Kniha vnitřního bytí

169
Milan Kolář: Trnitá cesta. Gustav Meyrink a Praha
(Trigon, Praha 2023)

Milan Kolář: Trnitá cesta. Gustav Meyrink a Praha

160 stran, Trigon, Praha 2023, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87908-65-5

Jak stojí hned v prvním řádku recenzovaného titulu, „o životě a díle Gustava Meyrinka toho bylo napsáno již mnoho“. Z velké části šlo předtím o práci D. Ž. Bora zúročenou ve dvou svazcích, a to Bdělost, toť vše![1] s podrobným životopisem včetně neznámých a dosud nepublikovaných dopisů, načež o rok později následoval výbor Nevědět nic, moci vše![2] obsahující několik „zasvěcovacích“ povídek a pojednání publikovaných ještě za jeho života a těch, které se našly v literární pozůstalosti, a rovněž kompletní Meyrinkova korespondence s pražským přítelem Oldřichem Neubertem.

Milan Kolář připravil důkladnější studii jeho jednadvacetiletého pobytu v Praze, zejména pak let 1883-1904, která pro tehdy ještě Gustava Meyera byla z hlediska duchovního vývoje velmi významná. Sestoupil ze světské dráhy neúspěšného bankéře a začal se zabývat mystikou, tajnými naukami a jógou. Tajemným duchovním učitelem – jehož totožnost vyšla najevo až v roce 1956, když byly v pozůstalosti Wilhelma Hübbe-Schleidena nalezeny dopisy, v nichž Meyrink o tomto muži píše – mu byl Alois Mailänder, a kromě povídky Proměna krve (viz Nevědět nic, moci vše!) se o něm zmiňuje ještě Karel Weinfurter v knihách Ohnivý keř a Paměti okultisty, a zde v knize jsou tyto dopisy hojně citovány.

Alois Mailänder

I když v mládí přečetl kde co – Dickense, Prévosta, Pitaval, Eugena Sue, detektivky, cestopisy apod. –, nepřekvapí, že už jako student vstoupil do pražského veslařského klubu regata, kde vynikal svým denním tréninkem na Vltavě, obvykle deset kilometrů, takže mohl později zúročit tyto zkušenosti v satiricko-metafyzické povídce Hustá voda. Nadto se kvůli tomu stal předobrazem jedné z hlavních postav knihy Severinova cesta do temnot Paula Leppina.

Když po dosažení plnoletosti nabyl významnou hotovost, kromě vypuknuvší ostentativní rozhazovačnosti se také okamžitě přestěhoval z Jindřišské ulice do velkého bytu na Ferdinandově (dnes Národní) třídě, a právě tam se později začali scházet členové lóže U Modré hvězdy, mj. Julius Zeyer, hrabě Jan Harrach, baron Leonhardi, Karel Weinfurter, Friedrich Eckstein, hrabě von Leiningen-Billingheim, Arthur von Rimay ad.

Takový běh života musel Meyrinka brzy vyprázdnit, takže o svátku Nanebevzetí Panny Marie roku 1891 zažil něco, co zásadně změnilo jeho život, jak to popisuje v povídce Lodivod. „Přesycen vším“ hodlal výstřelem z revolveru ukončit svůj život, který mu připadal prázdný a bezcenný, napsal matce dopis na rozloučenou, sáhl po pistoli a v tom ho vyrušil šramot od dveří. Kdosi mu pod dveřmi podstrčil bílý sešitek spiritistického obsahu s titulem O životě a smrti. Náhoda? Synchronicita.

S rozechvěním jej otevřel a během noci celý přečetl, načež se mu hlavou honily nové myšlenky:

„Sžíravé přání uvidět takové věci na vlastní oči, sáhnout si na ně vlastníma rukama, prozkoumat jejich pravost a přijít na kloub tajemstvím, jež nutně jsou v jejich základech, tato touha se ve mně oné noci rozpálila v trvalý žár.“[3]

John Coulthart: Gustav Meyrink

Tento spalující niterný požár ve své alchymické pícce později zvěčnil v hluboce reflektivní povídce a knižní prvotině Žhavý voják (Der heisse Soldat),[4] kterou pro nakladatelství Albert Langen roku 1903 vyzdobil a upravil Bruno Paul, z níž jsou převzaty motivy z obálky a viněty z vnitřku knihy, které graficky upravil a obálku pro tuto knihu navrhl Tomáš Nedoma.

Tento kruh studoval A. P. Sinetta, Bulwerův román Zanoni, Blavatskou, alchymické spisy, Famu Fraternitatis, Bhagavadgítu, Lorbera, J. B. Kerninga s jeho hláskovým cvičením aj. Navzdory veškeré snaze a usilovnému cvičení se snahou vyvolat „vnitřní slovo“ se však nedostavovaly kýžené výsledky a členové spolku si postupně uvědomili, že jim chybí skutečný duchovní vůdce. Tím se měl stát právě Mailänder, který přijal duchovní jméno Johannes, které je podle něj „klíčem ke knize vnitřního bytí“ a „srpem, který sklízí plody víry“, neboť v něm leží síla pohnout duší, která se pak projevuje „vnitřním slovem“.

Meyrink popisuje svá léta u Mailändera podrobně v textu Proměna krve, kde se svěřuje, že „pravé vědění pochází jedině a pouze ze srdce, pokud toto začne promlouvat“, a to jest ona řeč srdce, vnitřní Slovo. Časem se probouzí a je propůjčována z „milosti“ v křesťanském smyslu a díky němu dochází k jisté přeměně těla, dokud na konci cesty nebude žáku vštípeno Kristovo nesmrtelné tělo a s ním i věčný život. Podle jeho názoru bylo tělo počátkem, s nímž se má začínat.[5]

Meyrinkovo duchovní jméno bylo Ruben, později rozšířené na Ruben-Juda.

Na jeden pohnutých Meyrinkových dopisů mu Alois Mailänder napsal slova povzbuzení plná hlubokého pochopení:

„Co se týče tvých snů, nemusíš se vlastně obávat, protože jedni budou napadeni divokými zvířaty [tj. zdola], ale u tebe přichází násilí, které v tobě vzbuzuje strach, shora. Je to jen přechodný proces a během času to bude lepší.“

*

Důležitým pomocným aparátem je důkladná bibliografie, dále fotografické přílohy a komentovaný rejstřík.

Kniha je nezbytným průvodcem všem Meyrinkovým čtenářům, kteří dokáží číst mezi řádky a najít si v jeho textech vlastní, byť někdy trnitou cestu.

 


[1] D. Ž. Bor: Bdělost, toť vše! Gustava Meyrinka cesta k nadsmyslnu. Trigon, Praha 2002.

[2] D. Ž. Bor: Nevědět nic, moci vše! Povídky – pojednání – korespondence. Trigon, Praha 2003.

[3] Gustav Meyrink: Dům alchymistův. Argo, Praha 1996, in Lodivod, str. 178.

[4] Gustav Meyrink: Černá koule. Odeon, Praha 1967.

[5] Viz Proměna krve in D. Ž. Bor: Nevědět nic, moci vše!, str. 162.