Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

„Nemají výčitky, nemají svědomí.“ Neposuzujeme všechno z příliš zaběhlých, pevně usazených a nedobytných pozic? Odmysleme příjemné odpoledne a zasaďme naše vnímání třeba do rámce smrtelné choroby, kdy se posunou naše vnitřní hodnoty nebo vnímání zostřené právě spáchanou vraždou. Zvláštní druh moderního amerického démona, který si vybírá své oběti tak, jako si jiní vybírají zralá rajčata v samoobsluze. Agent Cooper coby novodobý Parsifal. Vraždění neviňátek. Kosmické kacířství. Přírodní rouhání. Podivná Bratrstva vrahů. Bobtnání ega. Sběratelé. „Zvěř, která loví vůni“.

„Shromáždění mágů předpokládá identitu bohů na dionýském hýření. Bůh Šiva, mág, se probouzí. Šarlatová žena, nebeská děvka, kouří tlustý, naditý joint; Astarté z luny přináší sněhovou vánici; Pan se oddává hroznům Bakchovým; Hekaté nabízí posvátné houbičky, yaké, absint... Orgie pokračuje – magická maškaráda, v níž Pan je hlavní cenou. Paní Kálí žehná rituálům dětí světla, stejně jako bůh Šiva vzývá božství formulkami síly a ohně.“ - Kenneth Anger

Pro většinu veřejnosti zůstává Jayne Mansfieldová v paměti jako „natvrdlá blondýnka“, možná dokonce ještě víc než samotná Marilyn Monroe. Málo je ovšem znám fakt, že se velice zajímala o okultno už od raného mládí a že v polovině 60. let se přidala k aktivitám svého dobrého přítele Antona La Veye a jeho tehdy nově založené Církvi Satanově. Ať už je vaše představa o Jayne jakákoliv, jedna věc je jistá… byla opravdovou Hvězdou. Hvězdou v magickém smyslu – determinovanou, se silnou vůlí a úspěšnou, na svém vlastním pravdivém orbitu.

Vzdělávací komplex je v zásadě architektonickým modelem: oblasti, na něž si nedokážeme vzpomenout, zůstávají zapečetěnými prázdnými prostorami. Jaké výsledky taková stavba poskytuje? Jsou právě tak důvěryhodné, jako i nemožné: symbolický prostor se dožaduje toho, aby jeho statutem byla aktuálnost. Venkoncem tedy právě symboly jsou živoucí přítomností. Neškolení pozorovatelé nemají mnoho příležitostí podchytit pravou podstatu světa, který se do nich přichází zabydlet. Takto jsou vnitřní prostory (vesmíry) nahrazeny jevovým implantátem a stavba se proměňuje. Imaginární zmírá a nastupuje magické. Obsah je nahrazen formou. De-formace.

O výskytu duchů, strašidel a zjevů šeredných v království českém a markrabství moravském. Kromě varování před zlými místy na cestách, v lese i v horách sbírali písaříci též popis strašidel přes lid, jenž v těchto zkouškách obstál velebíce Pána našeho. Bylo zajímavo sledovati nejstarších strašidel dle činnosti jejich, ježto vždy ruku v ruce s činností lidskou šla. Už od dob pradávných čekalo přehršle nástrah na pocestné. Avšak i moderní doba má svá strašidla.

Gary Lachman předkládá zájemcům o dějiny literatury a okultismu studii Temná múza: Vliv okultismu na literaturu v 18.-20. století, která mapuje vývoj okultismu od osvícenství do 1. pol. 20. století. Činí tak na příkladech jednotlivých představitelů tohoto myšlenkového proudu, a to zejména těch, kteří významným způsobem ovlivnili světovou literaturu (Cazotte, Goethe, Novalis, Poe, Balzac, Bulwer-Lytton, Baudelaire, Rimbaud, Huysmans, de Maupassant, Strindberg, Meyrink aj.). Zařazuje sem ale i takové autory, kteří se věnovali spíše nebeletristické tvorbě, a to velice rozmanitého ražení (křesťansky orientovaný de Saint-Martin, theosofka Blavatská, brilantní mág Crowley aj.). Kniha je doplněna reprezentativní antologií.

Čínský magický kult Ku. Zkaženost. Necronomicon. Zlý lovec z temnot, který lapá duše mrtvých... Vril. R’lyeh. Hriliu. Mimozemské únosy. Případ z Květnice. „Manhattan Transfer“. Svědek, který měl statut V.I.P. Projekt Galileo. Testování mimozemských UFO na letecké základně Nellis.

Incest je útokem na lidskou důstojnost, na duševní a tělesnou integritu a tím i na identitu člověka. Incest je vraždou duše. Ursula Wirtz ve své knize Vražda duše – Incest a jeho terapie poukazuje na skutečnost, že sexuální zneužití má podobné psychické následky, jaké lze pozorovat u obětí, které přežily koncentrační tábory, nebo u osob, které prošly těžkým traumatem. Nabízí podněty pro terapii, ve které se usiluje o znovuoživení zavražděné duše, o hledání pravého já dotyčné osoby. Zabývá se přitom také duchovní dimenzí tématu incestu.

„Veď mě od neskutečného ke skutečnému! Veď mě ze tmy ke světlu! Veď mě ze smrti k nesmrtelnosti… Uzounká stezka prastará vede daleko; dotkl jsem se jí, nalezl jsem ji. Tou jdou moudří, co znají brahma, odtud vzhůru do nebeského světa vysvobozeni…“

Tato nová, rozvláčná zóna se nadýmá jako obří povzdechnutí času, dýchajícího stejnoměrně a zhluboka. Minimalistická a nekonečná co do své podstaty, a jako všechny Stevovy podobné zóny, je i tato funkčním zvukovým světem vytvořeným specificky za účelem posílení atmosféry vaší osobní svatyně, životního prostoru apod. Nižší hlasitost při přehrávání zvyšuje působivost. Tento zvukový prostor slouží jako jistý druh portálu ke stavům subtilního vědomí a je nedostižný i jako prostředek k hlubšímu spánku.

DiN vždy nabízel příležitost různým umělcům vytvářet zajímavá a nečekaná spojení. Bernhard Wöstheinrich jistě podporoval tento étos svými čtyřmi počiny u DiN, a to Blast (DiN6) s Markusem Reuterem jakožto Centrozoon, Präposition (DiN13) jako polovice Subsonic Experience, Moiré (DiN18) s šéfem labelu Ianem Boddym a zcela nedávno na Conundrum (DiN27) s Klausem Hoffmannem-Hoockem. Na Arcadia Borealis se Bernhard dal dohromady s norským ambientním umělcem Erikem Wollo. Třebaže jde o Erikovu první účast u DiN, je dobře znám po celém světě mnohými vyhlášenými alby na takových labelech jako Spotted Peccary a spolupracoval už třeba i se Steve Roachem. Základním motivem hudby na Arcadia Borealis byl pohled zpět do 18. století, kdy polární výzkumníci dorazili do Arktidy a byli ve své době něco jako astronauti projektu Apollo. Odvážili se do neznáma, aniž měli jistotu, že se vrátí domů. Byla to doba románů Julesa Vernea a H. G. Wellse, kteří snili o vědeckém pokroku. Album tedy pozve posluchače na cestu do nových a neprozkoumaných končin a neodhadnutelného počasí, které dobře zná i Wollo ve své domovské zemi Norsku. 12 skladeb postihuje různou atmosféru protkanou zvuky přírodního prostředí, kde Wöstheinrich vytváří své charakteristické, organicky se vyvíjející rytmy. Wollo se proslavil melodickými prvky, z nichž spřádá překrásné omamné melodie. Připomenou norské Biosphere a každá skladba dozajista vykreslí zvukový portrét, který posluchače zcela pohltí.

Ti, kdož budou čísti tento krátký traktát o mystériu Svatého Grálu, měli by ku svému osvícení zalistovat v Knize odhalení Svatého Grálu, jinak Liber C vel Agape vel Azoth (HORUS, Brno 1996), kteráž má obsahovati tajné instrukce devátého stupně. A tajemství to spočívá ve vědění o jednom zvláštním obřadu, vznešené mši sloužené v chrámu Ducha Svatého. Požehnaní, kteří následují těchto pokynů, aby poznali strom života a mohli vejít branou do města.

Markus Reuter je členem eklektického Europa String Choir. Hraje na osmistrunnou kytaru Reuter, láme a svazuje tóny spolu s Ianem Boddym do sublimní atmosféry. Naposledy jste je mohli slyšet spolu na albu Distant Rituals, které vyšlo už v roce 1999. Následovala alba jako Pure (2003), melodicky komplexní, a Dervish je jejich doposud nejplodnější studiová spolupráce. Nahráváno v Anglii a Rakousku. Na albu se objevuje jako host bubeník a elektronický čaroděj z King Crimson, Pat Mastelotto. Inspirováno čátečně hudební teorií skladatele 20. století, Oliviera Messiaena. Výsledkem jest zrcadlový obraz odstínů a barev, u nichž je nemožné určit, kdo je právě hraje. Jde o poctu Messiaenovi, jehož slavné tóny jsou vetknuty do symfonie Turangalia. Silová dynamika na této nahrávce byla dosažena inženýrem Clemensem Schleiwiesem, který přepsal digitální nahrávky zpět na analogovou pásku. Ty byly pak prohnány přes špičkový zvukařský stůl, který používal i David Bowie a Brian Eno pro své legendární výlety v Hansa Studios, Berlín.

Nebeský hlas vokalistky Mors Syphilitica & Requiem in White, Lisy Hammerové, vrstvený s drones, rágami, tribalistickými bubny a folkovou hudbou vytváří kulturní a spirituální mix indického, středověkého a moderního ambientu.

Album Atlan má své kořeny v ceremoniálu: rituál, šamanismus, buto. Mistrovský hrdelní pěvec Soriah z Tuvy se dal dohromady s předním zvukovým sochařem Ashkelonem Sainem, aby vytvořili naprosto dechberoucí album. Soriah vykouzlil úchvatný zvukový "onen svět", protkaný snivými i burácejícími ambientními drones-plochami, jež bzučí a jsou zasazeny do pevného přirozeného témbru s jemným hrdelním zpěvem. V jedenácti skladbách zazní řada středoasijských etnických strunných nástrojů doprovázených atmosférickými syntezátory a hypnotickými ručními perkusemi, jež vytvářejí pomalu probublávající pozadí pro Soriahův mesmerizující vokál s intonacemi ve stylu prastarého aztéckého jazyka Nahuatl.

Toto zbrusu nové vydání kombinuje nezměrné atmosférické harmonické zóny (podobné oněm z alba Dynamic Stillness) ve spirální vzory a hypnotické rytmy (podobné těm na Arc Of Passion). Dokonalý mix těchto dvou sonických kvalit v běhu 71-minutové skladby, plynoucí plochy na DESTINATION BEYOND nastaví duševní rozpoložení do mesmerizujícího stavu, který je jedinečný na všech albech, kde Steve rozvádí rytmu prosté skladby, s nimiž dosahuje podobného účinku, který zesílí při nastavení módu opakovaného přehrávání skladeb. DESTINATION BEYOND posouvá elektronickou hudbu na vyšší úroveň, žije a dýchá v oné bezprostřednosti, v níž se zrodila. Album samotné plyne jako organické kontinuum. Je to umělecký přístup ke zvuku, který je dnes dozajista vzácný oproti dnešnímu přístupu k elektronické hudbě ve stylu "cut and paste". Toto dílo zjevně pochází ze srdce a duše Stevovy sonické vize.

Traktát o nejistotách etických úvah stran magie.

Kresba Lama od Aleistera Crowleyho, nesoucí název The Way (Cesta), se poprvé objevila roku 1919 na jeho výstavě nazvané Mrtvé duše v Greenwich Village ve státě New York. Na jaře téhož roku byla otištěna v periodice The Equinox III;1 jako frontispis Crowleyho komentářů ke knize Hlas ticha od H. P. Blavatské. Tato kniha s komentáři se označuje jako Liber LXXI. Jak se zdá, kresba vznikla v souvislosti s Amalantrah Working, řadou magických experimentů, které Crowley provedl se svou tehdejší partnerkou Roddie Minorovou v letech 1918-19, když žil v New Yorku. Záznamy se bohužel nedochovaly kompletní, ale ze souvislostí vyplývá, že portrét Lama tvoří základ těchto seancí.

Tradiční metoda doporučuje obstarat si nějaký předmět nebo látku intimně spojenou s obětí. S nimi se pracuje magicky tak, aby absorbovaly její sílu. Existují nesčetné zprávy na úrovni právních dokumentů ze slyšení, při nichž nejváženější, odpovědní, ctihodní a velmi střízliví občané, včetně advokátů a soudců, prošetřovali případ po případu s nejvyšší precizností. Seznam dobře prověřených případů těl, která byla vykopána měsíce po pohřbu a která nejenže kypěla zdravím, ale zalykala se i čerstvou krví, je nekonečný. Drákulův klan. V osamělé horské vesničce v Bulharsku to budete vnímat úplně jinak!

Není to nějaké zvláštní cvičení koncentrace; nemám pro to vhodné slovo. „Koncentrace na pozadí“ nebo „soustředění na dálku“ jsou neohrabané a nepříliš přesné pojmy. Opravdu se to spíše podobá vzdělávání v základní škole. Člověk „nedělá pořád lepší věci, než udělal někdo někdy předtím“; neodkládá každé dvě minuty své brýle ani to není panáček, který si právě češe vlasy. Smysl spočívá v tom, že se člověk školí v tom, aby reagoval správně na jakýkoliv moment překvapení. „Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon“ se mu musí stát „druhou přirozeností“.

Mohou poslat obyčejného smrtelníka, ať už někoho z Nich nebo ne, v tom si nejsem jist, aby mi dal instrukce k nějakému úkolu nebo mi vytknul chybu, když jsem někde pochybil. Pak tu byla poselství předávaná přirozenými předměty, ať už živými nebo neživými. To se rozumí, že vynikajícím příkladem v mém životě je celý plán tažení týkající se Knihy Zákona. Je ale Aiwaz člověk (ať už Peršan nebo Asyřan) a „Tajný vůdce“ nebo je to „anděl“ v tom smyslu, jako je jako i Gabriel anděl? Je Ab-ul-Diz adeptem, který se dokáže projektovat do aury nějaké ženy, se kterou jsem náhodou žil, ačkoliv předtím neměla žádný zážitek tohoto druhu a ani se o takové věci vůbec nezajímala? Nebo je bytostí, jejíž existence je zcela mimo tuto úroveň a pouze přijala lidské vzezření a vlastnosti, aby se jimi učinila vnímatelnou a pochopitelnou?

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“ A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…