Jedinou činností hodnou člověka je boj proti času

17
Jacques Bergier: Utajení vládcové času

Jacques Bergier: Utajení vládcové času

128 stran, nakladatelství Argo, Praha 2009, vydání první, vázané, cena 198 Kč
ISBN 978-80-257-0148-5

*

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft.

Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu:

„Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“

A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…

Jacques Bergier (8. 8. 1912 v Oděse – 23. 11. 1978 v Paříži) byl francouzský chemik, alchymista, špion, novinář a spisovatel polského původu. Bergier se narodil v Oděse a jeho židovští rodiče, obchodník Michail Berger a Etlia Krzeminicka, mu dali jméno Jakov Michajlovič Berger. Během ruské občanské války museli v roce 1920 odejít z Oděsy nejprve do obce Krzemeiniec na severozápadě Ukrajiny, odkud pocházela matka Etlia, a po pěti letech se celá rodina odstěhovala do Francie. Ve svém životopise Bergier vysvětluje změnu svého jména tím, že francouzská podoba jména Yakov je Jacques a chybou přepisu příjmení vzniká Bergier.

V roce 1936 objevil společně s nukleárním fyzikem André Helbronnerem, jak lze pomocí těžké vody zpomalit elektrony.

V roce 1937 se údajně setkal s Fulcanellim a od té doby se intenzivně zajímal o alchymii.

V listopadu 1943 ho za protifašistický odboj zatklo Gestapo a od března 1944 do února 1945 byl vězněn v koncentračním táboře.

Po válce pracoval pro francouzskou kontrašpionáž. Ovládal čtrnáct jazyků včetně aramejštiny.

Od šedesátých let se věnoval hlavně publicistice a popularizační činnosti, přičemž se zajímal především o mezní oblasti vědeckého poznání a o nerozluštěné záhady.

Kultovní knihou se stal jeho spis Jitro kouzelníků: Úvod do fantastického realismu (Le matin des magiciens), který napsal společně s Louise Pauwelsem (žurnalista). Francouzsky poprvé vyšla v roce 1960, anglicky 1963 a česky 1969 (v překladu Jiřího Konůpka). Při svém líčení používají autoři „metody vědců, ale také teologů, básníků, čarodějů, mágů a dětí“ a překračují hranice fikce a bizarnosti. Kniha se již zařadila mezi legendy. V češtině od něho máme celou řadu dalších, mj. Mimozemšťané v dějinách (1992), Kniha nevysvětlitelného (1995) a Tajní agenti proti tajným zbraním (1971).

»Nutně se potřebuji vrátit do roku 1949.
S povděkem přijmu všechny návrhy a všechny nabídky pomoci.«

– Tento inzerát vyšel v březnu 1972 v jednom americkém časopise.

Jak píše sám Bergier, cílem jeho knihy „je dokázat, že mezi námi tajně žijí vládcové času a dle libosti v něm cestují. Přičemž jen tak mimochodem ukážeme, že pojem ‚cestování v čase‘ je mnohem starší než science-fiction.“ Považuje však za nerozumné nezabývat se jím jenom proto, že se k němu zmíněný žánr tak často uchyluje. V osmi kapitolách (první a desátá jsou pojaty všeobecně) pojedná 8 osobností, z nichž se historicky nedá zařadit král Sálemu Melchisedech (ekumenický překlad jej uvádí jako „šálemského krále“), čínský císař Fu-Si a devět tajuplných mayských „Pánů času“. Co ovšem Bergier uvádí cudně jako poznámku v kurzivě na konci druhé kapitoly, říká se otevřeně v listu k Židům (Žd 6,20; 7,1-17): „… pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.“

Čtenářům ponecháme úplné potěšení z odkrývání jednotlivých temporálních výletů a pozastavíme se jenom u jediného zjevu, který je pravým fenoménem: Ruder Josip Bošković.
Narodil se 18. května 1711 v Dubrovníku, většinu života prožil v Itálii a zemřel v Miláně. V mnoha oborech překonal svoji, a dokonce i naši dobu. Jako příklad uvádíme několik Boškovićových myšlenek:

  • psychiku nelze lokalizovat do přesně vymezené části těla;
  • ve světě se uchovává „zrnko množství“ hybnosti, což je tzv. Planckova konstanta, kterou zavedl až v roce 1901 Max Planck.

Bošković hodně psal. Své nejpřekvapivější dílo, nazvané Theoria philosophiae naturalis redacta ad unicam legem virium in natura existentium, vydal v roce 1758 v Benátkách. Například podle tvrzení Physica XXIV ohony komet vznikají v důsledku tlaku slunečního záření, a tvrzení Physica XXXIV vysvětluje blesk jako elektrický výboj mezi mraky a zemí. Podobně jako moderní statistiku ohlásil Bošković i teorii relativity. A nikoli mlhavě. Ale to už si přečtěte sami.

My uvedeme už jenom několik zarážejících tvrzení.

V knize, která vyšla v roce 1758, Bošković předpokládá, že prostor, čas i pohyb jsou nespojité, že se skládají ze „zrnek“.

„Je-li jeden a týž hmotný bod vázán na jeden a týž bod v prostoru v několika časových okamžicích oddělených určitým intervalem, dojde k regresi do téhož místa.“

„Dokázali bychom projít zavřenými dveřmi, a kdybychom nabrali dostatečně velkou rychlost, prolétli bychom i těmi nejtvrdšími zdmi, aniž bychom potkali sebemenší překážku.“

Kde ale přišel ke svým znalostem? Pokud se bude věda vyvíjet dosavadním tempem i nadále, pak lze odhadnout, že Boškovićova Theoria odpovídá úrovni znalostí ve 23. století.

Bošković mluví o „čase plynoucím vně našeho času“, to znamená o čase sestávajícím z okamžiků, které nejsou ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, ani v minulosti.

Jak nazvat schopnost, která některým z nás umožňuje využívat znalosti, jež ve své době nemohli mít? Mistr Eckhart ji nazývá „předzvěstný smysl“. Rozvíjejte ho.

*

Dovolím si závěrem polemizovat s poznámkou překladatele pod č. 59, že „Karl Haushofer … nenavštívil Tibet a … nebyl členem skupiny Thule.“ V knize Josepha P. Farella SS Bratrstvo Zvonu – Neuvěřitelná tajná technologie nacistů cituje autor slavné dílo Dietricha Bondera Befor Hitler Kamm (Než přišel Hitler), které podává výčet lidí známých jakožto členů Thule Gesellschaft, a my ho zde pro úplnost ocitujeme rovněž:

1. Baron Rudolf von Sebottendorff, velmistr
2. Guido von List, mistr
3. Jörg Lanz von Liebenfels, mistr
4. Adolf Hitler, pozdější říšský vůdce a „vrchní velitel SS“
5. Rudolf Hess, pozdější osobní tajemník Vůdce a SS obergruppenführer
6. Hermann Goering, říšský maršál a SS obergruppenführer
7. Heinrich Himmler, říšský vůdce SS a reichsleiter NSDAP
8. Alfred Rosenberg, říšský ministr a reichsleiter NSDAP
9. Hans Franck, reichsleiter NSDAP a pozdější generální guvernér okupovaného Polska
10. Julius Streicher, obergruppenführer SA
11. Generálmajor prof. Dr. Karl Haushofer, okultista a geopolitik považovaný za architekta Hitlerovy doktríny Lebensraum
12. Prof. Dr. Gottfried Feder
13. Dietrich Eckart, básník, okultista a hlavní redaktor novin Völkischer Beobachter
14. Bernhard Stempfle, Hitlerův důvěrník
15. Dr. Theo Morell, Hitlerův osobní lékař
16. Franz Gurtner, mnichovský policejní prezident
17. Rudolf Steiner, zakladatel Antroposofické společnosti
18. Prof. Dr. W. O. Schumann z mnichovské technické univerzity
19. Ignaz Trebisch-Lincoln, okultista a cestovatel po Tibetu
20. Hraběnka Westrapová

*

Bylo by nošením dříví do lesa vzpomínat námi již dříve kladně hodnocenou výpravnost, jež se dostává knihám nakladatelství Argo. Položíme-li její dvojče Obři aneb Mysterium počátků od Louis Charpentiera vedle sebe, lze se už domnívat, že tu máme zárodek nové edice. Bohužel se však vytratila návaznost, neboť zatímco u Bergiera si člověk s radostí založí knihu látkovou záložkou, u Charpentiera už na to někdo zapomněl. A naopak: u Charpentiera si přečteme poznámky příhodně hned pod textem, kdežto u Bergiera se budeme trápit jejich hledáním v závěru knihy. Co takhle sloučit to dobré v příštím svazku?

Knihu Utajení vládcové času budete číst se zatajeným dechem, protože pootevírá dveře tajemstvím, jež nelze po přečtení těch několika prapodivných příkladů jen tak smést pod stůl.

*

© LvcSan
© okultura 2009

Uložit