Příběh Zahiho Hawáse

216

Abychom pochopili tyto zdánlivě podivné vazby mezi mystiky, výzkumem na vysoké úrovni, tajnými službami, průmyslem a tajnými společnostmi, musíme se podívat na význam slova synarchismus.

Synarchismus, vláda tajné společnosti, byl myšlen jako protiváha revolucí a emancipace obyčejných lidí. Od svého počátku kolem roku 1860 provázal mystiky s elitní klientelou tajných služeb, přičemž právě tito mystičtí myslitelé byli na výplatní listině jako tajní agenti.

Věnování se tomuto tématu by si vyžádalo další seriál, v tomto článku uvidíte jen Seilschaften[1] při práci na náhorní plošině v Gíze. Mělo by být jasné i to, že tito samozvaní strážci staroegyptského vědění horečně pátrají právě po tamtom, tu a tam vrtají a operují s pouhými fragmenty toho, co bylo kdysi známo.

– Orage, 2015

Již v roce 1993 v reakci na Záhadu sfingy[2] tehdy ještě vrchní inspektor Hawás ukázal, že nadále bude jediným arbitrem toho, co je v Egyptě věda. Vykázal západní týmy z Gízy a postaral se o to, aby tam už nikdy nemohly pracovat.

Později vysvětlil, že jejich práce neměla „vědecký základ“ a byla živena „americkými halucinacemi“.

V roce 2002 jako novopečený generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta (SCA) prosadil nyní oficiálně blahořečený dr. Zahi Hawás zákon zakazující vykopávky v Horním Egyptě.[3] Tímto krokem byl údajně veškerý archeologický výzkum v Egyptě ukončen a je tomu tak dodnes.

Bez souhlasu Zahiho Hawáse tak už nikdy nebude publikováno nic nového a hodnotného, na Gízské plošině se už nikdy nic nepohne, dokonce ani ještěrka. Od té doby je jediným správcem všeho staroegyptského. Akademická obec omdlévala a mainstreamová média v čele s Nat-Geo[4] ho velebila jako mesiášskou postavu archeologie.

V roce 2008 byl Abdul Hamid Qutb, Hawásova pravá ruka v SCA, uvězněn na deset let a egyptský soud mu nařídil zaplatit pokutu ve výši 200 000 a 550 000 liber.[5] Qutb obchodoval se zakázkami na restaurování v hodnotě milionů dolarů – zakázkami, které nemohly být zadány bez Hawásova souhlasu. Hawás nebyl nikdy vyslechnut, a to ani poté, co pro arabskou redakci BBC veřejně prohlásil, že Qutb neměl rozhodovací pravomoci.

Ve zprávě, kterou vydal v dubnu 2009, Hawás světu oznamuje, že pod jeho vedením „Nejvyšší rada pro památky pracuje na snížení hladiny spodní vody v okolí památek po celém Egyptě“. Chlubí se i tím, že se mu podařilo vyvinout „systém, který zabrání tomu, aby Velká sfinga v Gíze zvlhla!“

Hawás se pak chytí na háček, který je pro důvěřivější z jeho posluchačů. „Snad nejdůležitějším výsledkem projektu podzemních vod bylo to, že nám umožnil ukončit spekulace o tajemných podzemních tunelech a komorách, které pod Sfingou vyhloubily ‚dávné civilizace‘. Léta jsem diskutoval s lidmi, jako jsou John Anthony West, Robert Bauval[6] a Graham Hancock, kteří tvrdili, že přeživší ztracené civilizace zanechaly před 10 000 lety pod Sfingou svá tajemství.“

Hawás, věčně sužovaný vědec, který musí bojovat s pudy pověrčivých divochů, dodává:

„Jejich příznivci trvají na tom, že bychom měli vyvrtat díry a pokusit se tyto skryté komory najít.“

Hawás pak začíná své nařízení prohlášením, že vzhledem k tomu, že pro to neexistuje žádný vědecký podklad, byl vždy proti vrtům v blízkosti Sfingy, ale v rámci úsilí o ochranu přírody to bylo nezbytné. Hawás, vizionář očištěný shodou okolností, nyní sděluje své stanovisko: „Zjistili jsme, že tam nejsou žádné skryté chodby ani komory.“

Problémy s Hawásovým prohlášením vyvstanou okamžitě každému, kdo se obtěžuje seznámit se se „systémem“, který Hawás používá k tomu, aby Sfinga „nezvlhla“. Podle zvláštní vědecké studie odčerpávají zpod gízské plošiny hodně přes milion a půl litrů vody denně. Aby bylo možné shromáždit takové množství vody, musí existovat dutá komora, do které se dá napojit, prostě podzemní nádrž, kterou je možné vypustit.

Ve stejné vědecké zprávě se uvádí, že třiatřicet pohybových senzorů, které po dobu jednoho měsíce monitorovaly Sfingu během odčerpávání, ukázalo, že tato je stabilní. Skutečnost, že stabilita Sfingy vzbuzuje obavy, naznačuje, že se pod ní téměř jistě nachází dutá komora a úřady jsou si toho dobře vědomy. Vědí, že existuje inženýrské nebezpečí narušení základů Sfingy v důsledku odvodňovací operace.

Nízkoenergetické seismické refrakční měření, které provedli Schoch a Dobecki v roce 1991, „jasně prokázalo možnou dutinu nebo komoru pod levou tlapou Sfingy“. Existenci velké obdélníkové komory pod přední tlapou Sfingy potvrdily seismografické a radarové testy, které v květnu 1996 provedla Schorova nadace ve spolupráci s Floridskou státní univerzitou. S požehnáním Hawáse a SCA se do ní vrátili v listopadu 1997, v únoru 1998 a poté v září 1998.

Výsledky výzkumu Schorova týmu nebyly nikdy zcela zveřejněny kvůli smluvním závazkům s SCA. Při setkání s Bauvalem v roce 2000 v sídle Schor Foundations na Third Avenue v New Yorku však dr. Joseph Schor neochvějně tvrdil, že jeho seismický radarový průzkum v okolí Sfingy prakticky potvrzuje existenci podzemní sítě chodeb a komor.[7]

V rozhlasovém pořadu Arta Bella v červenci 1996 Hancock světu oznámil, že Schor našel pod Sfingou nejméně devět dutých komor, z nichž některé obsahovaly kovové předměty.

Bauval to zopakoval na říjnové konferenci „The Incident“ v Londýně. V listopadu oba úspěšně lobbovali u SCA, aby Schorovi dočasně odebral povolení, k velké nelibosti televizní stanice NBC, která plánovala, že bude o otevření komor informovat v přímém přenosu na přelomu let 1996 a 1997. V roce 2000 však už zase Bauval i Hancock[8] trvali na tom, že žádné takové komory nalezeny nebyly, a veřejně zesměšňovali každého, kdo naznačoval, že ano.

1852

Joseph Schor je zakladatelem a prezidentem neziskové organizace Schor Foundation, která se zabývá hledáním důkazů o ztracené atlantské civilizaci a její Síni záznamů, o níž Edgar Cayce, americký „spící prorok“, předpověděl, že bude nalezena pod Sfingou. Je doživotním členem Nadace Edgara Cayceho, známé také jako Sdružení pro výzkum a osvícení (ARE), a jedním z jejich hlavních sponzorů.

S požehnáním EAO, za předsednictví zdánlivě nesmiřitelného nepřítele Západu Násira, vrtala ARE pod Sfingou díry už v roce 1957, a to za asistence Marjorie Hansenové. Ukázalo se, že nikdo jiný než Mark Lehner, vlivný představitel moderní egyptologie, byl v roce 1971 přivinut do láskyplné náruče ARE právě díky pozvání Hugha Lynna Cayceho, syna a dědice Edgara Cayceho.

Hugh Lynn ve svých pamětech vypráví, jak se Lehner jako mladý radikál z Berkeley objevil na jedné z jeho hodin meditace a ve snaze zapůsobit na jednu dívku. Lehner, kterého rodiče od dětství vychovávali na základě proroctví Edgara Cayceho, pak místo toho zapůsobil na Hugha Lynna.

Nakonec Lehnera přijal jako svého chráněnce, dal ho na studia v Káhiře, a poté ho umístil do projektu Nag Hammádí, kde se věnoval postgraduální práci. Když se Lehner v roce 1976 vrátil do Káhiry, seznámil se s jedním z těch, co v ARE tahají za nitky, totiž dr. Lambertem Dolphinem.

V článku z roku 1983 v deníku Jerusalem Post s vysvětlujícím názvem Slouching Towards Armageddon, Links With the Evangelicals autor Louis Rappaport vysvětluje chystaným kooptovaným Izraelcům, že,

„Lambert Dolphin vede klíčovou sekci nejrozsáhlejšího výzkumného konglomerátu na světě, Stanfordského výzkumného institutu (SRI), koncernu s ročním obratem 200 milionů dolarů, jehož hlavními klienty jsou americká vláda a korporace jako Bechtel.“

Rappaport informoval o incidentu, při němž byl tým SRI vedený dr. Dolphinem, fanatickým křesťanským mileniálem, zadržen jeruzalémskou policií, když se šťoural v rabínském tunelu pod Skalním dómem. Byl tam na příkaz svých stejně fanatických sionistických židovských kolegů z Jeruzalémské chrámové nadace.

Tým SRI byl do Izraele propašován s vysokofrekvenčními seismickými sondami, odporovými elektrodami s vysokým rozlišením a pozemním radarem na vozíku. Jeruzalémská policie vydala Dolphinovu týmu příkaz k zastavení prací a poslali ho zpátky. Ani deník Jerusalem Post nepřeháněl.

Slovo spook jakožto označení tajného agenta dost možná vzniklo jako narážka na SRI. Byli to „oni“, kdo na počátku sedmdesátých let doplnil špionážní arzenál americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) o dálkové vidění.

Ve stejné době, kdy SRI seznamovala chlapce v trenčkotech s jasnovidci, jako byl Izraelec Uri Geller a newyorský umělec Ingo Swan, pátralo radiofyzikální oddělení SRI po skrytých komorách pod skalním podložím Gízy pomocí radaru prozkoumávajícího podloží.

Projekt SRI byl zahájen v roce 1974 a byl financován Národní vědeckou nadací a v Egyptě na něj dohlížela univerzita Ain Shams v Káhiře, ta však společně s Kalifornskou univerzitou v Berkeley dohlížela na „Joint U.A.R.-U.S.A. Pyramid Project“ (Společný projekt Spojených arabských emirátů a Spojených států amerických pro výzkum pyramid), což byla dřívější spolupráce egyptské a americké vlády pod vedením dr. Luise F. Alvareze, jejímž cílem bylo provést průzkum pod prostřední pyramidou pomocí kosmického záření.

Luis F. Alvarez

Dr. Alvarez, se – jak si jistě vzpomenete – objevuje v článku U-234, U²³⁵ a podivný případ chybějícího uranu,[9] a se vší pravděpodobností jde o onoho tajemného komodora Alvareze, muže, který doprovázel dr. Heinze Schlickeho a sledoval otázky pokládané během jeho brífinku na ministerstvu námořnictva poté, co se v květnu 1945 vylodil ze „zajaté“ nacionálně socialistické ponorky U-234.

Jak je v tomto článku uvedeno, z poznámky z 28. prosince 1944 výpočty hlavního metalurga Los Alamos Erica Jetta vyplývá, že Amerika nebude mít do 6. srpna 1945 – dne svržení atomové bomby na Hirošimu – ani polovinu uranu potřebného k dosažení kritické hmotnosti.

V rámci projektu Manhattan také chyběly infračervené rozbušky potřebné k odpálení plutoniové bomby, kterou o tři dny později svrhli na Nagasaki. Podle odtajněných zpravodajských memorand v Národním archivu se infračervené rozbušky, jejichž objevení na poslední chvíli je nyní připisováno doktoru Alvarezovi, nacházely v držení Schlickeho, který se pro ně ve skutečnosti musel vrátit na ponorku v doprovodu tří amerických zpravodajských důstojníků.

Na té ponorce byly i jiné věci. Věci, vedle kterých by se spuštění vaší zbrusu nové plutoniové bomby zdálo být triviální. Věci, o kterých by někdo mohl říct, že byly zárodkem průlomové civilizace. Schlicke byl správce a Alvarez dědic.

V roce 1946 byl Schlicke deportován zpět do Německa. Poté se vrátil do Ameriky, aby v rámci operace Paperclip pracoval na technologii stealth v Úřadu pro námořní výzkum v Sands Point ve státě New York. Alvarez se stal nástupcem svých mentorů dr. Arthura Comptona a dr. Ernesta Lawrence jako nejgeniálnější americký vědec. V roce 1968 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku.

Stejně jako dezintegrační a ex-dezintegrační paprsky v Shaverově metaforickém vědeckofantastickém příběhu z knihy Návrat Titánů jsou kosmické paprsky zářením, které prostupuje vesmírem. Proniká zemským povrchem až do velkých hloubek, ale stejně jako Shaverovy dezintegrační paprsky se hromadí ve všem, čeho se dotknou, a čím hlouběji pronikají, tím více se rozptylují. Přestože kosmické záření nebylo plně pochopeno až do roku 1962, jeho existence byla známa již na počátku dvacátého století.

V roce 1933, ještě jako dvacetiletý, se Alvarez podílel na zásadních experimentech s Comptonem, které prokázaly, že kosmické záření má převážně kladný náboj. V roce 1965 pokročila technologie natolik, že bylo možné měřit rozptyl paprsků, které po průchodu pevným objektem dorazily do digitální „jiskrové komory“. Správným výpočtem fluktuací přicházejících paprsků bylo možné odhadnout přibližnou podobu vnitřku pevných těles.

Zahi Hawás

Již dva roky dopředu se začalo plánovat, že se v prostřední pyramidě budou hledat skryté komory. Na průzkumu, který se měl uskutečnit v červnu 1967, se nešetřilo. Cestovní náklady hradil Smithsonian a americká Komise pro atomovou energii (AEC) zaplatila účet za nejmodernější detekční zařízení vyvinuté v Lawrence Berkeley National Laboratory.

Egypt přihodil budovu hned vedle pyramid, která měla sloužit jako laboratoř, a ministerstvo památek během spolupráci přešlapovalo na místě. Kvůli Šestidenní válce se však musel projekt odložit na začátek roku 1968. Zajímavé je, že kromě roku 1968, kdy Alvarez dostal Nobelovu cenu, byl ze čtrnácti nadnárodních vědců, kteří projekt vedli, archeologem pouze Ahmed Fakhry. Přestože bylo provedeno více než milion měření, bylo prozkoumáno pouze „19 % objemu pyramidy“ a „nebyly zjištěny žádné neočekávané prvky“.

Nebyla to první výprava AEC do podzemních propastí. Když překvapená třetí armáda poprvé pronikla do hypogeální citadely nacionálního socialismu v Ohrdrufu, jak jsme se dočetli v článku U-234, U²³⁵ a podivný případ chybějícího uranu,[10] plukovník Robert S. Allen, hlavní zpravodajský důstojník generála Pattona, ji popsal jako technologicky nemožnou podzemní stavbu, která Američany zmátla.

Muž, který ji postavil, převážně za pomoci otrocké práce, Franz Xaver Dorsch, přeživší z původního pivovarského puče a zakládající člen národně socialistické strany, nebyl v Norimberku nikdy obviněn z válečných zločinů. Dalších čtyřicet let působil jako titán v náhle se vzmáhajícím německém průmyslu.

Společnost Dorsch Gruppe, kterou založil, je v současnosti největší nezávislou plánovací a poradenskou společností v Německu. Dorsch Gruppe a její přidružená společnost Dorsch Qatar LLC nedávno „získaly“ zakázku na výstavbu futuristického města Lusail City na opuštěném pozemku v poušti.

Zbrusu nové město bude mít absurdně honosný stadion, kde Katar v roce 2022 ve velkém stylu hostil mistrovství světa. Společnost Dorsch Gruppe se ve svém prohlášení generálního ředitele chlubí akcionářům, že „projekt určený pro 450 000 obyvatel bude stát přibližně 45 miliard amerických dolarů, což je asi 12 procent celkového objemu stavebních prací v Německu v roce 2012“.

Do 17. dubna 1945 AEC zkontrolovala, co se nachází pod Ohrdrufem, odstranila blíže nespecifikované technické vybavení a vyhodila do povětří vchody. Nikdo už tam nikdy nesměl sestoupit. Americké úřady utajují všechny dokumenty z roku 1945 týkající se Ohrdrufu na dobu minimálně sto let. Generál Patton byl do konce roku 1945 mrtev.

John McCone a Stephen Bechtel starší společně během druhé světové války stavěli lodě a později byli vyšetřováni pro válečné zisky. McCone se v roce 1958 stal předsedou AEC, kde setrval až do roku 1961, kdy ho prezident Kennedy jmenoval ředitelem CIA v naději, že bude kontrolovat rostoucí jadernou hrozbu Izraele. Kennedy se svého znovuzvolení nedožil.

Během McConeova tříletého působení ve funkci předsedy AEC docházelo k volné výměně utajovaných jaderných tajemství se společností Bechtel. Čtyři významní úředníci AEC opustili své vládní pozice, aby pro ně pracovali, a Bechtel byl v roce 1959 vybrán, aby postavil první jadernou elektrárnu v Americe. Postavili jich ještě mnoho a od té doby někteří označují vztah AEC s Bechtelem za „příbuzenský“.

Ještě předtím, než se McCone stal jejím ředitelem, byla společnost Bechtel úzce spjata se CIA. Její finanční poradce John Simpson měl úzké vztahy s prvním civilním ředitelem CIA Alanem Dullesem a jeho bratrem Johnem Fosterem Dullesem, který byl v letech 1953-1959 ministrem zahraničí. Od té doby byli pracovníci CIA a Bechtelu do značné míry zaměnitelní.

Hugh Lynn Cayce

Dalšími absolventy společnosti Bechtel, kteří se stali řediteli CIA, jsou Richard Helms za Nixona a William Casey za Reagana. Jako důstojník OSS, předchůdce CIA, se Casey po druhé světové válce podílel na přenesení národního socialismu do Ameriky pod záštitou operace Paperclip.

Kromě toho, že je společnost Bechtel zodpovědná za výstavbu většiny současné americké vojenské infrastruktury, specializuje se také na podzemní stavby. Jejím nejznámějším projektem byl tunel pod Lamanšským průlivem spojující Velkou Británii s evropskou pevninou.

Vybudovali také základnu NORAD uvnitř Cheyenne Mountain a další přísně tajné základny, jako je například Oblast 51 v Groom Lake. Byla to společnost Bechtel, která postavila systém podzemních bunkrů Saddáma Husajna, dokud byl ještě americkým spojencem.

Dubya[11] ještě ani neskončil s likvidací Iráku, když za zavřenými dveřmi zadal společnosti Bechtel zakázku na jeho obnovu v odhadované hodnotě šest set osmdesát milionů dolarů. Jak Bechtel inkasoval dalších sto miliard, na které měl kontrakt nakonec přijít, nelze dohledat.

Členové rodiny Bechtel často vlastní většinu akcií v „jiných“ společnostech, jako je Fremont Group, investiční společnost se sídlem v San Francisku, formálně známá jako Bechtel Investments. Freemont Group je částečně vlastněna rodinou bin Ládinů, která rovněž vlastní obrovskou stavební společnost se sídlem v Saúdské Arábii.

121

Na rozdíl od společnosti Dorsch Gruppe nemusí Bechtel podávat zprávy akcionářům. Je to největší soukromě vlastněná společnost na světě. Řídí ji Riley Bechtel, blízký osobní přítel George W. Bushe, a vlastní ji rodina Bechtelů, jejíž domovská základna se nachází v oblasti San Franciska. O Bechtelových se říká, že řídí Bohemian Grove, jehož hostitel, Bohemian Club, má shodou okolností také sídlo v San Francisku.

S největší pravděpodobností nikdo kromě Rileyho a několika blízkých přátel neví, co Bechtel skutečně chystá. Ale v roce 2014 pod názvem Consolidated Nuclear Security LLC (CNS) začal Bechtel přes oficiální námitky tehdejšího správce, společnosti Nuclear Production Partners LLC, přechodně přebírat správu Pantexu a Y-12, výrobního provozu a skladovacího zařízení provozovaného Národním úřadem pro jadernou bezpečnost (NNSA). Hodnota kontraktu se odhaduje na 22,8 miliardy dolarů, přičemž existuje opce, že CNS bude řídit provoz tritia v Savannah River, který patří NNSA.

Alvarez vždy tvrdil, že v roce 1968 nic nenašel. Dr. Amr El Goneid z univerzity Ain Shams však v rozhovoru pro London Times prozradil, že pyramida byla prostoupena záhadnou energií, která „se vymyká všem známým fyzikálním zákonům“. Alvarez to rázně popřel a obvinil London Times, že si celou věc vymyslely. Dolphin ve svých spisech připisuje Alvarezovi zásluhy za to, že „navrhl“, aby on a SRI zapojili své zdroje a vyvinuli technologii radaru pronikajícího zemí, která je nezbytná k dalšímu zkoumání pyramid a podpovrchových vrstev Gízy.

Počátkem roku 1977 prováděly společnosti Dolphin a SRI pro Lehnera a ARE počáteční odporové práce na podloží Sfingy. ARE byla přesvědčena, že vstup do Síně záznamů se nachází pod pravou přední tlapou Sfingy, jak předpověděl Edgar Cayce. Společnost Dolphin tam skutečně nalezla anomálie. Tyto výsledky zveřejnil ve stručné zprávě nazvané „Aplikace moderních senzorových technik v egyptologii“. Ale o „mnohem důkladnější“ práci o rezistivitě provedené v osmasedmdesátém roce společnost Dolphin říká, že „nikdo z nás nebyl schopen dohledat naše záznamy a tiskové výstupy“.

Teprve v roce 1999 napsala společnost Dolphin stručnou zprávu o expedici z roku 1978 a zveřejnila ji na svých webových stránkách. Hugh Lynn má ve svých pamětech mnohem podrobnější a trochu odlišné vzpomínky na expedici. Ukázalo se, že ARE natočil šest hodin sekvencí z expedice na osmimilimetrový barevný film. Samozřejmě „kopie a úplné přepisy zvukových pásek“ se nějakým způsobem dostaly do Bauvalových rukou spolu s Lehnerovou „osobní zprávou o tom, co se dělo v Gíze v roce 1978“.

Úryvky byly pospojovány dohromady a objevují se na začátku Bauvalovy filmové montáže Searching for The Hall of Records of Atlantis. Potvrzují velkou část výpovědi Hugha Lynna a o zbytku nechávají jen malý prostor pro pochybnosti.

Tom Miller: Atlantis

Expedici v roce 1978 financovala ARE. Mark Lehner byl vedoucím ARE na místě a Hugh Lynn na celou akci osobně dohlížel. Byly vyvrtány sondy a do nich spuštěna kamera, to vše s požehnáním EAO.

Ve filmu je vidět mladého Hawáse a Lehnera, jak se před kamerami snaží zachytit, zatímco Hugh Lynn vypráví. U základů Sfingy, v improvizované pouštní laboratoři, technici SRI vesele pracují s něčím, co vypadá jako kufříková verze dnešních notebooků.

V jednu chvíli jsou Hawás a Lehner zachyceni, jak ve stejných psychedelických sportovních bundách a účesech jako z počátků seriálu Mod Squad[12] flirtují s vysokoškolačkami. Hawás se v předtuše věcí příštích opírá o vrtačku, jako kdyby byl James Dean.

Úryvky z filmu končí slovy Hugha Lynna, který lituje, že práce byly zastaveny po vyvrtání jediného otvoru pod přední tlapou Sfingy:

„Domníval jsem se, že budeme moci vrtat z druhé strany a pokusíme se prorazit tam, abychom zachytili anomálii, kterou přístroje naznačovaly, že se zde nachází.“

Zdá se, že každý ze zúčastněných uvádí jiný důvod, proč byla expedice v roce 1978 zastavena. V interním memorandu vydaném ARE se však konstatuje, že „ke konci sezóny se začaly objevovat vážné problémy mezi týmem SRI a druhým hlavním mecenášem, který si objednal průzkum pyramid a zároveň byl stranou řídící vrtné práce“.

Druhým významným mecenášem mohla být pouze společnost Recovery Systems International, kterou založil Dr. Joseph Jahoda speciálně za účelem vrtání pod Sfingou. Jahoda je jen dalším pohádkově bohatým a doživotním členem ARE s významnými vazbami na americký vojensko-průmyslový komplex.

Jeho společnost Astron Corporation je významným dodavatelem ministerstva obrany a NASA. Specializuje se na výrobu radiokomunikačních systémů.

Šedesát metrů pod povrchem narazil Jahodův tým na žulu. Podle Jahody zabránila jeho týmu v dalším vrtání egyptská armáda se zbraní v ruce. Žula není na náhorní plošině Gíza původní; nejbližší zdroj žuly se nachází šest set kilometrů na jih v Asuánu.

Pod Gízskou plošinou by se mohla nacházet pouze v případě, že byla použita při stavbě podzemní struktury.

Hawás však ještě neskončil, jak bylo jeho zvykem. Zahájil nové vrtné práce, tentokrát na úpatí chrámu Sfingy pro Institut podzemních vod egyptského ministerstva zavlažování. V hloubce padesáti pěti metrů narazil na červenou žulu.

Hugh Lynn chtěl žulu odkrýt, ale v roce 1982 zemřel. Ve svých pamětech uvádí, že by potřeboval, aby Hawás uspěl u egyptské vlády, aby k tomu získal potřebná povolení. Domníval se, že nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, by bylo posunout Hawáse v kariérním žebříčku tak, že by mu zajistil doktorát na některé ze škol Ivy League.

Ve vzpomínkách Hugh Lynn uvádí:

„Sehnal jsem mu stipendium na Pensylvánské univerzitě v oboru egyptologie, aby si tam udělal doktorát. Stipendium pro něho jsem získal prostřednictvím člověka z ARE, který byl náhodou členem Fulbrightovy stipendijní komise.“

A o Marku Lehnerovi a ARCE Hugh Lynn říká:

„Dal jsem jim trochu peněz a Mark se k nim připoutal.“

Na počátku jednadvacátého století zůstala ARE pevně usazena na Gízské plošině, jak o tom informovaly Schorovy expedice. Dr. Bakr, muž, jehož práci Hawás v devadesátém čtvrtém roce převzal, nepřeháněl, když řekl, že Gízskou náhorní plošinu řídí mafie. ARE, ARCE a SCA jsou vůči sobě úzkostlivě loajální. Od smrti Hugha Lynna s médii nikdo nemluví, jen když Hawás říká své úřední lži. Ale někdo omertu[13] přece jen porušil.

Thomas Danley, akustický inženýr a konzultant NASA v rámci Schorovy expedice v roce 1996, prováděl ve Velké pyramidě akustické experimenty, které zaznamenával filmový štáb vedený americkým dokumentaristou Borisem Saidem. Said v roce 1993 produkoval film Mystery of the Sphinx (Tajemství sfingy). SCA jim povolila čtyřdenní pobyt uvnitř pyramidy.

Danley využil příležitosti a vystoupil do Davidsonovy komnaty, aby si ji prohlédl. Nemohl si nevšimnout, že Hawás rozšířil starý výkop, původně provedený Cavigliou, který už měl za sebou deset metrů tunelu, asi třicet metrů dolů ve směru, který protínal tzv. Gantenbrinkovy dveře.

Šachty v Královnině komnatě Velké pyramidy v Egyptě prozkoumal v roce 1993 německý inženýr Rudolf Gantenbrink pomocí jím zkonstruovaného pásového robota Upuaut 2. Po výstupu do výšky 65 m zjistil, že jedna ze šachet je zablokována vápencovými „dveřmi“ se dvěma erodovanými měděnými „klikami“. National Geographic Society vytvořila robota, který v září roku 2002 vyvrtal malý otvor v jižních dveřích, aby za nimi našel další kamennou desku. Severní chodba, kterou bylo obtížné projít kvůli jejím zákrutám, byla rovněž zablokována deskou. Výzkum pokračoval v roce 2011 projektem Džedi, při němž byla použita optická „mikrokamera“, která umožňovala nahlédnout do rohů. Díky ní se jim podařilo proniknout do prvních dveří jižní šachty otvorem vyvrtaným v roce 2002 a prohlédnout si všechny strany malé komory za nimi. Objevili hieroglyfy psané červenou barvou.

Zprávu zveřejnil na internetu i v rádiu. Když se ho na to v červenci 1997 v jeho kanceláři ptal tisk, Hawás předložil prohlášení podepsané Saidem, že žádný tunel neviděl.

Počátkem roku 1998 však Said v rozhlasových rozhovorech přiznal, že tunel existuje, a prohlásil, že nevidí nic špatného na tom, když se SCA potají prohrabává kolem nejvýznamnější stavby světa. Koneckonců pyramidy patří Egyptu, dodal, že „kopou tunely po celé náhorní plošině“.

Luca Miatello specializující se na matematiku starověkého Egypta uvedl, že na značkách bylo napsáno „121“, což je délka šachty v loktech. Jde o hieratické číselné znaky. Čtou se zprava doleva, což znamená 100, 20, 1. Stavitelé jednoduše zaznamenali celkovou délku šachty: 121 loktů. Dvě hlavní číslice jsou podobné hieratickému číslu 21. Královský loket, staroegyptská měrná jednotka používaná při stavbě pyramidy, měřil na délku 52,3 až 52,5 cm a byl rozdělen na sedm dlaní po čtyřech číslicích (čtyřech prstech), takže se jednalo o 28dílnou míru. Tým Džedi mohl také prozkoumat vnitřní strany dvou měděných „klik“ zasazených do dveří, o nichž se nyní domnívá, že slouží k dekorativním účelům. Kromě toho zjistili, že zadní strana „dveří“ je opracovaná a vyleštěná, což naznačuje, že tam nebyly umístěny jen proto, aby blokovaly šachtu před nečistotami, ale spíše z konkrétnějšího důvodu.

Hawás, který celý projekt Džedi řídí osobně, se však podle vyjádření v tisku nevzdává, že najde skrytou komnatu s nějakým významným nálezem:

„Královská komora tu mohla být jen naoko, protože pro starověké Egypťany bylo nejdůležitější ukrýt pohřební komoru. Podle pověsti se navíc měl kouzelník Džedi setkat s Chufuem,[14] když pátral po bohu Thovtovi, aby mu pomohl v pyramidě něco ukrýt. Možná tedy, že se tam přece jenom ještě něco nachází.“

Nakonec Hawás opravdu představuje a shrnuje současný stav egyptologie. Westovi, Bauvalovi a Hancockovi vyčítá směšná prohlášení, ale v srpnu 1996 – nepřekvapivě před kamerou – se Hawás prodíral tunelem vedoucím pod Sfingou a prohlásil:

„Nikdo neví, co je uvnitř tohoto tunelu. Ale my se ho chystáme poprvé otevřít.“

To je další důkaz, že jeho prohlášení z roku 2009 je naprostým a naprosto zkresleným výrokem – pokud ne pravdivým, tak alespoň tím, co řekl předtím. V roce 1996 tedy tunely existovaly. V dubnu 1999 však Hawás vystoupil v televizi Fox – která, jak víme z jejího zpravodajství o výstřelcích prezidenta Bushe, není proslulá svým neutrálním nebo vědeckým přístupem – a popřel existenci tunelů vycházejících z Osiridovy hrobky, podzemní stavby poblíž Sfingy. V dubnu 2009 tuto historku zopakoval, jako by měl zapotřebí to udělat jednou za deset let. Ale jak již bylo zmíněno, v srpnu 1996 byl skutečně natočen, jak se prochází uvnitř tunelu pod Sfingou.

Egyptologie se dívá s opovržením na starověké záznamy, například na záznamy historika Diodóra Sicilského z 1. století př. n. l., který napsal, že ani jeden faraon nebyl pohřben v pyramidě, která prý byla pro ty účely postavena, ale že faraoni místo toho byli pohřbíváni na tajném místě. Egyptologové raději tvrdí – navzdory důkazům, které svědčí o opaku –, že pyramidy jsou jen hrobky.

Nizozemský autor Willem Zitman se zamýšlí nad tím, proč dnešní vědci nechtějí připustit, že všichni starověcí Řekové byli školeni ve starém Egyptě, jak sami tvrdili. Místo toho se podle něj raději tváří, jako by Řekové všechno objevili sami, a tak mohou tvrdit, že Egypťané pro rozvoj vědy neudělali vůbec nic nebo že o astronomii nic nevěděli. Zitman dodává, že ačkoli se archeoastronomie od roku 1983 vyučuje jako vědecká disciplína, o Egyptě se téměř nemluví – což je pozoruhodná výjimka. A právě když se takové vakuum vytvoří, zaplní ho teorie lidí, jako je Robert Bauval. Pokud se egyptologům tato skutečnost nelíbí, neměli by to Bauvalovi vyčítat…

Jeden zdroj zašel tak daleko, že tvrdí, že Hawásův přístup je dezinformační: Hawás pečlivě překrucuje vědecké výsledky, které neodpovídají standardním dějinám starověkého Egypta, a protože vykonává výhradní kontrolu a dělá ze sebe médium, může téměř sám udržovat status quo egyptských dějin. Tento „Hawásův dotek“ je zřetelně patrný v obratu v jeho zprávě o podzemních vodách Sfingy z roku 2009. Důležitou otázkou pak ale je: proč?

Odpověď již byla uvedena: Hawás se snaží udržet konsenzuální pohled na staroegyptské dějiny. Proto často vyzdvihuje Hancocka, Bauvala a Westa. Hawás si uvědomuje, že to jsou nejhlasitěji vystupující a nejnebezpečnější osoby, které by se mohly postavit proti němu, ale nejsou samy, kdo pociťují jeho hněv. Hawás popírá nálezy, když se neshodují s jeho programem, a očerňuje každého jednotlivce, který se odváží mít jiný názor a nezveřejní ho prostřednictvím jeho kanceláře.

V roce 2008 profesor Barry Kemp informoval o svém výzkumu ve městě Amarna, které založil vzpurný faraon Achnaton. Faraonem bylo zjevně opovrhováno a v desetiletích následujících po jeho smrti se staří Egypťané snažili odstranit veškeré zmínky o jeho existenci. Bylo oznámeno, že Kemp a jeho tým nalezli v Amarně kosterní pozůstatky, které vykazují „známky podvýživy, extrémního pracovního nasazení a nejnižšího věku úmrtí, jakého jsme byli svědky při vykopávkách faraonských nalezišť“. Tyto důkazy do značné míry potvrzují, že Achnaton vytvořil brutální režim, na který byl málokdo hrdý.

Hawás však nálezy okamžitě podrobil kritice a prostřednictvím egyptské státní tiskové služby obvinil vykopávky ze „zkreslování historie“. Tvrdil, že jejich nálezy „nejsou založeny na žádných přípustných vědeckých důkazech“, a dodal, že „vybudování Achnatonova města bylo pro staré Egypťany posedlostí podobně jako pyramidy v Gíze a dělníci chtěli dosáhnout nějakého úspěchu, na který by mohli být hrdí“. Hawás byl později kvůli svým výrokům označen za někoho, kdo „se oddává pustému šovinismu“.

Hawás je také hrdý na to, že „pracoval na posílení egyptského zákona o starověkých památkách“ a že se v roce 2002 „zasadil o přijetí nového zákona zakazujícího vykopávky v Horním Egyptě…, aby se podpořila spíše dokumentace a konzervace než vykopávky“. Hawás je skutečně hrdý na to, že zastavil veškeré vykopávky v Horním Egyptě. Můžeme se jen ptát proč. Nikdo nebude namítat, že dokumentace a konzervace jsou důležité, ale na úkor všeho ostatního – a udělat z toho zákon, a nikoliv jen interní směrnici?

Na závěr, když Hawás poskytl rozhovor o teorii geologa Roberta Schocha,[15] že Sfinga je mnohem starší než pyramidy, prohlásil:

„Pokud geologové prokáží to, co říká Schoch, pak podle mého názoru jako egyptologa je nám datum vzniku Sfingy jasné.“

Stručně řečeno, bez ohledu na důkazy Hawás tvrdí, že je mu vše „jasné“. Je zřejmé, že pro něj je egyptologie náboženstvím, nikoli vědou. Mnozí by souhlasili, že tomu tak v případě „egyptologie pod Hawásovým vedením“ skutečně je, a zoufale si přejí změnu.

Ačkoli Hawásovi lze a je třeba vyčítat mnoho věcí, stejně tak je třeba konstatovat, že egyptologie jako věda vážně potřebuje jakousi jarní očistu. Možná vás překvapí, že od roku 1840 zůstává paradigma egyptských dějin pevně na svém místě. Seriózní vědecké důkazy šly často stranou, aby se dogma uchovalo, a Hawás a mnozí další „vědci“ se ho nábožně drží.

*


Jack Heart

Jack Heart je literární pseudonym George Esposita známého svým širokým záběrem bádání i články s rozsáhlou a pestrou paletou námětů nabízející vysoce kvalitní informace a autentickou alternativu mainstreamovým příběhům. Píše hlavně pro VeteransToday.com, provozuje ale i vlastní blog pod názvem The Human: Jack, Orage & friends. Jack Heart writings.

Orage je badatel a expert na rozpoznání vzorů, který asistuje Jacku Heartovi v jeho literárních snahách. Své články vystavuje na blog mensch orage – connections from around the world.

Jack Heart and Orage © 12. srpna 2015, převzato s laskavým svolením autora.

Původní název článku Jacka Hearta zní a k překladu byl převzat z linku The Shadow of Nemesis – III, Tales of Zahi Hawass II by Jack Heart & Orage – The Human (jackheartblog.org).


[1] Pojmem Seilschaften se míní tzv. „lanový tým“ zejména v horolezectví, tj. skupinu lidí spojených horolezeckým lanem a tím zajištěných proti pádu.

[2] Viz https://www.youtube.com/watch?v=VOeWDkbiJtE&list=PLkQUBf-_-t7EiVmZVEE4OUxK-mrvNFjw6.

[3] Pokud rutinní práce podložené koncesí nejsou prováděny právě pod auspiciemi řečené Nejvyšší rady pro památky Egypta.

[4] Zkratka National Geographic.

[5] Srv. Magdi Abdelhadi: Egypt antiquities official held. BBC News, viz http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/6999298.stm.

[6] Philip Coppens: The Egyptologist, the Sphinx and the cover-up. Eye of the Psychic.

[7] Robert G. Bauval: A meeting with Dr. Joseph Schor in New York. PE 2000. Web, 15 May. 2015.

[8] Graham Hancock: Tunnels and Chambers Underthe Great Sphinx. Information on the Great Pyramid and Sphinx. Viz též Graham Hancock, Robert Bauval: The Message Of The Sphinx. A Quest For The Hidden Legacy Of Mankind. Three Rivers Press, New York 1996.

[9] Viz San: U-234, U²³⁵ a podivný případ chybějícího uranu.

[10] Ibid.

[11] Dubya je přezdívka George Walkera Bushe, bývalého 43. prezidenta Spojených států amerických.

[12] The Mod Squad. USA, 1968-1973.

[13] Omerta je část kodexu mafie, podle kterého je člen organizace povinen vůči policii a úřadům zachovávat mlčení o všech aktivitách organizace a jejích členech, i kdyby se mělo jednat o jeho nepřátele. Porušení tohoto „zákonu mlčení“ bývá trestáno smrtí. Smrt byla nejčastěji vykonána luparou a broky byly posypány solí.

[14] Chufu, známý rovněž pod řeckou formou svého jména Cheops, byl starověký egyptský panovník. Jeho celé egyptské jméno znělo Chnemchufui. Vládl v období Staré říše, přibližně v letech 2509-2483 př. n. l. Byl synem zakladatele 4. dynastie Snofrua a královny Hetepheres I.

[15] Dr. Robert M. Schoch: Geological Evidence Pertaining to the Age of the Great Sphinx. The Official Website of Robert M. Schoch. Web, 2015.