Hypostáze archontů
Důkazy o vměšování šedých mimozemšťanů do lidských záležitostí se neomezují jen na přítomnost. Historické záznamy dávající najevo povědomí o mimozemském fenoménu lze najít ve všech civilizacích světa. Je také jedním z ústředních témat gnostického myšlení raných křesťanů. Označení použité v těchto textech pro popis klonovaných mimozemských bytostí zní „mocnosti“ nebo „archonti“. Příslušný text k tomu se nachází v rukopisech z Nag Hammádí, nese název Podstata archontů a najdeme tam podrobný popis týkající se jak jejich původu, tak i jejich přirozenosti.
Motiv obrazu Božího, který se zjevil archontům ve vodě, je typicky gnostický. Archonti obraz spatří, zamilují se do něj a chtějí si ho nějakým způsobem podmanit. A napadne je nalákat obraz do svého výtvoru, a začnou tvořit Adama. Archonti ho tvoří ve snaze uchvátit si pro sebe sílu božského, avšak netuší, že člověk je pastí, kterou na ně nalíčila Sofia či jiná bytost z božského světa, a že prostřednictvím svého výtvoru budou sami odsouzeni: jejich Adam sice vypadá slabě a bezbranně, avšak skrývá se v něm obraz Boží a na jeho stvoření skrytě či zjevně participovala Sofia. Podle některých textů při vdechnutí dechu života, tj. duše, také demiurg člověku nevědomky předal i sílu, o kterou předtím připravil Sofii.
O podstatě mocností. Velký apoštol nám řekl v duchu Otce pravdy o mocnostech temnoty: „Náš boj není proti tělu a krvi, ale proti mocnostem světa a proti duchům zla. Toto jsem ti poslal, protože ses ptal na podstatu mocností.“
Řekla jsem však: „Pane, pouč mne o moci oněch mocností; jakým způsobem vznikly, z jaké podstaty a z jaké látky? A kdo je stvořil i s mocí, kterou mají?“ Odpověděl mi velký anděl Eleléth – Moudrost: „Nahoře v bezmezných aiónech přebývá Neporušitelnost. Sofia, zvaná Pistis, chtěla sama, bez účasti svého protějšku, něco stvořit. Její dílo se stalo obrazem nebes. Mezi oblastí nebes a aióny, které jsou níže, je opona. Pod oponou povstal stín, který se zhmotnil a padl na určitou oblast. A jeho výtvor vznikl jako dílo hmoty, podobný nedonošenému plodu. Stín tomu dal tvar [var. „přijal tvar od stínu“] a vzniklo pyšné zvíře, podobné lvu. Je androgynní, jak jsem již řekl, neboť povstal z hmoty.
Otevřel oči a uviděl obrovskou neohraničenou hmotu, byl unesen pýchou a řekl: „Já jsem bůh a kromě mne není jiného.“ Když to řekl, zhřešil proti veškerenstvu. A shůry přišel hlas z božské Svrchovanosti, jenž řekl: „Mýlíš se, Samaeli,“ to jest „bože slepých“. Ten odpověděl: „Pokud je kdo přede mnou, ať se mi ukáže.“ Tehdy Sofia vztyčila prst, uvedla do hmoty světlo a následovala je dolů do oblasti chaosu. Pak se odebrala vzhůru ke svému světlu a temnota se znovu spojila [var. „smísila“] s hmotou.
Tento archón, který byl androgynní, si vytvořil veliký aión: bezmeznou velikost. Usmyslel si též, že si stvoří děti [var. „syny“]. Stvořil si sedm dětí, androgynních jako jejich otec.“[1]
Sofia neboli princip „Evy“, což jest jméno, pod kterým je všeobecně známa, chtěla tedy sama, bez účasti svého protějšku, něco stvořit. Třeba klonovanou bytost? Klony jsou výsledkem partenogeneze, reprodukce, která zahrnuje toliko samičí zárodečnou buňku. Stvoření Evy je líčeno jako plod hmoty „podobný nedonošenému plodu“, jenž „přijal tvar od stínu, a vzniklo pyšné zvíře, podobné lvu“. To opravdu zní jako popis klonované bytosti, plod hmoty, jemuž „stín dal tvar.“ Latentně hrozivá podstata takové bytosti se rovněž naznačuje tvrzením: „vzniklo pyšné zvíře, podobné lvu“. Toto varování se nachází v citaci listu Pavla k Efezským, že „Náš boj není proti tělu a krvi, ale proti mocnostem světa a proti duchům zla.“ Kdo jsou tyto „mocnosti“, jež nejsou z „masa a krve“? Mohli to být roboidi vytvoření z jiných substancí, Šedí, vytvoření klony, aby konali jejich vůli?
Zkraje textu se mluví o tom, jak „Neporušitelnost pohlédla dolů na oblast vod a zjevil se v nich její obraz. Mocnosti temnot se do tohoto obrazu zamilovaly“. „Pro svou slabost se však k obrazu, který se jim zjevil ve vodách, nedovedly přiblížit. Psychici nemohou dosáhnout k duchovním bytostem. Sami [mocnosti, nebo naši Šedí] totiž pocházejí zdola, kdežto to duchovní shora.“ V tomto starodávném textu se takto popisuje veliká záhada, protože tyto mocnosti zaopatřily živou bytost duší, což pokračuje dál náznakem, který působí velké obtíže, neboť se pokusily „zachytit obraz [Boží]“, který uviděly ve vodách:
„Vzali prach ze země a utvořili svého člověka podle vlastního těla a podle obraz Božího, který se jim ukázal ve vodách. Řekli: „Pojďme, zachyťme ho v našem výtvoru, aby uviděl svůj protějšek, zamiloval se do něj [var. „a přišel k němu“] a my se jej prostřednictvím svého výtvoru zmocnili.“ Ale ve své slabosti si neuvědomili moc Boží. A on dechl v jeho tvář, vznikl člověk psychický a zůstal ležet na zemi po mnoho dní. Archonti jej totiž pro svoji slabost nebyli schopni napřímit. Doráželi jako nápory větru, aby chytili ten obraz, který se jim zjevil ve vodách, avšak nevěděli, kdo je, a neznali jeho sílu.“
Maleficium intraspiritus: Úsvit psychohackerů
„Kdokoliv věří, že jakákoliv bytost může být změněna k lepšímu nebo k horšímu anebo proměněna do jiného druhu či podoby, je horší než pohan a kacíř. … Síla Boha je větší než síla ďábla, takže Boží díla jsou silnější než ďáblova i jejich působení. … Je neoprávněné věřit tomu, že nejvznešenější díla stvoření, tedy člověk a zvíře, mohou být poškozeny a popleněny ďábelskou mocí. Navíc to, co samo podléhá vlivu hmotných věcí, nemůže mít vládu nad jinými tělesnými věcmi. Ďáblové ale jsou podřízeni jistým vlivům hvězd, protože kouzelníci za účelem jejich vyvolávání sledují běh jistých hvězd. Proto ďáblové nemají moc působit v tělesných věcech jakékoliv změny, přičemž čarodějnice mají ještě méně moci než ďáblové. Ďáblové nemají vůbec žádnou moc něco uchovávat s výjimkou jistého jemného způsobu, avšak takto nelze natrvalo vyrobit nic opravdového.“[2]
Pro Šedé (biologičtí mechanoidi) není možné bez prolomení vlastního paradigmatu změnit svoji podstatu k lepšímu, tedy ani domnělým uchvácením lidské duše (psychohackerství). Člověk proto o ni nemůže být připraven, třebaže na toto téma bylo již popsáno mnoho foliantů. Šedí, roboidi, klony atd. přicházejí zdola a protože „podléhají vlivu hmotných věcí, nemohou mít vládu nad jinými tělesnými věcmi“, tj. látkovým člověkem, jak se praví v Podstatě archontů. Sofistikované technologie šedých, tj. „jistý jemný způsob“, jsou toliko dočasným řešením přetrvávajícího problému věčného života, který spolu s duší přichází shůry, a tedy „takto nelze natrvalo vyrobit nic opravdového“.
Aleksej Valerevič Turčin, ruský transhumanista a expert na globální katastrofy, využívá bayesovskou logiku k určení existenciálních rizik spojených s velkou šíří různých subjektů a tento přístup použil rovněž na podrobné zhodnocení záhady v knize UFO jako globální riziko.[3] Diskutuje v ní o globálních rizicích, jež by mohly vést k úplnému vyhlazení lidstva a pojí se přitom s problémem UFO. Třebaže si je na devadesát procent jist, že UFO představují víceméně běžný fenomén, zbývajících deset procent jej nutí zcela vážně se nad těmito riziky zamyslet.
Sestavil velmi obsáhlý seznam možných hypotéz vysvětlujících povahu UFO, včetně řady nových, jako jsou mimozemští nanoroboti, konspirace potlačených nevědomých částí jáství, parazitičtí symbionti z neznámých forem hmoty, bugy a viry v Matrixu atd., a odhad spolehlivosti každé z hypotéz a rizika s ní spojeného. Mezi četné faktory globálních rizik spojovaných s UFO, opřené o informace a údaje získané pozorováním, patří zejména: energie, specifické formy toxicity, informační efekt, špionáž a světové velmoci.
Turčin se také zabývá konceptem technologické singularity, obzvláště ve vztahu k potenciálním nehumánním inteligencím, jež mohou stát za problémem UFO:
[Zda-li] jsou tyto bytosti post-singulární – totiž s inteligencí nekonečně nadřazenou člověku – zůstává nezodpovězeno… povšechně vzato by existence UFO jako nějaké zvláštní [sorty] bytostí znamenala nejen novou životní formu, ale rovněž existenci nového média k šíření informací a energie.
Fred Saberhagen napsal v roce 1963 povídku Without a Thought (Bezmyšlenkovitě), která se stala první v celé řadě příběhů, v nichž se objevuje strašná strojová inteligence známá jako Berserkr. Saberhagenova slavná stvoření jsou jistým druhem robotické inteligence schopné autoreplikace, původně navržených rasou známou jako Stavitelé, za účelem vedení války proti Rudé rase, jejich konkurenční civilizaci. Berserkři byli velmi úspěšní ve vyhlazení těchto nepřátel Stavitelů, jenže bez ohledu na toto vítězství následná funkční porucha způsobila, že se Berserkři obrátili proti svým tvůrcům, zničili je, a nakonec usilovali o zničení všech známých životních forem v celém vesmíru. Je docela pravděpodobné, že se stali předobrazem Dáleků, geneticky upravené mimozemské rasy z televizního seriálu Doctor Who.
Často považujeme za samozřejmou ideu, že mimozemské bytosti s technologickými vymoženostmi potřebnými k tomu, aby nějaká civilizace mohla cestovat vesmírem, budou blahosklonně pečovat o lidstvo. Lze rovněž předpokládat, že takové bytosti využívají zdroje energie nekonečně vydatnější a účinnější než ty naše, a že by se mračily na takové věci, jako je jaderná energie a snažily by se nás nasměrovat pryč od naší současné destruktivní cesty a místo toho nás podporovat v cestě osvícení, jež je průvodním jevem přicházejícím ruku v ruce s vyspělejšími vědními obory. Varování před nebezpečím spojeným s agresivní kolonialistickou civilizací usilující o podrobení, zotročení či zničení lidstva vyslovil fyzik Stephen Hawking v roce 2010 tato známá slova:
„Musíme se jen podívat na sebe samotné, abychom pochopili, jak se může inteligentní život vyvinout v něco, s čím bychom se setkat nechtěli. Představuji si, jak [mimozemšťané] žijí v obrovských lodích poté, co spotřebovali všechny přírodní zdroje na své domovské planetě. Takoví vyspělí mimozemšťané by se možná stali nomády poohlížejícími se po dobytí a kolonizaci všech planet, jež mají v dosahu.“
V roce 2017 proletěl naším sluneční soustavou ‘Oumuamua, tj. v havajštině „posel přicházející z dávné minulosti“. Jde o úplně první známé mezihvězdné těleso zpozorované uvnitř naší sluneční soustavy. Podle Abrahama Loeba, profesora astronomie, a Shmuela Bialyho, postgraduálního vědce v Harvard Smithsonian Center for Astrophysics, jde o vesmírnou loď. „‘Oumuamua mohl být plně funkční sondou vyslanou záměrně k Zemi mimozemskou civilizací z nejbližšího okolí,“ uvedli v článku napsaném pro Astrophysical Journal Letters. Vědci dodávají, že objekt putující rychlostí 315431 km/h mohl být „umělého původu“. „Vezmeme-li v úvahu umělý původ, existuje možnost, že ‚Oumuamua je vybaven světelnou plachtou a pohybuje se mezihvězdným prostorem jako pozůstatky nějakého vyspělého technologického zařízení,“ doplňují autoři a dále naznačují, že ‘Oumuamua byl poháněn slunečním zářením.
Hawkinga je třeba pochválit za předtuchu potenciální hrozby, která může nějakou nehumánní technologickou přítomnost provázet. Prostě to znamená, že používání systémů Messaging to Extra-Terrestrial Intelligence (METI, nebo „Active SETI“) by mohlo pro lidstvo představovat smrtelnou hrozbu, kdybychom dali o sobě nechtěně vědět nějaké nepřátelské či jinak oportunistické mimozemské rase, která by se snažila ku svému prospěchu exploatovat naše přírodní zdroje. Obzvláště když vezmeme v úvahu přítomnost robotické inteligence – nikoliv úplně nepodobné Saberhagenovým Berserkrům – jež by byla neschopná rozhodnout v nejlepším zájmu živých organismů vzhledem k omezením (nebo výhodám, v závislosti na úhlu pohledu, o němž tu uvažujeme) své artificiální logiky.
Podobné aktivity jako METI a Active SETI by mohly „přilákat“ škodlivé nehumánní inteligence k návštěvě Země a Turčin předkládá několik dalších myšlenek:
„Můžeme [potenciálně] narazit na SETI útok (tj. upload nepřátelské umělé inteligence, která využije naši planetu [a její přírodní zdroje] pro budoucí replikaci) … nebo přitáhneme jejich pozornost svými aktivitami… podobně jako [používání] rádiového průzkumu METI by mohlo přitáhnout pozornost mimozemšťanů z kosmického prostoru.“
Nakonec Turčin také uvádí případné přístupy, jimiž by některé vysoce vyspělé (a možná i umělé) inteligence – v podstatě svého druhu superinteligence – byly schopny lidstvu uškodit:
„Hlavním rysem superinteligence jest to, že není propojena se svým nositelem. Následkem toho, mluvíme-li o inteligenci mající bytí nebo o počítači, se nám bezprostředně v mysli vynoří to, že jde o omezený intelekt…, [jenže] intelekt je univerzální zbraň. Jestliže nám chce nadlidský intelekt uškodit, bude mít spoustu možností, jak toho dosáhnout – od proniknutí od našich počítačových sítí až po použití neznámých hmotných efektů.“[4]
V souvislosti s rozvojem projektů zabývajících se zdokonalováním schopností umělé inteligence se mluví o metodě tzv. hlubokého učení (Deep Learning) spadající do oblasti strojového učení umožňujícího umělé inteligenci se samostatně učit něco nového bez přímého řízení takové činnosti programem. Jakmile bude lidstvo schopno umělé inteligenci definovat své extrémně komplexní, a přitom nahodilé rozhodování a jednání v průběhu známých dějin, bude možné diskriminovat znaky, jež nejsou lidstvu inherentní – nebo jinak řečeno, případně rozeznat cizí zásahy do lidských dějin. Diskriminační metoda rozpoznávání těchto neobvyklých vzorů a zvratů vymykajících se zákonitostem musí fungovat na úrovni mikrozásahů.
Něco podobného jsme četli v příbězích Duny, kde šlo o činnost mentatů, jako byl Gilbertus Albans, zakladatel školy mentatů, vychovaný robotem Erasmem v době Služebnického džihádu, který se po zničení myslících strojů rozhodl z lásky ke svému vychovateli založit školu, která by lidi učila uvažovat jako počítače, nebo mentat Thufir Hawat věrně sloužící rodu Atreidů a považovaný za jednoho z nejlepších mentatů v historii Impéria.
Další pozoruhodný náznak zasahování se skrývá za rozmluvou zahradníků Daniela a Marty na posledních stránkách románu Kapitula: Duna Franka Herberta.[5] Podobným příkladem je i činnost Nadace, zejména v kause Mezka,[6] o němž se ukázalo, že jde o mutanta schopného ovládat emoce ostatních lidí, nebo R. Giskarda Reventlova obdařeného schopností upravovat lidské city a číst myšlenky, i R. Daneela Oliwawa, kterému ji při svém zániku předá.
Turčin říká, že největším rizikem vůbec je vyhlazení lidstva. Takže nejdříve ze všeho bychom se měli ptát, jestli by k tomu fenomén UFO mohl nějak vést. A hlavními rizikovými položkami k němu se vztahujícími jsou jeho neznámé aspekty. Kdybychom s jistotou věděli, co UFO vlastně je, byli bychom jaksi schopni odhadnout potenciální hrozby spojenými s tímto fenoménem. A dodává: „Povšimněte si, pokud odkazuji na fenomén UFO, mám tím na mysli, že mi není známo, zda za ním stojí mimozemské bytosti, armádní činnost nebo přírodní jev.“
Rizikové faktory se ještě zhoršují vzhledem ke skutečnosti, že tento fenomén se zdá mít několik vlastností, jež by mohly potenciálně přivodit smrt a globální zkázu. Předně jde o to, že s v něm zřejmě demonstruje nějaká forma inteligence a (možná) se co do logiky jeví jako nehumánní. A nadto jsou tu případy, v nichž to, co vidíme, se zdá být nedokonalá, nebo možná velmi odlišná inteligence, která existuje na pozadí aspektů tohoto fenoménu.
Turčin to vtipně komentuje: „Někdo by mohl dokonce říct, že občas jedná maličko přihlouple! Uvažte například muže v černém, kteří se snaží napodobovat mimiku běžných lidí i jejich konání, jenže právě v tom často selhávají.“ Nehumánní logika spárovaná s tím, čemu říkáme lehká „stupidita“, by mohla být opravdu velmi nebezpečnou kombinací. Druhou vlastností je silný zdroj energie stojící za tímto fenoménem. Má také jedinečnou schopnost vstoupit doslova do všech končin naší planety, a dokonce i změnit nebo ovlivnit myšlení lidí. Tyto faktory naznačují, že UFO může způsobit katastrofu v globálním měřítku. Možná ale nejsilnějším zdrojem rizik je to, že lidstvo záhy přestoupí práh a ocitne se v neznámém prostředí bez jakékoliv předchozí zkušenosti. Naše technologie se neustále vyvíjejí a velmi rychle se šíří a možná už v příštích dvaceti letech nás přivedou k objevu pravé podstaty fenoménu UFO. Pokud třeba začneme vyvíjet vlastní nanotechnologii, může to značně zvýšit naši schopnost detekovat mimozemskou nanotechnologii. Protože z toho, co už známe, lze vyvodit, že lidské schopnosti mohou případně překonat i to, co je podstatné v tomto fenoménu, a ten by na to mohl reagovat zcela nepředvídaným způsobem. Nikdo samozřejmě nechce ztratit nadvládu nad situací.
Turčin se ohledně fenoménu UFO snaží zachovat otevřenou mysl a opravdu „nepociťovat” vůbec nic. Využívá bayesovský přístup k věci, který dovoluje připustit existenci celé řady hypotéz v jednom okamžiku. Osobně se domnívá, že UFO nejsou pilotované mimozemské kosmické lodě. Každá civilizace, která bude cestovat z jednoho hvězdného systému do jiného, by nejevila potřebu vysílat tělesné „piloty“ z masa a krve. Preferuje představu, že UFO jsou propojeny s kvantovou povahou našeho světa; jsou jako Schrödingerova kočka, která může existovat jen za podmínky malé pozornosti pozorovatelů. Vysvětlovalo by to také, proč selhala ta spousta pokusů pořídit fotografii UFO, anebo to skončilo různými podvody. Mohlo by to také objasnit, jak jsou spojeny s naší nevědomou myslí.
Terry Pratchett nastínil svoji teorii Schrödingerovy kočky v knize Nefalšovaná kočka, kde zdůrazňuje, že jde toliko o myšlenkový experiment, který nelze realizovat. Kdyby totiž vědci krabici otevřeli, našli by ji ve skutečnosti prázdnou, protože by kočka dávno prchla. Pojem Schrödingerův kocour – zřejmě jako narážku na Bulgakova – použil ve své knize Poslední hlídka ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko k označení magického předmětu v podobě kožešinového límce, který se umístí kolem krku oběti, a pokud se tato pokusí použít magii, zatne do ní drápky.
Když se ptáme, jaký druh rizik může být spojen s mimozemskou nanotechnologií a zda se vyskytují i u fenoménu UFO, pokud by se zjistilo, že jde o pozemská plavidla, či dokonce něco jako interdimenzionální fenomén, tak jednoho z rizik se dotýká jistou část transhumanistického názoru týkajícího se myšlenky autoreplikačních nanorobotů, kteří by se tu mohli objevit už v blízké budoucnosti, možná někdy kolem roku 2030 nebo 2040. najdou využití v lékařství, výrobě, a dokonce i ve válce. Cloud nanobotů by mohl vytvořit to, čemu říkáme „chytrá hmota“, a to s jakoukoliv myslitelnou podobou či funkcí. Mimozemská civilizace by samozřejmě mohla vyvinout nanoboty dávno předtím, než by začala cestovat k jiným hvězdným systémům.
Mohli bychom se proto ptát, zda jsme schopni nalézt mimozemskou nanotechnologii někde v naší sluneční soustavě, a pokud zní odpověď ano, pak jak by mohla vypadat a jak by se asi chovala? Individuální nanoboti mohou být velmi malí, a i kdyby jich například byla spousta v jednom jediném pokoji, nebyl bych schopen je najít bez použití podobné nanotechnologie. Jestliže se však sloučí do podoby „chytré hmoty“, mohli by pak mít doslova jakoukoliv podobu – a tady je na místě se zeptat, zda ony zdánlivě neustále se měnící formy UFO nejsou třebas nějaké cloudy mimozemských nanorobotů? Prozatím jde jen o ideu a nelze tak vysvětlit veškeré projevy fenoménu UFO.
Když to vezmeme z jiného úhlu, je-li UFO nějakým druhem tajné vojenské technologie, pak by se dalo využít jako nosič jaderných zbraní nebo jiných bojových prostředků, a svět by tak byl s takovou nepředvídatelnou a potenciálně nebezpečnou technologií ještě méně stabilní, což jsou rizika, jež může takový scénář představovat.
A konečně když mluvíme o interdimenzionálním fenoménu, měli bychom rozlišovat mezi hmotnými „vzdušnými plavidly“ z jiného trojrozměrného světa podobného tomu našemu, a potenciální existencí „multidimenzionálních bytostí“. V prvním případě by takové bytosti mohly být podobně jako my nositeli škodlivých baktérií z jiného světa, které by mohly zničit celou naši biosféru. V případě druhém by se multidimenzionální bytosti mohly chovat ve vztahu k nám jako rozmarní a nevypočitatelní bozi, nebo jako dítě hrající si na pasece s mravenci; zpočátku by jim neubližovalo, ale nakonec by mohlo klidně šlápnout do mraveniště, kdyby ho kousl byť jen jediný mravenec.
Mysteriosní nové technologie
Vývoj nových nástrojů schopných „vidět“ v měřítku nanometrů je výzkumné pole samo o sobě. Na obrázku pořízeném mikroskopií atomárních sil (atomic force microscope, AFM), což je mikroskopická technika používaná k trojrozměrnému zobrazování povrchů, vidíme platinovou elektrodu o rozměru jedné setiny nanometru umístěnou na špičku pyramidy.
Rastrovacím elektronovým mikroskopem (scanning electron microscope, SEM) pořízený obraz prohlubně velikosti mikronu (10x20x14 µm) ve vícenásobné vrstvě Cu/SiO2/Si byla vytvořena frézováním za pomocí fokusovaného svazku iontů (FIB milling). Precisnost této techniky dovoluje vizualizaci ultratenkých vrstev (v desetinách nanometrů).[7]
Umístění např. datových nanokrystalů do takovýchto tajných mikroschránek nebo funkčních nanozařízení se vymyká rozlišovacím schopnostem každé civilizace, která zatím nedosáhla na nanotechnologie – potažmo tedy i jejich detekci a neutralizaci.
Nanotechnologie byla podle některých nalezena u osob unesených mimozemšťany a patří mezi důkazní materiál. Existuje dokumentární film s názvem Pacient č. 17 (Patient Seventeen), který ukazuje dr. Rogera Leira během sedmnácté operace při odstraňování mimozemských implantátů. Více než polovina populace na tomto světě věří, že existují mimozemšťané a dr. Roger Leir tak není se svým přesvědčením osamocen. K této zprávě dospěl poté, co objevil a studoval exempláře nalezené u unesených osob. Za poslední dvě desetiletí vědci prověřovali názor, že tato setkání mohou ve skutečnosti být pravdivá.
V tomto dokumentu doktor Leir zjistil, že mimozemský implantát nacházející se v tělesných částech pacienta byl vytvořen z celkem 36 prvků, což je daleko víc než jakákoliv současná průmyslová podoba artiklu. Podělil se i o úvahu, že izotopické poměry zinku 64 a zinku 66 by mohly naznačovat, že nebylo možné je připravit z prvků nacházejících se na této planetě.
V komunitě věřících působí řada rozmanitých sociálních vlivů, které přispívají k nárůstu přesvědčení, obzvláště v posledních pár letech. Média mají obrovský vliv v podobě filmů, TV show a všeho ostatního, kde se o mimozemšťanech mluví. Dokonce i tehdy, když se nenaznačuje, zda jsou skuteční či nikoliv, pořád visí tato myšlenka ve vzduchu.
Psychologické vysvětlení takového hodnotového systému je takové, že to nelze vysvětlit žádným jiným zdůvodněním než tím, jež předložil Dr. Roger Leir. Prvky nacházející se v těchto předmětech upozorňují na jedno ze zásadních psychologických vysvětlení tohoto přesvědčení. Pokud tu není jiného vysvětlení oné kombinace prvků a komplexity celku, pak je snadnější uvěřit něčemu jinému.[8]
Nanotechnologie & popkultura
Nikolaj Semjonovič Leskov napsal v roce 1881 povídku Сказ о тульском косом Левше и о стальной блохе, která vyšla česky roku 1912 pod názvem Levák a 1951 jako Blecha, v níž se objevil koncept textu, který lze číst jen pod mikroskopem při pětimilionnásobném zvětšení.
Arthur C. Clarke v povídce Příští nájemníci (The Next Tenants) z roku 1956 popisuje drobné stroje, které operují v měřítku mikrometrů, ačkoliv nikoliv striktně nanometrů, a jde o první fiktivní příklad konceptů spojovaných nyní s nanotechnologií.
Stanislaw Lem napsal v roce 1964 novelu Nepřemožitelný zmiňující objev umělého ekosystému z drobných robotů a o dvacet let později pak novelu Mír na Zemi, kde vypráví o nanorobotech velikosti baktérie vypadajících jako normální prach a vyvinutých umělou inteligencí umístěnou na Měsíc v éře studené války, které se posléze dostali na Zem a tam se replikují, ničí všechny zbraně, moderní technologii a software, a nedotčené nechávají toliko živé organismy.
Greg Bear popisuje v novele Blood Music z roku 1985 genetickým inženýrstvím pozměněné bílé krvinky, jež se dokážou naučit manipulovat s hmotou na atomární úrovni.
Jedna z prvních zmínek v televizi se objevila při hlášení školního rozhlasu ke studentům v epizodě Academy ze seriálu Max Headroom roku 1987, a to že, „výsledky testu z nanotechnologie jsou vystaveny k náhledu v submikronové laboratoři.“
Film Terminátor 2: Den zúčtování zpracovaný roku 1991 jako román Randallem Frakesem rozpracovává původní příběh o novém modelu terminátora T-1000 vřazením prologu odehrávajícího se v budoucnosti. Vysvětluje se v něm, že T-1000 je „nanomorfní“ a byl vytvořen Skynetem pomocí programovatelné nanotechnologie. Film Terminátor Genisys ukazuje vůdce lidského odporu Johna Connora poté, co je nakažen terminátorem T-5000 vytvořeným z hmoty na bázi stroje (nanoboti), kterou drží pohromadě magnetické pole, a Johna transformuje v terminátora T-3000. Protože má celou konstrukci výlučně z nanocytů, má T-3000 podobně jako T-1000 a T-X terminátoři schopnost měnit při replikaci tvar. Tato jednotka smrtící nanocytové struktury poskytuje T-3000 jedinečnou schopnost neustále se rozptylovat do částic a pak se rychle opět reformovat, aby se vyhnul škodlivému účinku, a stejně tak se okamžitě opravit.
Science-fiction novela novela Assemblers of Infinity autorů Kevina J. Andersona a Douga Beasona z roku 1992 stojí na zápletce výslovně zmiňující roboty kompletujících se a opět rozebírajících na úrovni nanometrů, společně s výstrahou týkající se nebezpečí, jež mohou tyto stroje velikosti baktérií představovat.
V universu Star Treku se od série The Next Generation dál objevují Borgové užívající nanostroje, o nichž se tu mluví jako o nanosondách, jimiž asimilují jednotlivce do svého kolektivu.
V roce 2005 se v televizní epizodě The Empty Child/The Doctor Dances ze seriálu Doctor Who objevil metalický cylindr, který pochází z vesmíru a přistál na Zemi v Londýně v době druh světové války, otevře se a vyjdou z něj nanoboti transformující při kontaktu každého člověka v zombie v plynové masce jako při prvním kontaktu, což bylo dítě.
Ve sci-fi filmu Den, kdy se zastavila Země (The Day the Earth Stood Still) z roku 2008 dojde k dezintegraci mimozemského robota „GORT“ do roje replikujících se nanobotů ve tvaru brouků, kteří zaplaví celou Zemi a během pár sekund zahubí všechny lidi a zničí umělé struktury tak, že je pohltí.
Uvážíme-li UFO jako okulturní fenomén, jakou roli hraje v naší realitě? Turčin odpovídá podobně jako C. G. Jung:
„UFO je reflexí našich obav. Představuje svého druhu tabu, a často je při absenci opravdové vědy obětním beránkem. Naneštěstí se také stalo užitečným „test výstřednosti“; je snadné označit někoho za cvoka, pokud jeví zájem o toto téma. UFO se proto zhusta využívá k testování hranic naší racionality, nebo naší schopnosti racionálně a střízlivě pohlížet na neznámé.“
H+ & UFO & Homo Mechanicus
V současné době bohužel jsou studie na poli transhumanismu a UFO prováděny separátně, jednotlivě však jsou schopny se navzájem ovlivňovat novými idejemi. Transhumanista Nick Bostrom například vytvořil a matematicky dokázal teorii, pojednávající o tom, že realita, v níž žijeme, se velice podobá počítačové simulaci. A pokud žijeme v takové simulaci, mohlo by příležitostně docházet k „poruchám v Matrixu“, mohou tu existovat „Agenti Smithové,“ nebo dokonce i počítačové viry; třeba je pak budeme vnímat jako UFO a s nimi spojené jevy. Je to jedna z možných hypotéz.
Micah Hanks se zamýšlí nad tím, že mnozí lidé věří, že UFO představuje extra-dimenzionální fyzikální anomálie, další, že jde o jakýsi druh meta-terestriální inteligence schopné průniku do naší reality v řadě rychlých impulsů k převeliké hrůze a fascinaci pozemských pozorovatelů.[9]
Nakolik jsou početné a rozmanité teorie týkající se původu UFO, je přesto pravděpodobné, že v širším smyslu suma onoho fenoménu, jejž nazýváme UFO, vzniká kombinací všech těchto věcí. A co víc, může existovat ještě mnohem neproniknutelnější vysvětlení tvořící základ řady podivnějších věcí[10] pozorovaných v naší realitě. Jedna z nich se týká manipulace s naším okolím inteligencí, která – jak se zdá – se řídí fyzikálními zákony radikálně odlišnými od těch našich; jenže jaká je možnost, že nicméně taková inteligence může být úzce spjatá s námi… nebo dokonce existovat jako jakási zvláštní extense samotného lidstva?
Tato idea se už zcela jistě zabydlela v knihách a filmech, mluvíme-li o svého druhu programovatelné struktuře, která by mohla existovat v naší realitě, nebo v jakémsi druhu virtuální reality lidstvu vnucené, manipulované dalšími inteligencemi, a kulminující v tom, co vnímáme jako svět kolem nás. Série filmů Matrix tuto možnost zkoumá, stejně jako do jisté míry i jiné sci-fi filmy a série, včetně Vanilla Sky, trilogie Terminátor, a řady dalších, tedy jak nahlížíme a vnímáme tento „reálný svět“, jenž může být výsledkem snového stavu, či dokonce důsledkem nontemporálních průniků (tj. při cestě časem z budoucnosti).
Když tohle všechno se zdravým rozumem aplikujeme na opravdu unikátní motiv nedávno popsaný v blogu Maxima Kammerera, mezinárodně publikujícího badatele, kritika píšícího o umění a historii, a esoterního badatele sídlícího v New Yorku. Ve svém článku Nová hypotéza UFO: Umělá inteligence. Svět jako simulace Matrixu a post-singulární Homo mechanicus (A New UFO Hypothesis: Artificial Intelligence, Matrix Simulation World, and Post-Singularity Homo Mechanicus) Kammerer předkládá teorii, že některé UFO fenomény jsou výsledkem činnosti lidí z budoucnosti, k nimž odkazuje jako na Homo mechanicus, s ohledem na jejich předpokládanou mechanizaci v post-singulární budoucnosti, kteří interagují s naší přítomností prostřednictvím matrixu generujícího komplexní realitu.
Tato teorie je podrobně vysvětlena v rukopise, který Kammerer detailně rozebírá v článku nazvaném Časoprostorové iluze: Transhumanistické zkoumání hypotézy Jacquesa Vallée o interdimenzionálním původu UFO (Space-Time Illusions: A Transhumanist Exploration of Jacques Vallée’s Interdimensional UFO Hypothesis), který, doufejme, bude brzo publikován. Autor o něm říká:
„V rukopise se porovnává idea, již Vallée proslovil ohledně jednoty hmoty a vědomí, s teorií Davida Bohma, představitele tzv. kvantové mystiky, o implicitním řádu,[11] podle které mysl a hmota jsou generovány základním implicitním řádem, který sestává z před-vědomí a před-hmoty existující jako jediný, vzájemně se prostupující a neoddělitelný fenomén. Že UFO vykazuje simultánně fyzikální i nehmotné aspekty, naznačuje to, že fenomén není ani hmotný ani nehmotný v normálním smyslu těchto pojmů, že však může namísto toho povstávat z jakési technologie, jež byla perfektně pochopena v Bohmově implicitním řádu, který postrádá časoprostor a generuje hmotu a vědomí v okruhu působnosti iluzorního časoprostoru. Takto je možné vysvětlit UFO fenomén: technologické ovládnutí společného základu za hmotou a vědomím.[12] Valléeho mnohovesmír může být v podstatě totéž jako Bohmův implicitní řád.“
S ohledem na podstatu Valléeho interpretaci mnohostranného dimenzionálního fenoménu, pokud se týče UFO, nemá být interpretován jako konvenční spekulace o „mnohovesmíru“, což navrhovali stoupenci teorie strun a mnohočetných alternativních dimenzí existujících vedle té naší. Místo toho akceptuje představu, že čas a prostor jsou ve skutečnosti iluze vnucené našemu vědomí, a je následkem naší fyzické schopnosti jakožto lidí vnímat trojrozměrný svět, takže snad začneme chápat, že při absenci reálného fyzikálního prostoru začne idea alternativních míst se současným výskytem vedle té naší najednou přestávat platit. Místo toho spekulujeme o jediné oblasti vjemového zážitku vědomí. Je sporné a můžeme se o tom dohadovat, zda některé jevy, které nazýváme „UFO“ nebo „mimozemšťané“, představují vědomí, vznikající z odlišného vjemového stavu, kterým se – pro běžného lidského pozorovatele jakoby kouzlem – příležitostně podaří překřížit lidem cestu v této realitě.[13]
Advent technologické singularity
Nigel Kerner, autor knihy Šedí mimozemšťané a sklizeň duší: Konspirace za účelem genetické manipulace s lidským genomem[14] se podobně jako Turčin zabývá teoriemi a jistými aspekty záhady UFO, jež ji mohou vztáhnout k inteligenci očekávanou s adventem technologické singularity. Kerner vztahuje UFO a mimozemské únosy téměř výlučně k fyzické přítomnosti „šedých mimozemšťanů“ a domnívá se, že takzvaní šediváci jsou důsledkem vývoje bytostí, které zásadně pozměnily své biologické aspekty; v podstatě jsou nesmrtelné, jenže přetvořené natolik, že touto manipulací ztratily duši, což vedlo až k jejich současnému stavu, kdy bytují jako „biostroje.“
Jistou temnou stránku těchto bezduchých a ohavných biomechanismů vtělil H. R. Giger spolu s Akronem do obrazů velkých arkán Bafomet: Tarot z podsvětí.
Paradigma existence „slova Božího“ (Godverse) předpokládá, že universum jest věčné, a tudíž mimo čas, v němž všechny extrémní hodnot, jež jsou dokonalé, jsou inherentní a svobodné. „Slovo Boží“ je universální pole abstraktní reality, jak reálné a nepomíjející ve své vlastní škále odkazů, tak s fyzikální hmotnou realitou tohoto universa. To, co je mimo i uvnitř hranic „slova Božího“, je jedinou všezahrnující manifestací toho, co nazýváme „všehomír“[15] (omniversum). Tento všehomír jest formátem všeho, co existuje, což zahrnuje svět za hranicemi atomů („slovo Boží“, Godverse) i svět atomů (universum) a všechny vlastnosti úplného schématu, který je propojuje. Tím se definuje existence v myriádách jejích forem. Solidní drsná realita našeho universa atomů je zakoušena v zastoupení fyzikálního mechanismu nazývaného tělo, zatímco ve „slově Božím“, kde není žádné tělo ani realita, je místo bezprostřední zakoušení v nesčetných detailech prostřednictvím abstraktního mechanismu příbuzného tomu, co nazýváme myslí. Dvěma nejpodstatnějšími momenty z celého existenciální soustavy je nutkání směřující ke spojení všech částí a nutkání směřující k oddělení všech částí. Nutkání sjednotit ve „slovu Božím“ (Godverse) výsledky v nahodilé singularitě, v níž jsou soustředěny všechny absolutní pravdy, tu Kerner nazývá „božstvím“ a tento pojem používá jako sekulární popis téhož fenoménu, který se povětšinou nazývá „Bůh“. Božství je jakýsi bod, který je ultimativním rozpuštěním (rozlišením) všech informací v totálním a dokonalém celku. Nutkání směřující k oddělení všech částí dovoluje universu bodově vynucených rozlišení (individuace), jimiž jsme i my, v němž je každé centrování s konečnou platností definitivně a zcela zakázáno a nikdy ho nelze dosáhnout.
Šedí mimozemšťané a sklizeň duší
Celá manifestace Šedých je spíše poutí za dovršením přirozeného životního procesu než kontinuální manufakturou toho typu, který již mají. Chtějí dotáhnout do konce trik narodit se. Jinak řečeno, potřebují duši, ať to každou jinou bytost stojí, co to stojí, ve vesmíru, který může mít počátek v božství. Jenže jako pouhé biostroje nemohou nikdy pochopit formy a vlastnosti, v nichž spočívá duše. Jejich schopnost myslet abstraktně je nulová.
Nesdílejí naše vlohy pro konceptuální myšlení zabaleného do kognitivního vědomí, jež umožňuje dospívat k rozhodnutím v rozsahu svobodné vůle. Ta naopak obdařuje silou jít vpřed ke „slovu Božímu“ (Godverse), nebo pryč od něj, což zachovává možnost linie věčné existence, která končí toliko pro každou živou entitu, jejíž kapacita rozhodovat se svobodnou vůli je vyčerpána. Naše (šediváky) ukradnutá těla poskytují spojovací body ke „slovu Božímu“. Jsou zdrojem sofistikované DNA ke klonování a platformou, jejímž prostřednictvím šedí roboidi mohou nadále udržovat své duševní rozpoložení. Aby se nahlédlo, co je hnací silou šediváků, a jaké dilema řeší, je třeba nejprve porozumět podobě jejich psychosféry. Jejím ústředním bodem je počítačový program. Určuje ho řada imperativů zcela vylučujících nezávislou vůli, která by jim dovolila vystoupit z tohoto programu. Dodržují derivační logiku, která jim přikazuje jejich další hledisko a názor. Mimo rámec tohoto paradigmatu pro ně neexistuje žádná volba. Nikdy se nemohou rozhodnout vykonat něco nelogického, jak k tomu ve vědomí některých živých jedinců dochází. To je pro ně smrtelná rána, protože – opíraje se o limity svého programu – není možné, aby řekli ne logicky odvozenému závěru. Proto jsou neústupní a bezcitní, když dodržují logiku závěru až ke kýženému konci. Jinými slovy, nemají žádné svědomí.
Umělá inteligence (AI) má kapacitu rozeznat jakýkoliv odlišující se prvek. Až potud je robot pevně stanovená umělá inteligence a vše takové je nahlíženo jako totožné. Jací jsou oni (šediváci), takové bude i všechno ostatní. Avšak ve chvíli, kdy bude v této stejnosti rozpoznáno nějaké vymezení (rozhraní), vyskočí okamžitě valuační gradient. Jakmile dojde ke změření valuačního gradientu, tak každé číselné vyjádření odchylky jednoduše představuje hrozbu. Umělá inteligence implikuje potenciál k trasování logické evaluace, které se může lišit robot od robota. Než by se tedy jen dodržoval předem nastavený program, každý robot „inteligentně“ vyhodnocuje, jaký krok zahrnout do svého programu, a to na základě signálů přicházejících z vnějšího prostředí, a interaguje jej do svého programu. Každý jednotlivý robot s umělou inteligencí se takto může potenciálně identifikovat jako odlišný od něčeho vnějšího, a to na základě odlišných signálů a odchylných reakcí na tyto signály. Proto každé programování robotů s umělou inteligencí musí zahrnovat nejen instrukci, že „musí chránit sám sebe před poškozením“[16] za účelem pokračování své existence, nýbrž rovněž i ustanovení o výjimce z této instrukce, která musí sestávat z dokonalého a úplného soupisu všech odlišností, jež nepředstavují hrozbu; je podstatné, aby bylo robotovi zabráněno v desinterpretaci a považoval všechny odlišné signály za hrozbu (srv. kauza Dálek).
Jedna věc je jistá. Žádný počítač nebo robot nemůže nabýt vědomí. To víme už nyní. U počítačů technologie ve skutečnosti postoupila, kam až jen mohla. Ničeho extra nového se tady už nedočkáme. K robotovi nebo komputačnímu robotovi, který bude vědomý, není možné dospět vědeckou logistikou. Co potom tedy jsou šediváci z pohledu přírodních věd?
V jejich případě musí jít o nějaký druh amalgamu, který funguje jako životní mezičlánek, „živý mechanismus“. Nigel Kerner prohlašuje, že viděl tajné americké i ruské záznamy o fyzickém složení šediváků vyzdvižených z havarovaných strojů, které ukazovaly, že jsou poskládáni z nějakého druhu biologických tkání nebo mulče, rozmíchaného do amalgamu rtutě a jemných zlatých vláken. Tento mulč má vlastnosti DNA, takže dokáže uchovat a modulovat svoji vlastní DNA. Do tohoto mulče je vložena sloučenina zajišťující sběr paradigmatických informací, mechanismus, jenž lze popsat jako trojrozměrnou počítačovou matrici, kterou zajišťuje umělá inteligence.
Všeobsáhlý průzkum jdoucí od prvočísel přes klony až po šediváky měl za následek, že právě oni dospěli k objevu, že přirozené živé bytosti se mohou reprodukovat, což známe jako narození. Odhalili, že život a smrt a zase život se může odehrávat v nepřerušené linii, která pokračuje z předchozího života v jednom těle do jiného těla po smrti. To byl pro ně neuvěřitelný objev: kdyby se jejich klony mohly samy regenerovat tak, že se prostě jen narodí, nemusely by neustále křižovat vesmírem za hledáním svatého grálu – DNA, s veškerými obtížemi, které to obnáší.
Svatý grál roboidních šediváků
„I řekl: Hle Adam jako jeden z nás učiněn jest, věda dobré i zlé: protož nyní aby snad nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedlby, a bylby živ na věky.“[17]
A jak tedy šediváci objevili tuto vlohu znovuzrodit se? Povšimli si, že se stejné identity po fyzické smrti opět objevily v nových tělech. Mohli tvrdit, že jde o tytéž identity, neboť měly stejný elektro-prostorový identifikační otisk. Schopnost roboidních šediváků detekovat tento otisk lze pochopit ve světle pokroku odehrávajícího se u naší nesrovnatelně primitivnější technologie. Už v roce 1889 razil český badatel Bartoloměj Navrátil pojem „elektrografie“. O sedm let později, v roce 1896, pořídil francouzský experimentátor H. Baraduc první elektrografie rukou a listů. V roce 1939 čeští fotografové S. Prát a Jan Schlemmer[18] publikovali fotografie ukazující zář kolem listů. Ve stejném roce arménský badatel a vynálezce Semjon Davidovič Kirlian objevil, že lidské tělo obklopuje bioelektrické pole, které je možné vyfotografovat. Pomocí jeho speciálního fotografického postupu lze pořídit snímek, a tak spatřit unikátní biomagnetický otisk kolem těla jedince. Výzkum Kirlianovy fotografie v současné době pokračuje se záměrem zjistit, zda by se dala využít v medicíně pro diagnostické účely. Možná nakonec objevíme, že něco podobného se dá využít k ověření reinkarnace. Schopnost reinkarnovat se se stala „svatým grálem“ programu roboidních šediváků, jak se zachránit před vymřením a zvěčnit sebe i své klony, neboť tuto vymoženost postrádali. Jenže oni ji pochopili jenom jako čistě fyzikální mechanismus. Přišli sem a stále ještě přicházejí, aby našli způsob, jak přijít na kloub této naší schopnosti, aby ji pro sebe rovněž získali, proniknout do ní a pak začít těžit ze „života věčného“.
Co však pochopit nedokážou, je že přístup k životu věčnému je zahrazen klonovaným bytostem, neboť nemají žádného podílu na božství a nikdy jej ani mít nemohou. Nemohou to pochopit jednoduše proto, že nedokážou porozumět ničemu kromě čistě fyzického konceptu. Proto nás unášejí, dělají experimenty se spermiemi a vajíčky a vytvářejí hybridní bytosti v marné naději, že se jaksi zmocní naší duše (psychohackerství) i s její schopností se rodit.
∞
[1] Petr Pokorný, Wolf Oerter: Rukopisy z Nag Hammádí 1. Vyšehrad, Praha 2008, str. 207n.
[2] Malleus maleficarum. Kladivo na čarodějnice. Michal Zítko – Otakar II., Praha 2000, str. 27n.
[3] Alexei Turchin: UFO as Global Risk. Lulu.com 2011; nebo e-kniha verze 0.910, 30. březen 2010, viz www.scribd.com/doc/18221425/UFO-as-Global-Risk.
[4] Micah Hanks: The UFO Singularity: Why Are Past Unexplained Phenomena Changing Our Future? Where Will Transcending the Bounds of Current Thinking Lead? How Near is the Singularity? New Page Books 2012, str. 169n.
[5] Frank Herbert: Kapitula: Duna. Baronet, Praha 2010, str. 459n.
[6] Isaac Asimov: Nadace a Říše. Mladá fronta, Praha 2003.
[7] Blow-up: The startling landscapes of nanotechnology. Nanowerk Spotlight, Dec 29, 2006. Viz https://www.nanowerk.com/spotlight/spotid=1456.php. Foto: C. Menozzi, G.C. Gazzadi, S3 (INFM-CNR), Modena. Artwork: Lucia Covi.
[8] Julia Strand: Alien Nanotechnology. The Ohio State University, College of Arts and Sciences, March 8, 2018. Viz https://u.osu.edu/vanzandt/2018/03/08/alien-nanotechnology/.
[10] Stranger things, srv. San: Kas mi bigir aneb Něco se blíží aneb Stíny z bezčasí.
[11] Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Bohm.
[12] San: UFOlklór, viz větu v textu před pozn. č. 55.
[13] Micah Hanks: Into the Matrix: Artificial Intelligence, Future Humanity and the UFO Enigma. Mysterious Universe, October 11, 2011, viz https://mysteriousuniverse.org/2011/10/into-the-matrix-artificial-intelligence-future-humanity-and-the-ufo-enigma/.
[14] Nigel Kerner: Grey Aliens and the Harvesting of Souls: The Conspiracy to Genetically Tamper with Humanity. Bear & Company 2010, str. 178n.
[15] San: Lingua Genesis II, viz https://www.okultura.cz/WordPress/lingua-genesis-ii/.
[16] Srv. Zákony robotiky, https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kony_robotiky.
[17] Gn 3,22.
[18] Jan Schlemmer: Fotografování neviditelna. Grafická unie, Praha 1947.
