmaI jistými zločinnými bakteriology jakožto sebevražedného genu, jímž by vyvraždili celý svět, a ještě by tomu říkali práce. Po jisté době tento gen nejen automaticky zlikviduje baktérii přeměněnou na zbraň do něj vloženou, ale stejně tak zničí všechny rekombinantní plazmidy DNA.

Během let devadesátých a počátkem jednadvacátého století bylo v laboratořích na Západě demonstrováno, že rod Serratia je schopen pomalého růstu s využitím pouhé DNA jako jeho zdroje uhlíku. Některé modernizované i neobvyklé možnosti využití nukleázy rodu Serratia byly a stále jsou zkoumány v zemích bývalého Sovětského svazu.[22] Nedávno se objevila zpráva, že SmaI enzym se dokáže vázat na hybridní formu DNA nazývanou B-Z DNA.

ABZ formy DNA

V ruském experimentu se SmaI navázal společně s kovovými kationty na substrát hybridní B-Z DNA namíchaný ruskými vědci, a zastavil tak veškerou enzymatickou činnost, jako by šlo o ukázku přirozené afinity k frankensteinovskému genetickému materiálu.

Předpokladem tohoto experimentu bylo povědomí vědců o tom, že SmaI je produktivní zabiják jak DNA, tak i RNA, všimli si však i toho, že vykazuje „citlivost na sekundární strukturu substrátu.“

Z-DNA byla poprvé objevena na konci sedmdesátých let, Z-RNA pak o pár let později. To „Z“ je popisné vyjádření cikcak uspořádání molekuly ve šroubovici vypadající velmi odlišně od hladce spojité šroubovice nacházející se v daleko častěji se objevující B-DNA.[23]

Když dojde k převrácení spárovaných bází B-DNA vzhůru nohama, má to za následek reorganizaci její struktury na levotočivou. B-DNA i A-DNA, jež jest podobná B-DNA, vyskytuje se však daleko vzácněji, jsou obě pravotočivé. Výsledkem této reorganizace je, že fosfátové skupiny jsou v Z-DNA těsněji spojené, což má za následek vyšší energetický stav…[24]

Pro mikrobiology bylo obtížné studovat Z-DNA, protože dvojitá šroubovice nemá stabilní vzhled. Jde o přechodnou strukturu, která je příležitostně indukována biologickou aktivitou. Panuje domněnka, že se účastní transkripce; první krok exprese genu nastane, když je dílčí segment DNA zkopírován do RNA, která potom pomůže syntetizovat, regulovat a vyrábět proteiny, a hraje tak zásadní roli v biologických funkcích buňky.[25]

Zjistilo se, že tři oblasti poblíž promotorů[26] genu c-Myc tvoří Z-DNA, pokud dojde k expresi c-Myc. Tyto oblasti se však rychle navracejí do původního stavu B-DNA, pokud je transkripce C-Myc vypnuta. Protein zakódovaný genem c-Myc je multifunkční jaderný fosfoprotein[27] hrající roli v buněčném vývojovém cyklu, zvaném rovněž cyklus buněčného dělení. Hraje také roli v apoptóze[28] neboli programované buněčné smrti a transformaci buněk.

Transformace buněk je přímá absorpce a inkorporace exogenního genetického materiálu buňkou z jejího okolí, právě přes její buněčnou membránu.[29] Opravdová transformace buněk se přirozeně objevuje jen u bakterií…

Když DNA dělá chyby

Wellcome Trust Sanger Institute

Výzkum rakoviny probíhající ve Wellcome Trust Sanger Institute v Cambridge v Anglii nedávno zaznamenal úspěch – vědci identifikovali dva mutantní geny přítomné v téměř každé buňce lidského těla. Míra těchto genových mutací prý funguje jako vestavěné biologické „hodiny smrti“. Přinejmenším jedna z nich, nazývaná výzkumníky „mitotické hodiny“, je výsledkem mutace DNA, která se odehrává v cyklu buněčného dělení.[30]

Mike Stratton, ředitel tohoto institutu, předkládá teorii, že změny v rychlosti mutací genů by mohly změnit rychlost, s jakou se objevuje rakovina. A dodává, že „tyto dva procesy by mohly být jednou z příčin stárnutí a jejich výskyt při konstantní rychlosti by mohl předurčit rychlost stárnutí.“[31]

O tom druhém procesu je toho známo daleko méně. Původně se myslelo, že může být spojen s mutací objevující se během reparace DNA, neboť ta bývá časem poškozena. Musí být na molekulární úrovni opravena, a to replikací po malých sekcích najednou. Během těchto nekonečných oprav se objevují mutace. Stratton k tomu poznamenává: „mechanismus, který DNA opravuje, dělá občas chyby.“[32]

V roce 1989 už bylo známo, že S. marcescens produkuje [enzym] DNA glykosyláza,[33] jenž provádí reparace těchto mutací svojí vlastní DNA. V experimentech s odlišným druhem, tj. E. coli, dokázal ojediněle opravit jeho zmutovanou DNA.[34]

DNA glykosyláza patří do rodiny enzymů opravujících poškozenou DNA v průběhu buněčného cyklu. Nacházejí se ve všech taxonomických říších, poprvé však byl objeven u baktérií. Uracil-DNA glykosyláza, o němž se ví, že je lidskou verzí tohoto genu, byl prvně izolován z E. coli

Gene Roddenberry

Gene Roddenberry měl ve Star Treku roli roznašeče novinek z Rand Corporation, ale právě tak to mohl být přízrak S. marcescens, který ho přivedl na myšlenku Borgů, hybridní rasy člověka a stroje, která je člověku výzvou, jak řešit dominantní expresi samotného lidství.

Královna Borgů a Picard

Požadavky S. marcescens na zinek jsou neukojitelné, ale je tomu tak i se železem. Patří k tomu i protein HasA se svou nekonečnou paletou sekrecí. HasA je neúnavný mimobuněčný žrout železa. Hemolyzin, rovněž patřící k mimobuněčné sekreci S. marcescens, rozkládá buněčnou stěnu červených krvinek a panuje domněnka, že se tak děje za účelem získání železa zabaveného z krevních buněk.[35]

Budoucnost zjevně náleží baktérii, kterou jest člověk, stroj a upír…

První nanomechanická zařízení byla založena na přeměně B-DNA na Z-DNA s přidáním chloridu hexaamminkobaltitého. Hořčík a chlorid hexaamminkobaltitý použila jako kationty Maria Filimonova v ruských experimentech s nukleázou.[36]

Desítku let předtím použily špičkové americké výzkumné laboratoře S. marcescens jako „plovoucího robota“, o velikosti pouhých několika setin milimetru. Byl vytvořen teoretický předpoklad pro vznik eventuálních „mikrorobotů“, které by byly částečně strojové a částečně baktérií, „umožňujících v budoucnosti vznik samoorganizujících se hardwarových platforem, s hromadnou inteligencí, decentralizovaným řízením a rekonfigurovatelným systémem.“[37]

Koncem roku 2010 se v rámci doktorských disertací na univerzitě v Pensylvánii zjistilo, jak ovládat S. marcescens ve „fluidním prostředí.“[38] Fluidní prostředí je třeba chápat jako eufemismus pro krevní oběh člověka.

Asociace amerických univerzit (AAU) sestává ze šedesáti amerických a kanadských univerzit. Řada lidí z akademického světa ji považují za nejelitnější organizaci ve vyšším vzdělávání. Univerzita v Pensylvánii je jednou ze čtrnácti zakládajících členů, podobně jako univerzita v Yale, kde José Delgado získal odbornou asistenturu, a harvardská univerzita, kterou navštěvoval George W. Merck. Univerzitu ve Wisconsinu, kde se zrodil program bakteriologických zbraní impéria, navštěvoval jak Frank Olson, tak i Ira Baldwin. AAU byla založena v roce 1900.

Severozápadní univerzita, alma mater Henryho Puharicha, se do ní zapojila v roce 1917. Univerzita v Duke, která hostila průkopnické dílo Josepha Bankse Rhinea, intelektuálního Puharichova předchůdce, se přidala v roce 1938. Kalifornský technologický institut, kam docházel Sidney Gottlieb, se stal jejím členem roku 1934 a v témže roce se tam zformovala Guggenheimova letecká laboratoř (GALCIT) pod vedením Theodora von Kármána, dědice temného kabalistického odkazu týkajícího se golema.

Golem

Gustav Meyrink: Golem
(ilustrace)

Jehuda Liva ben Becalel, Pražský Maharal, znepokojen panovačností Rudolfa II. v souvislosti s vyhlášením jeho za císaře římského v poslední čtvrtině šestnáctého století učinil příslušná opatření. Maharal – kabalistický mistr nemající sobě rovného, dokud nezačal po zemi o tři století později kráčet Aleister Crowley – vytvořil živoucí bytost ze zvláštního druhu jílu nacházejícího se na březích řeky Vltavy.

Rabín jednal na základě pokynů, jež pořídil z výtahů z knihy Sefer Jecira, jednoho z nejstarších a nejmocnějších kabalisticko-magických textů. Tato bytost, hebrejsky nazývaná Golem, byla údajně stvořena proto, aby chránila pražskou židovskou komunitu před křesťanskými pogromy. Jenže golem, nadaný nadpřirozenými silami a schopný povolávat ku pomoci i mrtvé, propůjčil velikou moc také svému stvořiteli. Vypráví se, že Maharal musel pobývání tohoto zlověstného stvoření na tomto světě ukončit, neboť dokonce i on se ho obával.

Života zbavený golem byl přechováván na půdě Staronové synagogy čili Altneuschul v Praze až do počátku dvacátého století. Po dvě století to byla tichá hlídka varující povždy nesnáze působící německé křesťany před vzájemným zničením. Mnoho vzdělaných a uznávaných osob jak židovského, tak i křesťanského původu dosvědčilo, že jej tam viděli, nikdo však neví, kde skončil, když došlo k opravě a modernizaci půdy v roce 1883.

Existuje kolem toho v literatuře spousta mytologie šmahem spojující ztraceného golema s národním socialismem a jeho neukojitelnými choutkami po věcech okultních.

Možná je to jen náhoda, že Kármán, pokrevně příbuzný s Pražským Maharalem, založil spolu s Jackem Parsonsem, dědicem magie Aleistera Crowleyho, laboratoř proudového pohonu (Jet Propulsion Laboratory, JPL), z níž nakonec vznikl Národní úřad pro letectví a kosmonautiku neboli NASA…

Nukleázy, jako jsou ty, jež vylučuje S. marcescens, otevřely cestu kybernetické mutaci lidské rasy. Překrásný nový svět Aldouse Huxleyho není otevřený výkladu rádoby filosofů a vědátorům ze sekáče. Tak tomu nikdy nebylo. Byl vystavěn z obrazů skenovacích elektronových mikroskopů…

Transgeneze pomocí RMCE metody

Jak Zinc-Finger Nucleases (ZFNs), tak i Transcription Activator-Like Effector Nucleases (TALENs)[39] dávají mikrobiologům do rukou nástroje, jimiž mohou spojovat i štěpit DNA ve specificky žádoucích lokacích. Genetickou předlohu lze přepsat, vylepšit zrovna na těch správných místech a nový člověk povstane sebestvořen prostřednictvím mikrostrukturální evoluce…

Metoda TALEN byla nedávno využita k navržení T buněk pro genomovou editaci. Benevolentně zmutované T buňky pacientů s rakovinou již není třeba párovat s jejich vlastními dárci, což je právě současná metoda. Ty jsou infekční v důsledku vrozeného zdravotního deficitu T buněk u pacientů.[40]

V nedaleké budoucnosti mohou být T buňky zabíjející rakovinu masově vyráběny v laboratořích a lékaři je budou předepisovat namátkou stejně jako analgetika. V Londýně byla během několikatýdenního podávání jednoduché 1ml infuze těchto T buněk univerzálního modelu pro všechny typy rakoviny zcela vyléčena vážně nemocná jednoletá holčička trpící akutní lymfoblastickou leukémií.[41]

Marburg

Bacillus subtilis

O „kmenu Marburg [baktérie] Bacillus subtilis“ je přinejmenším od roku 1963 známo, že produkuje svůj vlastní restriktivní enzym. Roku 1966 se s ním začalo experimentovat na DNA [baktérie] E. coli[42]

Typ II restriktivního enzymu, nyní nazývaného BglII, vzniká sekrecí tohoto bacilu. SmaI, vylučovaný S. marcescens, je typem I. Oba vyžadují k aktivaci hořčík, typ II však nevyžaduje adenosintrifosfát (ATP). ATP je v buňkách využíván jako koenzym a je obvykle velmi důležitý v procesu přenosu vnitrobuněčné energie.

Počátkem roku 1947 uskutečnil věhlasný botanik a mikrobiolog Paul R. Burkholder, za asistence Normana H. Gilese, jr., na půdě univerzity v Yale experiment a vystavil „izolovanou jednoduchou kolonii kmenu Marburg [baktérie] Bacillus subtilis“ ionizující radiaci. Tito američtí vědci indukovali mutagenesi pomocí rentgenových paprsků a ultrafialového světla.[43] Neutronová radiace je vedlejším produktem jaderného štěpení a fúze. Dr. Kurt Blome byl jediný, který ji kdy použil na baktérie.

Téhož roku byl Blome zbaven všech obvinění vznesených v průběhu norimberského „lékařského“ procesu.

Experimenty na Yale vynesly na světlo kmen 168, který dodnes patří k přednostně využívanému kmenu B. subtilis jak mezi akademiky, tak také v řadě průmyslových procesů. Když experimenty na Yale skončily, byl kmen 168 spolu s přinejmenším čtyřmi dalšími mutantními kmeny zabezpečen a převeden do vlastnictví dr. Charlese Yanofskyho ze stanfordské univerzity. Stanford je dalším ze čtrnácti zakládajících členů AAU.

Kmeny se poté neobjevily na veřejnosti až do roku 1958, kdy je Yanofsky předal dr. Johnu Spizizenovi[44] pracujícímu na Western Reserve University School of Medicine v Ohiu, založené v roce 1826 a dobře známé pro svůj přínos na vývoji moderních technik pro transfúzi lidské krve…

V roce 1967 pak Western Reserve, po spojení s Case Institute of Technology, vešel ve známost jako Case Western Reserve University School of Medicine (SWRU). SWRU se stal členem AAU roku 1969. Slavný Michelsonův-Morleyův experiment z roku 1887, který údajně vyvrátil existenci éteru a urychlil vznik speciální teorie relativity,[45] se ve skutečnosti odehrál právě v suterénu koleje v univerzitním areálu v Case.

Spizizen prováděl experimenty na „popud“ Yanofskyho a podle jeho „rad“. Financovala je AEC pod vedením katedry biologie a lékařství. V experimentech byla demonstrována buněčná transformace sporulujících kmenů zmutované [baktérie] Bacillus subtilis. Téhož roku (1958) uveřejnil Spizizen přelomový článek dokazující, že i jiná baktérie než Streptococcus pneumoniae, prvotní příčina pneumonie, o níž se už od roku 1928 vědělo, že se podílí na buněčné transformaci, dokáže svou buněčnou stěnou absorbovat a asimilovat enzymy.[46]

Nosferatu

Pro lehkost, s jakou se kmen 168 transformoval zpět do svého původního stavu, v němž se nacházel předtím, než došlo k oné mutaci na Yale, se stal předmětem nekonečných následných experimentů. Ve skutečnosti se tato milostná akademická aférka s kmenem 168 stala základem „klasických genetických metod“. Kvůli své sporulaci se tato modla později stala základním kamenem „rekombinace a genomových technologií“.[47]

Může být ergonomicky poněkud zvláštní, že o více než dva roky později Spizizens pokračoval v této práci s kmenem 168 směrem, jejž nazval „vegetativním stádiem růstu“, o němž se vyjádřil v tak, že je snadnější s ním pracovat v této podobě než s klíčícími sporami „vyžadujícími složité podmínky“.[48]

Existují neshody týkající se toho, co kmen Marburg vlastně představuje. Srovná-li se s původním „divokým“ kmenem Marburgu uloženým ve sbírce tkáňových a buněčných kultur (American Type Culture Collection, ATCC) od roku 1930, prodělal kmen Marburg zaevidovaný Burkholderem a Gilesem přinejmenším dva nezdokumentované domestikační procesy, než došlo k opublikování experimentů na Yale, které započaly už v sedmačtyřicátém roce. V důsledku toho má kmen 168 a každý další kmen vzešlý z těchto experimentů neznámý genetický původ.

Ty, kdož milují záhady, jistě potěší šťastná souhra okolností, při níž Yale ztratil téměř celou „kolekci B. subtilis, čítaje v to i rodičovský divoký druh“,[49] s nímž pracoval Burkholder a Giles.

Vraždy vědců?

Frank Olson zemřel následkem svého pádu v roce 1953, zatímco pracoval na americkém programu biologických zbraní… Jenom ti nejlepší umírají mladí…

V důsledku neuvěřitelně nezodpovědné skartaci záznamů ve Fort Detrick a nehody hlavního bakteriologa Franka Olsona, který „vykonal let“ nad New York City, zůstane navždy tajemstvím, jak konkrétně se armáda dostala ke svému „rudému kmenu“, alias B. atrophaeus, B. globigii nebo B. subtilis var. niger.

„V průměru je genom B. atrophaeus na úrovni nukleotidů přibližně z 86 % identický B. subtilis.“[50] Nukleotidy jsou základní stavební bloky jak RNA, tak i DNA. Taková podobnost by nebyla možná, kdyby nešlo o stejný druh.

Někdy počátkem šedesátých let začal dr. Curtis Thorne rozdávat nový kmen B. subtilis nazvaný W-23-Sr. Příjemci je j označili jako „prototrofní[51] derivát kmenu 23 vyžadující treonin, který je resistentní vůči streptomycinu.“[52]

Prototrofní prostě znamená, že Thorneovy vzorky byly nutričně nezávislé a nikoliv auxotrofní[53] jako kmeny pocházející z Yale. Streptomycin je podle seznamu základních léčiv, vydávaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO), nejdůležitější antibiotikum. Zmiňovaní příjemci tohoto zbrusu nového „mutantu rezistentního vůči streptomycinu“ byli bakteriologové zaměstnaní na kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), která se stala členem AAU v roce 1974.

Thorne dostal vzorky od dr. Maurice Foxe z Rockefellerovy univerzity…[54] V té době byl Fox považován za jednoho z nejpřednějších expertů na transformaci na světě. Pak se na Massachusettském technologickém institutu stal emeritním profesorem biologie, kde předsedal komisi radiologické ochrany. MIT byla členem AAU od roku 1934.

Roku 1961 Thorne pracoval ve Fort Detrick na izolaci transdukčních fágů pro B. subtilis, aby tak umožnil transdukci. Fág, známý rovněž jako bakteriofág, je virus, který infikuje baktérii.

Ztvárnění bakteriofága T4

Bakteriofág dokáže hrát roli biologické schránky pro doručení genetického materiálu do baktérie, kterou infikuje. To se nazývá transdukce a jde o další způsob, jak může baktérie zabudovat cizí DNA.

Poněvadž to nevyžaduje fyzický kontakt mezi buňkou, která je donátorem DNA, a buňkou, která ji přijímá a je rezistentní vůči deoxyribonukleáze, která někdy interferuje s transformací, transdukce je nyní preferovaným nástrojem na implantaci stabilního cizího genu do genomu hostitelské buňky.

Transdukce se objevuje buď v lytickém cyklu nebo lyzogenním cyklu.[55] Buněčná lýza (lysis), objevující se v lytickém cyklu, narušuje buněčnou membránu a uvolňuje na vrcholu fágové částice. V lyzogenním cyklu je fágový chromosom integrován do bakteriálního chromosomu, kde dokáže setrvat v dormanci po tisíce generací.

Thorne úspěšně indukoval ono druhé stádium. Samolibě poznamenává v abstraktu k experimentům, že po zahřátí na 149° po dobu jedné hodiny „si spory podržely svoji lyzogenní povahu“ a byly schopny infikovat médium, jež přidali včetně bakteriofága.[56]

Následujícího roku, 1962, se dal Thorne dohromady s dr. Marthou J. Taylorovou a tajemným Francisem A. Beallem z chemických jednotek armády (Army Chemical Corps) z Fort Detrick, a zosobňují tak vědce lehkomyslně extrahující toxin z [baktérie] Bacillus anthracis, kterým dokážou účinněji zabíjet potkany.[57]

Beall už nikdy žádný další článek nenapsal, avšak stále eklektičtější Thorne a jeho vysokoškolský parťák Taylor provedl ve Fort Detrick šedesát tři neúspěšných experimentů ve snaze dosáhnout transdukce u Bacillus licheniformis a Bacillus subtilis. Ve svém článku, aniž by byli zdeptáni, poznamenávají, že jejich neúspěch dosáhnout zkřížené transdukce není překvapující, protože se „oba druhy liší s ohledem na základní skladbu jejich deoxyribonukleové kyseliny“.[58]

V tomto bodě je těžké uvěřit, že by se CIA byla zajímala o něco jiného než proměnu B. subtilis ve zbraň a vložit nezničitelný časovaný pekelný stroj soudného dne do rukou impéria, které úplně zešílelo.

Endospory B. subtilis dokážou přenést třeba pokyny, jež promění hybrid B. anthracis a B. subtilis, který je rezistentní vůči antibiotikům, na mutaci pančovanou třebas Yersinia pestis nebo Legionella pneumophila, což je baktérie způsobující tzv. legionářskou nemoc neboli legionelózu.[59]

Šílení vědci a dračí vojáci

Naval Medical Research Center

Šílení imperiální vědci a dračí vojáci se zabývají tím, jak zabíjet jedem. Jde o moderní apoštoly Lukrécie Borgia. Svoji práci dokonale ovládají a jsou informováni o svém náboženství. Hledáte-li způsob, jak pozabíjet nepřátelská stáda dobytku, pak antrax není nejúčinnější baktérií.

Podle dohadů uváděných na Wikipedii zabila Mycobacterium bovis během první poloviny 20. století více hospodářských zvířat než všechny ostatní infekční choroby dohromady. Její dobře známá příbuzná Mycobacterium tuberculosis, baktérie způsobující tuberkulosu, je pro člověka právě tak smrtící.

U akutních případů, které zůstanou neošetřeny, M. tuberculosis zabíjí přes 50 % svých obětí. Jestliže tuberkulóza zasáhne i jiné orgány než plíce, jako třeba játra, slezinu a lediny, stává se z ní akutní miliární tuberkulóza, která – pokud není léčena – je téměř vždy smrtelná. Dokonce i při nasazení nejmodernějších léčiv umírá skoro 30 % postižených. Ti, co neumřou, si pak stejně přejí, aby bývali zemřeli, a jsou do konce života zmrzačeni.

Miliární tuberkulóza se dříve běžně nazývala rychlé souchotiny. Nyní všeobecně používaný název se údajně odvozuje od drobných lézí vznikajících v plicích, jež na rentgenových snímcích plic připomínají semena prosa.[60] Této podobnosti četným semenům prosa na orgánech, jež postihne, si všiml John Jacob Manget už v roce 1700, avšak tento název se ve skutečnosti až do nedávné doby neujal. Možná jde o náhodu, že rudý kmen, alias B. atrophaeus, B. globigii či B. subtilis var. niger, je v literatuře často zmiňován jako „vojenský“ BG.[61]

Odhaduje se, že jedna třetina světové populace je postižena infekcí M. tuberculosis a každý rok přibývá další 1 %. Třebaže většina těchto infekcí zůstává latentních, M. tuberculosis pořád ještě dokáže zabít téměř milion a půl lidí ročně. Převážná většina těch, kteří zemřou, jsou barevní. Z existujících údajů se dá očekávat, že zhruba 80 % populace v řadě asijských a afrických zemích bude mít pozitivní test, kdežto u Američanů půjde jen o pět až deset procent.

Virová hemoragická horečka má zlověstně znějící vědecký název, jímž impérium označilo úplně nejnovější mor. Nemoc se poprvé objevila v roce 1967 v Německu v oblasti Frankfurtu, kde zabila sedm z třiceti nakažených lidí. Bylo to sotva rok poté, co si impérium uvědomilo, že jeho bakteriální mazlíček produkuje endonukleázu, která by mu potenciálně umožnila štěpit DNA a adjustovat mechanismus pohánějící evoluci živých organismů.[62]

Tato smrtící horečka dostala název „virus Marburg“ a do tisku se dostal příběh o skupině nakažených opic z Afriky dopravených do laboratoře v Marburgu.

Camp King je jen „kousek cesty“[63] od Frankfurtu, nějakých dvacet kilometrů. Olson absolvoval tuhle jízdu pokaždé s diplomatickým kufříkem. Není pochyb o tom, že jeho obsah vždy skrýval nové a smrtící kmeny bakterií čerstvě nachystaných v laboratořích z nejlépe střežených míst na světě. Není důvod věřit, že by Olsenův nástupce nedělal totéž o patnáct let později, kdy byla studená válka na vrcholu. A máme důvod věřit, že tomu tak opravdu bylo.

Camp King zavřel nadobro své dveře v roce 1968. Změnila se jak jejich náplň práce, tak i název velitelského a řídícího střediska na United States Army Movements Control Agency – Europe.

V létě roku 1976 ověřoval dr. Peter Piot v institutu tropického lékařství v Antverpách, sedmadvacetiletý vědec a absolvent lékařské fakulty školený jako klinický mikrobiolog, spolu s dalšími kolegy obsah chladicího boxu, který obdržel z misie v Yambuku v Zaire. Odlehlá africká vesnička byla v sevření neznámé epidemie, která už zabila 280 z 310 nakažených lidí. Institutu tropického lékařství připadl tedy úkol dát jí jméno…

Ebola

Ebola virus

Když se na původce podívali zblízka elektronovým mikroskopem, uviděli „obří strukturu podobnou červu – gigantickou podle virologických měřítek“, a Piot pokračuje ve svém líčení: „Měla na virus velmi neobvyklý tvar, toliko jeden virus vypadal jako tenhle a to byl virus Marburg.“ Piot je dnes baronem a také ředitelem londýnské Univerzity hygieny a tropického lékařství. Proslavil se „teoretickou prací o ‚virech‘ způsobujících Ebolu a AIDS“. Vynikající Piotovy teorie po dlouhou dobu vedly k mylném domnění vědců, že „HTLV-1 hrálo nějakou roli u AIDS“.[64]

O pár týdnů později se Piot spolu svými kolegy vydal dramaticky do džungle, aby zahrál roli, která později proslavila Dustina Hoffmana v hollywoodském filmu Outbreak.[65] Jenže tohle se filmu vůbec nepodobalo. Namísto jaderné bomby zastavili „propuknutí“ epidemie v Zaire vědci prostě tak, když tam dorazili, že učinili přítrž řádění kněze a řádových sester, zbaběle izolovaných v domě pro hosty na pozemcích misie, jež spočívalo přinejlepším v tom, že tam poskytovali vražedně neodbornou lékařskou péči. Sestry vydávaly použité injekční jehly pro injekce vitamínů domorodým ženám přicházejícím každé ráno na misijní předporodní kliniku…[66]

Ještě během expedice, snad v předzvěsti příštích událostí, Piot a jeho kolegové nesprávně pojmenovali svůj „virus“ po řece Ebola vzdálené skoro sto kilometrů, a tedy nijak blízko epicentra propuknutí epidemie. Piot prohlásil, že nechtěl trvale poznamenat Yambuku, pokud však vezmeme do úvahy tento dramatický význam, pak má Ebola k Yambuku stejně daleko jako Bob Dylan k Robertu Zimmermanovi. Ve svých vzpomínkách přemítá Piot v souvislosti se záměrnou chybou o dramaticky šťastné náhodě: „Ebola je ale pěkný název, nemyslíte?“[67]

Později se zjistilo, že epidemie původně propukla v jižním Súdánu v městečku Nzara o pár měsíců dříve, kde zabila 151 z 284 nakažených osob. Mýtus o strašlivém „viru Ebola“ byl na světě a napříště už mohl dominovat mainstreamové medicíně, stejně jako zažil dlouhou kariéru v Hollywoodu,[68] a ještě se roztahoval v palcových titulcích bulvárních plátků kšeftujících se strachem.

Hiram

Jenže skutečnost je daleko děsivější, protože mezi únorem a říjnem roku 2014 zabila Ebola při poslední „epidemii“ v Africe více než čtyři tisíce lidí.[69] Během stejného období zabila malárie tři sta tisíc osob a Mycobacterium tuberculosis přes šest set tisíc…[70]

Je naprosto nepochopitelné, že hlavní doktor institutu tropického lékařství Stefaan Pattyn nikdy nepovažoval za důležité, jak se zdá, zabývat se M. tuberculosis. Nikdy si neudělal „čas použít speciální barvení a kultury, aby detekoval její virům podobné formy bez buněčné stěny“.[71]

Tento „přehled“ je ještě nevysvětlitelnější vzhledem ke skutečnosti, že Pattyn nalezl velký počet zrádné mikroskopické miliární tuberkulózy při pitvě na játrech řádové sestry.[72]

Krvácení vnitřních orgánů a krvácení z očí, uší i střev patří mezi řadu symptomů tuberkulózy přenášené krví, která někdy zabíjí v řádu hodin. Její symptomy a úmrtnost je prakticky stejná jako u Eboly. Ve skutečnosti podle informací New England Journal of Medicine trpěla při nedávném propuknutí epidemie Eboly viditelným krvácením „méně než polovina“ nakažených lidí.[73]

Pattyn je údajně expertem na bakteriologii. Piot se na něj pamatuje, že „šest nebo sedm let pracoval v Zaire“ a specializoval se na „mykobaktérie, tuberkulózu a lepru“. Piot se rovněž rozpomíná, že byl „trochu tyran“ a přemítá: „Pamatuji, jak nám vykládal, že jde o zvláštní a smrtonosný úkaz: hemoragickou horečku.“[74]

Piot byl vzděláním virolog. Byl rovněž mlád, avšak zpochybňuje to jeho důvěryhodnost, že by Pattyn nevěděl, že buňky M. tuberculosis rostoucí „uvnitř makrofágu se prodlužují“. Makrofágy jsou velké specializované bílé krvinky, které obvykle pohlcují potenciální patogeny vnikající do těla, a tak je ničí. Když dojde k pohlcení M. tuberculosis, makrofág není schopen sáhnout po svých chemických zbraních, aby je použil na speciálně adaptovanou baktérii.

Filoviry

Zapouzdřená mykobaktérie se poté nekontrolovaně rozmnožuje uvnitř makrofágu a vytváří silně nakažlivé „formy s deficiencí buněčné stěny“ a „červovitá letální tuberkulózní vlákénka“. Pod elektronovým mikroskopem jsou mírně větší, jinak však neodlišitelná od viru Ebola, viru Marburg nebo jiných infekčních „virových částic“ s prodlouženými buňkami, podle nichž byly pojmenovány filoviry, nitkové viry.[75]

Baktérie s deficiencí buněčné stěny se nazývají baktérie L-formy. Jak lze odvodit z jejich názvu, baktérie nemají buněčnou stěnu. Obvykle jsou v laboratořích generovány z řady bakteriálních druhů, jako je třeba B. subtilis nebo E. coli. Poprvé je izolovala v roce 1935 mikrobioložka Emmy Klieneberger-Nobelová, židovka německého původu, která uprchla z Německa skoro ve stejnou dobu jako Theodore von Kármán. Emmy získala členství v Americké asociaci univerzitních žen v roce 1934 (American Association of University Women, AAUW), když v Německu přišla o místo…

Když byla zvládnuta horečka Lassa,[76] hemoragický virus, který byl považován za mikroskopické léze na játrech mrtvé řádové sestry, „dr. Pattyn vedl výzkum tím směrem, že jde o nový virus“.[77]

Nakonec došlo k intervenci WHO, která nařídila, aby „Belgičané okamžitě odeslali vzorky v neprodyšně uzavřených nádobách do Porton Down“.[78] Porton Down měl naopak poslat tyto vzorky do Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention, CDC) v Atlantě, „protože jde světovou referenční laboratoř pro hemoragické viry“.[79]

Jak se dalo předvídat, CDC potvrdilo, že nemoc způsobuje hemoragický virus. Až do dnešního dne CDC varuje zdravotníky pokoušející se diagnostikovat rané symptomy hemoragické horečky, že tyto symptomy nejsou pro „infekci Eboly specifické a často je lze pozorovat u pacientů s daleko běžnějšími chorobami, jako je malárie a tyfová horečka“.[80]

Absurdní je poměrně slabé slovo, že CDC nezmiňuje M. tuberculosis, nemoc s identickými symptomy, a prakticky každý kvalifikovaný profesionální zdravotník na světě potvrdí, že jde v Africe o endemickou chorobu a zcela určitě o prvotřídního zabijáka.

Americké ministerstvo obrany se dopouští stejného opomenutí. Ve „verzi 2.0“ jejich instrukční brožury pro testování Eboly ze Zaire, kterou pro ně „vyrobilo“ Námořní lékařské výzkumné centrum, je Mycobacterium z celé rozpravy podezřele vynecháno. Brožura označená červeně „Pouze pro nouzové případy“ obsahuje třístránkový seznam označený jako Tabulka 51. Všechny bakteriální patogeny uvedené v seznamu v Tabulce 51 testovali, aby se ujistili, že nebudou vykazovat zkříženou reakci a vykazovat falešné pozitivní hodnoty při testech na Ebolu, které se doporučují. Ministerstvo obrany domýšlivě ujišťuje své učence: „Nebyla zjištěna žádná zkřížená reakce u žádné z testovaných baktérií.“[81]

Mykobaktérie na seznamu ministerstva obrany nejsou navzdory zde uvedeným skutečnostem a dodatečnému varování, že je známo, že mykobaktérie vykazují zkříženou reakci a vykazují falešné pozitivní hodnoty při testech na virus HIV „v téměř 70 % případů“.[82]

Mycoplasma pneumoniae se také objevuje v Tabulce 51. M. pneumoniae je bakteriální patogen způsobující chlamydiový zápal plic. Mykoplazmaty byly spojeny se syndromem války v Zálivu, jako kofaktor u patogenese AIDS a všelijakých nevysvětlených a komplexních chorob, jako je třeba chronický únavový syndrom (CFS), Crohnova choroba a nejrůznější projevy artritidy.[83]

Krev Kristova

Dlouhodobá infekce mykoplazmatem způsobuje chromozomální abnormality v buňkách, včetně chromozomální translokace, ztrátu celých chromozomů, částečnou ztrátu chromozomů a dodatečných kopií normálních chromozomů.[84] Chromozomální translokace je mutace způsobená přeuspořádáním částí mezi zcela odlišnými nebo „nehomologickými“ chromozomy. Genová fúze má za následek hybridní gen, který se objeví, když translokace spojí dva nehomologické geny.

Dodatečné kopie normálních chromozomů a chromozomální translokace podporují abnormálně vysokou aktivitu u jistých proto-onkogenů. Gen HRAS, hrající zásadní roli při regulaci dělení buněk, je spojen s velmi podobným genem c–Myc, který – zdá se – katalyzuje transformaci B-DNA na Z-DNA. Tento gen c-Myc hraje rovněž roli při dělení buněk, právě tak u apoptózy a transformace. Zvýšená genetická exprese a riziko mutací vede k tvorbě onkogenů, což jsou geny s potenciálem podnítit rakovinu.[85]

Mykoplazmat „představuje nejmenší samu sebe reprodukující životní formu“.[86] Viry se replikují jen uvnitř živých buněk jiných organismů. Viriony, což jest název pro viry existující ve formě nezávislých částic, nejsou schopny se bez svého hostitele reprodukovat a nejsou považovány za životní formu. Plazmidy, volně pohyblivé kousky DNA, které se mohou pohybovat mezi buňkami a samy se replikovat, rovněž nejsou považovány za životní formu. Nesmějí se zaměňovat za transpozon čili transpozibilní elementy (Tes) nebo „skákací geny“, neboť ani ty nejsou životní formou, nýbrž sekvencí DNA, která se dokáže na chromozomu pohybovat z jednoho místa na druhé.

Řecká předpona myco znamená prostě „houba“. Mykobaktérie obdržely svůj název proto, že rostou po způsobu plísní. Jsou grampozitivní a jejich buněčná stěna je silnější než u ostatních baktérií, voskovitá a vodu odpuzující, neboť je bohatá na mykolové kyseliny. Jde o buněčnou stěnu mykobaktérie, speciálně adaptovanou k infekci hostitele, což ji činí rezistentní vůči antibakteriálním léčivům, které se velkou měrou spoléhají na napadení baktérie přes buněčnou stěnu.

Mykolové kyseliny u Mycobacterium tuberculosis

Mykolové kyseliny pojmenovali podle jejich vzezření – při velkém zvětšení se podobají vláknům…

Je hodně zvláštní, že jak mykobaktérie, tak i bacily sdílejí apetit pseudomonád na ropu a toxický odpad. Všechny naleznete prosperovat v půdách kolem zchátralých továren, které ničí ekologii ve třetím světě.[87]

Ačkoliv analýza genomu naznačuje, že se mykoplazmat vyvinul z grampozitivní baktérie, přesto je gramnegativní a ve skutečnosti nemá vůbec žádnou buněčnou stěnu. Následkem toho je prakticky odolný vůči antibakteriálním léčivům. Kvůli své nepatrné velikosti je notoricky známou znečišťující látkou kultivačního prostředí výzkumných laboratoří po celém světě.

Syndrom války v Zálivu

Mykoplazmata, obzvláště Mycoplasma fermentans, se běžně nachází v krvi veteránů války v Zálivu trpících syndromem války v Zálivu (GWS) a existuje přesvědčivý lékařský důkaz naznačující, že některé z multivalentních vakcín,[88] jež jim byly podány před nasazením do akce, zejména vakcína proti antraxu, byly tímto mykoplazmatem infikovány.[89]

Senát si vyžádal studii, v níž se prokázalo, že syndrom války v Zálivu „se rozšířil i na rodinné příslušníky, a je tedy rovněž pravděpodobné, že se rozšířil i na pracovištích“.[90] Jde o náznak, že je přenášen mikroorganismem.

Existuje důkaz, že „v krvi veteránů války v Zálivu i civilistů proběhla systémová mykoplazmatická infekce ALS [amyotrofická laterální skleróza, známá též jako Lou Gehrigova choroba].“[91]

Vlastní studie Úřadu pro záležitosti veteránů ukázala, že „u veteránů války v Zálivu existuje zvýšené riziko ALS“.[92] Přesto, že tohle všechno víme, ještě o dekádu později po válce v Zálivu ministerstvo obrany i Úřad pro záležitosti veteránů pořád aktivně propagoval lékařsky neudržitelnou teorii, že hlavním faktorem byl posttraumatický stresový syndrom (Post-Traumatic Stress Disorder, PTSD).[93]

Během let devadesátých, v reakci na tvrzení lékařské komunity, že příčinou syndromu války v Zálivu může být bakteriální infekce, „začalo ministerstvo obrany v dopisech různým členům Kongresu i tisku tvrdit, že se infekce M. fermentans vyskytuje zcela běžně, není nebezpečná a nejde dokonce ani o lidský patogen“.[94] Přinejmenším mystifikující tvrzení na to, když je nad slunce jasné, že armáda měla v té době patent na „Mycoplasma fermentans incognitus“.[95]

Tento „kmen incognitus“ je v přihlášce patentu popsán jako „nový patogenní mykoplazmat izolovaný z pacientů s AIDS“.[96] Záměrem patentu byl úmysl využít ho při „detekci protilátek v séru pacientů s AIDS“[97] a připravit vakcínu „využitelnou k ochraně zvířat i lidí proti infekci M. fermentans incognitus nebo jinými mykoplazmaty“.[98]

Nahá myš

Armáda si byla dobře vědoma smrtonosných patogenních vlastností této baktérie. Ve svých experimentech její „introdukce“ do „nahých myší“ a „imunokompetentních myší“ vyvolala „symptomy, např. B-buněčný tumor, tumor vřetenových buněk nebo imunodeficienci“.[99]

Patent tvrdí, že k objevu tohoto nového mazlíčka došlo „během práce na grantu nebo kontraktu od armádního úřadu Spojených států“.[100] Datum přihlášky je 6. červen 1991. Patent byl udělen 7. září 1993. jde o pokračování patentu zapsaného 2. listopadu 1988 a již „ukončeného“, tento ovšem byl naopak „částečným pokračováním“ patentu zapsaného 18. června 1986, a ten byl rovněž ukončen…[101]

Mykoplazmat byl název, jehož se dostalo jistým vláknitým mikroorganismům, o nichž se v roce 1929 předpokládalo, že mají jak buněčná, tak i bezbuněčná stádia životního cyklu. Dalo by se to přičítat tomu, jak vypadají pod mikroskopem, procházely ovšem filtry, které byly jinak pro baktérie nepropustné.

Serratia, Bacillus, Pseudomonas a Mycobacterium jsou baktérie; lze je kultivovat v laboratoři na živném prostředí nebo se vyskytují v přírodě. Lze je pozorovat pod mikroskopem a filtrovat z roztoku. Schopnost procházet bakteriálními filtry legendárního mikrobiologa Louise Pasteura je společným jmenovatelem virů a mykoplazmat.

Tehdy se kultivace běžně prováděla, nikdo však ve skutečnosti nevěděl, co se vlastně kultivuje, dokud nepřišel Ernst Ruska se svým elektronovým mikroskopem a nezačal se ve třicátých letech používat. První obrázky virů a izolace L-formy baktérií přišly hned potom…

Virus je nejpočetnější biologických druh na Zemi. Čajová lžička mořské vody obsahuje na milion virů, většinou bakteriofágů. Jejich likvidace baktériemi žijícími ve vodě je hnacím mechanismem koloběhu uhlíku v mořském ekosystému.

Mikroorganismy samotné tvoří zhruba 90 % biomasy oceánů. Odhaduje se, že viry z této biomasy přibližně 20 % denně a že v oceánech je 15krát více virů, protože tam jsou jak baktérie, tak i archebaktérie. Je to zásluha bakteriofágů, které normálně drží na uzdě škodlivé vodní řasy pustošících vodní cesty po celém světě.

Symfonie života

V biologii není žádný Strom života. Je tam síť života. Všechno je propojené.

Želvuška

Každá faceta života je vetkána do dalších facet v tapisérii natolik odolnou, že se dokáže uživit sama. Všiml si toho i Timothy Leary a Santana k tomu napsal skladbu Everybody‘s Everything.[102]

A nic to nedemonstruje lépe než případ mikroskopických zvířátek zvaných želvušky, nebo mezi vědci slangově „mechová prasátka“.[103] 17.5 % z jejich genů pochází od úplně odlišných organismů a taxonomických říší. Aby se lépe vyrovnávaly se stresem plynoucím z přírodního prostředí, zabudovaly si pomocí horizontálního genového transferu DNA pocházející od „1300 bakteriálních druhů, 40 archebaktérií, 91 druhů hub, 45 rostlinných druhů a šesti virů“.

Morový doctorus

Horizontální genový transfer představuje přenos genů mezi organismy jinými prostředky než asexuální a sexuální reprodukcí. Asexuální a sexuální reprodukce se nazývá vertikální přenos genů. V obou případech jde o nástroje orchestru hrajícího symfonii života. Je ironií, že právě Adolf Hitler byl v době nedávné jediným mocipánem, který pochopil následky toho, když se někdo piplá s laděním zvuku.

Prostředky, jimiž dračí vojáci vedou válku, nejsou nijak nové. A nebyly nové dokonce ani před sedmdesáti nebo sto lety. Dračí vojáci si vypůjčili své jméno od zeleného draka v alchymii. Metody použité k vyvolání buněčné transformace a transdukce, aby došlo k mutaci a hybridizaci baktérie v dnešních moderních laboratořích, mohli právě tak použít alchymisté ve čtrnáctém století a byli by dosáhli téhož…

Yersinia pestis se nemohla šířit tak rychle a účinně, jako tomu bylo po propuknutí morové rány, ledaže by pro ni existoval daleko lepší vektor než blechy z potkanů nebo vši, jak to naznačuje mainstreamová věda. Obraz smrti jako černé postavy v kápi třímající kosu je převzat přímo z pozorování mysteriosních postav v polích, jež tam zahlédli těsně před propuknutím černé smrti. Jedna německá zpráva líčí, jak „kosili oves, takže svistot bylo slyšet na velkou vzdálenost, jenže oves zůstával stát“.[104]

Bohové Edenu

William Bramley ve své přelomovém díle Bohové Edenu spekuluje, že „kosy mohly být dlouhé nástroje sestrojené k rozprašování jedu či smradlavého plynu“.[105] Všímá si, že morovou ránu, kdekoliv se objevila, předcházela zvláštní zhoubná mlha.[106]

Nitkovitost chleba

Bramley pokračuje a vypráví, jak bylo Němcům vrchností nařízeno, aby přes noc položili na konec pole „čerstvě upečené pecny chleba“. Pokud byly zrána „nalezeny potažené plísní a uvnitř zažloutlé a zezelenalé, a tedy nepoživatelné, a pak je hodili slepicím a psům, kteří zdechli, když je sežrali“, věděli, že „morová nákaza je nablízku“.[107]

Yersinia pestis chléb nezkazí, ale mohla by, kdyby byla přenášena v endosporách Bacillus subtilis, notorické nákaze postihující výrobky z obilnin a příčině nitkovitosti chleba známé pekařům…[108]

Roku 1319 byli v Bavorsku židé poprvé obviněni z travičství, mělo jít o studny otrávené leprou, způsobenou Mycobacterium leprae.[109] Bylo to skoro ve stejnou dobu, kdy v židovských komunitách po severní Evropě začal kolovat Zohar a Sefer jecira.

Tyto mystické texty mají za cíl zjevení tajemství IHVH (Jehova), temného a hněvajícího se Boha Starého Zákona. Skrytá tajemství v nich i jistých pasáží z Tóry jsou odhalena pomocí temury, notarikonu a gematrie. Podle židovského učení umožnilo poznání těchto permutací a kódů Pražskému Maharalovi použít Sefer jeciru čili Knihu utváření, aby vdechl život magickému stvoření provedenému ze zvláštního druhu červeného jílu.

Mor je zbraň vůle „Boží“ napříč celým Starým Zákonem i v Tóře. Když roku 1348 propukl v Evropě mor, byli židé obviňováni z otrávení studní po celé severní Evropě. 22. srpna 1349 bylo v Mohuči zaživa upáleno ne méně než šest tisíc židů, kteří raději zvolili smrt, než aby byli pokřtěni. V menší míře to v Německu pokračovalo v téměř každém městě, neboť když došlo na volbu mezi pokřtěním a být pomalu opékán, většina židů „dala přednost tomu nabídnout se jako oběť zápalná“.[110]

Maska černé smrti

Třebaže vedle židů existovalo mnoho různých vyznání, bylo doznání k těmto „vyznáním“ vynuceno na mučidlech a pod velkým nátlakem. Skutečný důkaz, že židovští kabalisté vedli ve středověku bakteriologickou válku, je mlhavý, ale je zatraceně jasné, že křesťanští šamani ano. Tuto skutečnost celebroval na zdech Vatikánu veliký umělec Raffael Santi svým úctu vzbuzujícím dílem Mše v Bolseně. Roku 1264 ustanovil papež Urban IV. eucharistickou Slavnost Těla a Krve Páně.[111]

Nyní už je známo, že transsubstanciace hostie před očima užaslých oblíbenců v Bolseně roku 1263 – onen „zázrak“, na němž katolická církev vražedně šíleného papeže Inocence III. stavěla kanibalistickou doktrínu o transsubstanciaci, doktrínu odmítnutou teprve před padesáti lety – spočívala v přijímání svátosti oltářní, takto chleba kontaminovaného baktérií Serratia marcescens. Krev Kristova, jež skrápěla roucho nevěřícího kněze během mše v Bolseně, byla ve skutečnosti prodigiosinem vylučovaným mikroskopickým pánem universa.[112]

Bolsena nebyla prvním případem, kde [baktérie] S. marcescens vystupovala v roli boha. Krvavá sprška z jejich chlebů sjednotila armádu Alexandra Velikého, takže ta roku 333 př. n. l. vyplenila Týr.[113] Praví se, že makedonští věštci chápali „krev“ jako osudové znamení, předzvěst vítězství. Učenci vynesli na světlo ne méně než pětatřicet historických líčení o krvi stékající z chlebů během křesťanského celebrování eucharistické mše, první pochází z Dánska z roku 1169. V roce 541 našeho letopočtu byla prý sprška krve ze zlomeného chleba v Tours ve Francii předzvěstí porážky Lombardských, ale i smrti císaře Tiberia.[114]

Raffael Santi – Zázrak v Bolseně

Nejvýmluvnější vůbec – když dojde na to, kdo nebo co ve skutečnosti ovládalo patologickou nepříčetnost strážců abrahámovských náboženství, sklon plundrovat, plenit a vraždit ve jménu jejich boha, raději „se nabídnout jako oběť zápalná“ než odříkat nějaký nesmyslný rituál a dopřát si koupel, mlátit kolem sebe s nepředstavitelnou divokostí všechny, kdož se odváží je zpochybnit – je etymologie názvu S. marcescens.[115]

První zmínku o tomto mikroskopickém pánovi universa a králi všech baktérií učinil roku 1818 italský lékař Vincenzo Sette, který byl bez pochyby obeznámen s některými vatikánskými tajemstvími. Podle Židovské encyklopedie ve vydání z roku 1906 „jí dal zvláštní jméno Zaogalactina imetropha, z řec. ζάω, „žiji“; γαλαχτινή, „želatina“; ημαι, „jsem umístěn na“; τροΦή, „pokrm“.

Nejčastěji užívané svaté jméno IHVH jak v judaismu, tak i v křesťanství, je Jsem, který Jsem neboli hebrejsky ehieh ašer ehieh (אֶהְיֶה אֲשֶׁר אֶהְיֶה), obvykle zkrácené na ehieh neboli Já jsem. Ehieh ašer ehieh se doslova překládá jako Budu, který budu; třebas krvavá želatinová hmota, když je umístěna na svátost oltářní – hostii…

Roku 1848 pozměnil Christian Gottfried Ehrenberg, veliký německý přírodovědec a průkopník mikrobiologie, trošku jméno Ehieh na Monas prodigiosa, protože věřil, že to jsou nálevníci.[116] Jde o nadřazený termín užívaný pro jednobuněčné řasy a malé bezobratlovce existující ve sladkovodních rybnících a stojaté vodě zachycené na jílovitém podloží kolem břehů řek…

Hiram Abiff

Říkají, že na odvrácené straně měsíce je kráter pojmenovaný po Jacku Parsonsovi. Jiní zase říkají, že Parsons byl muž, jehož by Wernher von Braun v soukromí označil za skutečného otce amerického vesmírného programu. Žurnalista Michael Hoffman II. pravil, že Parsons se pokoušel vyčarovat homunkula, když došlo v laboratoři k explozi, která údajně roku 1952 ukončila jeho život.

Předpokládá se, že Parsonsovo tělo bylo spáleno tak, že ho nikdo nemohl identifikovat. O pár hodin později spáchala Parsonsem milovaná matka sebevraždu. Oba byli pohřbeni v uzavřených rakvích, mnozí však věřili, že v nich žádná těla nebyla a Parsons se spolu se svou matkou vydal zaujmout své právoplatné místo za kormidlem NASA coby Hiram Abiff, ve svobodném zednářství „syn vdovy“.[117]

Homunkulus je nadpřirozená bytost, kterou alchymistický mistr nechává růst v křivuli. Nestvořuje ho, nýbrž jej spíše nechává růst jako semeno nebo baktérii kultivovanou na živné půdě v laboratoři. Stejně jako golem i homunkulus propůjčuje svému stvořiteli velikou moc a zná všechna tajemství universa.

Vedle toho, že Parsons byl partnerem Theodora von Kármána, když zakládali JPL a tím pádem vlastně i NASA, byl také chráněncem a zástupcem Aleistera Crowleyho v Americe. Parsons v dopisech Crowleyho oslovoval jako „nejmilovanějšího otce“ a v přítomnosti ostatních svých zaměstnanců recitoval před každým zkušebním startem rakety v JPL Crowleyho Hymnus Panovi.

Crowley potřeboval v Americe zástupce, protože v Anglii měl přinejmenším od roku 1933 domácí vězení, neboť při oslavě svátku Imbolc[118] vyšel v nedělním vydání novin s pravdou ven a zděšeným potomkům impéria řekl natvrdo, že je pravou tváří národního socialismu, jejich hrozící Nemesis…

„Při narození jsem měl tři poznávací znamení Buddhy. Narodil jsem se s přirostlým jazykem, měl jsem charakteristickou membránu,[119] která vyžadovala operaci, a přes střed srdce jsem měl čtyři chlupy kroutící se zleva doprava přesně ve tvaru svastiky. Než byl Hitler, já jsem byl.“[120]

Parsons nechal vyrůst svého homunkula během příprav na vykonání díla Amalantrah podle instrukcí od Crowleyho, který už jednoho měl, říkal mu Lam. Před svou smrtí v roce 1947 Crowley varoval Parsonse před snahou dokončit dílo Amalantrah tak, že vykoná dílo Babalon…


 

Jack Heart

Jack Heart je literární pseudonym George Esposita známého svým širokým záběrem bádání i články se širokou a pestrou paletou námětů nabízející vysoce kvalitní informace a autentickou alternativu mainstreamovým příběhům. Píše hlavně pro VeteransToday.com, provozuje ale i vlastní blog pod názvem The Human: Jack, Orage & friends. Jack Heart writings.

Orage je badatel a expert na rozpoznání vzorů, který asistuje Jacku Heartovi v jeho literárních snahách. Své články vystavuje na blog mensch orage – connections from around the world.

Jack Heart and Orage © 2016, převzato s laskavým svolením autora.

 


[1] Paranatural: Blood Rain and Star Jelly. National Geographic Channel, 1995-2016. Viz https://youtu.be/FV3HciJpbYA.

[2] Ibid. Lidově jsou nazývány „Slzy svatého Vavřince“ podle světce, který má svátek 10. srpna; toho dne byl roku 258 umučen. Římané si představovali Perseidy jako ejakulaci Priapa.

[3] Paranatural: Blood Rain and Star Jelly.

[4] V roce 1950 provedlo americké námořnictvo tajný experiment s názvem Operace Seaspray ke studování větrných proudů, které by mohly nést biologické zbraně. Naplnili balónky se S. marcescens a vypustili je nad San Franciskem. Krátce poté zaznamenali lékaři v této oblasti dramatický nárůst zápalů plic a infekcí močových cest. Viz http://groups.yahoo.com/neo/groups/SomeUnknownUSHistory/conversations/topics/391.

[5] Paranatural: Blood Rain and Star Jelly, 3:22.

[6] Ibid.

[7] Ibid., 4:45.

[8] I. B. Pudge, A. J. Daugulis a C. Dubois: The Use of Enterobacter Cloacae ATCC 43560 in the Development of a Two-phase Partitioning Bioreactor for the Destruction of Hexahydro-1,3,5-trinitro-1,3,5-s-triazine (RDX). PubMed.gov. US National Library of Medicine National Institutes of Health, 9 Jan. 2003. Viz https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/12413787. Hexogen (1,3,5-trinitro-1,3,5-triazacyklohexan, 1,3,5-cyklotrimethylentrinitramin, 1,3,5-trinitro-1,3,5-triazinan) je velmi silná, karcinogenní, často používaná trhavina, často též označovaná jako Cyklonit, RDX nebo T4.

[9] Mariela R. Monti, Andrea M. Smania, Georgina Fabro, María E. Alvarez a Carlos E. Argaraña: Engineering Pseudomonas Fluorescens for Biodegradation of 2,4-Dinitrotoluene. PubMed.gov. US National Library of Medicine National Institutes of Health, Dec. 2005. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1317424/.

[10] Mikroorganismy využívají siderofory pro záchyt železa a ty tak jsou zajímavé jako biomarkery pro infekční onemocnění nebo léčiva.

[11] Nilanjana Das a Preethy Chandran: Microbial Degradation of Petroleum Hydrocarbon Contaminants: An Overview. Biotechnology Research International. Hindawi Publishing Corporation, 7 July 2010. Viz http://www.hindawi.com/journals/btri/2011/941810/, příp. https://ub.vscht.cz/veda-a-vyzkum/skupiny/aplikovana/rhamnolipidy.

[12] NY3 Strain of Pseudomonas Aeruginosa Bacteria Could Aid in Gulf Oil Spill, Other Environmental Cleanup. Science Codex. Oregon State University, 11 June 2010. Viz http://www.sciencecodex.com/ny3_strain_of_pseudomonas_aeruginosa_bacteria_could_aid_in_gulf_oil_spill_other_environmental_cleanup.

[13] Prodigiosin je sekundární metabolit baktérie Serratia marcescens. Už dlouho je známo, že produkci prodigiosinu lze zvýšit omezením fosfátů. Je-li jejich hladina nízká, pigmentované kmeny rostou do vyšší hustoty než kmeny nepigmentované. Schopnost pigmentovaných kmenů Serratia marcescens růst na chlebě vedl k možnému vysvětlení zázraků transsubstanciace ve středověku, při níž je chléb (oplatek) eucharistie proměněn v tělo Kristovo. Ve 12. století vrcholil kult svátosti oltářní a současně se zdůrazňovala reálná přítomnost Kristova v konsekrovaném chlebu. Dobovou atmosféru, která vedla ke vzniku slavnosti, dokreslovala jednak touha středověkého člověka po podívané, jednak opakovaná vidění augustiniánské řeholnice Juliany z Lutychu z roku 1209. Zjevoval se jí zářivý měsíční kotouč s jedním tmavým místem, což mělo být znamení, že mezi ostatními křesťanskými svátky chybí místo pro svátek eucharistický. Na naléhání řeholnice a jejího duchovního rádce zavedl biskup Robert z Lutychu pro svou diecézi roku 1246 poprvé takovýto svátek. Při pouti českého kněze Petra, který chtěl při své pouti do Říma v roce 1263 vyprosit osvobození od svých pochybností při transsubstanciaci, došlo v Bolseně k události, která vyvracela pochybnosti dotyčného kněze o přítomnosti Krista v hostii. Během mše začala eucharistie krvácet a pokaždé, když kněz krev setřel, objevilo se jí ještě více. Kněz o tom podal zprávu papeži, který byl právě v blízkém Orvietě. Papež Urban IV. nechal celou událost prozkoumat a roku 1264 ustanovil eucharistickou Slavnost Těla a Krve Páně pro celou církev. Zavedení svátku zdůvodnil ve své bule Transiturus, kde rozvinul nauku o eucharistii jako oběti i jako hostině. Krátce nato papež zemřel, což rozšíření svátku opozdilo. Až Klement V. na koncilu ve Vienně (1311-1312) zavedení svátku připomenul. Teprve Jan XXII., nástupce Klementa V., se zveřejněním buly Transiturus v klementinských dekretáliích zasloužil o celocírkevní rozšíření Slavnosti Těla a Krve Páně. Na tvorbě bohoslužebných textů pro slavnost se významnou měrou podílel teolog sv. Tomáš Akvinský. Klasická nauka o přepodstatnění je obsažena v jeho hymnu Lauda Sion Salvatorem (Sióne, chval Spasitele) a dokládá způsob, jakým se složité teologické formulace dostávaly do povědomí křesťanské veřejnosti třeba ve formě umělecky hodnotné poezie. Tato událost je oslavena na fresce Pontifikálního paláce ve Vatikánu, kterou namaloval Raffael Santi.

[14] Pei-An Kuo, Chih-Horng Kuo, Yiu-Kay Lai, Peter L Graumann a Jenn Tu: Phosphate Limitation Induces the Intergeneric Inhibition of Pseudomonas Aeruginosa by Serratia Marcescens Isolated from Paper Machines. PubMed Central (PMC). National Center for Biotechnology Information, 11 Mar. 2013. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3717176/.

[15] Ibid.

[16] Ibid.

[17] Michael J. Benedik a Ulrich Strych: Serratia Marcescens and Its Extracellular Nuclease. FEMS Microbiology Letters 165 (1998) 1,13. Department of Biochemical and Biophysical Sciences, University of Houston, Houston, TX 77204-5934, USA, 1 Feb. 1998, str. 2. Viz http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1574-6968.1998.tb13120.x/pdf.

[18] Chieh Chang a Zena Werb: The Many Faces of Metalloproteases: Cell Growth, Invasion, Angiogenesis and Metastasis. PubMed Central (PMC). National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 11 Nov. 2001. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2788992/.

[19] Ute Deichmann: Biologists Under Hitler. Harvard University Press 1996, pozn. č. 60, str. 417.

[20] Ernst Ruska: Ernst Ruska Autobiography. Nobel Foundation 1986.

[21] Amit A. Deorukhkara, Ramesh Chandera, Sukhendu B. Ghosh a Krishna B. Sainis: Identification of a Red-pigmented Bacterium Producing a Potent Anti-tumor N-alkylated Prodigiosin as Serratia Marcescens. Research in Microbiology, Volume 158, Issue 5, June 2007, str. 399-404. ScienceDirect, 1 June 2007. Viz http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0923250807000800.

[22] Michael J. Benedik a Ulrich Strych: Serratia Marcescens and Its Extracellular Nuclease.

[23] Alexander Rich a Shuguang Zhang: Z-DNA: The Long Road to Biological Function. July 2003, Volume 4. Nature Reviews, Genetics, 1 July 2003. Viz http://web.mit.edu/lms/www/PDFpapers/Rich_%26_Zhang,_NRG,_7-03.pdf.

[24] Ibid.

[25] Ibid.

[26] Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Promotor_(genetika).

[27] Jaderný fosfoprotein se účastní mnoha procesů v buňce, jako je rozpoznání poškození DNA a jeho oprava.

[28] Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Apopt%C3%B3za.

[29] Alexander Rich a Shuguang Zhang: Z-DNA: The Long Road to Biological Function.

[30] Helen Thomson: Death Clock’ in Cells Could Tell You When You’ll Get Cancer. New Scientist. 9 Nov. 2015. Viz https://www.newscientist.com/article/dn28466-death-clock-in-cells-could-tell-you-when-youll-get-cancer/.

[31] Ibid.

[32] K. E. Murphy, S. N. Guzder a H. D. Braymer: Evidence for Unique DNA Repair Activity Encoded by a Cloned Serratia Marcescens Gene: Suppression of Escherichia Coli Mutations That Reduce Repair of Alkylated DNA. National Center for Biotechnology Information. U.S. National Library of Medicine, 17 Sept. 1989. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC210336/.

[33] DNA glykosyláza je enzymem reparační dráhy BER, který nejprve rozezná špatně zařazenou, poškozenou či modifikovanou bázi a následně rozštěpením N-glykosidové vazby odstraní tuto bázi, čímž vznikne apurinové či apyrimidiové místo (AP místo).

[34] K. E. Murphy, S. N. Guzder a H. D. Braymer: Evidence for Unique DNA Repair Activity Encoded by a Cloned Serratia Marcescens Gene: Suppression of Escherichia Coli Mutations That Reduce Repair of Alkylated DNA.

[35] Michael J. Benedik a Ulrich Strych: Serratia Marcescens and Its Extracellular Nuclease. FEMS Microbiology Letters 165 (1998) 1,13. Department of Biochemical and Biophysical Sciences, University of Houston, Houston, TX 77204-5934, USA, 1 Feb. 1998, str. 2.

[36] Nadrian C. Seeman: From Genes to Machines: DNA Nanomechanical Devices.” National Center for Biotechnology Information. U.S. National Library of Medicine, 30 Mar. 2005. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3471994/. Viz také https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18644405.

[37] M. Lungarella et al. (Eds.): 50 years of AI, Festschrift, LNAI 4850, pp. 154-163, 2007. Viz https://books.google.com/books?%20id=vin0j1Z4fZUC&pg=PA154&lpg=PA154&dq=Serratia+marcescens+microbots&source=bl&ots=K3N0BgJ-oM&sig=ZNNfhZGE8biUfqQqrfy3jVqOfZ4&hl=en&sa=X&ved=0CFMQ6AEwB2oVChMI56mZ1JP-yAIVC2s-Ch2asw4q#v=onepage&q=Serratia%20marcescens%20microbots&f=false.

[38] Mahmut Selman Sakar: MicroBioRobots for Single Cell Manipulation. Publicly accessible Penn Dissertations 2010. Paper 284. Viz http://repository.upenn.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1335&context=edissertations.

[39] Nové metody inaktivace genů, a to ZFN (Zinc finger nuclease), TALEN (Transcription activator-like effector nuclease) nebo CRISPR/Cas (Clustered regularly interspaced short palindromic repeats/(CRISPR-associated (Cas)). Viz např. http://www.fgu.cas.cz/articles/230-vyvoj-novych-technik-transgeneze-u-potkana. ZFN jsou hybridy endonukleáz, které mají dvě oddělené domény, DNA vazebnou a štěpící. Štěpení je zajištěno pomocí bakteriální endonukleázy FokI. Ta štěpí nespecificky místo, které rozezná její druhá vazebná doména zink-finger. Protein zinc-finger (ZFP) se skládá z několika tandemově se opakujících sekvencí aminokyselin, které vážou Zn2+. Obecná struktura TALEN je stejně jako u ZFNs chimérická, složená ze dvou částí. Stejně jako ZFNs i TALEN obsahují na svých karboxylových koncích restrikční endonukleázovou doménu FokI, která zajišťuje štěpení. Oproti ZFN se však liší použitím jiné třídy DNA vazebných domén, které jsou známé jako efektory transkripčního aktivátoru (TALE). Tyto DNA vazebné proteiny mají strukturu odvozenou z TALE u Xanthomonas spp. (rostlinný patogen), která přímo vstřikuje efektory TAL do rostlinných buněk prostřednictvím sekrečního systému typu III (T3SS), kde efektory TAL specificky vážou a regulují rostlinné geny pro usnadnění bakteriální kolonizace. Viz dále https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130217862.

[40] World First Use of Gene-edited Immune Cells to Treat ‘incurable’ Leukaemia. Great Ormond Street Hospital, 5 Nov. 2015. Viz http://www.gosh.nhs.uk/news/press-releases/2015-press-release-archive/world-first-use-gene-edited-immune-cells-treat-incurable-leukaemia.

[41] World First Use of Gene-edited Immune Cells to Treat ‘incurable’ Leukaemia.

[42] Reiji Okazaki, Tuneko Okazaki a Kiwako Sakabe: An Extracellular Nuclease of Bacillus Subtilis: Some Novel Properties as a DNA Exonuclease. Biochemical and Biophysical Research Communications. Volume 22, Issue 6, 22 March 1966, str. 611-619. ScienceDirect, 1 Mar. 1966. Viz http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/0006291X66901902.

[43] Paul R. Burkholder a Norman H. Giles, Jr.: Induced Biochemical Mutations in Bacillus Subtilis. American Journal of Botany. Vol. 34, No. 6, Jun., 1947, str. 345-348. Jstor, 1 June 1947. Viz https://www.jstor.org/stable/2437147?seq=1#page_scan_tab_contents.

[44] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains. Journal of Bacteriology. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 22 Aug. 2008. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2580678/.

[45] Michelsonův-Morleyův experiment je slavný pokus, který chtěl změřit vliv éteru na rychlost světla. Poprvé jej provedl americký fyzik Albert Abraham Michelson roku 1881 v Berlíně, podruhé spolu s chemikem E. Morleym v Clevelandu (Ohio). Překvapivý výsledek pokusu, kdy se žádné zpomalení éterem neprokázalo, podnítil velkou revizi fyziky a vytvoření speciální teorie relativity.

[46] John Spizizen: Transformation Of Biochemically Deficient Strains Of Bacillus Subtilis By Deoxyribonucleate. National Center for Biotechnology Information. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 1958 Oct 15; 44(10), str. 1072–1078, 15 Oct. 1958. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC528696/?page=1.

[47] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2580678/.

[48] John Spizizen a C. Anagnostopoulos: Requirements For Transformation In Bacillus Subtilis. Department of Microbiology. School of Medicine, Western Reserve University, Cleveland, Ohio, 9 Nov. 1960. http://europepmc.org/backend/ptpmcrender.fcgi?accid=PMC279084&blobtype=pdf.

[49] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains.

[50] Henry Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. Bioinformatic analysis of sequence data.

[51] Prototrofie, definovaná jako schopnost syntetizovat sloučeniny, které dokáže syntetizovat rodičovský organismus, je opakem auxotrofie.

[52] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2580678/.

[53] Auxotrofie je nejčastěji definována jako neschopnost nějakého organismu syntetizovat určitý metabolit potřebný pro jeho růst. Pokud je v genetice nějaký kmen označován za auxotrofní, nese mutaci znemožňující syntetizovat esenciální sloučeninu. Například mutant kvasinky s inaktivovanou dráhou syntézy uracilu je uracilový auxotrof. Takový kmen je neschopný syntézy uracilu a je schopný růst pouze v případě, že má možnost získávat uracil z prostředí (například pokud je pěstován na médiu s přídavkem uracilu). Je to opak uracilového prototrofa (či v tomto případě kmene divokého typu), který je schopný růst i v nepřítomnosti uracilu.

[54] Daniel R. Zeigler, Zoltán Prágai, Sabrina Rodriguez, Bastien Chevreux, Andrea Muffler, Thomas Albert, Renyuan Bai, Markus Wyss a John B. Perkins: The Origins of 168, W23, and Other Bacillus Subtilis Legacy Strains.

[55] Viz https://www.technologynetworks.com/immunology/articles/lytic-vs-lysogenic-understanding-bacteriophage-life-cycles-308094, příp. https://www.wikiskripta.eu/w/Reprodukce_DNA_vir%C5%AF#Lytick.C3.BD_program_.28permisivn.C3.AD_bu.C5.88ky.29.

[56] Curtis B. Thorne: Transduction in Bacillus Subtilis. Journal of Bacteriology, 1962 Jan; 83, str. 106-11. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 1962. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/13921030/.

[57] Francis A. Beall, Martha J. Taylor a Curtis B. Thorne: Rapid Lethal Effect In Rats Of A Third Component Found Upon Fractionating The Toxin Of Bacillus Anthracis. Journal of Bacteriology. American Society for Microbiology, 1962. Viz http://jb.asm.org/content/83/6/1274.short.

[58] Martha J. Taylor a Curtis B. Thorne: Transduction Of Bacillus Licheniformis And Bacillus Subtilis By Each Of Two Phages. Journal of Bacteriology, 1963 Sep; 86, 3, str. 452–461. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, 1 Sept. 1963. Viz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC278456/.

[59] Onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie, kteří se v červenci roku 1976 sjeli na třídenní konvent do filadelfského hotelu Bellevue-Stratford. Bakterie byla následně prokázána v lednu roku 1977. K jejímu pomnožení došlo v okruhu chladící vody ventilačního systému hotelu, jehož prostřednictvím se rozšířila po budově. Retrospektivní výzkumy později zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.

[60] Angl. millet.

[61] Henry Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. Scaffolding of „military“ BG genomes using optical maps.

[62] Reiji Okazaki, Tuneko Okazaki a Kiwako Sakabe: An Extracellular Nuclease of Bacillus Subtilis: Some Novel Properties as a DNA Exonuclease.

[63] Annie Jacobson: What Cold War CIA Interrogators Learned from the Nazis.

[64] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB? Nexus Magazine, Dec-Jan, 2015, 23 Oct 2014. Viz http://www.academia.edu/12969028/Ebola_Or_African_Strains_Of_Tuberculosis.

[65] Smrtící epidemie. Režie: Wolfgang Petersen. USA 1995.

[66] Rob Brown: The Virus Detective Who Discovered Ebola in 1976. Magazine. BBC World Service, 18 July 2014. Viz http://www.bbc.com/news/magazine-28262541.

[67] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB?

[68] Srv. The Hot Zone, https://www.edna.cz/the-hot-zone/.

[69] K posledním největším epidemiím došlo v západní Africe, kde propukla mezi prosincem 2013 až lednem 2016 o celkovém počtu 28616 případů a 11310 úmrtí. Karanténa byla zrušena k 29. březnu 2016. Další propuknutí epidemie nastalo v Demokratické republice Kongo v květnu 2017 a v roce 2018.

[70] James Ball: Concerned about Ebola? You’re Worrying about the Wrong Disease. Opinion Ebola. The Guardian, 5 Aug. 2014. Viz https://www.theguardian.com/commentisfree/2014/aug/05/ebola-worrying-disease.

[71] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB?

[72] M. D. Altman, K. Lawrence: There Before Ebola Had a Name. Health. The New York Times, 6 Oct. 2014. Viz https://www.nytimes.com/2014/10/07/health/there-before-ebola-had-a-%20name.html?_r=1.

[73] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB?

[74] Peter Piot: Part One: A Virologist’s Tale of Africa’s First Encounter with Ebola. ScienceInsider, 11 Aug. 2014. Viz http://news.sciencemag.org/africa/2014/08/part-one-virologists-tale-africas-first-encounter-ebola.

[75] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB? Viz rovněž https://cs.wikipedia.org/wiki/Filoviry.

[76] Horečka Lassa je závažné nakažlivé virové onemocnění vyskytující se v Africe. Má charakter hemoragické horečky. Jmenuje se po místě objevu – první popsaný výskyt byl v roce 1969 v městě Lassa v Nigérii jižně od Čadského jezera, kde na nemoc zemřely dvě misionářky. Virus Lassa patří mezi primitivní arenaviry a pochází z Nigérie. V oblastech, kde se Lassa vyskytuje, patří mezi podstatné důvody úmrtí obyvatel. V 80 % případů má Lassa mírný až nepozorovatelný průběh. Ve zbylých 20 % případů jde o vážnou chorobu postihující skoro všechny orgány.

[77] M. D. Altman, K. Lawrence: There Before Ebola Had a Name.

[78] Ibid.

[79] Ibid.

[80] Ebola (Ebola Virus Disease). CDC Centers for Disease Control and Prevention. HHS.gov U.S. Department of Health & Human Services, 25 Apr. 2015. Viz http://www.cdc.gov/vhf/ebola/diagnosis/.

[81] Instruction Booklet (Version 2.0 14 August 2014 – 11.2.3 Table 51, Pages 68, 69 and 70). U.S. Department of Defense. Naval Medical Research Center, 14 Aug. 2014. Viz http://www.fda.gov/downloads/MedicalDevices/Safety/EmergencySituations/UCM408334.pdf.

[82] Lawrence Broxmeyer: Ebola Or African Strains Of TB?

[83] Joel B. Baseman a Joseph G. Tully: Mycoplasmas: Sophisticated, Reemerging, and Burdened by Their Notoriety. 5 Feb. 1997. Viz http://rain-tree.com/baseman-tully-article.htm.

[84] N Cimolai: Do mycoplasmas cause human cancer? Canadian Journal of Microbiology, August 2001, 47, 8, str. 691-697.

[85] Ibid.

[86] Joel B. Baseman a Joseph G. Tully: Mycoplasmas: Sophisticated, Reemerging, and Burdened by Their Notoriety.

[87] Nilanjana Das a Preethy Chandran: Microbial Degradation of Petroleum Hydrocarbon Contaminants: An Overview.

[88] Kombinovaná vakcína proti většímu počtu onemocnění.

[89] Written Testimony Of Dr. Garth L. Nicolson. Committee On Government Reform Subcommittee On National Security, Veterans’ Affairs And International Relations United States House Of Representatives. Vaccines Given During Deployment And GWI. 24 Jan, 2002. Viz http://gulfwarvets.com/testimony_2.htm.

[90] Ibid. Gwi Can Spread To Immediate Family Members.

[91] Ibid. Involvement Of Infections In Gulf War Veterans With Als. Onemocnění motoneuronu je progresivní, fatální, neurodegenerativní onemocnění motorických neuronů mozku a míchy, způsobující degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních motoneuronů, tj. buněk centrální nervové soustavy, které ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby. Kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován, při zachování psychických a mentálních schopností.

[92] Ibid.

[93] Ibid. Ten Years Later – Obtaining An Adequate Diagnosis Of Gwi.

[94] Ibid. Inadequate Responses Of The DOD And DVA To GWI.

[95] US Army Mycoplasma Fermentans Incognitus Patent. United States Patent 5.242.820 Lo September 7, 1993. Pathogenic Mycoplasma Abstract, 26 Nov. 2011. Viz http://www.bibliotecapleyades.net/scalar_tech/devvision/devvission-appendix-n.pdf.

[96] Ibid., str. 1.

[97] Ibid. Summary Of Invention, str. 4.

[98] Ibid., str. 5.

[99] Ibid., str. 4.

[100] Ibid., str. 1.

[101] Ibid.

[102] Viz https://youtu.be/2wwfUEM3BWU.

[103] Tina Hesman Saey: Water Bears Are Genetic Mash-ups. News Genetics, Molecular Evolution, Animals. ScienceNews, 25 Nov. 2015. Viz https://www.sciencenews.org/article/water-bears-are-genetic-mash-ups. Angl. water bears, doslova „vodní medvídci“. Želvušky jsou považovány za nejodolnější tvory planety Země. Vyskytují se jak na ledovcích, tak na pouštích celého světa, některé osídlují moře či sladkovodní nádrže. Žijí téměř v každém prostředí, běžně v tenkém vodním filmu na povrchu mechů, lišejníků, řas nebo některých druhů rostlin.

[104] William Bramley: The Gods of Eden. The Black Death, 1989, kap. 18, str. 185.

[105] Ibid.

[106] Ibid., str. 186.

[107] Ibid., str. 189.

[108] Bacillus subtilis, patřící stejně jako B. mesentericus do rodu Bacillus, je spolu s ním v pekárenském průmyslu hlavní příčinou nitkovitosti chleba. Rozvoj těchto bakterií je podporován krátkým vedením těsta, nedozrálým omládkem, špatným propečením těsta, zdlouhavým chlazením upečeného chleba a nedodržováním čistoty v pekárně. Naopak nepříznivě na bakterie působí kyselé prostředí, a proto je vhodné desinfikovat výrobní zařízení (díže aj.) event. i podlahy zředěnou kyselinou octovou nebo mléčnou.

[109] Richard Gottheil a Joseph Jacobs: Black Death: Myth of Well-Poisoning. The Unedited Full-text of the 1906 Jewish Encyclopedia. JewishEncyclopedia.com, 1906. Viz http://jewishencyclopedia.com/articles/3349-black-death.

[110] Ibid.

[111], Dr. Alan Gillen a Rebekah Gibbs: Serratia Marcescens: The Miracle Bacillus. Answers in Genesis, 20 July 2011. Viz https://answersingenesis.org/biology/microbiology/serratia-marcescens-the-miracle-bacillus/.

[112] Victor L. Yu: Serratia Marcescens: Masquerader of Blood. Reprinted from Www.antimicrobe.org. Viz http://antimicrobe.org/h04c.files/history/serratia.pdf.

[113] V roce 333 př. n. l dorazil do Fénicie Alexandr Veliký. Většina fénických měst – Tripolis, Byblos, Berytos a Sidon – se Alexandrovi okamžitě vzdala. Pouze obyvatelé Týru se postavili proti makedonskému králi, když jim jako podmínku kapitulace stanovil zákaz obětovat Melkartovi. Uražen touto opovážlivostí zahájil Alexandr obléhání města, jež bylo v podstatě mocnou ostrovní pevností s úzkým pozemním přístupem spojujícím jej s pevninou. Dobývání Týru začalo v lednu roku 332 př. n. l. a byl během něj k ostrovu z pobřeží vybudován násep. Trvalo sedm měsíců, než se makedonské a spojenecké fénické flotile podařilo zlomit udatný odpor obránců. V pouličních bojích přišlo o život několik stovek makedonských vojáků. Všichni mužští obyvatelé města – v počtu asi 30 000 – byli za trest pobiti a posledních dva tisíce přeživších bylo ukřižováno na pobřeží. Ženy a děti byly uvrženy do otroctví. Alexandrovo dědictví však v Týru zanechalo nesmazatelné stopy: hráz, kterou vytvořil, už navždy spojuje staré město s pevninou a Týr se stal poloostrovem.

[114] Victor L. Yu: Serratia Marcescens: Masquerader of Blood.

[115] Joseph Jacobs a L. Errera: Micrococcus Prodigiosus (“the Microbe of Miracles”; Known Also as the Microbe of Bleeding Hosts. The Unedited Full-text of the 1906 Jewish Encyclopedia. JewishEncyclopedia.com, 1906. Viz http://www.jewishencyclopedia.com/articles/10797-micrococcus-prodigiosus.

[116] Ibid.

[117] Brother Robert H. Johnson 32°: The Widow’s Son. The Midnight Freemasons. The Working Tools Magazine, 2014. Viz http://www.midnightfreemasons.org/2014/04/the-widows-son.html.

[118] Imbolc je jeden ze čtyř hlavních svátků irského kalendáře slavený Gaely a některými jinými keltskými kulturami, odehrává se na počátku února nebo při prvních známkách začínajícího jara. Nejčastěji je slaven 2. února, tedy mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Původně byl zasvěcen keltské bohyni Brigid, v křesťanské době byl slaven jako den sv. Brigidy. Ve Skotsku je tento svátek znám také jako Là Fhèill Brìghde, v Irsku jako Lá Fhéile Bríde a ve Walesu jako Gŵyl Fair. Ve stejný den je slaven křesťanský svátek Hromnice.

[119] Zřejmě caput galeatum (lat. „hlava v přilbě“), blanitý vak, který může pokrývat hlavu novorozence. Tento způsob narození je velmi vzácný, protože membrána zpravidla puká či je protržena v průběhu porodu. Není-li blána včas odstraněna, dítě se může zadusit. Narození v této bláně bylo od starověku považováno za příznak štěstí či slávy novorozence. To odráží i české označení „čepec štěstěny“. Narození v „košili“ bylo přisuzováno různým jedincům nadaným nadpřirozenou mocí, jako byli furlánští benandanti.

[120] Aleister Crowley: The „Worst Man in the World“ Tells the Astounding Story of His Life. Hermetic.com. The London Sunday Dispatch, 18 June 1933. Viz http://hermetic.com/crowley/articles/the-worst-man-in-the-world-tells-the-astounding-story-of-his-life.html.