Ve dnech 3.4.-20.5.2022 je na zámku Lysice k vidění výstava Marie Jiráskové nazvaná Domácí štěstí.
Symbolika, rodinná mytologie, tradice, vztahy a konvence, to jsou témata, která nám otevírají koláže Marie Jiráskové.
Jde o artefakty, dotýkají se věcí skrytých i zjevných. Historické grafické listy procházejí vizuální transformací, stejně jako konvence v chápání tradičních hodnot a symbolů domácího štěstí a bohatství.
Kolekce cyklů s příznačnými názvy Vejce vejci, Rodinné poklady, Polarizace či Kolorizace vznikaly v průběhu posledních dvaceti let.
Marie Jirásková (*1964) je vizuální umělkyně, která se společně se scénografií a designem věnuje volné tvorbě, kterou prezentuje na společných i samostatných výstavách u nás i v zahraničí.
Ve své tvorbě často využívá svědků minulosti, s nimiž však pracuje s řemeslnou přesností a dokonalým smyslem pro kombinaci tvarů i materiálů. Téměř magnetická přitažlivost jejich dekorativních děl se odehrává mezi poetikou surrealistického snu na straně jedné a až architektonickým art deco konstruktérstvím na straně druhé.
Po roce 2000 se přiklání ke konceptuálnímu myšlení a zabývá se experimenty se světlem, tvoří projekty site specific a performance.
Studovala scénografii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Během studia připravila úspěšná představení, která ji reprezentovala na několika mezinárodních festivalech.
Aktivně pracuje v mnoha českých divadlech a současně se podílí na filmových projektech zejména pro Českou televizi jako designér kostýmu, scénografie a architektury. Vytvořila design významných divadelních výstav pro české galerie a muzea.
Jako pedagog kostýmu a scénografie působí v Atelieru scénografie na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Společně se svým manželem režisérem Pavlem Jiráskem vybudovali významnou sbírku českých historických loutek, dnes fenoménu, který chrání UNESCO. Společně jsou autory desítek úspěšných výstav i několika oceněných knih o historii české loutky.
Vernisáž proběhla 3. 4. 2022 v 15.00 hodin a úvodní slovo o symbolice vejce přednesl Martin M. Mrskoš:
O zlatém vejci
V egyptské mytologii se velké božské matce Neith, známé rovněž jako Nuit, připisuje úloha tkát na stavu svým člunkem hmotu. Konceptuálně podle teorie strun je vlákno či struna chápána tak, že podléhá řadě vibrací, přičemž každá je vnímána jako odlišný druh částic.
Dogonská kosmologie začíná u boha Amma, který byl stvořitelem universa i jeho vejce, prvotního těla, které mělo existovat ještě před stvořením universa – prý se v něm skrývala všemožná semena a projevy budoucího stvoření. Z dochovaných kreseb a jiných uměleckých ztvárnění kmene Dogonů máme povědomí o tom, jak vypadalo Ammovo vejce – jako kužel.
Podobně jako u teorie strun či torzní teorie se v dogonské tradici uvnitř prvotního vejce objevují vibrace a Dogoni je charakterizují hvězdou se sedmi paprsky, které se šíří prostorem vejce, až nakonec proniknou ven. Tento akt průniku Dogoni považují za vrcholné stádium prvotního vejce a za iniciační stav nového vejce, a je definován jako konceptuální bod, v němž je vysloveno dokonalé Slovo. Jak u Dogonů, tak i v teoriích moderních astrofyziků tato za sebou následující vejce utvářejí membrány, které konstituují tkanou osnovu hmoty – mimochodem snovaných mytologickým pavoukem jménem Dada, tzn. „matka“, nazývaným někdy též Nana, který snová hmotu z vláken v podobě pavučiny. Proto tedy dogonští kněží přirovnávají proces, během něhož je utvářena hmota, k aktu „spřádání slov“, tedy ve větné stavbě.
Pro Dogony se samotná podstata stvoření pojí se zmínkou o utváření Slova. Tento pojem, vztažený na starověkou kosmologii, může právě tak dobře znamenat ustavení vůbec nejstarších základů moderní náboženské koncepce „Slova Božího.“
Dogonští kněží přirovnávají koncepci znaku k základnímu stavebnímu kamenu hmoty, jak ji známe – jde o mýtický protiklad elementární částice. Představa mluveného slova je rovnocenná hmotě, jež byla uspořádána během své poutě napříč dogonským „druhým světem“, který se vynořil po rozbití světového vejce. Vejce bylo rozděleno na vzduch, zemi, oheň a vodu, a vystoupily také čtyři hlavní směry.
V hinduismu je prvotním hybatelem a zdrojem veškerého stvoření Hiranjagarbha, „zlaté vejce“, spojované se sluncem a prvotní vodami, v němž je zároveň obsaženo celé stvoření.
Počáteční To se stalo vejcem, které prasklo a rozdělilo se na dvě poloviny, ze stříbrné vznikl pozemský svět, ze zlaté svět nebeský. Z bílku pak vznikly hory, ze žloutku mlha a oblaka, ze žilek řeky, z tekutiny moře a také Slunce.
Nouzový oheň tein-eigin, což značí „rozdělávání ohně třením dřev“, sloužil na skotské Vysočině k zapalování hranice. Když se tak stalo, jedl se veliký koláč, pečený s vejci a po kraji vroubkovaně zdobený, jemuž se říkalo am bonnach beal-tine čili „beltanský koláč“.
Jeden kousek byl zvláště označen a tomu, kdo jej dostal, se říkalo Cailleach beal-tine čili „Beltanská stařena“.
Valpuržina noc a následný Beltane, náš první májový den, jest přímým pokračováním a završením Velikonoc, a já vám přeji, abyste uspěli a uzmuli onen zvláště označený kousek koláče.
Zdař Bůh!
Řeč u příležitosti vernisáže Domácí štěstí Marie Jiráskové na zámku Lysice dne 3. dubna 2022.
