UFOlklór

661

Psychomytologie III.

 

UFO v Austrálii

Petroglyfy wandjina (Kimberly, Austrálie)

Existuje velké množství akademických prací pokoušejících se spojit dřívější i současné úzkostné stavy v životě u mnohonárodních průmyslově rozvinutých zemí se zmínkami o mimozemšťanech, obzvláště pak o únosech.[1] Třebaže tento výzkum poskytl cenný příspěvek k chápání víry v existenci UFO, zaměřoval se výlučně na vnímání a zážitky „západní“ „bělošské“ skupiny a ignoroval analýzu původních menšinových skupin, jež obývají území států tzv. Prvního světa, mají však odlišný sociální původ a kosmologii. Od roku 1969, kdy náčelník Qötshongva prohlásil, že mimozemšťané ovlivnili historii a kulturu kmene Hopi, začali někteří domorodí Američané veřejně tvrdit, že fenomén UFO byl povždy akceptovanou životní realitou původních obyvatel.[2]

V roce 1996 se konala konference pod názvem Star Knowledge, které se zúčastnili příslušníci kmenů Siouxů, Hopiů, Irokézů, Čoktů, Oneidů, Seneků, Jakiů, Mayů, Maorů a Sámů. Šlo o fórum, na němž se původní obyvatelé podělili o své vědomosti o mimozemšťanech s nadšenci z řad většinové společnosti, zkoumajícími fenomén UFO.[3] Po celém světě jsou kolonizované menšiny z osídlených zemí, v nichž jsou kulty UFO populární, jako třeba Spojené státy, Kanada, Austrálie a Nový Zéland, považovány za nositele zvláštních informací o mimozemšťanech.[4]

Před prvním kontaktem s Evropany byli lidé kmene Warlpiri lovci a sběračky pohybující se mezi jednotlivými místy v poušti Tanami, kde základním předpokladem pro přežití byla přesná znalost výskytu vodních zdrojů. Odlehlé severní teritorium, kde se nachází původní osídlení těchto Aboriginců, je svým způsobem jedinečné. Tato oblast je centrem pro UFO, neboť k jejich pozorování tu dochází docela pravidelně. Obyvatelé často poznamenávají, že v jiných komunitách Aboriginců nebo v městských centrech, jako je Sydney či Darwin, dochází k výskytu UFO jen vzácně, pokud vůbec. Následkem toho se o ‚cizincích‘, jak se jim tu často říká, mluví jako o lokálním fenoménu. Pozorování UFO mohou být primárně omezena na oblast původního osídlení a jeho okolí, avšak vyprávění o cizincích nikoliv. Ve vzdálených komunitách a v městech jako Alice Springs a Darwin je tato komunita výslovně zmiňována jako centrum aktivity UFO.

Veškeré služby – jako jsou učitelé, sestry, účetní a manažeři – zajišťují v komunitě běloši, neboli kardiya, žijící většinou stranou Aboriginců, kteří sami sebe nazývají yapa, majících vlastní kosmologii, s níž kardiya přijdou do styku jen velmi zřídka. Zatímco yapa se radí s léčiteli kmene Warlpiri, zda bylo čarodějnictví příčinou jejich onemocnění nebo zda mají upustit od koupání v neznámých skalních jezírkách, aby se vyhnuli hněvu duhového hada, ostatní lidé, zejména běloši, tak nečiní. Při několika příležitostech, když se kardiya rozhodli poradit se s léčiteli Warlpiri, obyvatelé yapa poznamenali, že to nebylo nutné, protože jsou imunní vůči čarodějnictví a duchům. Většina lidí Warlpiri považují kardiya za naprosto nedotčené noumenálními silami, kdežto ostatní nepůvodní obyvatelé často vnímají víru lidí Warlpiri v tyto síly jako pověrčivost.

V protikladu k duchům, bytostem ze snění, či silám předků se o UFO diskutuje jak mezi Aboriginci, tak i mezi ostatními bělošskými obyvateli. V řadě rozprav mezi yapa a kardiya byly porovnávány detaily pozorování a teorie týkající se cizinců byly nestranné. Když byli lidé Warlpiri dotazováni na cizince, odkazovali na to, že v řadě případů se s UFO setkali také kardiya, což znamená, že „běloši“ je vidí rovněž. Všichni svědkové shodně líčili UFO jako velký diskovitý, světlem zalitý objekt, který letěl po obloze. Pozorování UFO trvalo jen krátkou dobu, často jen pár sekund, než zmizelo v nebi.

Bytosti z Nourlangie Rock

Aboriginci tvrdí, že návštěvy cizinců mají svůj důvod. Lidé kmene Warlpiri tvrdí, že cílem cizinců je načerpat vodu. Řada svědků prohlásila, že krátce po spatření UFO se hladina vody v nedalekém potoku či skalní rozsedlině významně snížila. I další jednotlivci tvrdí, že cizinci jsou odpovědní za úbytek vody. Nikdo z nich však neviděl, že by cizinci fyzicky přepravovali vodu na palubu vesmírné lodě. Je rovněž zajímavé, že během období dešťů, kdy se zvyšuje počet vodních zdrojů, roste rovněž i počet pozorování UFO.

Skupina Aboriginců z Darwinu se rozhodla strávit noc poblíž silnice místo toho, aby dorazili do komunity po západu slunce. Během období sucha jsou UFO často vidět v oblastech s trvalými vodními zdroji. Jižně od této komunity leží region známý svými kopci, kde se nachází řada jezírek, v nichž se shromažďuje voda. Četnost setkání s UFO je zde vyšší, protože, jak prohlásil jeden Warlpiri muž, „cizinci chtějí [vodu]. Je jí tam spousty.“

Třebaže Aboriginci se svěřovali s pocity hrůzy, strachu a paniky při spatření velkých a jasně zářících vesmírných lodí, a proto si přáli vyhnout se styku s nimi, nedošlo nikdy k oznámení násilného, poškozujícího nebo hrozivého setkání nějakého Aborigince s UFO. Někteří jedinci kmene Warlpiri však tvrdili, že to neplatí o ostatních lidech (kteří nejsou Aboriginci).

Jeden yapa, Ronald (48), zaměstnanec rady, zjišťoval, zda se ví něco o Billovi, kardiya, zdravotníkovi, který navštívil komunitu před pár dny. Profesionálové jako on – tzn. dentisté, oftalmologové a specialisté provozující poradenství pro duševně nemocné – příležitostně navštěvují komunitu a poskytují služby, které nejsou v místě dostupné. Bylo období dešťů a Bill, v obavě, že by deště mohly vážně poškodit silnici, odjel už po 36 hodinách. Ronald obšírně vyprávěl, že pak už o něm víckrát nikdo neslyšel. Byla snaha zjistit, zda Bill dorazil v pořádku, proto kontaktovali jak jeho nadřízeného, tak i policii. Ronald ohlásil, že není známo, kde se Bill nachází, a třebaže on sám UFO nikdy nespatřil, dospěl k závěru, že Bill byl unesen. „Říkali jsme mu, aby se v noci nevracel, ale kardiya neposlouchal. Vzali ho ti cizinci,“ dodal Ronald, a když byl dotazován, jestli ví, co mu provedli, sdělil, že nemá tušení. Byl si však jist, že Billa už vícekrát neuvidíme. Charakter Billova zmizení měl všechny příznaky toho, jak se mnozí Warlpiri vyjadřovali ohledně únosů, za nimiž stojí cizinci. Lidé Warlpiri ujišťovali, že únosy se odehrávají téměř výlučně v noci a jejich četnost stoupala během období dešťů.

Možná nejpodstatnějším rysem únosů je to, že obětmi byli vždy kardiya. Warlpiri říkají, že cizinci jim nic nedělají. Ovšem kardiya, možná proto, že prostě jen cestují, třeba v noci, a na nic nemyslí, pak tito cizinci přijdou a vezmou je. „Byli vzati“ jsou slova, která jsou nejčastěji slyšet, když je řeč o únosech. Warlpiri častokrát varovali, že nepůvodní obyvatelé jsou vystaveni většímu riziku, že budou uneseni cizinci. Když poprvé dorazíte do komunity v období dešťů, dostane se vám varování, abyste necestovali v noci. Krátkodobí návštěvníci tato varování často ignorují. I když lidé Warlpiri zdůrazňují, že únosy cizinci jsou realitou, věří rovněž, že je možné, aby kardiya dosáhli ochrany od cizinců. Když jedete v noci se skupinou Aboriginců během období dešťů, jste ujišťováni, že jste ohledně únosu v bezpečí. Cizinci neunášejí kardiya, když cestují ve vozidle společně s yapa. K únosům dochází jedině tehdy, pokud kardiya cestují ve skupině nebo sami. Warlpiri ujišťovali, že se cizinci rozhodli neunášet yapa, neboť Aboriginci jsou vnímáni jako lidé náležející do komunity a jsou spojeni se zemí, na níž žijí – cizinci uznávají, že poušť Tanami náleží yapa, které viděli „sedět“ v komunitě už tak dlouhou dobu, že jsou před únosy v bezpečí. Nepůvodní obyvatelé jsou vnímáni jako nedávní příchozí, které cizinci „neznají“. Kardiya jsou v nebezpečí proto, že je cizinci vnímají jako „nezasvěcené“, „lidi stojící mimo“ nebo „nečleny komunity“.

To, jak Warlpiri líčí UFO, možná má jakousi inspiraci z Hollywoodu, ale zároveň se tu ozývají témata z místní kosmologie. Například warnayarra, obrovský mnohobarevný had, který je v antropologické literatuře označován jako duhový had, je spojován s vodou a vodními zdroji.[5] Má se za to, že warnayarra přebývají v řekách, vodních jámách, v podzemních průsacích, dešťových mracích a sezónních řekách, a jejich přítomnost je konkrétně signalizována vodou. Jeden rok, když hladina vody v říčkách najednou opadla, dostalo se badatelům ujištění, že tomu tak bylo proto, že se warnayarra přesunul pod zem. Jiní však nesouhlasili a říkali: „Nebyl to warnayarra, byli to cizinci. Minulou noc tu přeletěla velká kosmická loď.“

O warnayarra a cizincích se mluví jako o dvou různých bytostech, ačkoli jsou si jakýmsi způsobem podobné a mohou bez konfliktů koexistovat. Warnayarra, podobně jako UFO, jsou rovněž schopni rozeznávat jednotlivce a ubližovat jim. V době snění (jukurrpa) se mnohé matky přesouvají i s malými dětmi k velkým skalním dírám plným vody, protože je to bezpečné místo. Například Lappi Lappi poblíž jezera Hazlett, asi 90 km severozápadně od jezera Mackay v západní Austrálii, je domovem warnayarra, duhového hada, který putuje v podzemí k ostatním skalním rozsedlinám a dírám. Kdysi dávno byly ženy shromážděny kolem takové díry i s dětmi, zpívaly a tančily. Když warnayarra uslyšel zvuk hlasů, tiše se k nim pod vodou přesunul. Když dosáhl až okraje skalní díry, vystoupil z vody a všechny je snědl. Říká se, že warnayarra v říčkách je schopen zabít ty děti, které nepozná, když nežijí v komunitě. Duhový had lne „k rodnému místu a hněvivě reaguje na obtěžování cizích“. V bezpečí před takovými nebezpečnými silami, jako je warnayarra a duchové předků, je ten, který osvědčuje vlastnictví své země a hlásí se k ní. Warlpiri říkají, že je to jejich „půda“ nebo „vlast“. Pokud však někdo zemi nenavštěvuje nebo o ni „nepečuje“, jsou warnayarra schopni ublížit dokonce i starým vlastníkům.

Vyprávění lidu Warlpiri nepřisuzuje cizincům zásadně jinou úlohu ve srovnání s ostatními bytostmi obývajícími poušť. Kromě toho, Aboriginci jsou chráněni proti únosům a setkání s cizinci nejsou agresivní povahy. Pro Aborigince spatření UFO nepředstavuje nepřátelské setkání s jinakostí.

Trochu jinak vyzní následující příběh. Australský badatel Rex Gilroy zaznamenal úchvatný, přesto záhadný příběh údajně datovaný do roku 1933 týkající se domorodé ženy, která zažila únos do UFO na opuštěném místě zvaném Discovery Well, na severním okraji Veliké písečné pouště v západní Austrálii. V příběhu zaznívají prvky kmenových legend a tradicí, během nichž jsou muži a ženy unášeni „nebeskými bohy“ či „kulturními hrdiny“ v čase snění a při získávání zasvěcovacích zkušeností od Aboriginců „vysoké hodnosti“ neboli šamanů. Podle podání Rexa Gilroye tato domorodá žena tvrdila, že její kmen vyděsilo, když v Discovery Well najednou sestoupilo z nebes „veliké zářivé vejce“. Podivný objekt přeletěl za denního světla nízko nad nimi. Z „vejce“ vyšlo několik bytostí popisovaných jako zvláštní, s šedou kůží a člověku podobné. Žena řekla, že byla „ohromena“ objektem řízeným jednou z těchto bytostí. Její příběh naznačuje, že byla přenesena na palubu. Vnitřek „vejce“ úplně zářil. Byla připoutána k podsvícenému stolu a [bytosti] s ní zjevně „experimentovaly“. O svém zážitku vyprávěla skladníkům, není ovšem překvapující, že se jí vysmáli. Tento příběh z roku 1933 předchází následnou záplavu příběhů o únosech UFO, které v devadesátých letech doslova ovládly celou UFO scénu. Teprve roku 1957 se svět dozvěděl o sexuálním únosu Antonia Villas Boase z Brazílie. A slavný příběh o únosu Betty a Barneyho Hillových ve Spojených státech se odehrál až roku 1961. Ani jeden z nich nebyl znám až do poloviny šedesátých let dvacátého století.[6]

Sedm hvězd-sester

V příběhu o Yanjirlpirri nebo Napaljarri-Warnu Jukurrpa (Sedm snících sester) se mluví o původních sedmi sestrách Napaljarri, které se dnes nacházejí na noční obloze v seskupení sedmi hvězd v souhvězdí Býka, obecněji známých jako Plejády.[7] Jukurra-jukurra, Jitřenka, je muž Jakamarra, který se zamiloval do sedmi sester Napaljarri a často je spatřován, jak je pronásleduje napříč noční oblohou. Při posledním pokusu uniknout Jakamarrovi se Napaljarri-warnu promění v oheň a vystoupí na nebe, kde se stanou hvězdami. Strážci Napaljarri-warnu Jukurrpa jsou muži Japaljarri/Jungarrayi a ženy Napaljarri/Nungarrayi. Některé části příběhu o Napaljarri-warnu Jukurrpa se úzce pojí s mužskými posvátnými ceremoniály velice tajné povahy.

Yanjirlpirri Jukurrpa (Snící hvězda) vypráví o pouti mužů Japaljarri a Jungarrayi, kteří putovali z Kurlurngalinypa (poblíž Lajamanu) do Yanjirlypirri (západně od Yuendumu), a pak dál až k jezeru Mackay na západní hranici Austrálie. Po cestě vykonávali pro mladíky zasvěcovací obřady kurdiji. I ženy tancovali v těchto kurdiji. Hvězda Yanjirlypiri vystupuje na místě, kde je nízký kopec a vodní vsakovací jáma. Na malbách bývá Jukurrpa často zobrazována jako ženská hvězda Yantarlarangi (Venuše – Večerka), která pronásleduje sedm sester Napaljarri, neboť jí ukradli noc.

Existuje řada příkladů nabízejících srovnání mezi UFO a anděly,[8] mezi vesmírem a nebesy,[9] mezi Muži v černém (Men in Black) a ďáblem,[10] mezi únosy k zasvěcení nebo přechodovými rituály,[11] mezi mimozemšťany (cizinci) a démony a džiny (wandjina),[12] a mezi fenoménem UFO a vílami.[13]

Wandjina (někdy také wondjina) jsou australští duchové oblaků a deště. Mytologie Aboriginců se promítla především do obrazů provedených na skalách či v jeskyních. Některá díla v oblasti Kimberley v západní Austrálii jsou stará více než 4000 let. Příběhy o wandjina a díla je zobrazující mají pro příslušníky komunity původního lidu Mowanjum trvalý význam.

Někteří Aboriginci se už nebojí vystoupit a vyprávět o zážitcích týkajících se pravděpodobně UFO či únosů s nimi spjatých. Například Lorraine Mafi-Williamsová, která je vnímána jako vypravěčka a „styčný důstojník“ pro duchovní pravdy u své skupiny Githebul z kmene Bundjalung, prozradila některé ze svých postřehů o těchto průnicích jak do života Aboriginců, tak i do života na Západě:

„Náš postoj k tomu, co vystupuje na nebesa, jest ten, že je to něco, co ovládá nás Aborigince. Podobá se to náboženství, neboť tam, kde křesťané věří v náboženský svět, jemuž vládne jediný Bůh, ale i mnozí „svatí“, my věříme v totéž, akorát, že ti mnozí „svatí“ jsou pro nás „ti z oběžnic“,[14] které vy v západním světě znáte jako ET nebo cizince. My jim říkáme wandjina a duchové mimi, a je tomu tak už po tisíce let, až do roku 1788, kdy se jeden anglický koncept toho, co je nahoře, stal (jak jsme zjistili) tolik zajímavou paralelou toho, co jsme praktikovali už věčnost; všeobecně se tomu říká náš čas snění, který má počátek v Mléčné dráze.“

Lorraine naznačuje, že komunikace s těmito bytostmi pokračuje a cituje své vlastní zážitky se „starým přítelem“, které má už od svých dvanácti let. Má pocit, že je „unášena.“ „… Můj drahý starý přítel mě vzal tam nahoru, ano, v UFO, avšak jiného druhu, než čemu věří na Západě.“ Její zážitky byly daleko víc duchovně orientované. A dodává: „Prošla jsem vším, nebo téměř úplně vším, co se děje uneseným…“ Lorraine naznačuje: „Věříme v UFO, ale o něm máme my, Aboriginci, svoji vlastní představu a víru, a víme o únosech, i proč se to děje.“

Pablo Amaringo: ilustrace pro The Third Eye Magazine, Peru

Tento druh informací nabízí důvody pro doslovnou interpretaci takových událostí ve prospěch mimozemských kontaktů, je však třeba opatrnosti, aby nedošlo k vykořenění těchto příběhů z kulturního prostředí, z něhož vycházejí, a ocejchování západními kulturními imperativy, jako je naše fascinace mimozemšťany a jejich možnou spojitostí s jevy UFO. Tato opatrnost je obzvlášť na místě, jde-li o kmenové legendy a ústní tradici. A dokonce i tehdy, jsou-li podobnosti mezi, řekněme, příběhy o únosech do UFO a šamanskými zážitky předních Aboriginců, doslovná interpretace může být nepřesná. Namísto mimozemšťanů se můžeme potýkat s něčím úplně jiným.

Byla provedena fascinující studie o účincích původní přírodní krajiny, „místech síly“ (nebo lokalitách s neobvyklou přírodní energií), halucinogenů, našeho moderního elektromagnetického prostředí a takzvaných „zemních světýlek“.[15] Jsou to oblasti oplývající množstvím příležitostí k projevu neobyčejných světů UFO a únosů mimozemšťany. Populární přejímání doslovného vysvětlení jakožto mimozemského působení může být předčasné nebo nepřesné.[16]

Robert Lawlor, autor knihy Hlasy prvního dne,[17] předkládá několik zajímavých pohledů na tuto záležitost. Uvádí, že minimálně ve třech oblastech – Kimberly, oblast Nowra a Bathurstův ostrov – narazil na příběhy o únosech. Pokaždé měly spojitost s iniciačními procesy a s určitým zvláštním místem, známým tím, že je výrazně nabito „duchovní silou“. Antropologové se o tom ve svých zprávách zmiňují. Takové únosy mocnými duchovními bytostmi jsou v zásadě vyprovokovány nebo jsou považovány za součást legitimního či závěrečného aktu zasvěcovacích rituálů mladíků. Tyto události jsou dozajista součástí iniciace kmenových šamanů – vysoce postavených Aboriginců. Je dobře známo, že se takové aspekty v zasvěcovacích ceremoniálech v kmenovém kontextu objevují.

Robert Lawlor zaznamenal nejdelší konverzaci na toto téma v oblasti Nowra s čistokrevným Aborigincem, který přejal tradice a rodovou paměť svého otce. Byl přemístěn z kmenového prostředí daleko na jih. Erozivní prostředí má posloužit rozkladu tradičních hodnot a tento Aboriginec měl k dispozici dávné vzpomínky svého otce, jež byly magické povahy. Vyprávěl o jeskynní oblasti, do níž duch unášel mladé hochy a oni museli jako součást svých zasvěcovacích rituálů snést pohled na strašlivá zjevení, aniž by ztratili odvahu. Chlapci věděli, že mimo období konání těchto rituálů se musí držet stranou onoho místa s jeskyní. Robert Lawlor naznačuje, že tomu tak může být kvůli „přirozenému telurickému prostředí“ takových míst, a mluví o tom i další badatelé, např. Paul Devereux. Zážitky v nich jsou obdobou příběhů o únosech UFO, avšak perspektiva mimozemšťanů je technologicky orientovanou metaforou či vysvětlením. ET perspektiva hraje podle Roberta Lawlora do ruky domýšlivosti moderní kultury a je preferována propagandou našeho západního světa. Domorodý pohled (šamanského světa) osvědčuje realitu a kulturní vývoj primitivních lidí. Ten je pro Západ mnohem stravitelnější, když má technologické pozadí. Robert Lawlor naznačil, že příval moderních zážitků z únosů UFO může být poplatný nárůstu průmyslové energie nebo elektromagnetických emisí, a domorodá líčení mohou jít na vrub abnormalitám v elektromagnetickém poli původní krajiny. To vše nám říká, že existuje mnoho hledisek, z nichž můžeme zážitky s UFO posuzovat stranou očividně mainstreamového půvabu mimozemské hypotézy.[18]

Protože zemní světýlka jsou lokálním fenoménem, bývají „lokální aktivní body“, odkud vystupují, často integrovány do lokální kultury a folklóru, a příběhy s nadpřirozeným nábojem se kolem nich hromadí spousty let. V Irsku jsou tato světla víly; v Asii jsou bohy; a v Americe pro původní Američany duchové.

Wandjina, nebo mulu-kuranti (Kimberley, západní Austrálie)

Slovo haunt, „místo, kde straší“ nebo také „hojně navštěvované místo“, se často používá k popisu zvýšeného výskytu zemních světýlek vázaných na specifické lokality,[19] což se ve folklóru promítá do všeobecného vnímání světýlek jakožto duší zesnulých. Došlo kupříkladu k úspěšnému spiknutí s cílem zabít anglického krále Eduarda II. Mučedníka v roce 978 jeho macechou Elfridou, známé rovněž jako Ælfthryth, která chtěla dosadit na trůn svého vlastního syna. Tento ohavný skutek byl spáchán na hradu Corfe v Dorsetu. Kroniky vyprávějí, že „rok po královraždě na místě, kde bylo tělo ukryto, spatřen byl ohnivý sloup ozařující celou oblast. Viděli to někteří obyvatelé Warehamu, kteří tělo vyzvedli [a následně jej řádně pochovali].“

9. března 1170 byl spatřen „úžasný veliký drak“ nad St. Ostwyth (Osgyth) v Essexu, který „vyšel ze země a vystoupal do vzduchu.“ Když pak sestoupil, zničil přitom dům. Devereux připisuje tuto zprávu středověkému kronikáři a teologovi Ralphu Nigerovi, lat. Radulphus Niger, jenž se narodil kolem roku 1140.

V době nedávné, v roce 1900, si prý dvě hory mezi sebou vyměňovaly světelné koule, jako by hrály tenis ve velkém měřítku. Tato výměna se odehrála mezi horou Keklujek a Ziaret, dvěma vrcholy pohoří Taurus jižně od Harputu v Mezopotámii. „Jejich zbrojí byly světelné koule,“ sdělil respektovanému klimatologovi Ellsworthu Huntingtonovi tamní usedlík. „Světelná koule bývá občas vidět, jak vychází z jedné hory a jde ke druhé jako blesk.“ Toto ohnivé bombardování se děje ve dne nebo i v noci, avšak jen když je jasno. Domorodým božstvem spojovaným s bleskem jest Mamaragan. Podobně zní jméno Bleskového muže – Namarrkon, který dopouští, aby se objevil blesk, a vytváří hřmění při bouřích.

V roce 1982 ve věku 67 let uviděla stará žena obrázek „ET“, kouzelného mimozemského stvoření Stevena Spielberga. Donutilo ji to vzpomenout si na zážitek, který měla ještě jako patnáctileté děvče, když žili poblíž ústí řeky v Mandurahu v západní Austrálii. Podělila se o něj s místní skupinou Perth UFO Research Group, které napsala:

„V roce 1930 jsem byla s rodiči v malém dočasném přístřešku, v kolonii v Mandurahu na Greary Road, a při světle lampy s cylindrem jsem si četla, dveře byly trochu pootevřené. Kolem osmé večer jsme šli poměrně brzo do postele. Pak najednou dovnitř nakráčelo malé růžové stvoření. Bylo kolem 60 centimetrů vysoké s velkýma očima, velkýma kulatýma očima, pokrytýma nějakou blankou, krátkýma rukama, velkými chodidly, úzkou štěrbinou úst, bezvlasé, a lesklo se, jako by bylo mokré nebo potřené olejem. Měli jsme z něj hrůzu a můj otec zbledl, a protože byl pobožný, řekl, že to bylo dílo ďáblovo. Zvedl síť na krevety a nabral ho do ní a ono vydalo zvuk jako ‚EE…EE‘ a otec ho dal ven. Víckrát jsme ho už neviděli a do postele jsme šli velice postrašeni. Stalo se to v roce 1930 a nikdy víc jsem si na to už nevzpomněla, dokud jsem neviděla obrázek „ET“, třebaže podobné byly jen ty oči. … Nemělo kulaté tělo, spíše rovné jako tělo dítěte. Nemohu si vzpomenout, zda mělo nějaké pohlavní orgány… vzrůstem bylo trochu jako elf.“

Ještě než se s tímto podivným a kuriózním vyprávěním rozloučíme, je třeba zmínit popis „duchovního dítěte“ antropologa Charlese Mountforda z jeho fascinující studie Nomádi australské pouště:

„Toto dítě, nazývané mulu-kuranti (duch-slídič), bylo mamu (zlovolná bytost). Prsty mělo zkroucené, uši jako klokan, velké oči připomínaly oči sovy, groteskní tvář, a cenilo zuby. Když Kuntunga (matka všech duchů-dětí, julanja) kojila toto nemluvně, kousalo ji tak často, že jej nakonec zabila a zanechala jeho tělo v říčce, kde se proměnilo v nepravidelně zaoblený bludný balvan.“[20]

Mýty Aboriginců obsahují ideu „nebeských bytostí“, z nichž nejzajímavější je wandjina. Wandjina zůstal zachován ve fascinující ústní tradici a ve velké sbírce skalních maleb roztroušených po celé oblasti Kimberley v severní Austrálii. Malbám se dostalo různých výkladů, je však strašně zajímavé vidět, jak domorodé kmeny vnímají wandjina jako „ducha v oblaku.“ Ve skutečnosti díky jedinečnému stylu malby můžeme vidět logický sled obrazů od lidských postav až po stylizované zobrazení oblaků.[21] Tato dualita antropomorfní formy a „oblaků“ je v primitivních kulturách velmi rozšířená a v biblických líčeních v knize Exodus nacházíme zajímavou paralelu.

Výroční zpráva Bureau of American Ethnology z roku 1895 nabízí pozoruhodné porovnání obkreslených a pérovkou provedených petroglyfů z Porto Rican River.[22]

Petroglyfy z Porto Rican River (Bureau of American Ethnology 1895)

Zarážející podobnost zobrazených nebeských bytostí wandjina z Austrálie s božstvy z nejrůznějších částí světa vede k zamyšlení nad původním archetypem, z nějž takové obrazy vycházejí (srv. písm. q, s, v).

Wandjina (Wunnumurra Gorge, Barnett River, Kimberley, západní Austrálie)

Terakotová figurka neznámého božstva z údolí Indu jeví nápadně velké očnicové jamky, nos a také čelenka tvaru „omega“ (srv. písm. p).

Terakotová figurka z Údolí Indu (2600-1900 př. n. l.)

Bronzová soška nahé syrské bohyně s ptačím nosem, zvláštně tvarovanou hlavou a rukama založenýma u pasu (srv. písm. m).

Syrská bronzová soška bohyně (střední doba bronzová, cca 1950-1750 př. n. l.)

Další tři syrské terakotové idoly z druhého století př. n. l.: první s dlouhým válcovitým tělem, rukama složenýma na hrudi, ptačí tvář s nasazenými diskovými očnicemi; druhá s plochým tělem, rozpaženýma rukama, s tečkovanými liniemi kolem pasu a na náhrdelníku a vyrytými liniemi na účesu vyčesaném do výše; a poslední s plochýma, rozpaženýma rukama, zvláštním účesem a propíchnutýma ušima (všechny pod písm. k).

Tři syrské terakotové idoly (cca 2 tis. př. n. l.)

Další se podobá oné první z předchozí trojice: jde o hliněnou figurku zřejmě ženského božstva ze středního Eufratu, zhruba z období 2400-2000 př. n. l. (srv. písm. m).

Hliněná figurka ze středního Eufratu (2400-2000 př. n. l.)

Zlověstně prostý sumerský terakotový idol s velkýma očima, resp. místo nich jsou v hlavě toliko dvě díry, nemá vůbec žádnou tvářnost, blíží se některým představám golema, příp. sovy; 4. tisíciletí př. n. l. (těžko zařaditelné, variace písm. m a w).

Sumerský terakotový idol (4 tis. let př. n. l.)

Obdobou je bytost Dogú, typická pro jomonskou keramickou kulturu z období 1000-400 př. n. l., vyznačuje se mušíma očima – navíc s podélnou zřítelnicí jako u ropuch, bez vyznačení panenek –, jež jsou v poměru k velikosti hlavy výrazně zvětšené a zasazené do po okrajích vroubkovaných očnic, jevících úchytky nad a pod místem, kde se obvykle nachází nos, a táhnoucích se až dozadu k místu, kde bývají uši, a tam jsou další úchytky, u tohoto zpodobení celková absence obličejové části (nebo je skryta) a nejasný je i útvar (účes?) na vrcholu hlavy (variace písm. m a w).[23]

Bytost Dogú, jomonská keramická kultura (4000 př. n. l.)

Každý rytý kámen údajně představuje nějakého předka, legendární či historickou postavu, nebo emblém tajné společnosti. Monolit – atal, „kámen“ – z Ejagham-Bakoru v Nigérii zobrazuje postavu splývavých linií, bez krku, s protaženou bradou až k pupku (podobný muži s bradkou z jižního Egypta), z pecek vyskládané obočí (variace písm. p a v).

Monolit – atal (Ejagham-Bakor, Nigérie)

Badové, kmen Aboriginců z oblasti západní Kimberly v západní Austrálii, uctívali „nejvyšší bytost“ nazývanou Djamar. Podle tradice se manifestoval způsobem dosti výmluvným – „něco“ přistálo a zanechalo to za sebou fyzický záznam. Lze samozřejmě argumentovat i obráceně. Totiž že Aboriginci si přimysleli nadpřirozený rozměr k mnohým prozaickým charakteristikám v tvářnosti terénu původní krajiny.

Mladí zasvěcenci kmene jsou přivedeni ke kamennému korytu říčky a jsou jim ukazovány díry, do nichž Djamar umístil svoji „velkou řehtačku“. V učení Aboriginců symbolizuje zvuk „velké řehtačky“ – hučení větru – příchod boha. Originální podání naznačuje, že Djamarova velká řehtačka či galuguru jsou znázorněním samotné „bytosti“. E. A. Worms k tomu uvádí:

„Staří se s vážností snaží na mladé muže zapůsobit poukazem na strašlivou sílu původní tjurunga, a to tak, že jim ukazují holé vršky okolních kopců a poškozenou kůru stromů, do nichž Djamar udeřil, když točil velkou řehtačkou. Roztříštil skály na příbřeží.“

Po sestoupení Djamara, který za sebou zanechal hotovou spoušť, vystoupí tato nejvyšší bytost opět na nebesa i se svým tjurunga.[24]

Podle kmenové tradice Bundjalungů býval Salty Lagoon, nacházející se severně od Broadwater National Park, poblíž Evans Head směrem na severní pobřeží, domovem prastaré ženské bytosti nazývané Gaungan. Popisují ji jako „vysokou a hubenou, s dlouhým splývavým vlasem, krásnýma rukama a dlouhými nehty,“ a když se pohybovala mezi Salty Lagoon a Wardellem, vypadala Gaungan často jako zářivé světlo. Legendy naznačují, že se pokoušela svádět muže, aby šli za ní do moře nebo do laguny. Podle tradice Gaungan odletěla z Woodenbongu a přistála na pláži poblíž Salty Lagoon a proměnila se v černou skálu.[25]

V mytologii Aboriginců nacházíme značné množství theriomorfních bohů s tvářností ještěra či hada. Je to Adnoartina, ještěří strážce Uluru (název je domorodého původu, angl. Ayers Rock), nejobjemnějšího pískovcového monolitu na světě patřícího lidu Anangů. Dobromyslné hadí božstvo kmene Binbinga – jehož hadím předkem je Ulanji – se nazývá Bobbi-Bobbi, za ním jde Galeru, duhový had z mytologie Arnhemské země, který spolkl tři sourozence – dvě dívky a jednoho hocha – Djanggawul, kteří stvořili zemi Austrálie a pokryli ji flórou. Přišli z ostrova Baralku (nebo Bralgu), který jest ostrovem mrtvých a místem, kde se Djanggawul zrodili.[26] Vypráví se, že leží východně od Arnhemské země, odkud přišel Barnumbirr, duch-stvořitel (ztotožněný s Venuší), když provázel sestry Djanggawul. Barnumbirr na tom ostrově prý žije rovněž a vystupuje na nebe jako Venuše. Tyto dvě sestry daly světu posvátné talismany, když odlámaly kousky ze své vulvy. Jejich stvoření předchází Barraiya, protože on stvořil první vaginu. K těmto sestrám patří i deštná bohyně Bunbulama. Yurlungur, hadí božstvo lidu Murgnin (Yolngu), jež spolklo a opět vyvrhlo sestry Wawalag (jejich rodiči byli sourozenci Djanggawul) žijící ve vodním víru, spojované s iniciací, plodností a znovuzrozením. Jinou bohyní v podobě duhového hada je Julunggul, rovněž spojovaná s iniciací, plodností, znovuzrozením a vodou. Za stvoření lidstva je odpovědné ještěří božstvo Mangar-kunjer-kunja. Je dobré zmínit i boha Nogomaina, který obdarovává smrtelné rodiče duchovními dětmi. Dalším hadím božstvem je Wollunqua, spojovaný s deštěm a plodností.

Djunkgao, skupina sester spojovaných s potopou, záplavami a oceánskými proudy. Ctěna je Kunapipi, mateřská bohyně a božská patronka mnoha hrdinů.

Jako solární božstva se jeví bohyně Wala, dále Wuriupranili, jejíž pochodní je slunce, a Yhi, bohyně domorodého kmene Karraurů spojovaná se světlem a stvořením.

Jinou kapitolou je šprýmař (angl. trickster) obdařený nadpřirozenými či božskými atributy, vyznačuje se vychytralostí, vynalézavostí a sklonem narušovat zaběhlá pravidla (Parsifal). Šprýmaři často bývají zlomyslní a tropí si z lidí šprýmy, může jít ale také o dvojznačné postavy, či přímo kladné kulturní hrdiny, kteří lidstvu přinášejí dosud nedostupné vědomosti a dovednosti. V australských pověstech hrají podobnou roli bytosti zvané wurulu-wurulu, ngadjala-ngadjala, mimi, namoroda a další. Pro lid Yolngu (Murgnin), obývající severozápadní oblast Arnhemské země v severním teritoriu Austrálie, je takovým šibalským duchem Bamapana, který zplodil svár na zemi.

Skalní malby Aboriginců zobrazující duchy mimi v galerii Anbangbang v Nourlangie Rock, Austrálie

Mimi, vílám podobné bytosti z Arnhemské země, se vyskytují ve folklóru domorodých kmenů v severní Austrálii. Jsou líčeny jako extrémně hubené a s protaženým tělem; jsou tak hubené, že v případě silného větru hrozí, že se zlomí [jako třtina]. Aby se tomu vyhnuly, tráví obvykle většinu času pod skalními převisy. Vypráví se, že Aborigince naučily, jak lovit klokany a připravovat jejich maso. Před příchodem Aboriginců prý měly lidskou podobu. Vytvořily také první skalní malby a naučily tamní lid, jak malovat.

Čínskému kultu Kû se podobá Mokoi, zlý duch, o němž si vypráví lid Yolngu, který unáší a pojídá děti. Zlo plodí i Malingee, zlomyslný noční duch. Kyklopům jest podoben Papinijuwari, jednooký obr, který hltá těla mrtvých a živí se krví nemocných.

C. G. Jung říká, že „symbolicko-historický (zesílený) způsob zpracování (psychických zážitků) poskytuje výsledek, který zprvu působí jako zpětný překlad do primitivního jazyka. A tak by tomu ve skutečnosti také bylo, kdyby zachycení věci nevědomím bylo výlučně intelektuální záležitostí a nikoli záležitostí celostní, tj. kdyby archetyp vedle svého formálního způsobu projevu neměl zároveň i numinózní vlastnost, tedy nějakou praktickou účinnou emoční hodnotu. Této citové hodnoty si člověk sice nemusí být vědom, jelikož se dá uměle vytěsnit, ale vytěsnění má neurotizující následky, poněvadž tento afekt, který nadále existuje, si prostě razí východisko někde jinde a na nesprávném místě. … Fenomén UFO se dotýká nevědomého duševního pozadí, které se historicky vždy vyjadřovalo v numinózních představách. Jsou to tyto představy, jež vysvětlují záhadné dění a jež ukazují jeho existenci ve významném světle; významném proto, že nejde pouze o odlehlé historické vzpomínky [jako v případě Aboriginců] nebo o psychologická zjištění, ale spíše o aktuální procesy.“[27]

* * *

okultura © vMMxviii
Psáno pro: Matrix & okultura.


[1] Srv. J. Dean: The truth is out there: Aliens and the fugitivity of postmodern truth. Camera Obscura 1997, 14:40/41; B. Saler, C. Ziegler, C. Moore: UFO crash at Roswell: The genesis of a modern myth. Smithsonian Institution Press, Washington 1997; M. Sturma: Alien abductions. History Today 2000, 50:1 , str. 14-15; C. Partridge: Alien demonology: The Christian roots of the malevolent extraterrestrial in UFO religions and abduction spiritualities. Religion 34, 2004, str. 163-189.

[2] M. Rothstein, C. Partridge, ed.: UFO beliefs as syncretistic components. UFO religions Routledge, New York 2003.

[3] R. J. Boylan: Native elders reveal centuries of ET contact lore. Contact Forum 1996, 4:4, str. 1-6.

[4] Eirik Saethre: UFOs, Otherness, and Belonging: Identity in Remote Aboriginal Australia. openUP, August 2007.

[5] Viz např. A. Radcliffe-Brown: The rainbow serpent myth of Australia. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britian and Ireland 1926, 56, str. 19-25.

[6] Rex Gilroy: Mysterious Australia. Adventures Unlimited / Nexus Publishing 1995.

[7] Srv. San: UFOlklór: Psychomytologie II., https://www.okultura.cz/WordPress/ufolklor-4/.

[8] B. Saler, C. Ziegler, C. Moore: UFO crash at Roswell: The genesis of a modern myth, str. 71; J. Saliba, J. Lewis, ed.: Religious dimensions of UFO phenomena. The gods have landed: New religions from other worlds. State University of New York Press, Albany 1995; K. Thompson: Angels and aliens: UFOs and the mythic imagination. Addison Wesley, Reading 1991.

[9] B. Saler, C. Ziegler, C. Moore: UFO crash at Roswell: The genesis of a modern myth, str. 141.

[10] P. M. Rojcewicz: The ‘Men in Black’ experience and tradition: Analogues with the traditional devil hypothesis. The Journal of American Folklore 1987, 100:396, str. 148-160.

[11] T. E. Bullard: UFO abduction reports: The supernatural kidnap narrative returns in technological guise. The Journal of American Folklore 1989, 102:404, str. 162.

[12] C. Partridge: Alien demonology: The Christian roots of the malevolent extraterrestrial in UFO religions and abduction spiritualities. Religion 2004, 34, pp. 163-189; J. Saliba, J. Lewis, ed.: Religious dimensions of UFO phenomena. The gods have landed: New religions from other worlds, str. 36.

[13] D. Purkiss: Troublesome things: A history of fairies and fairy stories. Allen Lane/Penguin Press, London 2000, str. 317-322; C. Silver: Strange and secret peoples: Fairies and Victorian consciousness. Oxford University Press, New York 1999; K. Thompson: Angels and aliens: UFOs and the mythic imagination; J. Vallée: Passport to Magonia: From folklore to flying saucers. Regnery, Chicago 1969.

[14] Angl. planetary ones.

[15] Srv. Jaroslava Voráčková: Světýlka na Křemelné. Panorama, Sušice 1990, str. 11n.

[16] Luis Eduardo Luna & Pablo Amaringo: Ayahuasca Visions – the religious iconography of a Peruvian Shaman. North Atlantic Books, Berkeley 1999. V knize jsou fascinující komentáře týkající se obrazů, představ, metafor a symbolů UFO.

[17] Robert Lawlor: Voices of the First Day – Awakening in the Aboriginal Dreamtime. Inner Traditions, Rochester 1991.

[18] Holger Kalweit: Dreamtime and Inner Space: World of the Shaman. Shambhala Publications Inc., Boston 1988.

[19] P. Devereux: Earth Lights. Turnstone Press 1982, str. 25; P. Devereux: Earth Lights Revelation. Blandford Press, London 1989; P. Devereux: and P. Brookesmith: UFOs and Ufology: The First 50 Years. Blandford Press, London 1997. Kap. Planet Earth’s UFOs.

[20] Charles Pearcy Mountford: Nomads of the Australian Desert. Rigby, 1976.

[21] Srv. např. Eric Michaels: Bad Aboriginal Art: Tradition, Media, and Technological Horizons (Theory Out of Bounds, Vol 3). University of Minnesota Press 1994.

[22] Viz Annual Report of the Bureau of American Ethnology to the Secretary of the Smithsonian Institution 1895, str. 452.

[23] Srv. San: UFOlklór: Psychomytologie II., https://www.okultura.cz/WordPress/ufolklor-4/.

[24] E. A. Worms: Djamar, the Creator, a myth of the Bād (West Kimberley, Australia). Anthropos 1950, 45: 643-58.

[25] David Stewart: Burnum Burnum’s Aboriginal Australia – A Traveller’s Guide. Australia in Print 1988.

[26] Srv. Ronald M. Berndt: Djanggawul: An Aboriginal Religious Cult of North-Eastern Arnhem Land. Routledge 2004, str. 1.

[27] Carl Gustav Jung: Tajemno na obzoru. O fenoménech UFO a mimozemských jevech. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 1999, str. 48n.