Manifest nových mágů

491

„Noví mágové [čarodějové] přicházejí se svým uměním a uskutečňují společenské převraty. Specializují se na geopolitiku, teorii mas a podmaňují si živly; krotí atlantického Leviatana a krmí kontinentálního Behemota.“

– Alexandr Dugin & Sergej Kurjochin

Alexandr Dugin

Alexandr Dugin a Sergej Kurjochin ve svém manifestu „nových mágů“ z roku 1995 předložili řadu provokativních prohlášení vedoucích k úplné mystické proměně společnosti.

Když Alexandr Dugin v rozhovoru s Charliem Nashem zvažoval vliv Manifestu nových mágů, vysvětlil, že v polovině 90. let „lidé kolem Kurjochina a mne samotného byli umělci, malíři, hudebníci a filmaři. Byli zcela protichůdnou menšinou… [vůči] hlavnímu liberálnímu proudu, který nás obklopoval“. Dodává, že „vliv [nových mágů] byl na jedné straně velmi omezený. Nicotný. Avšak na straně druhé jej četla i [společenská] elita, lidé ve vedení. Mnozí z nich byli zmateni.“

Ideu pro tento manifest lze nalézt v ruské avantgardě 20. let XX. století u umělců a spisovatelů, jakými byli Vasilij Vasiljevič Kandinskij, Kazimir Severinovič Malevič, Vladimir Vladimirovič Majakovskij, Andrej Bělyj a Sergej Alexandrovič Jesenin.

Sergej Kurjochin

Sergej Kurjochin, poznamenal Dugin, byl vždy aktuální a „odmítal vládnoucí mravy, nepřijímal jako odpověď ani postmodernu. Pro něj to byla otázka. A ti, kdo stále, ať už v Rusku nebo mimo něj, zastávají stejný postoj, pro ty je Manifest nových mágů stále zdrojem inspirace“.

„Protože nová magie, noví mágové,“ zdůraznil ruský profesor, „se netýká jen nějaké skupiny, která v Rusku existuje“, nýbrž zůstává přitažlivá „pro všechny, kdož sdílejí její hlavní principy.“

 


Manifest nových mágů

  1. Čelíme krizi v umění, nedostatku životní síly a nadvládě čisté mechaničnosti. Postmoderna – skutečný syndrom degenerace – je sama deformovaná. Zájem o umění je dnes buď taktizování (divadlo, kina a rockové koncerty), nebo das provozierte Leben (slovy Gottfrieda Benna „vyprovokovaný život“), tedy zaujetí úzkého a uzavřeného okruhu „upírských intelektuálů“, kteří naprosto ztratili veškerou orientaci, nepřestali však dychtit po jídle, společenském postavení a nepozbyli marnivosti.
  2. Čelíme krizi politiky, nedostatku myšlenek a svěží ideologie, a od dob perestrojky i degeneraci politiky. Politika zcela ztratila veškerou logiku a život. Politika je dnes buď patologickou konjunkturou (v centru), nebo patologickou karikaturou (na periferii). Politika je vždy a všude stejně nezajímavá.
  3. Do nejkritičtějších bodů dospěla degenerace umění a politiky souběžně a v jednu chvíli. Nebývá tomu tak nebývá vždy, ale nyní to tak je. Nejnižší body obou sinusoid se shodují.
  4. V takových chvílích cyklu úpadku je třeba pro vývoj nového impulsu, který se zpravidla nachází mimo sféru samotného procesu. Někdy politika podněcuje umění a někdy je tomu naopak. Nyní jsou však v úpadku obě sféry. Impulsy je třeba hledat jinde.
  5. Takovou novou říší jest magie. Magie nejsou události, věci a předměty, nýbrž příčiny; magie pouze nepopisuje, hlavně aktivně působí. Magie předchází umění a politice. Umění a politika dosáhly autonomie teprve poté, co se oddělily od svého magického zdroje. A tento zdroj nezmizel, pouze se dostal na periferii, odkud působí nepřímo. Tajné společnosti, lóže a řády řídily dějiny a inspirovaly umělce.
  6. Nepřímý vliv nestačil, neboť politika a umění zapomněly na nutnost neustále se obracet k magii. Situaci může zachránit pouze přímé, úplné nahrazení umění a politiky magií.
  7. Dnešní politici a umělci se přežili. Nic je nezachrání. Nejsou schopni nechat se prodchnout magií a živostí. Měli by být odepsáni a zavrženi. Jsou naprosto nezajímaví. Měl by je nahradit nový typus.
  8. Tímto novým typem není politik nebo umělec zabývající se magií, nýbrž nový mág zabývající se politikou a uměním.
  9. Všechny umělecké směry a politické ideologie mají své okultní paralely v magických aktech. Obrazy vznikly jako světská zobrazení bohů a symbolická znamení. Politické ideologie jsou sekulárním vyjádřením metafyzických a náboženských doktrín, např. kapitalismus je podle Maxe Webera sekularizovaný protestantismus, zatímco socialismus a fašismus jsou variacemi indoevropských, árijských tradic, v nichž podle Georgese Dumézila kasta obchodníků neexistuje. Zdroj se postupně vytrácel ze zřetele. U moderních politiků a umělců máme co do činění s nevyléčitelnými a zavilými idioty. Míra talentu a ideologického úspěchu dnes přímo závisí na stupni obeznámenosti s okultními naukami.
  10. Tuto skutečnost je třeba uznat a přijmout jako nevyhnutelnou.
  11. Namísto samostatného umění, samostatné politiky a samostatné magie by mělo dojít ke vzniku nového syntetického oboru, magie, na niž přímo navazuje její vlastní politika a umění. Nová hermeneutika spočívá v tom, že by mělo dojít k odvržení historického kontextu a estetické svébytnosti: vše se zredukuje na okultní paradigmata. Goethe a Breton, Lenin a Churchill, ty všechny lze převést na magická paradigmata (ať už zednářsko-okultistického anebo hermeticko-rosikruciánského směru), jež sami reprezentovali. Vše ostatní lze zavrhnout. Spolu s novým uměním a novou politikou přijde i nový přístup ke studiu umění a nové politologie.
  12. Noví uměnovědci a noví politologové nebudou mezi lidmi rozlišovat nové umělce a nové politiky. Budou to jedny a tytéž osoby. A nebude jimi nikdo jiný než noví mágové.
  13. Umění tak nebude imitací rituálu nebo napodobováním výroby fetišů, amuletů a bůžků, ale samotným rituálem, výrobou amuletů, fetišů a bůžků.
  14. Politika se tak nestane zaznamenaným „remakem“ kolektivních orgií nebo realizací vágně a nepřímo vnímaných metafyzických projektů, nýbrž přímou mýtotvorbou a okultní architekturou mas.
  15. To vše provádějí a koncipují noví mágové.
  16. Magie je operativní věda. Vyžaduje reálné výsledky, reálné metamorfózy – předmětů, jevů i samotného operátora. Magie je experimentální věda, která nepřipouští „tmářství“ a demagogii. Cílem je výsledek, nikoli projekt. Bez konkrétní „eidetické realizace“[1] neexistuje magický akt. Pokud vše zůstane v podstatě tak, jak to bylo před magickým aktem, pak máme co do činění buď s neúspěchem, nebo se šarlatánstvím. Idioti a intelektuálové neprojdou.
  17. Noví mágové jsou stvrzováni svým uměním a stojí za sociálními převraty. Specializují se na geopolitiku, rozsáhlou vědu a podmaňují si živly; krotí atlantického Leviatana a krmí kontinentálního Behemota. Minimálním společenským měřítkem nové magie je země, lid, stát nebo legie lidských mas. Asketici a pochodující bandy zdegenerovaných sekt nikoho nezajímají. Nová magie se zabývá fenoménem gigantického, gigantického a nového (à la Martin Heidegger).
  18. Naše cíle budou zřejmé teprve tehdy, až se na jejich uskutečňování začnou podílet lidé, ať už aktivně nebo pasivně, jako subjekty či objekty. Magie řeší všechny gnoseologické problémy v praxi (podobně jako marxismus).
  19. Zvenčí se může zdát, že krize umění a politiky je cosi objektivního. Nedělejte si však iluze, neboť byla zorganizována námi, aby uvolnila cestu nové rase, rase magických králů.
  20. Pracujeme s propastmi. Neviditelné má pro nás svou vlastní geografii. Černá není jen nepřítomností světla, nýbrž má i obrovskou škálu odstínů, o které se pozemské optometrii ani nesní.
  21. Abyssus abyssum invocat.[2]
  22. In voce cataractarum.[3]


[1] Eidetické (řec. eidos, „obraz“) představy jsou živé představy, které se při vybavení blíží svou ostrostí a úplností předešlému vjemu.

[2] „Propast propasti se ozývá“, srv. Ž 42,8: „Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.“ Lat. „Abyssus abyssum invocat, in voce cataractarum tuarum; omnia excelsa tua, et fluctus tui super me transierunt.“

[3] „K hlučení trub.“