OKULTURA

Měl jsem v úmyslu napsat pár myšlenek o konceptu řeči, ale ve svém posledním jsi mi zase ty psal o svém úmyslu dát na papír své představy o nejnovějším běhu politiky a jejím pozadí. Proto jsem se rozhodl nyní napsat cosi, co by tě vyprovokovalo k argumentaci! Tak jako předtím se zase zmíním o příběhu Tlön, Uqbar a Orbis Tertius, buď tedy ke mně shovívavý.

Ikony temnot. Katalog výtvarných děl z výstavy notoricky známých sériových vrahů. Vazba mezi zločinci a médii existuje minimálně od doby, kdy začala v popu masová hysterie. Beatles jako zjevovatelé apokalypsy. Sérioví vrazi jsou metafory, modely, součást plánu přírody, estetičtí teroristé.

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator. * Problém miniaturizace německé klystronové elektronky: Roswell, mimozemský mýtus a oprášená nacistická legenda Podplukovník Philip J. Corso...

Pravdou erotismu je zrada. Máme sklon přehlížet temný eros, přestože představuje část motivace k naší práci. Sexuální kouzlo se nevyjeví ve své plnosti, bude-li jeho pohyb paralyzován ohledem na druhého. Chceme převrácený svět, chceme svět naruby.

Nevědí, že jsou mrtví. Na světě, aniž si to oni uvědomují, se dál odehrávají tytéž děje, které provázely lidský život od nepaměti: varovné příznaky, předtuchy, šestý smysl, strašidla, duchové, návraty mrtvých, uhranutí, očarování, magická zaklínání atd. Zjevení duchů, předtuchy, jasnozřivost, kontakt s mrtvými, očarování - tyto a další fenomény, které bývají označovány za paranormální, vždy přitahovaly a přitahují zájem mnoha lidí.

Veleknězem ohavnosti a mutantů byl dnes opět zneuznávaný a pohrdaný H. P. Lovecraft. Hrůza a Prastaří v české krajině a písemnostech. Mutace. Mimo sféry časové. Dolů s tím masem. Živá pochodeň. Zlaté klasy. Ropuchoryby. Dveře. Lidé, recykláci & kyborgové.

Tarot byl sice do Čech okultistickými kruhy uveden až skoro sedm desítek let potom, co Josef Jiří Kolár v roce 1853 poprvé svůj fantastický román Pekla zplozenci uveřejnil na stránkách Lumíru, to však je pominutelná námitka. Kolár znamenitě ovládal řeči a jako vychovatel mladého uherského šlechtice měl i příležitost procestovat velký kus Evropy - jak známo, právě tuto protřelost cizinou potom s oblibou stavěl na odiv, aby tím podtrhl zdání své výlučnosti, mimořádnosti v českých kulturních poměrech. Řekněme tedy, že třeba v Paříži nebo jinde, kde pobýval a pročítal všechnu možnou, zřejmě i okultní literaturu, mohl o tarotu leccos zvědět.

Dnes se po nás chce, abychom byli pouze myšlenkovými bytostmi bez těl. Zápas mysli a těla nás provází celými dějinami. Požitek je výrazem smíru s tělem. Požitek je výrazem smíru s jiným tělem a s jinými těly a s okolím. Je větším požitkem cítit otevřenou duši, symbiózu, toužit po spojení a ponořit se do těla, rozplynout se anebo cítit inspiraci, vnímat souvislost, slova, oheň ve věcech a v sobě?

Jaromír F. Typlt ve své hermetické studii ukazuje, že právě čas je ústředním tématem výjevů, které se Máchovi ukázaly v jeho „strašném snu“. Prostřednictvím praobrazů, archetypů, ke kterým obrátila pozornost jungovská hlubinná psychologie, se dá Máchovu snu porozumět mnohem přesněji. Čtenáři, zaujatí tvorbou Martina Stejskala, by měli věnovat tomuto eseji svou pozornost.

Pozoruhodná práce Peníze a život francouzského historika Jacquese Le Goffa mapuje proměny vztahu křesťanství k lichvě, k penězům, k zisku ve středověku, přičemž velký důraz klade i na zdánlivě paradoxní vztah středověké ekonomie a středověké zbožnosti. Le Goff v této své rozsahem nevelké, na myšlenky a smělé interpretace však velmi bohaté a originální práci věnuje pozornost problematice vztahu křesťanství a peněz. Do svých úvah vnáší všechny aspekty nazírání středověkého světa: náboženské, filozofické i ekonomické. Ústředním tématem knihy je tedy někdy paradoxní vztah středověké ekonomie a středověké zbožnosti, a to jak v podobě traktované intelektuálními elitami, tak ve zjednodušené podobě exempel, s nimiž se věřící setkávali při nedělních kázáních a jež výrazně ovlivňovaly jejich představy o mravním životě a posmrtném nebezpečí.

„Nemají výčitky, nemají svědomí.“ Neposuzujeme všechno z příliš zaběhlých, pevně usazených a nedobytných pozic? Odmysleme příjemné odpoledne a zasaďme naše vnímání třeba do rámce smrtelné choroby, kdy se posunou naše vnitřní hodnoty nebo vnímání zostřené právě spáchanou vraždou. Zvláštní druh moderního amerického démona, který si vybírá své oběti tak, jako si jiní vybírají zralá rajčata v samoobsluze. Agent Cooper coby novodobý Parsifal. Vraždění neviňátek. Kosmické kacířství. Přírodní rouhání. Podivná Bratrstva vrahů. Bobtnání ega. Sběratelé. „Zvěř, která loví vůni“.

„Shromáždění mágů předpokládá identitu bohů na dionýském hýření. Bůh Šiva, mág, se probouzí. Šarlatová žena, nebeská děvka, kouří tlustý, naditý joint; Astarté z luny přináší sněhovou vánici; Pan se oddává hroznům Bakchovým; Hekaté nabízí posvátné houbičky, yaké, absint... Orgie pokračuje – magická maškaráda, v níž Pan je hlavní cenou. Paní Kálí žehná rituálům dětí světla, stejně jako bůh Šiva vzývá božství formulkami síly a ohně.“ - Kenneth Anger

Pro většinu veřejnosti zůstává Jayne Mansfieldová v paměti jako „natvrdlá blondýnka“, možná dokonce ještě víc než samotná Marilyn Monroe. Málo je ovšem znám fakt, že se velice zajímala o okultno už od raného mládí a že v polovině 60. let se přidala k aktivitám svého dobrého přítele Antona La Veye a jeho tehdy nově založené Církvi Satanově. Ať už je vaše představa o Jayne jakákoliv, jedna věc je jistá… byla opravdovou Hvězdou. Hvězdou v magickém smyslu – determinovanou, se silnou vůlí a úspěšnou, na svém vlastním pravdivém orbitu.

Vzdělávací komplex je v zásadě architektonickým modelem: oblasti, na něž si nedokážeme vzpomenout, zůstávají zapečetěnými prázdnými prostorami. Jaké výsledky taková stavba poskytuje? Jsou právě tak důvěryhodné, jako i nemožné: symbolický prostor se dožaduje toho, aby jeho statutem byla aktuálnost. Venkoncem tedy právě symboly jsou živoucí přítomností. Neškolení pozorovatelé nemají mnoho příležitostí podchytit pravou podstatu světa, který se do nich přichází zabydlet. Takto jsou vnitřní prostory (vesmíry) nahrazeny jevovým implantátem a stavba se proměňuje. Imaginární zmírá a nastupuje magické. Obsah je nahrazen formou. De-formace.

O výskytu duchů, strašidel a zjevů šeredných v království českém a markrabství moravském. Kromě varování před zlými místy na cestách, v lese i v horách sbírali písaříci též popis strašidel přes lid, jenž v těchto zkouškách obstál velebíce Pána našeho. Bylo zajímavo sledovati nejstarších strašidel dle činnosti jejich, ježto vždy ruku v ruce s činností lidskou šla. Už od dob pradávných čekalo přehršle nástrah na pocestné. Avšak i moderní doba má svá strašidla.

Gary Lachman předkládá zájemcům o dějiny literatury a okultismu studii Temná múza: Vliv okultismu na literaturu v 18.-20. století, která mapuje vývoj okultismu od osvícenství do 1. pol. 20. století. Činí tak na příkladech jednotlivých představitelů tohoto myšlenkového proudu, a to zejména těch, kteří významným způsobem ovlivnili světovou literaturu (Cazotte, Goethe, Novalis, Poe, Balzac, Bulwer-Lytton, Baudelaire, Rimbaud, Huysmans, de Maupassant, Strindberg, Meyrink aj.). Zařazuje sem ale i takové autory, kteří se věnovali spíše nebeletristické tvorbě, a to velice rozmanitého ražení (křesťansky orientovaný de Saint-Martin, theosofka Blavatská, brilantní mág Crowley aj.). Kniha je doplněna reprezentativní antologií.

Čínský magický kult Ku. Zkaženost. Necronomicon. Zlý lovec z temnot, který lapá duše mrtvých... Vril. R’lyeh. Hriliu. Mimozemské únosy. Případ z Květnice. „Manhattan Transfer“. Svědek, který měl statut V.I.P. Projekt Galileo. Testování mimozemských UFO na letecké základně Nellis.

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“ A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…

Mají pak-li thelémští dítka? Vědí-li, kterak rozumět řeči jejich? Umějí-li nadchnout dušinku jejich? O pěstování jich nezbednosti, čtveráctví a šprýmovnosti, jak hojně zkošatit strom ratolestí svých v tomto, a nadto o jiných zázracích prubování života. Ku porozumění zázraku...

»Tolik jsem si přál zjevit vám v tomto pojednání kámen starých, nakolik je mi to dovoleno, abyste i vy mohli dojít poznání onoho největšího z pozemských pokladů ku zdraví vašemu a spokojenosti v tomto slzavém údolí. Píši o...

Knihu Jana Sterna Média, psychoanalýza a jiné perverze tvoří sedmnáct esejů povahy vpravdě okulturní. Na této očistné cestě s ním můžeme směle zvolat „Vzhůru k hovnu!“, aniž bychom poskvrnili naše téma, neboť ono je důkazem o dokonale stráveném předmětu – a o to přece jde.

Podstatné ovšem je, že i věštectví a jiné okultní vědy mají přesná pravidla, na co se zaměřit a čemu naopak nevěnovat žádnou pozornost, co vůbec nerozeznávat a nezaznamenávat, natož tomu přikládat význam… Každá taková tradice poskytuje svému adeptu určitou oporu, aby nebyl stržen do světa, kde je tolik znamení, že se v nich už nelze vyznat. Člověk totiž není s to zachycovat a vykládat zároveň všechno. Zdeněk Košek by býval mohl být nejen vynikajícím učedníkem augurů, ale třeba i těch kněží, kteří četli znamení z blesků. Jeho zápisy tím přímo překypují. Co by pro něj mohlo být snazšího – při jeho vnímavosti – než podle druhu blesku, barvy, směru a podle místa, kam uhodil, vyložit ostatním, který bůh a s jakým záměrem blesk z nebe seslal?