Kdo je Mike Hockney?

V jedné z knih Božské řady (God Series) je napsáno, že webovou stránku Konspirace týkající se Armageddonu (Armageddon Conspiracy) původně napsali tři autoři. Když pak kniha Armageddon Conspiracy dosáhla jisté popularity, přitáhli další tři lidi, kteří „opravdu“ věděli, jak psát a byli skutečně dobře informovaní. Všichni byli ilumináti sedmého stupně, kteří se snažili dostat do tří nejvyšších „esoterních“ úrovní (desátá úroveň je buď sbor dvanácti nebo „grand poobah“[1] sboru). Nejvyšší tři úrovně iluminátů jsou opravdová elita a abyste se tam dostali, musíte dokončit nějaký velký úkol. Takže sepisování Božské řady představovalo jejich iniciační rituál.

Uvádějí, že zhruba padesát procent knih Mikea Hockneyho napsal jeden z těch tří a všichni se pak podíleli na zbytku. Část zadali napsat konzultantům, když došlo na esoternější předměty. Zatímco tedy většina lidí vnímá jména autorů jako pseudonymy, jde vždy maximálně o korespondenci mezi „Mikem Hockneym“ a jednou další skutečnou osobou, nebo „Michaelem Faustem“ atd. Ve skutečnosti šlo o společné úsilí, byl tu však jeden spisovatel, který se mohl prokazatelně blížit osobě považované za skutečného „Mikea Hockneyho“: toho, který byl nejmocnější „oporou“ této skupiny a napsal většinu knih pod jménem Mike Hockney, nebo editoval ty ostatní a podílel se na obsahu. Autoři vystupující jako „Mike Hockney“ připouštějí, že všechen text nepochází od nich a že většinou pracovali jako editoři. Je tedy zábavné slyšet lidi říkat: „Nesouhlasím s Michaelem Faustem“ nebo něco na ten způsob, protože knihu v zásadě napsali ti lidé společně.

Dá se předpokládat, že měli velkou zásobu materiálů, z nichž mohli čerpat. Říkají, že se domnívali, že jejich knihám se dostane daleko většího ohlasu, než jak tomu skutečně bylo, a že v jejich organizaci je člověk, který by se sám začal prezentovat jako „ten pravý“ Mike Hockney, kdyby o to požádalo dost lidí. Na YouTube je podcast s názvem „Gnostický heretik“ od člověka, který si říká Mike Hockney (titul tohoto podcastu dříve zněl „Jsem Mike Hockney“), je však velice pochybné, že šlo o „skutečného“ Mikea Hockneyho.

Pak je tu starší článek Prolomí ilumináti konečně mlčení[2] tvrdící, že Mike Hockney je Amado Crowley, syn Aleistera Crowleyho (nebo přinejmenším ten, kdo to prohlašuje). Tomu se však nedá věřit, protože:

  1. Amado Crowley zemřel roku 2010 a knihy po tomto datu pořád ještě vycházely.
  2. Je zřejmé, že nejde o dílo jedné osoby. Není možné, aby někdo během pár let napsal 32 knih, z nichž některé mají i 700 stran.
  3. Oni o tom v tomto duchu také promluvili a řekli, že jde o naprosto nevěrohodné tvrzení.

Dále sdělili, že musejí být opatrní s ohledem na svou skutečnou identitu, protože některé věci v jejich textech by mohly leckoho opravdu urážet. Nadto se dá téměř s jistotou tvrdit, že autoři jsou pravděpodobně Britové (s ohledem na pravopis a užívání idiomů), muži, a to velmi vzdělaní.

Teorie „osamělého střelce“ je nesmyslná; copak by jediná osoba vyrábějící hoaxy pro projekt Armageddon Conspiracy během celých pěti let mohla sepsat a dokončit:

  • Čtyři rozdílné novely v žánru fikce (přibližně půl milionu slov)?
  • Dvě webové stránky (první přitom má kolem 100 000 slov, a stránka Konspirace týkající se Armageddonu asi dva miliony slov, včetně dvou knih, které byly zaměřeny k tomuto tématu, nakonec vydány separátně, když byla stránka kvůli činnosti „Alexandra Romanova“ odstavena)?
  • Knihy z Božské řady čítají na jeden a půl milionu slov, včetně dvou dalších knih, které mají teprve vyjít.[3] (A všimněte si, že tato kniha[4] má přes 200 000 slov a objevila pouhých sedm týdnů po knize The Noosphere, která samotná měla přes 160 000 slov: jak by jedna osoba mohla napsat knihu tak dlouhou a komplexní, jako je tahle, za méně než dva měsíce?)

Jediná osoba založila webovou stránku Konspirace týkající se Armageddonu (Armageddon Conspiracy) a související webovou stránku meritokracie. Řád iluminátů se o tom sotva zmínil. Účelem webové stránky AC bylo udělat reklamu chystané novele téhož jména a rozšířit meme „spiknutí k zabití Boha (Abrahámova)“. Účelem webové stránky meritokracie bylo zahájit meritokratické hnutí a založit politickou stranu. Obě internetové stránky si nezískaly žádnou pozornost a první osoba z projektu odešla a byla nahrazena dvěma členy iluminátů, kteří internetovou stránku o AC začali psát články (webová stránka meritokracie byla uložena k ledu) o iluminátech a jak byl Prastarý řád iluminátů absurdně zkreslován a překrucován agenty starého světového pořádku.

Rutland Barrington, originální Pooh-Bah

Aleister Crowley

Osudným rozhodnutím bylo využití stránky AC k popsání formálních východisek iluminátů, kdy tento projekt převzali tři starší členové iluminátů. Tato „fázová změna“ je jasně patrná, protože délka a složitost článků najednou neuvěřitelným způsobem narostla. Ti stejní tři členové jsou autory Božské řady. Jeden z autorů napsal zhruba padesát procent materiálů (takže má největší právo si nárokovat, že je „Mikem Hockneym“), oba zbývající přispěli asi pětadvaceti procenty.

S projektem AC je tedy přímo spojeno šest lidí. Nejde tu o žádné uspořádávání materiálu ve stylu „osamělého střelce“, který by stál za tímto úžasným počinem osamoceného génia – musíme bohužel zklamat všechny romantiky, kteří věří tomu, že tomu přišli na kloub. Tři hlavní spisovatelé předkládají starověké matematické teorie pocházející od Pythagora, které se od té doby vyvíjely v rámci AOI. AOI je opravdová tajná společnost a iluminismus je skutečnou a prastarou teorií. Lidé možná právě tohle slyšet nechtějí, a nemusí se to ani shodovat s jejich schématem nebo potvrzením jejich předsudku, jenže tak už to chodí…

Projekt AC měl od počátku „plán úniku“. Pokud by se stal předmětem veřejné kontroverse a média by se v tom začala šťourat, vystoupí jedna osoba jako „Mike Hockney“. Popře, že je členem iluminátů, popře, že ilumináti existují a řekne, že celou věc spáchal jako situacionistický[5] spektákl, aby ilustroval různé filosofické a psychologické stránky, jejichž výčet pak doloží. Bude velmi přesvědčivý a lidé vskutku uvěří, že to má všechno na triku on sám…

Leszek Forczek: Iluminismus

Můžete se divit, proč vám to všechno říkám. Proč odhalujeme tuto strategii? Odpověď zní samozřejmě tak, že vůbec nezáleží na tom, co říkáme. Lidé uvěří tomu, čemu věřit chtějí; uvěří všemu, co jim jejich schéma a předsudky řeknou, že je správné. O fakta a pravdu tady vůbec nejde. S tím byl u lidské rasy vždycky problém: lidé jsou přitahováni ke lžím a falešným představám, které život povznášejí. Tedy ano, pokud chcete věřit, že „Mike Hockney“ je jediná osoba, pak tomu tak je a někde tam venku už je někdo připraven vystoupit jako „génius-outsider“ a vy můžete pokývat hlavou a říct: „Vidíte, já vám to říkal! Celou dobu jsem měl pravdu.“ A ti, kdo právě stojí za projektem AC, nebudou nikdy odhaleni. Tím si můžete být jisti. Jsou přísně anonymní. Neupsali se nějakému kultu osobnosti. Neaspirují na to být celebritami. Nehledají slávu nebo vejít jakýmkoliv způsobem ve známost…

Je docela pozoruhodné, jak si někteří lidé představují, že celý tento projekt neměl hned z počátku žádný „scénář“ a místo toho věří, že to všechno prostě vyzvonila jedna osoba a začala vymýšlet rozsáhlý obsah internetové stránky AC a Božské řady, když se tomu začalo dařit: tak říkajíc obdoba Na cestě[6] pro filosofy jednadvacátého století. Je jistě pravda, že se projekt vyvíjel, jak pokračoval, a byli do něho přibíráni noví lidé, jenže tato možnost byla už od počátku vždycky započtena a forma navržena tak, aby se dala přizpůsobit. Všem lovcům „Mikea Hockneyho“, to nejlepší, čeho se vůbec můžete nadít, je že narazíte na identitu nastrčené figurky, obětního beránka, „herce“, který už zpočátku souhlasil s tím, že mu bude dílo připsáno, bude-li v budoucnu třeba se zabývat útoky médií, a na stránce kvůli tomu byly čas od času roztroušeny více či méně nápadné odkazy na jeho identitu. Za těchto okolností by se tato osoba stala slavnou a získala tak platformu pro své ideje (a je to svým způsobem samozřejmě velmi chytrý chlapec, jemuž ilumináti bezvýhradně věří, třebaže není jejich členem).

 

Válka duchů a strojů

Mike Hockney: The War of the Ghosts and Machines
(Mike Hockney 2016)

Jste duch nebo stroj? Nemusíte být pověrčiví, abyste se přiklonili na stranu duchů. V této knize se dokládá, že tato strana duchů má dvě tváře: mýtus a Logos. Mýtická verze duchů je směšně pošetilá… prostě si přečtěte Tóru, Bibli nebo Korán, abyste zjistili, jak absurdní a iracionální je. Verze Logu, na straně druhé, je asi nejracionálnější pozice, jakou můžete najít, hyperracionalita vyjádřená čistou, ontologickou a monadickou matematikou.

Pro lidi se strojovou mentalitou (vědci a ateisté) je všechno o viditelných objektech a popření jakékoliv neviditelné reality. Pro všechny nábožensky a duchovně založené lidi je tu toho více, než se nám zdá. Jsou neviditelné „věci“ – jako třeba duše – a neviditelné mentální síly, nedosažitelné jakýmkoliv vědeckým pokusem, rozhodně však nejsou mimo dosah rozumu, logiky a matematiky.

Mašinističtí[7] lidé vše redukují na neživé, bezduché a bezúčelné atomy hmoty: ty nejzazší malinkaté stoje. Pro „duchové“ lidi je realita redukována na bezrozměrné, matematické singularity, jež nejsou nic jiného než hyperracionalistické monadické duše předpokládané Pythagorem a Leibnizem.

Lidé ducha připisují atomům (inteligencím) atomové číslo nula, tzn. inteligence/duše jsou nehmotné, bezrozměrné fotony. Strojoví lidé začínají atomy vodíku s atomovým číslem jedna.

 

Podsvětí, svět, nadsvět, snový svět

  • Podsvětí – nevědomí.
  • Svět – vědomí.
  • Nadsvět – nadvědomí.
  • Snový svět – alternativní vědomí; nácvik na „smrt vědomí“.
  • Předosobní – podvědomé.
  • Osobní – vědomé.
  • Transpersonální – nadvědomé.

Všechny „duchovní“ entity jsou asociovány s nulou a nekonečnem. Všichni strojoví lidé popírají existenci nuly a nekonečna. Matematicky jsou tato dvě čísla „místem“, kde do sebe čelně narážejí duchové a stroje. Pro lidi ducha vše počíná nulou a nekonečnem, dvěma čísly, která boří vědecký materialismus. Pro strojové lidi se stroje náhodně zakouzlí do existence z neexistence, bezdůvodně a bez pomoci jakéhokoliv mechanismu, poněvadž je to jediný způsob, jak se vyhnout tomu, aby připustili, že universu vládne věčný a racionální matematický řád nuly a nekonečna.

Tato kniha je hlavně o prokázání toho, že ve strojích opravdu jsou duchové – čemuž se věda neustále vysmívá – a tedy že se věda zcela mýlí ohledně všeho, co hlásá o konečné realitě. Věda chybuje právě v tom, že ignoruje neviditelné duchy – inteligence/duše – kteří oživují universum. Tito „duchové“ nejsou žádné směšné mýtické věci náboženské pověrčivosti. Jsou to matematické entity Logu. Jsou to bezrozměrné, nerozvinuté, nehmotné a autonomní Fourierovy frekvenční domény (singularity).

Matematika, nikoliv náboženství, jest to, co potírá vědu. Matematika je duchem, který straší vědu. Matematika jest to, co věda nikdy nepochopila, stejně jako nikdy nepochopila mysl. Ve skutečnosti jsou tyto dvě skutečnosti jedno a totéž: matematika je mysl!

Každý poctivý intelektuál chce vědecký materialismus sejmout, nechat tu bublinu prasknout, demaskovat jej jen jako pouhou propracovanou heuristickou fikci, která je kompletně zkrachovala, dokud nám neřekne něco o tom, kam se ubírá konečná realita. Věda je velká lež, která musí být zničena. Nahradila náboženství jako bezmezný podvod, jemuž musí všechny inteligentní lidské bytosti odolat a odhalit jej.

 

Mike Hockney: Citáty

„Ve skutečnosti neobýváme svět vědecký, nýbrž dokonalou karteziánskou arénu čisté matematiky. Opravdu se nacházíme uvnitř bezvadného matematického matrixu. Přesto nejde fyzikální matrix. Body v této singularitě se nikam fyzicky nepřemisťují ani nemají žádnou tělesnost. Koordináty jsou jednoduše o tom, jakou vnitřní strukturu této singularitě poskytnete; jde prostě o to, jak body uvnitř této singularity seřadíte. Neexistuje vůbec žádný hmotný svět: pouze myslí zcela zaplněný prostor monád, jak to řekl Leibniz před tři sta lety. A posledním klíčovým bodem je to, že v matematice přirozených čísel není nula a nekonečno nic jiného než holografie. Jsme individuální hologramy uvnitř kolektivního hologramu. To jest tajemství Boží!“
The God Secret

Všechno je to na nás.
Jsme bohové, vyvíjející se bohové.
Náš život je náš vlastní. Máme naprostou zodpovědnost a povinnost skládat účty sobě samotným. Nejde o věc někoho jiného.
Stvořujeme si vlastní nebe i peklo.
Spasíme sami sebe; my jsme svojí vlastní spásou.
Jsme autonomní, nezávislí, svobodní.
Náš úděl je prostý: aktualizovat veškerý svůj potenciál a takto se stát bohy.
Hyperreality

„Tajemství svobody spočívá ve vzdělanosti lidí, zatímco tajemství tyranie tkví v tom, aby je udržela v nevědomosti.“
― Robespierre

Za časů všeobecného klamu se snaha říkat pravdu stává revolučním aktem.
― George Orwell

 

Problém zombie

„Až v pekle nebude místo, mrtví budou kráčet po zemi.“
Úsvit mrtvých[8]

Dawn of the Dead

„Tělesnost je velkolepým a ambiciosním projektem, ovšem v boku ho tísní osten: vědomí. Vlastnosti každého z nás se setkávají ve vědomé zkušenosti – pocitu bolesti, chuťový vjem, když kousneme do citronu, jaké to je, když vidíme červenou – a tu fyzikalisté[9] tvrdošíjně odmítají začlenit do všeobsažné vize universa. Vědomí se zdá být kousíčkem ze zbytků magie, která se odmítá ztělesnit. A všechno je to chyba zombie…

„Ve filosofii mysli je „zombie“ technický pojem pro poněkud specifický druh stvoření, které se ve filosofických myšlenkových experimentech vyznačuje charakteristickou vlastností. Filosofické zombie … je přesný fyzický duplikát lidské bytosti, který postrádá vědomí. Vaše verze filosofického zombie by dokázala si vykračovat a mluvit a povšechně vzato by jednala přesně jako vy. … Důvodem proto, že se chová zrovna jako vy jsou fyzikální pochody v jeho mozku, které jsou nerozeznatelné od fyzikálních pochodů vašeho vlastního mozku. Kdyby lékař specializující se na mozek vám a vašemu zombie dvojčeti otevřel hlavu a nahlédl dovnitř, nebyl by schopen říct, který je který. Jenže vaše zombie dvojče nemá žádné zkušenosti… Je to jen složitý automat, sestavený tak, aby se vám podobal. Světla svítí, jenže nikdo není doma.

„Zdá se, že kdybychom chtěli po fyzikálních vědách, aby nám vysvětlily vědomí, budeme muset identifikovat stavy vědomé zkušenosti – pocitu bolesti, chuťový vjem, když kousneme do citronu – a spojit je s mozkovými stavy. … Potíž je v tom, že to, co vychází z logiky identity, že jestli mají být filosofická zombie možná, nelze vědomé stavy ztotožnit s mozkovými stavy.“

„Můžeme dokázat neplatnost argumentu fyzikalismu týkajícího se zombie, a ten zní takto: Filosofická zombie jsou možná. Lidské mozkové stavy by tedy pravděpodobně mohly existovat bez lidských stavů vědomí. Lidské mozkové stavy proto nemohou být identické s lidskými vědomými stavy. Aby byl fyzikalismus pravdivý, musely by být lidské mozkové stavy identické s lidskými stavy vědomí. Proto je tedy fyzikalismus nepravdivý.“
– Philip Goff, Philosophy Now

František Kupka: Hudba (1936)

Ve skutečnosti je celý „zombie“ argument prezentovaný ve filosofii směšný. Je úplně přebit argumentem „ducha ve stroji“. Představte si lidskou bytost jako stroj s „duchem“ (duší). Pak si představte lidskou bytost jako stroj bez „ducha“ (duše). Druhá entita je čistý stroj (výhradně fyzikalistická „věc“), zatímco ten první je stroj řízený živým, nehmotným, oživujícím, život dávajícím faktorem zcela mimo toto fyzikalistické paradigma. V našem scénáři je klíčovou otázkou toliko fyzický člověk (tj. stroj) versus fyzický člověk s nehmotným komponentem („duch ve stroji“). V zombie scénáři je klíčovou otázkou fyzický člověk (zombie) versus fyzický člověk s nehmotnými niternými zážitky (ne-zombie). Tento druhý scénář je zároveň celý o hylozoismu, nebo jistém druhu panpsychismu. Na základě hylozoismu bychom mohli říct, že zombie je utvořeno z mrtvé hmoty (neživá hmota), zatímco „skutečná“ lidská bytost je utvořena z živé hmoty vybavené živoucími mentálními stavy (něco, co zombie zcela postrádají). Jinými slovy, to, v čem tkví spor, je povaha hmoty. Je mrtvá či živá? Podle panpsychismu bychom řekli, že lidské zombie tvoří bezduchá hmota, zatímco „skutečnou“ lidská bytost tvoří oduševnělá hmota vybavená živoucími mentálními stavy (něco, co zombie zcela postrádají). To, v čem tkví spor v tomto případě, je zda-li hmota má či nemá duševní vlastnosti. Zombie debata je redukovaná na debatu o povaze hmoty. Uvažujeme o třech druzích hmoty (přirozeně, pokud je filosofie podřízena vědě, nelze odkazovat na nějakou mysl či duši):

  • Mrtvá hmota (vědecký materialismus).
  • Živá hmota (hylozoismus).
  • Oduševnělá hmota (panpsychismus).

Vědecký materialismus prohlašuje, že život a mysl může zázračně „povstat“ z inherentně neživotných, bezduchých atomů. Podáme-li to takto, pak ve vědeckém materialismu neexistuje žádný „problém zombie“, protože každá lidská bytost, prostě jen na základě bytí člověka, bude automaticky obdařena mentálními stavy (které „povstaly“), korespondující s mozkovými stavy, a tyto mentální stavy konstituují „vědomí“. Jinými slovy, vědecký materialismus dokáže v rámci svých vlastních podmínek jednoduše popřít to, filosofické zombie jsou logicky možné, z toho důvodu celý zombie argument automaticky selhává, tj. věda může tvrdit, že nemůžete vykazovat mozkové stavy, protože nejsou asociovány s niternými mentálními zážitky, a že se tak děje jen vývojem a nijak jinak (obzvláště nijak nehmotně). Fyzikalismus je v tomto ohledu pravdivý, protože lidský mozek musí být identický s lidskými stavy vědomí.

Filosoficky vzato je vznik deus ex machina fyzikalismu, neboť magicky přivolává vysvětlení všeho, o čem se říká, že je to nekompatibilní s fyzikalismem. Popravdě, vznik či vývoj formálně potírá fyzikalismus, protože se vztahuje k faktorům, které ve fyzikalistickém modelu nemohou vůbec existovat.

René Magritte

Hylozoisté a panpsychisté se na druhé straně snaží prokázat inherentní vlastnosti u hmoty, které jsou u fyzikalistického (vědecko-materialistického) vysvětlení hmoty nepřítomné. Vědecký materialismus prohlašuje, že neživá a bezduchá hmota může být živá a obdařená myslí, pokud je patřičným způsobem organizovaná, tj. vědecký materialismus nabíjí kanóny svých oponentů tím, že argumentuje, že hmota – která je inherentně mrtvá – se může za jistých okolností chovat hylozoisticky nebo panpsychicky (zejména když jsou atomy seřazeny v tělech, která jsou považována za „živá“, jako v případě lidského těla). Hylozoisté a panpsychisté nenadělají absolutně nic, aby tento názor na věc vyvrátili.

Jak tedy vidíme, tento spor vlastně nemá vůbec nic společného se „zombie“. Celý spor je o vzniku. Poskládáte-li neživé a bezduché atomy jistým způsobem dohromady, může tak magicky povstat život a mysl? Pokud nikoliv, nemůže fyzikalismus vysvětlit mysl a život. Jestliže život a mysl jsou již zprostředkovány do hmoty, pak tento problém nevystupuje hned na prvním místě. Věda by se pak však mohla angažovat ve stanovisku, že atomy jsou živé a mají mysl… jenže věda nemá absolutně nic, čím by takový názor podpořila. V rámci panujícího paradigmatu scientismu nelze takový faktor začlenit do žádné vědecké formule, a žádný vědecký experiment by nemohl takovou vlastnost dokázat.

Jediným opravdovým způsobem, jak nás uchránit předtím, abychom se stali zombie stroji bez svobodné vůle, je obrátit se na duchy… matematické duchy (monády). Bezrozměrné nehmotné monády – autonomní Fourierovy frekvenční singularity – jsou jediným způsobem, kterak uniknout ze strojového světa. V ontologické matematice je vám matematicky garantováno žít věčně, a stát se nespočetněkrát Bohem během vašeho nesmrtelného života. Komu by se to nelíbilo?  Život zombie postrádá významu. Jsou to pouhé stroje. Jen duchové mohou žít životy plné významu a smyslu. Čím tedy chcete být: zombie nebo duchem?

Zombie jsou poslední lidé. Duchové jsou supermani…, kteří se stanou bohy!

„Co jsou zač?“
„To jsme my.“
Dawn of the Dead 

Ne, my nejsme zombie. My máme duše, zatímco stroje a zombie jsou bezduché: ve stroji není žádný duch. My však jsme duchové a to znamená, že máme nesmrtelné, nezničitelné duše. Jsou-li atomy mrtvé, jsou stroje a zombie rovněž mrtvé, nebo dávají najevo akutní vlastnost „nemrtvých“. Jedině duchové jsou živí.

 

Manifest

Pythagoras

Pythagorejské iluminátství, náboženství iluminátů, začalo formálně u starověkého řeckého mystika a matematika Pythagora, a jde o jediné náboženství „Logu“ na světě, tj. racionálního náboženství založeného na rozumu, matematice, vědě a filosofii. Nemá žádnou spojitost s „mytickými“ náboženstvími, jako je judaismus, křesťanství a islám, jejichž základem je víra, pověrčivost, iracionalita, příběhy, podobenství, mýty, legendy a „božská zjevení“. Tato náboženství jsou veskrze falešná. Iluminátství je jediné pravdivé náboženství. Je to velká sjednocená teorie všeho, spojení vědy, náboženství, psychologie, filosofie, a dokonce i paranormálního. Jeho jediným médiem je pravda a absolutní poznání: matematika, kterou Pythagoras hlásal jako arché (řec. ἀρχή), tj. pralátka a prvotní princip světa. Ontologie a epistemologie se konečně sjednotily v nauce o „živoucí matematice“. Matematika není odrazem nebo modelem reality. Matematika je realita. Zatímco věda je založena na „matematickém materialismu“, osvícení využívá Leibnizův „matematický idealismus“. Jsou jen dvě možná vysvětlení reality. Všechny ostatní systémy jsou nepravdivé, bezcenné a zhoubné. Abyste mohli následovat ten jediné pravé náboženství, musíte být bystří. Prostě a jednoduše, pravda není pro každého. Pravda je funkcí rozumu a logiky, nikoliv víry. Všichni ateisté, agnostici, skeptici a cynici najdou svůj duchovní domov v iluminismu. A jsou velice vítáni. „Věřící“ nikoliv. Pythagorejští ilumináti jsou zapřisáhlí nepřátelé abrahámovských náboženství. Nečtěte naše knihy, jste-li připraveni zavraždit své dítě, bude-li to přikázání „Boží“. Stejně tak je nečtěte ani v případě, že věříte na tvar měnící, pandimenzionální mimozemské ještěry. Toliko ryzí hledači pravého osvícení budou prospívat při četbě našeho díla.

Johann Adam Weishaupt

Představte si kameru, která pořídí snímek lidské duše. Představte si, že by dokázala zjistit, jak dobří nebo zlí jste. Představte si, že by dokázala analyzovat každičký aspekt vaší osobnosti. Představte si, že by vám dokázala říct, kolikrát jste se převtělili. Představte si, že by vám dokázala říct, jak blízko jste k dosažení gnose a tomu, abyste se stali bohem! Představte si, že opravdová tajná společnost již má k dispozic takovou kameru, která funguje v souladu s neporušitelnými fundamentálními principy kosmu – šestirozměrný matematický idealismus (jako protiklad k falešnému jedenáctirozměrnému matematickému materialismu současné vědy založené na „M-teorii“[10]). Změna paradigmatu se blíží. Lidstvo je těsně před vstupem do své božské fáze. Mike Hockney, Michael Faust a Adam Weishaupt.

Jejich knihy jsou samizdaty a propagační materiály zaměřené proti starému světovému řádu. Jde o prostředek k vyjádření necenzurovaného a nejryzejšího svobodného projevu v dnešním světě. Je-li v nich trocha neotesanosti a jsou pohotově antikorporátní, je to proto, že se na vydání těchto knih nepodílely týmy drahých, elegantních kapitalistů a „osob balících do balíků“. Chcete-li knihy ke stolku na kávu, pak nejsou určeny vám.

 

Vstupte do hyperreality

Chcete-li pravdu, jste vítáni! Přidejte se k iluministické revoluci! Zúčastněte se zrození hyper-rozumu. Vstupte do hyperreality.[11]

 


[1] Grand Poobah je pojem odvozený od jména povznesené postavy Pooh-Bah ve hře Mikádo (1885) divadelních partnerů, libretisty W. S. Gilberta a komponisty Arthura Sullivana.

[2] Are the illuminated breaking their silence at last, viz https://forum.davidicke.com/showthread.php?t=236153.

[3] V době, kdy byla napsána tato replika.

[4] Mike Hockney: The War of the Ghosts and Machines. Mike Hockney 2016.

[5] Situacionistická internacionála byla umělecko-politickým spolkem založeným v Itálii a trvajícím v letech 1957 až 1972. Členové se soustředili na kritiku konzumerismu a pozdního kapitalismu, nazíraného z marxistické perspektivy. Upozornili na sebe svou aktivní účastí na francouzských nepokojích v roce 1968. Nejvýraznější osobností se stal Guy Debord, francouzský filmař a politický teoretik.

[6] Narážka na román amerického spisovatele Jacka Kerouaca psaný stylem proudu vědomí.

[7] Koncem 20. let dvacátého století namaluje Kupka velmi zvláštní sérií obrazů inspirovaných stroji. Mašinismem byla označena i tvorba Sdružení inženýrů a architektů v Liberci, podnětem pro jeho vznik byl výrok Corbusiera, podle něhož je dům v zásadě stroj. Koncept je zde duchovní, bylo vypůjčeno jen toto označení.

[8] Dawn of the Dead. USA/Kanada, 2004. Režie: Zack Snyder.

[9] Fyzikalismus světonázor, podle něhož je všechno, co existuje, fyzikální podstaty a že neexistuje nic „mimo“ hmotný svět, případně, že veškeré jevy se do fyzického vesmíru promítají. Oproti mechanismu fyzikalismus podle řady definic nevylučuje samotnou existenci vědomí, ale říká, že je vědecky vysvětlitelné.

[10] Do roku 1984 byla velmi populární teorie jedenáctirozměrné supergravitace. Jedenáct je maximální dimenze, ve které lze lokálně supersymetrickou teorii vytvořit. Právě superstruny vzaly jedenáctirozměrné supergravitaci její prvenství, co se oblíbenosti týče. Jejich nízkoenergetickou limitou jsou supergravitace v dimenzi 10 (a případně nižší), eventuálně interagující se super-Yang-Millsovým polem. Superstruny tedy vysvětlují existenci těchto supergravitačních teorií. Jedenáctirozměrná supergravitace zůstávala výjimkou, protože nešla odvodit z žádné superstrunné teorie. Mnohým se zdála z estetického hlediska nepřijatelná představa, že by existence jedenáctirozměrné supergravitace byla náhodou.

[11] Viz Mike Hockney: The War of the Ghosts and Machines. Mike Hockney 2016. Hyperrealita je v sémantice a postmodernismu vnímána jako neschopnost vědomí rozlišit realitu od simulace reality, speciálně potom v technologicky vyspělých postmoderních společnostech. Hyperrealita je vnímána jako stav, v němž realita snadno splývá s fikcí, tudíž neexistuje žádná zřetelná hranice, kde jedna končí a druhá začíná. To umožňuje směšování fyzické reality s realitou virtuální a lidské inteligence s inteligencí umělou. Jednotlivci se mohou z různých důvodů ocitnout více ve spojení s hyperreálným světem, nežli s fyzickým. Mezi slavné autory zabývající se hyperrealitou patří Jean Baudrillard, Albert Borgmann, Daniel J. Boorstin, Neil Postman a Umberto Eco. Keiichi Matsuda, tvůrce konceptuálního filmu Hyper-Reality, popisuje tento fenomén podobně ve vztahu ke vzkvétajícím technologiím: “Naše fyzikální a virtuální realita se začíná zvýšenou měrou vzájemně prolínat. Technologie jako VR, rozšířená realita, nositelná elektronika (wearables) a internet věcí ukazují na svět, kde technologie každý aspekt našeho života. Bude to pojítko mezi každou interakcí a zkušeností, nabídne úžasné možnosti, a zároveň také bude usměrňovat způsob, jakým chápeme tento svět.” Srv. https://www.foundry.com/insights/vr-ar-mr/hyperreality.