Magický mysteriosní výlet z Mulholland Drive po Lost Highway až do Twin Peaks

291

„Svět k nám promlouvá prostřednictvím znaků.“
– Vilém z Baskervillu[1]

Funny how secrets travel
I’d start to believe if I were to bleed
Thin skies, the man chains his hands held high
Cruise me blond
Cruise me babe
A blond belief beyond beyond beyond
No return No return
I’m deranged
Deranged my love
I’m deranged down down down
So cruise me babe cruise me baby
And the rain sets in
It’s the angel-man
I’m deranged
Cruise me cruise me cruise me babe
The clutch of life and the fist of love
Over your head
Big deal Salaam
Be real deranged Salaam
Before we reel
I’m deranged
And the rain sets in
It’s the angel-man
I’m deranged
Cruise me cruise me cruise me babe
And the rain sets in
It’s the angel-man
I’m deranged
Cruise me cruise me cruise me babe
I’m deranged
.[2]

Funny how secrets travel

„Zvláštní, jak tajemství putují. Není návratu. Není návratu. Je tu anděl-člověk. Jsem vyšinutý,“ zpívá David Bowie v soundtracku I’m Deranged pro film Lost Highway od Davida Lynche, jenž intuitivně předjímá transhumanismus nejen tělesný, nýbrž i v oblasti duše a ducha, jak jej tento režisér v záblesku rozšířeného vědomí zaznamenává do filmové stopy; anděl-člověk, který se ocitá mimo čas a prostor tělesnosti, učí se „být mimo“ a nořit se do bezčasí psýchy a v nevědomí lapat zabydlené věci a tamní bizarní nábytek.

Mystická topologie Twin Peaks

Lynch se prohání po už pradávno ztracené silnici, z níž se v popelu æonů stala v našem směru jednosměrka se zákazem vjezdu, skrytá pod vrstvami listí, prachu a kostí, zostra řadí vyšší stupně u bohům uzmuté UFO-technologie vnímání a plynutí času, a tak se děj filmu může topologicky zhroutit a temporální Möbiovou smyčkou jít jednou vzad, aby napříště opět vyrazil vpřed, ba i do stran a nahoru a dolů. Čas se rozsypal na prvočástice a zamířil do své kolébky.

„Je to… budoucnost…, nebo… je to… minulost?“

Vyšinutost se stává normou doby. Zažité se mění na přežité. A přežité mizí mrknutím oka.

Děj ztrácí lineárnost. Vše je tu okamžitě. Ráno je následováno půlnocí, pak přichází čas oběda, po něm soumrak, a nakonec pomalé dopoledne. Příště už je vše jinak.

Jeden svět napříč všemi světy. Dospěli jsme k bodu, kdy se vydáte na magický mysteriosní výlet z pobývání v Mulholland Drive, kde střídáte tvářnosti a niterné tváře jako Diane a Betty, a pak už uháníte nadúrovňovou silnicí – každý moment se nacházíte na jiné úrovni –, maskovanou jako temnota duše, po Lost Highway, na níž stopuje temný Mysteriosní muž v černém, jemuž nelze odolat a v jehož přítomnosti vposledku dorazíte až k dobrému bydlu do Twin Peaks, kde sovy promlouvají o svém mimolidském úsobí a ukazují cestu k Černému vigvamu skrytému mezi stromy a dimenzemi.

Šineme se k vyšinutosti.

Po té křivolaké a klikaté cestičce zemí stínů přibudete ztracenou silnicí k místu U dvou vrcholků. Ve filmech Twin Peaks a Lost Highway se objevují padouši s podobně zlověstnými rysy a oba s jistotou pocházejí z Černého vigvamu. Twin Peaks má mnoho společného s nejděsivějším filmem Davida Lynche Lost Highway. Ve skutečnosti je docela zřejmé, že Mysteriosní muž z Lost Highway přichází z Černého vigvamu stejně jako samotný radostně vraždící BOB.

Lost Highway: Mysteriosní muž

Twin Peaks, který se v 90. letech rychle stal kultovním hitem, jenž ovlivnil další televizní seriály, se soustředí na Černý vigvam, místo, odkud mohou vycházet zlí duchové s jediným posláním: posednout lidi a páchat kruté vraždy. V seriálu jeden takový duch jménem BOB ovládá otce Laury Palmerové, Lelanda, který Lauru mučí, a nakonec ji zabije. Tato vražda se stává ústředním bodem vyšetřování v seriálu Twin Peaks, které do stejnojmenného městečka přivádí agenta Dalea Coopera.

BOB v Lelandovi

V průběhu vyšetřování se Černý vigvam stává ústředním bodem mnoha zlověstných událostí, které se v Twin Peaks odehrávají. Agent Cooper do něj vstupuje sám, a to jak ve snu, tak i prostřednictvím portálu, který najde v lese za městem. Uvnitř se jeví jako nekonečná řada místností a chodeb lemovaných červenými závěsy. Agent Cooper a jeho tým objeví spolek „zlých čarodějů“ známých jako dugpové majících přístup do Černého vigvamu a využívajících ho k jedinému účelu: pěstovat „zlo kvůli zlu“.

Vede to k lepšímu pochopení toho, kdo je zabiják BOB ve skutečnosti je – dugpa z Černého vigvamu. Zajímavé je, že Mysteriosní muž má s vrahem BOBem mnoho společného, čímž se rýsuje zajímavé spojení mezi Lost Highway a Twin Peaks.

Vnořený aspekt podvědomí

Z přítomnosti se agent Cooper dostává černou dírou – portálem v lese – skrze horizont událostí do minulosti a stejnou cestou přes Černý vigvam prochází do Bílého vigvamu a z něj do budoucnosti. Horizont událostí si lze představit jako mnohostěn v podobě koule, kde každá ploška představuje jistou událost. Kontrakcí toroidního universa existuje přístup k času 1, času 2, času 3 atd., aby se dotyčný přesunul gravitačně konvergující silou po zápolí opět do přítomnosti, pokud ovšem chce. Kromě toho přesun po mnohostěnu událostí zásadně ovlivňuje vnořený aspekt podvědomí, který topologicky vypadá jako mnohonásobně zvrstvený a proložený, a nakonec i vícenásobný spojitý torus, původně pojatý jako jednoduchý válec o dvou koncích.[3] Tento vnořený aspekt podvědomí explicitně ovlivňuje místo, na nějž osoba putuje. Zlo přitahuje zlo, dobro přitahuje dobro. Svůj k svému.

Vraždící BOB z Twin Peaks je v mnoha ohledech podobný že Mysteriosnímu muži z Lost Highway. Oba jsou zlověstní a vzbuzují hrůzu, aniž by bylo jasné proč. Oba mají také záhadné motivace a nevysvětlitelné nadpřirozené schopnosti. Navíc se jeví, že každý z nich má velkou kontrolu nad znepokojivými věcmi, které se kolem nich odehrávají. Mysteriosní muž stejně jako zabiják BOB je dugpa z Černé lóže – „zlý čaroděj“.

Lelanda Palmera v Twin Peaks obsedne BOB a následně zavraždí svou dceru Lauru. Později se na to ani nepamatuje. To je znepokojivě podobné tomu, co se stane Fredu Madisonovi v Lost Highway, který je zřejmě posedlý Mysteriosním mužem, když zavraždí svou ženu, a poté si na to nepamatuje.

V podivné závěrečné sekvenci seriálu Twin Peaks Cooper zjistí, že Bob dostal Earla a zorganizoval poslední sérii vražd. Earle se snaží ukrást Cooperovu duši, avšak Bob zakročí, aby on sám uplatnil svá práva na Earlovu duši. Cooper je v bezvědomí konfrontován se svým stínovým já a také se postaví čelem ke svému odpovědnosti za všechna předešlá úmrtí. Cooper spolu s Annie a Laurou padnou v Černé lóži do pasti, když se démonický Bob/Cooper zmocní Cooperova těla jakožto „nádoby“.

Cooper & BOB

Za zmínku zde stojí, že v celovečerním filmu mají Lauřiny původní cesty do říše snů, astrální říše, za následek setkání s Annie, která jí sděluje, že je „s Laurou a agentem Cooperem“. A stejně jako v případě Mulholland Drive, i zde mají elektrické jevy a statické náboje provázejí manifestace duchů z jiného světa. Zdá se, že členové Černého vigvamu cestují pomocí elektřiny a fyzicky se manifestují jako např. Kovboj v Mulholland Drive.

V jednom okamžiku filmu pak Fred prochází kolem červených závěsů zlověstně podobných těm, jež se v Twin Peaks nacházejí v Černém vigvamu, prochází úzkou chodbou a dívá se na sebe do zrcadla způsobem, který děsivě připomíná agenta Coopera vidícího svůj odraz mající BOBovu tvář.

Maličko… a uzříte mne jinak

To vše nasvědčuje skutečnosti, že Mysteriosní muž je rovněž z Černého vigvamu, a že s vesmírem Twin Peaks jsou spojeni i další dugpové, například onen umouněný bezdomovec z Mulholland Drive ukrývající se na dvorku vzadu za barem Winkie’s, který na něj najednou zpoza rohu vyjukne.

Dugpa: Umouněný bezdomovec

Postava symbolizuje varování, jíž se dostalo podoby surrealistické a snové předtuchy. Později se ohyzdný, jakoby olejem potřísněný tulák znovu objeví v noci na dvorku za Winkie’s a v ruce otáčí modrou krychlí.

Dugpa a modrá krychle

Dívá se na ni, pak ji vloží do papírového pytlíku s jídlem a odhodí ho. Přejde po něm červený přísvit a z nitra pytlíku vyjdou ve zrychleném módu dvě postavičky oněch starých důchodců. Tento postarší pár představuje – poté, co projde proměnou z „dobrých“ entit na ty „zlé“ tím, že portálem, jejž představuje modrá krychle, přejdou z Černého vigvamu do našeho světa – duchy z Černého vigvamu obsedávající duše, jež mu propadly.

Obušku, z pytle ven!

Na dřevěném rámu stolu vidíme klíč, Diane na něj zírá a je jí signálem, že čin je dokonán. Stojí na něm vyraženo slovo: CLEVELAND. Ukrývá se v něm také jméno: LELAND.

Klíč CLEVELAND

Ozve se bušení na dveře, škvírou pod nimi prolézají ti dva důchodci.

Pod dveřmi

Objevují se modrobílé záblesky – stejné modré světlo, jež se šíří v okamžiku, kdy BOB vchází k Lauře. Setkání s Animou. S křikem a bušením se blíženecká Diane/Rita zvedne z pohovky a křičíc se v hrůze se setkává tváří v tvář postarší dvojici, nyní v již normální velikosti, avšak už jako agenti Černého vigvamu. Mysterium coniunctionis.

Staříci coby dugpové

Jdou po ní, pronásledují ji omámeni vzrušením z konsumace[4] její garmonbozie,[5] sahají po ní, Diane dopadne v ložnici na postel, šmátrá v nočním stolku po pistoli, vytáhne ji a zastřelí se. V poslední vteřině tak Diane spasí svoji duši a zachrání ji před Černým vigvamem. Takto vnímáno je Mulholland Drive skutečně filmem o Twin Peaks. Navíc v něm hraje i Laura Palmerová.

Mlha přede mnou, mlha za mnou

V následném okamžiku vše ztichne a kolem postele se začne valit bílý dým, prosvěcovaný záblesky modrého světla. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Z ní vystupuje zlověstná tvář umouněného bezdomovce, který do našeho vesmíru přišel z Černého vigvamu.

Dugpa

Pozadí nočního města prostupují tváře Diane/Rity. Před staženou oponou září ze tmy divadelního jeviště blyštivou modří kovový stojan s mikrofonem a před červenými závěsy na zdobeném křesle sedí staromódně ustrojená dáma s modrou parukou a šeptem praví:

„Buďte ticho…“

Totiž: Silencio.

Mulholland Drive natočil David Lynch v roce 2001 a během krátké doby se stal moderní klasikou. Vypráví příběh začínající hollywoodské herečky Betty, která se po autonehodě seznámí se ženou trpící amnézií a spřátelí se s ní. Zpočátku se zdá, že vše probíhá opravdu dobře, dokud si diváci neuvědomí, že Betty je ve skutečnosti Diane, která je nucena vrátit se do své reality a čelit děsivým následkům svého reálného života. Tato dichotomie snů a reality je zkoumána i v seriálu Twin Peaks, ale jsou zde i další podobnosti. Mulholland Drive navazuje na Lost Highway jako příběh o temné straně Hollywoodu, ale s novým zvratem odhalujícím skutečné okultní techniky vymývání mozku. Mulholland Drive existuje i jako skutečná ulice mající spojitost s Mansonovými vraždami, čehož si všiml málokdo, ale např. esoterický spisovatel Peter Levenda ji vysvětluje v knize Zlověstné síly.[6]

Mulholland Drive náleží dějově k rodu Twin Peaks – vykazuje podobná témata, odkazy na Černý vigvam, modrá světla, rudé závěsy, trpaslíka v křesle v místnosti podobné té, do níž chodil agent Cooper, a také na entity posednuvší vybrané vhodné jedince.

Fázový posun Blíženců

V posledním dějství Mulholland Drive je Diane znuděná Hollywoodem a dospěje až na samotnou hranici únosnosti, když ji její přítelkyně Rita kvůli filmovému režisérovi opustí. Odtud pramení zoufalství v její duši, která upoutává pozornost a o niž se uchází stejné místo mimo místa,[7] jemuž v seriálu Twin Peaks propadla duše Laury Palmerové: Černému vigvamu.

Černý vigvam je stav, kde různí obyvatelé žijí jakoby v neustálém snu. Agenti z Černého vigvamu vcházejí po ztracených stezkách do našeho světa, aby si vzali duše, jež by mohli odvést sebou zpět, jak zjistí agent Cooper v seriálu Twin Peaks, když se snaží osvobodit Lauru a vypořádat se s vražedným agentem BOBem, jemuž její duše propadla. Zdá se, že stejný proces probíhá i na konci filmu Mulholland Drive.

Fázový posun Blíženců II.

Diane si v zoufalém stavu najme v bistru Winkie’s Diner nájemného vraha, aby její bývalou přítelkyni zabil. Tímto konkrétním nájemným vrahem je buď posedlý muž – umouněný bezdomovec – ze dvorku vzadu za Winkie’s, nebo je jeho jinou manifestací a v duchu příběhu je pak agentem Černého vigvamu. Řekne jí, že až skončí, najde modrý klíč. Tímto způsobem „zaprodá svou duši ďáblu“ a uvede do pohybu závěrečné momenty filmu.

V seriálu Twin Peaks potkáváme Muže z jiného místa (sedává po levici Mikea jako tzv. „Paže“ a agent Cooper jej poprvé spatří ve svém kryptickém snu o vraždě Laury Palmerové), oděného do rudého obleku, sedící v červeném pokoji a mluvící tajnou řečí (pozpátku, tj. v duchu poměrů vládnoucích v Černém vigvamu), a ve filmu Mulholland Drive má stejný herec (Michael J. Anderson) podobnou roli v postavě pana Roque, který jistým (snovým) a temnějším způsobem představuje Diane.

Pan Roque

Roque je „skála“, katal. roca, příp. též gramaticky a foneticky tvrdší varianta rogue má různé významy, je to „tulák“, což v duchu Černého (a Bílého) vigvamu lze vysvětlovat jako entitu procházející napříč světy a dimenzemi, jež se chová nezávisle či nekontrolovaně způsobem, který není povolený, normální nebo očekávaný; dále je to i „vyběhlík“, netypický jedinec vyčnívající z jinak uniformní masy. Pták Ruch (رخ roch), který pochází z perské mytologie, je obrovský pták, jenž má takovou sílu, že unese i dospělého člověka. V pověsti o Bruncvíkovi, kterou zaznamenal Alois Jirásek, Bruncvík ztroskotá na ostrově s Jantarovou horou, jež kouzelnou mocí všechny lodě v okruhu padesáti mil přitáhne k sobě, a dostane se z něho tak, že zašit do koňské kůže jej pták Noh/Ruch/Rok/Roch v pařátech odnese pryč ze zakletého ostrova.

Klub Silencio

Děj v klubu Silencio je jednou z nejzáhadnějších sekvencí Mulholland Drive téměř výhradně sestávajícího z mysteriosních a matoucích scén. Přichází na konci téměř dvouhodinového enigmatického vyprávění, které zamotává jména, tváře a zkušenosti dvou žen a zdánlivě nesouvisejících vedlejších postav. Co se však v klubu Silencio skutečně děje a co to znamená pro Betty a Ritu?

Klub Silencio otevírá mág mluvící o síle iluze.

„Kdepak lidičky, žádný orchestr tu není, všechno je to jen iluze,“ říká.

No hay banda

Poukazuje na to, že zvuky za jeho hlasem jsou umělý konstrukt, věci, které diváci vidí, jsou falešné. Všechno, co se týká zážitku, je vymyšlené a neexistující. Mluví samozřejmě k divákům v klubu, ale také k těm, kteří sledují Lynchův film.

Kesher nechce obsadit Ritu/Camillu, a tak je nucen setkat se s Kovbojem, postavou ďábla z jiného světa, který mu řekne, že musí obsadit každého, o kom rozhodne okultní elita. Je příznačné, že když se Kovboj objeví, světla pohasnou, pak zmizí a světlo se opět objeví, což dokazuje, že není z tohoto světa. Když se Betty/Diane uchází o roli, není náhodou, že se Sylvie ve své roli soustředí na mladou dívku, kterou sexuálně obtěžuje starší muž – další náznak toho, že Betty/Diane je ve skutečnosti děvka. Camilla roli dostane a Betty začne šílet, aniž by si ještě uvědomila, že její mysl je rozpolcena. Když Betty a Diane prožijí homoerotické sblížení, Betty se dostane do transu a začne opakovat něco, co vypadá jako spouštěcí fráze k prolomení fasády psyché a nástupu naroubované persony. Důvodem pro existenci homoerotické scény je to, že Betty/Diane miluje sama sebe, nikoliv Ritu – to vše je jen projekcí její psychiky.

Pan Roque

Tato dívka – Diana – vidí věci, které chce, ale nemůže je získat. Všechno je tam – večírek – ale ona není pozvaná. A to ji dostává. Můžete tomu říkat osud – když se na vás neusměje, nemůžete nic dělat. V tom je podobenství, jak to chodí v Hollywoodu. Můžete mít sebevětší talent a sebelepší nápady, ale pokud se ty dveře neotevřou, máte čerstvě smůlu. Je třeba tolika ingrediencí a otevření dveří, aby se to nakonec podařilo.

Pokud je modrá krabička pro Betty „osobní“, klub Silencio je totéž naveliko, je tu pro nás pro všechny. Je vystaven veřejně a my, lidé, jsme veřejnost, ať už o tom víme, nebo ne. Mág, Lynchovo alter ego, nám vysvětluje, jak se to dělá a co se děje, ale zároveň si podstatu triku ponechává pro sebe, skoro jako by chtěl dokázat, jak lze naše oči neustále klamat tím, co se děje v jiných dimenzích, které vidět ani chápat nemůžeme. A umělec je mág, který se pohybuje mezi dimenzemi a ví, jak využít krásu k oklamání lidského oka.

Když se mylně domníváme, že vystoupení mága už skončilo, je ztvárnění Llorandy Rebekou Del Rio skutečně jedním z překvapivě krásných a intenzivních momentů filmu. Postava mizí, hlas zůstává.

Kino a film je jen iluze

Filmy, stejně jako všechny umělecké formy, jsou klamné. Už samotné označení „fikce“ slibuje velkou míru nepravdy a sledování filmu znamená implicitní souhlas s tím, že se stanete součástí iluze. V tomto filmu je však falešnost ještě extrémnější: celý Bettyin život, jak je ve filmu zobrazen do tohoto okamžiku (kdy navštíví klub Silencio), je falešný. V poslední části filmu se dozvídáme, že se nejmenuje Betty; jmenuje se Diane a Rita je žena jménem Camilla, která už není její milenkou. Kino a film je jen iluze,[8] stejně jako Betty.

Mág vystupující v klubu Silencio je velice podobný Antonu Szandoru LaVey. V tomto směru je stejnou iluzí i Howard Stanton Levey z filmu Ulička přízraků,[9] když vystupuje před diváky s šátkem přes oči, na němž je namalováno „třetí oko“ – jakmile pozlátko pohasne, iluze zmizí, obal se sloupne, a je tu jen on jako „nahý král“. Jakmile mág ustoupí do stínu, vstoupí do záře reflektorů opět všední člověk. Jde zřejmě o odkaz crowleyovskou subkulturu, která je základem velké části Hollywoodu. Lynch zde používá „jazyk soumraku“, jímž naznačuje, že za významem filmového děje Mulholland Drive se skrývá Crowleyho tajemství, a odkazuje též na řadu esoterických témat, jako např. Mansonovy vraždy a program MKUltra, který CIA vyvinula na kontrolu mysli. Michael A. Hoffman II. definuje „jazyk soumraku“ v knize Tajné společnosti a psychologická válka takto:

Cesta k odhalení této gnóze se soustředila na „jazyk soumraku“, kdysi téměř univerzální podprahový komunikační systém, který se používal v Egyptě, Babylóně, na indickém subkontinentu a mezi Aztéky, který se skládal z kombinace čísel, archetypálních slov a symbolů, jež se v našem světě v dnešní době někdy objevují v moderní reklamě a v některých moderních filmech a hudbě… V orientální tantře je mantra (včetně dhárání, kavaky, jamaly atd.) zvukově vypočítána tak, aby vyvolala určitou činnost. Tvoří součást původního sanskrtského pojetí sandhjabhásy (jazyka soumraku). V tantře je sandhjabhása … jazykem světla a tmy … v tomto vyšším typu diskurzu mají slova jiný, odlišný význam: o tom se nesmí otevřeně mluvit.[10]

„Jazyk soumraku“ zahrnuje vizuální komunikaci, verbální i nonverbální komunikaci zajišťující, že nezasvěcení nezískají snadno přístup ke znalostem obsaženým v esoterních dílech, mj. v tantrických spisech, v jejichž souvislosti se mluví o sandhjabháse, dgongs-pa’i skad a gongpé ké. To znamená, že texty buddhistické tantry nelze pochopit bez konkrétního ústního komentáře autorizovaných učitelů vadžrajány.[11]

Harpokratés: Silencio

Lynch také na hlubší úrovni říká, že Hollywood je iluzorní realitou – není to země zlatých příležitostí pro talentované, ale mafiánský okultismus, který je řízen entitou, která ovlivňuje názory a chování lidí a má v ruce klíče a spouštěče pro ovládání užitečných dvojníků? Nelze jednoznačně říct, že to bylo cílem Lynchova filmu, ale existuje podezření, že nešlo o náhodu, neboť „Silencio“, Ticho, je také „znamením Harpokrata“. Je toto skutečným smyslem „jazyka soumraku“?

Kouzelník nás ve své řeči informuje o tom, že iluze jsou vystavěny tak, aby emocionálně oklamaly publikum, aby vyvolaly emocionální odezvu, a my jako diváci to víme, ale stejně jim na to skočíme.

Blue Velvet: Mulholland Drive

Barvy jsou v celém filmu Mulholland Drive symbolické. Modrá je jednou z nejvýznamnějších, která se v klubu Silencio výrazně projevuje. Samotný klub je modrý, zvenčí nasvícený modrým neonem; na balkoně sedí modrovlasá žena, shodou okolností v přibližně podobné poloze a zhruba na stejném místě (sedadlo v lóži, bok lóže) jako seděl Abraham Lincoln ve Fordově divadle při svém atentátu; Diane/Betty najde modrý klíč k tajemné modré skříňce. Modrá barva je použita jako přechodový pojem odkazující na dualitu zastoupenou v celém filmu. Modrá se projevuje v číslech v klubu Silencio, protože je to poslední zkušenost Diane žijící za fasádou Betty.

Klub samotný prozrazuje, že sebeklam funguje jen chvíli, iluze je dočasná, a když kouzlo pomine, je rázem po představení.

Lynch poznamenává:

„Myslím, že lidé vědí, co pro ně Mulholland Dr. znamená, ale nevěří mu. Chtějí, aby jim to řekl někdo jiný. Mám rád, když to lidé analyzují, ale nepotřebují, abych jim s tím pomáhal. To je na tom to krásné, přijít na věci jako detektiv. Když jim to řeknu, připravím je o radost z toho, že si to mohou promyslet, procítit a dojít k závěru.“

Bílý vigvam: Splynutí

Mulholland Drive je průsečíkem všeho výše uvedeného – od démonického pozadí až po MKUltra – vyprávěno „jazykem soumraku“, jímž dochází ke zjevení tajemství samotného Hollywoodu, s nímž se pojí Lynchův třetí „hollywoodský“ film okultní film Inland Empire. Režisér tak funguje jako jakýsi šaman, který diváka provází ohnivou stezkou – Fire Walk With Me[12] – vinoucí se mezi těmito světy.[13] Konkrétně se jedná o svět reality a jinosvět dvojníka – svět, který prožívá alternativní osobnost, totiž stvořovaná a nově vystavěná bytost v zasvěcovacím rituálu.

„Temnotou budoucí minulosti mág touží prohlédnout. Je pouze jedna cesta mezi dvěma světy… Ohni, se mnou pojď!“[14]


[1] Umberto Eco: Jméno růže. Argo, Praha 2014.

[2] Brian Eno / David Bowie: I’m Deranged. © Tintoretto Music, Opal Music Ltd. Nachází se na albu Outside z roku 1995, viz https://youtu.be/aepBpZ3kXek.

[3] Viz rovněž San: Esoterní evoluce: Čajová konvice a toroidní universum.

[4] Zvrácená podoba eucharistie.

[5] Garmonbozia, tj. „bolest a utrpení“, je shromažďována a pasou se na ní démonické bytosti obývající Černý vigvam, a když ji požívají, připomíná vzhledem konzervovanou sladkou kukuřici. Viz San: Stříbřitý záblesk ryby v řece.

[6] Peter Levenda: Sinister Forces. The Manson Secret: A Grimoire of American Political Witchcraft. Trine Day, 2011.

[7] Srv. pojem Ná-kodžá-Abád v článku San: Slepá sova.

[8] Srv. Carl Abrahamsson: Démonicky oslňující kouzlo kina.

[9] Srv. San: Uličkou přízraků.

[10] Michael A. Hoffman II: Secret Societies and Psychological Warfare. Independent History and Research, 2001.

[11] Vadžrajána je jednou ze tří hlavních cest buddhismu vedle mahájány a théravády.

[12] Twin Peaks: Fire Walk with Me. Režisér: David Lynch. USA 1992.

[13] Jay Dyer: Esoteric Hollywood: Sex, Cults and Symbols in Film. Trine Day, 2016.

[14] „Through the darkness of future past, the magician longs to see, one chance out between two worlds, fire walk with me!“