Apokalypsa v naší zahrádce

371
PLAV Měsíčník pro světovou literaturu 2018/2, ročník XIV.
(Spolek Splav!, Praha 2018)

PLAV Měsíčník pro světovou literaturu 2018/2, ročník XIV.
52 stran, Spolek Splav!, Praha 2018, vydání první, brožované
ISSN 1802-4734

Měsíčník pro světovou literaturu PLAV (Překladatelé – Literáti – Autoři – Vykladači) vydává občanské sdružení Splav!, skupina studentů převážně filologických oborů a několika jejich již odrostlejších přátel.

Když v roce 1996 přestal vycházet časopis Světová literatura a s ním i jediný celistvý kontakt se současností překladové literatury, zdálo se, že prázdné místo nezaplní žádné z nových či starých periodik. Tak vznikla idea jít proti proudu a pokusit se zprostředkovávat současné překlady světové literatury, doplněné případně o literárněhistorické či literárně kritické texty. Nejde o kopii starého v novém, nýbrž redakce o sobě tvrdí, že jsou „noví a nesrovnatelní.“ A vtipně dodává: „Byli bychom rádi, kdyby se ohlas na náš měsíčník odrážel v řadě Proklínán – Litován – Adorován – Veleben, kdyby si Plav v historii urval důstojné místo.“

Tato filiace se jim může záhy příhodně připomenout. Leč od začátku!

V Úvodníku Antonína Handla (str. 1) se dočteme – pokud to přehlédneme na obálce – že # 2 2018 jest věnováno britskému okultismu. To jednoho navnadí…

Zejména pak, když se osvěžíme vcelku svižně vedeným rozhovorem s básníkem a šéfredaktorem Tvaru Adamem Borzičem, který na malém prostoru (str. 4-7) poskytne čtenářům málem více okulturních podnětů než celé číslo dedikované „britské okultní společnosti“…

Myslím, že na začátku bylo vhodné definovat, jakým obdobím se měsíčník hodlá zabývat, aby se nerozkročil příliš a neutrhl si velké sousto. Vcelku vyčerpávající studii o čarodějnictví, astrologii, divinaci a dalších odvětvích magických umění naleznete ve vynikající knize Religion and the Decline of Magic: Studies in Popular Beliefs in Sixteenth and Seventeenth-Century England, kterou napsal Keith Thomas, mapující jejich rozšíření na britských ostrovech od konce středověku až k počátku osmnáctého století. Pak je to trochu složitější; různá období, směry, jedince a společnosti pojednává ve svých knihách jak Nicholas Goodrick-Clarke, tak i Joscelyn Godwin. Pokud ovšem přihlédneme k záměru redakce „nevstupovat dvakrát do téže řeky, a … [nedělat] kopii starého v novém,“ pak bych očekával spíše reflexi britské okultury, jež zažila svůj svátek v letech 2009, Equinox Festival v Londýně, dále to byl v roce 2013 Occulture Festival, pořádaný v srdci Londýna ve Store Street Gallery na dvou podlažích na 150 metrech čtverečních výstavní plochy a Psychoanalysis, Art and the Occult Symposium opět v Londýně 2016,1Srv. Carl Abrahamsson: Occulture: The Unseen Forces That Drive Culture Forward. Park Street Press 2018, viz kapitola 1: „Contra Contra Means Pro“. nebo hlubší ponor do zásadnější studie Christophera H. Partridge The Re-enchantment of the West: Understanding Popular Occulture v. 1, zhodnotit přínos takových nakladatelů, jako je výsostný Fulgur přinášející nejnovější díla esoterních umělců na poli vizuální kultury včetně okulturního časopisu Abraxas Journal; sborníky Fenris Wolf, třebaže vydávané ve Švédsku, ale uveřejňující články i britských autorů; Skoob Books vydávající díla Kennetha Granta; dnes již klasický Mandrake Press, až třeba po novější vydavatelství Scarlet Imprint.

David Tibet

Za krok správným směrem považuji přiblížení textů Davida Tibeta, protagonisty a duše skupiny Current 93 (str. 24-30), i když jde jen o „drobný výběr z výběru“ Sylvy Ficové. On je totiž součástí veliké niky undergroundové subkultury, která významně poznamenala celou vlnu včetně současníků i jejich následovníků, a to nejen na poli hudebním, ale vizuálním, literárním a okulturním. Zásadním pramenem o této etapě „britské okultní společnosti“ je několikrát rozebraná a znovu vydávaná kniha Davida Keenana England’s Hidden Reverse: A Secret History of the Esoteric Underground, opírající se o exklusivní rozhovory, přístup do osobních archivů kapel jako Coil, Current 93 a Nurse With Wound, odhalujících jejich symbiózu i vliv napříč nejrůznějšími žánry, včetně nepřiznaného, ale důležitého vlivu na mainstreamovou popkulturu. Tady by rozhodně stálo za to kopat při přípravě podobně laděného tématického čísla.

Poznámka k překladu pojmu „Babylon“: jde o Velkou Nevěstku jedoucí na Bestii 666, jejíž jméno jest u Crowleyho „Babalon (777)“, takže je ženského rodu.

Babalon na Bestii

Hodnotím kladně kultivovaný překlad neznámé povídky Aleistera Crowleyho Lest od Petry Jelínkové (str. 34), který je sice notoricky známý, ale jeho povídková (ale i románová) tvorba zůstává českým čtenářům zcela skryta, stejně jako jeho vliv na popkulturu a okulturu předešlou i současnou, viz např. Ken Ammi: Aleister Crowley’s Influence on Pop-Occulture: How an Obscure Occultist Influences Culture from Beyond the Grave (Createspace Independent Publishing Platform, 2017).

Při troše dobré vůle mohl Antonín Handl dohledat, že stať Austina Osmana Sparea Anathéma Zosova: Kázání pokrytcům (str. 31) vyšla již v Revue HORUS – Thelémské texty pro Nový Æon, 1995 e. v., anebo se prostě jen chtěl pokusit o nový překlad, leč nepřeložených textů AOS je tolik, že by bylo z čeho vybírat. Právě tak Dion Fortune a článek Co je okultismus? (str. 8), který přeložila opět Petra Jelínková, je příliš obecný a bližší pohled na vytčené téma neskýtá.

Vzhledem k tomu, že se PLAV asi delší dobu do těchto končin (a nadto ostrovních) nevydá, považuji to vcelku za promarněnou příležitost. Takže, přehnaně, nyní P-L, a čekáme na ono A-V!

* * *

© San
© okultura, vMMxviii