Axiom

43
Ian Boddy: Axiom 
(DiN64, CD, DiN, 2020)

Ian Boddy: Axiom 

DiN64, CD, DiN, 2020
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

Britský hudebník, a průkopník elektronické hudby ve Velké Británii již od roku 1980, nám nabízí nejnovější album z roku 2020. Jeho název Axiom pro snad neznalé vyjadřuje tvrzení, které platí vždy za všech okolností.

K tomu Boddy jako připodotknutí vybral citát od sira Arthura Conana Doyla, který si dal do bookletu digipaku:

Již dlouho existuje axiom, že maličkosti jsou nekonečně nejdůležitější.

Jistě tím chtěl naznačit, že při skládání jeho hudby je důležitý každý tón, je proto prožitý a má své místo. Jak by řekli praktičtí muzikanti, že nemlátí prázdnou slámu a nevycpává jí místa ve skladbách, kde nemá nápady. Je to jistě otázka osobního názoru, protože každý hudební styl využívá určitých opakujících se postupů. Záleží jen na tom, jestli je nezneužívá.

Až na jednu, má většina šesti skladeb délku mezi šesti až sedmi minutami, takže album není příliš dlouhé, má kolem 41 minut. První skladba Omicron [06:19] je takovým typickým rychlým úvodem, tak trochu ve stylu Tangerine Dream. Tato skupina je ovšem velkou inspirátorkou hodně kapel využívajících pouze analogová zařízení, tedy i Iana Boddyho. Skladba Omicron se původně objevila na kompilaci Portals (A Kosmische Journey Through Outer Worlds And Inner Space), jejímž kurátorem byl Bluetech a vyšla u labelu Behind The Sky Music.

Ve druhé skladbě, s názvem Nitro [07:43], je masitý, rytmický podklad v hloubkách, postupující nekompromisně vpřed a táhnoucí tak energii celé skladby. Kolem něj jako služebníček kmitá chvějící se a jemný druhý proud. Toto doprovodné pozadí dává rozlet melodickým variacím, které se radostně vznášejí a třepetají nad tím vším. Chvílemi máte dokonce pocit přímo jakéhosi pochodu. Ten se zhruba v polovině na chvilku zastaví, aby nabral opět nové síly k radostně se rozplývajícímu finále.

Vše skončí v klidu a přijde skladba Boddy Love [06:00]. Ta začíná vřelým, medovým akordem vyvolávajícím svou barvou náladu teplého, letního odpoledne. Do něho však brzy přichází typický, vlnivý, analogový rytmus, který převezme vládu nad skladbou, podporovaný pomalu se posouvajícím basem. Teprve pak se přidávají jak táhlé, tak krátké, sekané, doplňující melodie nad rytmikou. Je hned jasné, co je Boddyho láska, protože ji častěji ve svých skladbách využívá. Tento tepot se zeslabuje až do poslední chvilky pomalu mizející skladby.

Čtvrtá skladba Icon je nejdelší, má 9:30 minut. Její nástup svou prostotou jednoduché, klouzající melodie navozuje atmosféru pomalu padající hvězdy. Za ní je jemný atmosférický opar clusteru tónů. Ten nás pomalu zve do svého středu, podporován pomalým, hlubokým rytmem. Po chvíli se přidá sekaný, postupující rytmus a táhlé melodie ve vyšších polohách. Vše se stmelí do jednotného celku, v němž vzájemně jeho části komunikují. Je to velmi kompaktní celek, z něhož se nic výrazně nevyčleňuje. Až kulminací po sedmé minutě se vše začíná zklidňovat také díky táhlé, nad vším se vznášející melodii. Závěr je opakujícím se unisonem jedné fráze, která jde do crescenda.

Následuje skladba The Fallen [05:22], která je v podstatě rozmluvou táhlé a třepetavé melodie, trochu podpořené stejně táhlým basovým podkladem. V tomto pomalém, nostalgickém duchu proteče celá skladba.

Závěrečná skladba je ústřední Axiom [06:08]. Je zvolen tónově vřelý, krátký úvod, po němž začne nastupovat hravý rytmus a posléze rozvážné, táhlé, spíše v hlubších polohách, melodie. Vše se rozrůstá do společného, zvukového celku, dokonce se přidávají i bicí a opakováním a posilováním společné melodie to vykulminuje. Nastane klid, jen atmosférický šum a do něj jedna táhlá melodie, s druhou v pozadí. A to je závěr alba.

Při poslechu si znovu uvědomíte, že elektronická zařízení jsou Ianem Boddym využívána ke sdělení člověkem a člověk je jejich pánem. Vzniká pak zajímavá, vřelá a pozitivní hudba.