Eurasijská vize ve veliké jižní zemi

97

Před třiceti lety byste v Austrálii slovo „Eurasie“ neuslyšeli. Kromě obskurních zmínek v akademických publikacích zaměřených na Sovětský svaz se o Eurasii (Ezrasii) občas zmiňovali emigranti z bývalého ruského impéria, kteří se v poválečném období dostali do Austrálie. Mnozí z těchto Rusů žili po léta v Harbinu v Mandžusku poté, co uprchli před bolševickou revolucí v roce 1917 a následnou ruskou občanskou válkou.

Nikolaj Konstantinovič Rerich

Moje první vzpomínka na Eurasii se pojí s přednáškou o středoasijské expedici ruského umělce Nikolaje Konstantinoviče Rericha, vykonané v letech 1924-28, kterou měl na setkání melbournské gnostické skupiny Řád plérómatu.[1] Přednášející, starší pán, který si ve čtyřicátých letech dopisoval s profesorem Rerichem, zaujal posluchače živým vyprávěním o neobyčejné cestě ruského badatele přes Sibiř, Mongolsko, poušť Gobi do Tibetu a málo známých Transhimálaje. Ten putoval rozsáhlými neprobádanými oblastmi Eurasie, navštěvoval starobylé kláštery, diskutoval s lámou, poustevníkem a mudrcem. Vyslechl si prastaré legendy o svaté hoře, planetární ose a o tajemné posvátné zemi Šambale. Rerich okamžitě rozpoznal, že se živé příběhy o Šambale shodují se sibiřským mýtem o „Bělovodí“ – mystické „Zlaté zemi“.

Setkání s dávno zapomenutou moudrostí v Kašmíru inspirovalo Rericha k sérii obrazů věnovaných velkým učitelům lidstva – Praporce Východu. Rericha zážitky přivedly k závěru, že všechny kultury vycházejí z jediného zdroje, který se šířil během velkých migrací lidí v dávných historických dobách. Tento společný zdroj je podle něj třeba hledat v Eurasii.

Ruský spisovatel Maxim Gorkij označil Nikolaje Rericha za „největšího jasnozřivce moderní doby“. Rerich a jeho žena Jelena však vždy tvrdili, že je v jejich podnikání vedli „poslové moudrosti“, stejné tajemné osobnosti, které v 19. století vedly jinou ruskou mystičku, madam H. P. Blavatskou.

Předtím, než se v roce 1924 vydali na velkolepou středoasijskou expedici, dostali manželé Rerichovi od svého duchovního vůdce pokyn, aby zahájili „Velký plán“, jehož cílem bylo ustavit Posvátnou unii Východu. Velký plán, který byl skutečně vizionářským geopolitickým programem, požadoval sjednocení Mongolska, Tibetu, částí Indie a Číny se Sibiří. Hlavním městem této rozsáhlé euroasijské posvátné unie měl být stejně vizionářský Zvenigorod,[2] který se měl podle Rericha objevit v pohoří Altaj. Přestože Rerichův mystická Eurasijská posvátná unie nikdy nevznikla, jeho dobrodružství ve službách tohoto „utopického“ snu zaujala představivost celého světa a přitáhla pozornost na východ k velkým divům Střední Asie.

Nicholas Rerich: Madonna Laboris

Podle historika Johna Mc-Cannona „kromě dechberoucího rozsahu a fantastické povahy je na Velkém plánu nejpozoruhodnější způsob, jakým spojuje politické aspirace s esoterickou vírou… jakýkoli pokus o pochopení Rerichova politického jednání bez přihlédnutí k jeho okultnímu přesvědčení… je jalový nebo nedostatečný“.

Nicholas Rerich se těšil velké úctě ruských emigrantů v Austrálii, kteří se věnovali esoterickým naukám. Spisovatel Andrew Tomas, který se narodil ještě za carského režimu v roce 1906 v ruském městě Petrohradě, považoval Nicholase Rericha za svého Mistra. Tomas, který žil v Číně, než se v roce 1948 usadil v Austrálii a získal australské občanství, napsal, že se s Rerichem poprvé setkal v Šanghaji v roce 1935. O tom, jak hluboký vliv měl Rerich na Tomase, svědčí dvě jeho knihy vydané v 70. letech 20. století: Shambhala: Oasis of Light a (Šambala: Oáza světla) a Beyond the Time Barrier (Za časovou bariérou). Dnes je Tomas připomínán jako průkopník australského výzkumu UFO, autor populárních paperbacků jako We Are Not the First: Riddles of Ancient Science and On the Shores of Endless Worlds (Nejsme první: Hádanky dávné vědy a Na březích nekonečných světů).

Fascinován cestami Nicholase Rericha jsem požádal jednoho rusko-australského esoterika o další informace o Eurasii. Laskavě mi poskytl knihu A New Party in Russia (Nová strana v Rusku) od Petra Nikolajeviče Malevského-Maleviče, jednu z prvních knih o eurasijství napsanou v angličtině již v roce 1928. Nicholas Rerich byl skutečně inspirován důsledně eurasijskou vizí. Ta se soustředila na smíření zdánlivých protikladů, na překonání ideologických rozdílů, z nichž může vzejít nová velká syntéza a úsvit nového dne pro národy země, ani výlučně západních, ani zcela východních, ale skutečně eurasijských.

Když v roce 1991 padlo rozhodnutí vydávat časopis, který by se zabýval konspiracemi, utajováním a metafyzikou s pozitivním výhledem do budoucnosti, byl navržen název New Dawn. Tehdy si zúčastnění vzpomněli na záhadný výrok Nicholase Rericha:

„Na Východě se říká, že až prapor Šambaly zavládne na celém světě, vskutku vzejde Nový úsvit.“

A tak 1. května 1991 vyšlo první číslo časopisu New Dawn.


[1] Srv. C. G. Jung: Septem Sermones ad Mortuos. Podle gnostických představ nejvyšší Bůh stvořil ke svému obrazu eony. Jedním z nich byla Sofia, která se rozhodla stvořit vlastní obraz bez souhlasu Boha, což ale vedlo ke stvoření nepovedené a zdeformované bytosti. Sofia ji proto vypudila mimo pléróma (řec. plnost; totalita všech protikladů), ale protože i tato bytost zdědila část božské moci, stvořila sama podle svého nedokonalého obrazu vlastní eony a archonty, planety i dvanáct znamení zvěrokruhu. Tato bytost je Demiurgem, který stvořil zemi i kosmos. Při stvoření člověka však o svou božskou částici přišel, protože ji vlivem zásahu Sofie vdechnul člověku, aby jej oživil.

[2] Zvenigorod (Звенигород) se nachází v Moskevské oblasti, asi 30 km západně od Moskvy na břehu řeky Moskvy.