Domů Tagy Musick

Štítek: musick

Ambientní ikebany

Japonský skladatel Hidetoshi Koizumi aka Hybrid Leisureland představuje strhující ambientní album nazvané [ Scroll Slide ], které uvádí mikroenvironmentální portréty, jemné, přesto působivé. Spodní rytmy, vypíchnuté zvukové plochy pohybující se na samém okraji Larsenova efektu a umně jednoduché jsou branou k unikátní hudbě Hybrid Leisureland. Očekávejte nebroušený diamant atmosférické elektroniky.

Filigránské hájemství temné elektroniky

K. Meizter: Travelling Light CD, HCD 07, HORUS CyclicDaemon, 2006 Distribuce: HORUS CyclicDaemon Nevypadá to příliš originálně, když slova recenzentova takřka splývají s myšlenkami původní konotace hodnoceného...

Nevěsta metařova… [sladkobolný příběh v gotickém podání]

Black Tape For A Blue Girl se vždy vyznačovali vzbouřenou citovostí prodchnutou smutkem a krásou. Nové album The Scavenger Bride je inspirováno i dílem Franze Kafky a uměleckou tvorbou Marcela Duchampa a vypráví romantický příběh vystavěný na citové bouři všech svobodných mládenců hledajících svoji mystickou „nevěstu“, již lépe nikdy nezahlédnout než jen zábleskem v proudech jarního deště nebo v tajemných stínech a třpytu dubnové luny.

Vytržení v rytmu sekvencerů…

Ian Boddy a Mark Shreeve jsou v centru dění britské elektronické hudby už od konce sedmdesátých let a znají se od chvíle, kdy vystoupili na prvním britském festivalu Electronica v roce 1983. Trvalo to ovšem až do roku 1998, než se sešli k první spolupráci pod vlajkou ARC kvůli prvnímu albu na CD pod názvem Octane. Fracture je pátým albem ARC a čtvrtým na labelu DiN. Je provedeno v bájném retro-stylu sekvencerové techniky, se spoustou melodických linek a spacy náladami. Album je cele instrumentální a první čtyři skladby neustále morfují a přelévají se z chill out grooves do jemných melodických témat.

Alfa rituál

Mathias Grassow vytvořil svoje nové album Dronament ve spolupráci s Markusem Reuterem [Centrozoon] a najdete na něm dvě dlouhé skladby, na nichž hostovali další skvělí hudebníci: Holger Brune, Klaus Wiese, Carsten Agthe a SiRenée. Vyšlo na sublabelu Practising Nature (Databloem).

Živoucí mantra

Jako živoucí, dýchající a meditativní víření v transu súfického tance se i Mantram Steva Roache, Byrona Metcalfa a Marka Seeliga zakládá na „úctě ke zpomalení času, které pomáhá na světlo přirozenému procesu přemítání“. Majestátní gobelín s organickými elektronickými texturami nabízí zvukový ekvivalent nalezené síly, která přichází, když se člověk zadívá na nadčasové obrazy mandal, jež se nacházejí v klasickém posvátném umění. Celé CD má konsistentní náboj, který vede spirálovitě vzhůru, když se opakovaně pouští.

Jsou sny, jež snílci sní, ač-li bdí…

Každá hudba obsahuje pod vědomým a viditelným obsahem také nevědomý obsah, který je vkládán do hudby jejím tvůrcem. Tento nevědomý obsah je přenášen na nonverbální nebo preverbální úroveň emocionální sférou zvuku. Výsledkem vyslechnutí této hudby může být aktivace nejzákladnějších, preverbálních zkušeností, možná dokonce i potlačených obsahů, které hrají významnou roli v životě posluchače. Tohle je opravdu hudba pro rozjitřenou mysl XXI. století.

Probuzené srdce

Album The Core od švédského filmového producenta Thomase Huttenlochera, který používá pseudonym I Awake, zaujme tanečnějšími rytmy, tak trochu v duchu chill out, ale postupně se hudba rozvrství do mnohem komplikovanější struktury, kde uslyšíte psychedelické zvraty, groovy bassové linky a chytlavé melodie. Je členem volného sdružení či hnutí Ghostfriends, usilujícího o tvorbu děl s co největší upřímností a zvnitřněním, s láskou k přítomnosti.

Světlo a stín

Na toto nejnovější album si přizval hodně hostů a snažil se propojit své ambientní, post-rockové, jazzové a minimalistické představy s karnatickou neboli jihoindickou tradiční hudbou.

Meditační pouť k nomádskému tranzu

Prikosnovénie ohlašuje nejkouzelnější CD tohoto roku! Plamen Omasphere připomene nejkrásnější alba Dead Can Dance z období fúze etnického tranzu a sakrální hudby. Album Prelude je pozváním k hlubokým emocím a posvátné chvíli. Úžasný objev Prikosnovenie z oblasti Středního Východu.

Vychází hvězda nad mořem…

Stellamara přichází po špičkovém prodeji The Seven Valleys s novým, v pořadí již třetím albem - The Golden Thread. Název skupiny se odvozuje z latinského slova "stella" ("hvězda") a "mara" (v galštině "moře"). Vyčnívá z ní úchvatný hlas Sonji Drakulichové, která vyrostla v arménské komunitě v L.A., studovala u Tatiany Sarbinské -- učitelce zpěvu ve sboru Le Mystere des Voix Bulgares -- a nyní sama učí v dílnách pod názvem Singing Through Awareness v oblasti zálivu. Multiinstrumentalista Gari Hegedus hraje na rozsáhlý soubor strunných nástrojů. Patří mezi ně oud, divan saz, baglama, kura, turecké banjo, housle, viola, mandocello, sarod a tambura. Hudba představuje subtilní alchymii těchto tří duší. Nechte se spoutat a hypnotizovat neuvěřitelnými rytmy, půvabnými melodiemi... Album je klenotem pro všechny fanoušky skvělé hudby typu Irfan, Estampie, Azam Ali, Vas.

Do Černého vigvamu za agentem Cooperem

"The Black Lodge" (Černý vigvam), svět za oponou, je místem, do nějž byl lapen agent Dale Cooper. Prochází se vzpomínkami, sny, Tibetem, díly H. P. Lovecrafta a dalšími místy. Agent si přivlastnil tělo Jerzy Grotowskiho v soumraku jeho života a vypraví se v něm na svoji poslední pouť spolu s mrtvými, jež jí procházejí spolu s ním. Cooperovy vize můžete vidět, slyšet a cítit v tomto avantgardním a vysloveně dark ambientním albu projektu Musterion, za nímž se skrývá Simon AA Kölle. Černý vigvam jest místem vraždy, snů, tajemství, temnot, prastarých strojů, zasutých vzpomínek a hrůz. Zvuk skřípajících houslí se stupňuje do chaotického zvukového babylónu; je to pandémonium, jež by vedlo většinu lidí k pochybám o svém vlastním otřeseném rozumu. Neartikulované výkřiky, jaké dokáže vydat toliko němý a jež povstávají pouze ve chvílích nejhroznějšího strachu nebo duševních muk. Toto hluboké duchovní dílo věnuje obrovskou pozornost detailům a odvádí posluchače od normálního světa do světa Černého vigvamu. Garmonbozia!

Pouštní království: kdo má uši k slyšení, slyš!

Album MoonWater bylo debutem Rudy Adriana na labelu Lotuspike a představuje v něm překrásné propracované studie hluboce projasněné s rozjímavými zvukovými plochami. Jeho nové album Desert Realms jej následuje po stejné stylistické stránce a zkoumá úžasné ticho a rozlehlé končiny pouště amerického jihozápadu. Rudyho kompozice mají další úroveň emocí, kterou jim dodal flétnista Nick Prosser se svou barokní flétnou. Spektakulární zvuková pouť mezi správnou porcí života a cítěním; posluchači připomene to, že ačkoliv se na poušti může mnohé zdát na první pohled jiskrné a jalové, je plná života a úchvatné krásy.

Pár vln

Vydání alba "Slide" následuje po prvním albu "Box of Secrets" v roce 1999, po něm "Aurora" (2002), "Chiasmata" (2004) a "Elemental" (2007). Slide je studiové album šéfa labelu DiN Iana Boddyho. Třebaže Boddy je dobře znám díky své lásce k analogovým syntezátorům, nikdy se moc nestaral o to, kterým směrem se jeho hudba ubírá. Jenže Slide dominuje zvuk a techniku hraní Boddy smísil s novým hudebním nástrojem, který získal v roce 2008. Jde o moderní analogovou verzi klávesového nástroje, který používal Ondes Martenot (vynalezl jej ve 20. letech XX. století) využívající zařízení před klávesnicí, jehož pomocí může hráč lehce přecházet mezi notami a vytvářet přirozené vibrace. Tento nástroj vdechl nový život hře na syntetizátor a dovoluje neuvěřitelný výraz při hře. V kombinaci s Boddyho velkým modulárním analogovým syntezátorem vzniká série přenádherných expresivních tónů, jež dostaly podobu devíti skladeb.

Imaginární výpravy

Tři roky po posledním studiovém albu Kremasta Nera se Ataraxia vrací s úžasným novým albem na Prikosnovenie! Llyr (lyra) je název nástroje bardů a klasických řeckých lyrických básníků; posvátný hudební nástroj vizuálně inspirovaný graciézností a vznešeností labutí. Album se inspirovalo pohanskými mýty, ženskou oslavou matky přírody, keltskými tradicemi atd. Ataraxia a její charismatická zpěvačka Francesca Nicoli vytvořili svůj neobvyklý hudební žánr: kosmogonický temný folk velebící krásu.

Terraformování

Terraform je první album dlouholetých přátel Steve Roache a Lorena Nerella. Oba skladatelé se setkali v LA v roce 1981, v počátcích elektronické hudby. Byla to doba, kdy podobně uvažující hudebníci chápali význam nastupujících technologií v lokálních klubech a při vystoupeních a vyměňovali si poznatky a učili se jeden od druhého. Po letech přátelství a příležitostné hudební spolupráce se oba rozhodli sejít se na pohodovém sezení, aby zjistili, co by mohli vydestilovat ze směsi společných talentů a individuálních stylů ku společnému cíli. Terraform vzniklo ze vzájemné touhy stvořit organické, surrealistické a hluboce ambientní prostředí poklidné vlhké zvukové plochy. V labyrintu studiových technik a audio-terraformování vznikly působivé textury a proměnlivé nálady, dlouhý nepřerušovaný tok zdánlivě zpomalující běh času pomocí surrealistických dark ambientních zvukových forem, jež se nacházejí v díle Roache. Nerell přidal jiskřivou směsici svých mutovaných indonéských zvukových zdrojů a pečeť zvuku, která definuje jeho předešlé nahrávky pro Amplexus, Side Effects a Soleilmoon.

Nejtemněji je při úsvitu

Dalším z atmosférických alb Steve Roache je toto, které by se dalo přeložit asi jako Největší tma před úsvitem. Tomu odpovídá i obal CD, který je naprosto černý a nic na něm kromě času, názvu a vydavatelství není napsáno. Otevřete-li booklet, je uvnitř také černý, jen dole slabě purpurový pás svítání. Hudba je velmi patetická a vznešená.

Stopy ve skále

Album Vestiges španělského ambientního umělce Maxe Corbacha je často srovnáváno s alby Steve Roache Western Spaces a Desert Solitaire. Přestože taková srovnání mají určitý význam, mohou odvést posluchače od vnímání Corbachových nuancí a jemností. CD má určitě Roachův styl pouštního ambientu, jenže Corbacho tam vkládá své typické zvraty a proměny zvukové plochy. Etnické rytmy a aridní atmosféra je úplně odlišná a vyznačuje se plností. Rytmy tuto atmosféru alba pohánějí vpřed. Bude výzvou fanouškům Ma Ja Le, Biff Johnsona, Temps Perdu, Steve Roache a Vidna Obmany.

Talismanická magie

The Talisman je novým ambientně space atmosférickým CD Maxe Corbacho. Jedenáct kompozic napsaných v letech 2004 a 2006, založených na nových, přelomových harmonických a texturálních výzkumech. Intenzita, světlo, tma a atmosféra, většina skladeb pochází z dlouhých hlubokých meditačně improvizačních sezení.

Kairos: Setkání času s osudem

Již vícekrát jsem si všimnul, že Steve Roach si bere náměty z řecké mytologie. Asi to bude též souviset s jeho zájmem o planetu Zemi, její vznik a děje na ní probíhající. Kairos je nejmladší syn Dia s holou lebkou a kšticí vlasů vepředu, za níž jedinou se dá chytit. Je vlastně personifikací správného, příhodného, vhodného okamžiku, v němž bychom měli udělat právě to, co je třeba, prostě v něm být. Takže je to zároveň takové zenové. Aby to bylo docela jasné, píše Roach uvnitř digipakového boxu velikosti obalů na DVD ještě: „Setkání času s osudem, času duše, posvátného času … času odlišného … Abychom rozeznali, vybrali správný okamžik a zapojili se ve správném okamžiku, který se již nikdy nevrátí zpět.“

Bouře někde v hlubokých prastarých mlžných bažinách…

Kolekce dosud nevydaných skladeb původně zamýšlených pro různé projekty spolupráce, které však nakonec nespatřily světlo světa plus dvě úplně nové skladby. Moontribe španělského umělce Maxe Corbacho vytváří nesmírně hluboký vesmír, kde se spektrální barvy střetávají s plynoucími tribalistickými a pulzujícími plochami groove. Etno-kyber-ambientní rytmické zvukové plochy s hypnotizujícími zvukovými efekty a techno-tribalistickými beaty.

Duchovní zvuk linoucí se vesmírem

Nada Terma posunuje hranice ambientu, world music a hudby v posvátně meditativním stylu. Titul Nada Terma lze přeložit jako “objevování duchovních pokladů prostřednictvím zvuku”. Východoindická tonalita smíšená s extatickými perkusemi typu súfí vyústila do atmosférických poloh a drones, driftuje do relaxačního stavu a zaměřuje se na vědomí.

Nejčtenější