Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Zelený z daleké jitřní země

San Červenec - 4 - 2014Komentáře nejsou povoleny
Jeremias Gotthelf: Černý pavouk (Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk
(Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk

104 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2013, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7207-888-2

*

Jeremias Gotthelf, vl. jm. Albert Bitzius, se narodil 4. října 1797 v městečku Murten (Morat) ve švýcarském kantonu Fribourg v rodině pastora. V roce 1804 se přestěhovali do vesnice Utzenstorf, do regionu bernský Emmental. Zde Bitzius vyrůstal, dostalo se mu zde i prvního vzdělání a našel si zde kamarády, stejně jako musel pomáhat svému otci obdělávat církevní půdu. V roce 1812 odešel dokončit svá studia do Bernu – tam se věnoval teologii, matematice, fyzice, dějinám a filosofii. Byl zakládajícím členem studentské společnosti Zofingia, druhého nejstaršího bratrstva ve Švýcarsku (založeno 1819).

Roku 1820 byl vysvěcen na pastora. V roce 1821 začal navštěvovat universitu v Göttingenu, ale rokem 1822 se musel vrátit domů, aby pracoval jako otcův asistent. Po otcově smrti (1824) přešel ve stejném postavení do Herzogenbuchsee, a později do Bernu (1829). Počátkem roku 1831 šel dělat zástupce přestárlému pastorovi do vesnice Lützelflüh, aby se brzo stal jeho nástupcem (1832) a oženil se s jednou z jeho vnuček (1833). Strávil tam už zbytek života; zemřel 22. října 1854.

Zprvu byl přívržencem liberálních idejí, později se stal rozhodným odpůrcem protináboženského radikalismu. V duchu Pestalozziho lidovýchovných idejí pěstoval drobnou i velkou prózu, v níž jadrným jazykem a zemitou dikcí zobrazoval takřka výhradně život a prostředí bernského rolnictva. Brojil proti pokračujícímu mravnímu rozkladu vyšších, zejména měšťanských vrstev, protestoval proti tvrdému vykořisťování chudého vesnického obyvatelstva a zasazoval se o zlepšení sociálních poměrů na švýcarském venkově. Všechny tyto tendence ztvárnil ve svém hlavním díle, dvousvazkovém románu Jak čeledín Uli k štěstí přijde (1841)a Pachtýř Uli (1849). Z jeho kratších próz vynikají texty Černý pavouk (1842) a Bětuška, děvečka podivná (1843).

Pokračování →

Osvícení

San Červen - 22 - 2014Komentáře nejsou povoleny
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

De Aqua: Splyňte v jednu vodu!

San Červen - 14 - 2014Komentáře nejsou povoleny

 

Gustave Doré: Styx (1861)

Gustave Doré: Styx (1861)

V dialogu Menelaa a Protea (srv. Lúkianos: Hovory záhrobní. Česká akademie věd a umění, Praha 1930) prozrazuje Menelaos:

A že se měníš ve vodu, nebylo by, Protee, nic neuvěřitelného, jsi mořský tvor, a i to by se ještě sneslo, že v strom; ba ani to by nebylo k nevíře, změníš-li se druhdy ve lva: ale že je možno měniti se v oheň, ač bydlíš v moři, tomu se velmi divím a tomu nevěřím.

Tamtéž se Poseidon diví Alfejově umění:

Čím to je, Alfeje, že jenom ty jediný, když vpadneš do moře, že se ani nesmísíš s mořskou vodou, jak je to zvykem všech řek, ani se nerozplyneš a toku neukončíš, a trváš dále a jsi nesmíchán a stále jsi čistý a uchováváš si svou sladkou vodu a jako rackové a volavky se pohrouzíš do hlubin a spěješ mořem – neznámo kam? A parně se někde vynoříš na povrch a ukážeš opět nahoře –

A Alfejos mu vysvětluje:

Je v tom trochu, Poseidone, láska, a proto se neptej; však jsi již také kolikrát miloval.

Alfejos má rád studánku na ostrově Sicilii, jíž říkají Arethusa. Poseidon odvětí:

Ó, Arethusu já, Alfeje, znám; není škaredá, naopak, je čisťounká a vyvěrá volně ze země a ta její voda se na těch kaméncích leskne, jako kdyby bylo na nich vše stříbrné.

Alfejos s překvapením:

Jak ty tu studánku dobře znáš, Poseidone! Tam tedy jdu. … Zdržuješ mě zbytečnými otázkami, Poseidone, a já pospíchám.

Poseidon jej propouští se slovy:

Dobře díš. Jdi si tedy k té své milé a vynoř se z moře a spoj se s tou studánkou k společnému žití a splyňte v jednu vodu!

Pokračování →

Vykoupení v tiskařské černi

San Červen - 4 - 2014Komentáře nejsou povoleny
D. Ž. Bor, Jiří Veselský: Držme se! Vzájemná korespondence z let 1998-2004 (Trigon, Praha 2013)

D. Ž. Bor, Jiří Veselský: Držme se!
Vzájemná korespondence z let 1998-2004
(Trigon, Praha 2013)

D. Ž. Bor, Jiří Veselský: Držme se!
Vzájemná korespondence z let 1998-2004

880 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2013, vydání první, vázané
ISBN 978-80-86159-96-6

*

Vladislav Zadrobílek (*14. listopadu 1932 – †11. prosince 2010) vstoupil do povědomí svých čtenářů jako otec hermetického nakladatelství Trigon od roku 1990, plodný spisovatel – vlastní hermetické výpravy podepisoval uměleckým jménem D. Ž. Bor – a redaktor, hudebník a výtvarník. Samizdatem vydal přes třicet titulů s texty svých oblíbených autorů včetně svých vlastních.

Pokud jste měli to štěstí a mohli jste třebas jen příležitostně nahlédnout do jeho laboratoře, viděli na stolech ty hory knih, kupičky korektur nachystaných k opravám, návrhy, folianty, bichle, slovníky, pak si stejně jako já musíte klást otázku, kde bral ještě čas na takovou (a jistě ne jedinou) rozsáhlou korespondenci, jakou představuje tento špalek dopisů Jiřímu Veselskému (*26. července 1933 — †18. dubna 2004). Syn dramatika Jaroslava Marii Veselského, rodák z Kyjova, „absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Brně, studia historie na Univerzitě Palackého však nedokončil. Pracoval jako učitel, knihovník (také na zámku v Kuksu, který hraje v jeho díle důležitou roli), archivář a korektor, příležitostně publikoval umělecké kritiky a články o historii. Udržoval přátelskou korespondenci se spisovateli jako Jakub Deml, Vítězslav Nezval nebo Milan Kundera. V patnácti letech vydal básnickou skladbu Maria, dále napsal poémy Asi tak, Křížová výprava dětí, De Pontificatio Ioannae Papissae Tractatum, Státnice z alchymie, Žarošská pouť, Oratorium na úryvky z deníku ze dnů maďarských událostí 1956 a Čtrnáctiletá u Chruščovgradu, které pro svůj nonkonformní obsah mohl publikovat pouze v samizdatu (souhrnně vyšly až v roce 1996 v souboru Nezaručené pověsti). Později psal spíše drobnou milostnou lyriku, provokující otevřeným zobrazováním hebefilie“ (cs.wikipedia.org).

Pokračování →

Díra do jemného přediva vesmíru

San Červen - 4 - 2014Komentáře nejsou povoleny
David Wong: John na konci umře (Jota, Brno 2013)

David Wong: John na konci umře
(Jota, Brno 2013)

David Wong: John na konci umře

532 stran, Jota, Brno 2013, vydání první, vázané, cena 398 Kč
ISBN 978-80-7462-426-1

*

David Wong (1975), vlastním jménem Jason Pargin, je americký spisovatel a žurnalista, šéfredaktor humoristického webového časopisu Pointless Waste of Time (Zbytečná ztráta času). Román John na konci umře byl publikován nejprve na internetu, roku 2009 vyšel v rozšířené verzi knižně a o čtyři roky později získal také svou filmovou podobu jako hororový snímek prošpikovaný černým humorem.

Mimořádný ohlas, který kniha u čtenářů zaznamenala, podnítil autora k napsání pokračování s názvem Tahle kniha je plná pavouků. V češtině vychází překlad Wongova románu poprvé přičiněním brněnského nakladatelství Jota, které se mj. věnuje vydávání klasických i apokryfních příběhů Sherlocka Holmese.

Čtenáře zaujme autobiografická poznámka v předznamenání, kde děkuje „svému nejlepšímu příteli Macku Leightymu, jenž je duchovním otcem titulní postavy a před lety mě přesvědčil, abych se místo alkoholu věnoval psaní.“ Delirium tremens, nadneseně řečeno, groteskního rozměru se tak stalo pramenem nové osobnosti Jasona Pargina, takto Davida Wonga – alter ego jakožto záchranný kruh hozený andělem strážným, jako inspirace a životní vzpruha: „Jo a jen tak mimochodem. Jmenuju se David.“

Pokračování →

O vesmíru a kolotavém víru času

San Červen - 3 - 2014Komentáře nejsou povoleny
H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937 (Plus, Praha 2013)

H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937
(Plus, Praha 2013)

H. P. Lovecraft: Stín z času. Příběhy a střípky z let 1931-1937

Sebrané spisy svazek IV, 472 stran, Plus, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 369 Kč
Ilustrace František Štorm
ISBN 9788025901304

*

Čtvrtým svazkem Stín z času se v nakladatelství Plus uzavírá souborné vydání beletristických spisů Howarda Phillipse Lovecrafta. Nese název Stín z času s podtitulem Příběhy a střípky z let 1931-1937.

Rozsáhlou novelu V horách šílenství napsal HPL během 24. února až 22. března 1931. Miskatonickou antarktickou expedici vedl William Dyer (jeho úplné jméno se vyskytne jen ve Stínu z času), počne slibně, avšak končí tragicky a hrůzostrašně.

„Mezi pustými vrcholky se proháněl v běsnících poryvech strašlivý antarktický vítr a v jeho skučení jako by se chvílemi tajily neurčité náznaky divokého, zpola uvědomělého melodického hvízdání, které se neslo v širokém tónovém rozsahu a z nějakého důvodu skrytého v mé podvědomé paměti mě zneklidňovalo, ba dokonce neurčitě děsilo. Scenerie mi zase čímsi evokovala ony zvláště znepokojivé asijské malby Nicholase Roericha a také ještě zvláštnější a znepokojivější popisy bájné náhorní plošiny Leng zachované v obávaném Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda.“

HPL možná našel pár záchytných bodů pro svoji inspiraci v novele M. P. Shiela Purpurový mrak (The Purple Cloud), která se zabývá právě expedicí do Arktidy. Je zajímavé, že v příběhu se hrdina dostává do domu Arthura Machena (což by zároveň Shielův blízký přítel), jehož nachází mrtvého, a který podle všeho psal svoji poému až do samotného konce. HPL byl také inspirován malbami Nicholase Roericha, jež viděl rok předtím v jeho muzeu, které se otevíralo v New Yorku. Nechtělo se mu ale umístit děj příběhu do Himaláje, protože ty byly v tu dobu již poměrně dobře známy, proto zamířil jinam: „Zachovalé exempláře tak děsivě připomínají popisy určitých bytostí z pradávných mýtů, až se nelze vyhnout domněnce, že kdysi dávno museli tihle tvorové žít i v oblastech mimo Antarktidu. Dyer a Pabodie četli Necronomicon a oba viděli hrůzné snové malby Clarka Ashtona Smithe, jež z onoho textu vycházejí, takže pochopí, že hovořím o Prastarých bytostech, které prý – buďto z žertu, anebo omylem – daly vznik celému pozemskému životu. Připomínají také prehistorické bájné tvory, o nichž psal Wilmarth – souvislost s kultem Cthulhu.“

Pokračování →

Moudrost s námi

San Červen - 1 - 2014Komentáře nejsou povoleny
J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století (Malvern, Praha 2013)

J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století
(Malvern, Praha 2013)

J. P. Maien: Odkaz bratrstva zlatého a růžového kříže. Příspěvek k dějinám rosenkruciánství v 17. a 18. století

384 stran, Malvern, Praha 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87580-66-0

*

Pátrání po autorovi J. P. Maienovi nepřineslo žádného ovoce, nezbývá tedy, než se domnívat, že jde o veselou kopu z „veselé stolní společnosti U M. K.“, jíž jest tento svazek věnován.

To ovšem ničemu nevadí, neboť jeho cílem, jak se dozvídáme z úvodu, je „seznámit veřejnost především s dosud ne příliš známými rukopisnými materiály“, které – k našemu překvapení – „pocházejí z tuzemských státních rukopisných fondů“ a „mohou (tak) vydávat svědectví o neutuchajícím zájmu aristokratických a vzdělaneckých kruhů 17. a 18. století o okultní vědy, zejména alchymii, magii a kabalu.“

Na zadní straně čteme, že „tato kniha si klade za cíl představit zájemcům o tradiční okultní disciplíny učební dokumenty magicko-alchymického bratrstva zlatého a růžového kříže, jehož působnost lze v dějinách vystopovat minimálně od počátku 17. století až do poloviny 18. století, kdy se plynule transformovalo v hermetický řád zlatých a růžových křižáků.“ V pojednání, které předchází vlastním překladům, se „autoři“ pokoušejí „vypátrat historické stopy bratrstva a ve stručnosti nastínit možná prostředí, v nichž se jeho členové pohybovali.“

Přes jejich přání, aby se tyto dokumenty „ocitaly pouze v rukách vážných zájemců“, je můžeme ujistit, že jedině do takových rukou se dostanou, neboť oči dnešních čtenářů jsou unavené, za nimi začasté mdlý duch bez klíčů beztak „zrezivělých už od potopy“, jak praví klasik, a nadto arkánní charakter textů brání „neskromnému šíření“. Čtenáři se dostává pozvání do světa hluboké barokní zbožnosti, přírodovědných experimentů, hledání světla přírody a touhy po poznání tajemství stvoření, jež se má zhmotnit jako kámen mudrců jak v tyglíku, tak v srdci filosofa. K dílu!

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz

Twitter

    Fotografie

    Secret-RefletStädel Museum - Frankfurt am Main"Portrait of Jeanne Kefer" - Fernand KhnopffKhnopff, I lock my door upon myselfFernand Khnopff, Der Jagdaufseher (The Game Warden)Fernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with HypnosFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail on back wallFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with monkFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, center detailFernand Khnopff, I Lock the Door Upon MyselfFernand Khnopff, I Lock the Door Upon MyselfFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with spectral headFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with faceFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with head (close)Fernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with charmFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with chainFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with charm and lilyFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, with BethFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with spearFernand Khnopff, I Lock the Door Upon Myself, detail with dried lilies