Matgioi, vlastním jménem Albert Puyou, hrabě z Pouvourville, se narodil 7. srpna 1862 v Nancy. V Tonkinu zastával různé vojenské a administrativní funkce.
„Právě v období své kariéry, které věnoval studiu,“ píše jeho životopisec, „musel Matgioi rozdělit svůj život do dvou velmi odlišných režimů. Na jedné straně jej přitahovala krása metafyzického ideálu taoistického ducha, který zahlédl v poučných rozhovorech a při četbě vzácných rukopisů. Všechen svůj volný čas — bohužel příliš skrovný, neboť jeho povolání mu jej na počátku dopřávalo jen málo — věnoval hledání učenců, s nimiž byl v každodenním styku a jejichž dobrá vůle a znalosti mu mohly pomoci v jeho askezi.“
Měl především to štěstí, že potkal mistra, jehož věda a téměř božská moudrost jej chránily před politickými otřesy, které tehdy sužovaly jeho zemi. Během celého svého pobytu na inspekci tří provincií, jejichž hlavním městem byl tehdy Son Tay, vídal Matgioi svého mistra téměř každý večer.
Tento mistr, když v žákovi rozpoznal mentalitu zvlášť nakloněnou plodnému přijímání učení, se jej podle čínské metody snažil — aniž by si to uvědomoval — vést k rozvinutí latentních duchovních schopností. Ty jej přivedly k přesnému pochopení vznešenosti textů, v nichž byly po staletí uchovány prvky žluté moudrosti, vyjádření celkové Pravdy. Tyto teoretické instrukce umožnily nováčkovi později přijmout iluminativní iniciaci, když vstoupil do tajných společností.
Právě v této době přijal Albert de Pouvourville jméno Matgioi, což znamená „oko dne“. Volba tohoto jména byla schválena a posvěcena během tajného obřadu, při němž Matgioi v říjnu 1890 obdržel iniciační investituru. Popis podobného obřadu lze nalézt v jeho díle Na druhé straně zdi. Nalézá se tam také hlavní část projevu, který byl roku 1893 pronesen v rámci čínské iniciační organizace jedním z jejích vůdců k žákovi odcházejícímu na dlouhou a neurčitou cestu na Západ. Jde o text Sbohem moudrých, publikovaný v prosinci 1905 v časopise La Voie, který Matgioi založil spolu s Léonem Champrenaudem. Matgioi neuvádí, komu byl projev adresován, ale máme dobrý důvod se domnívat, že jemu samotnému.
Kromě Metafyzické cesty a Racionální cesty publikoval Matgioi studie o sociálních, politických a uměleckých psychologických aspektech čínského a indočínského světa. Připomeňme zejména La Chine des Littrés, L’Opium, Le Maître des sentences, L’Annam sanglant, L’Annamite aj. Jeho doktrinální dílo je však dodnes obsaženo především v Metafyzické cestě a Racionální cestě.
Dva roky před svou smrtí publikoval Matgioi v Nouvelle Revue Indochinoise povídku Na zatáčkách cesty, v níž vysvětluje, jak nalezl taoistického mistra a pochopil, co je skutečný orientální život.
Toto není místo pro rozbor literárních a politických aktivit Alberta de Pouvourville; zde jsme chtěli mluvit pouze o „Matgioi“.
Jak bylo správně napsáno v nekrologu, Metafyzická cesta a Racionální cesta jsou dvě knihy, o nichž by si Matgioi sám jistě přál, aby byly uchovány v paměti budoucnosti. Nemáme pochyb, že toto oprávněné přání bude splněno.
(Z předmluvy redaktorů La Voie Rationale Éditions Traditionnelles, Paříž, 1984.)
Matgioi: Symboly slova
Úvod o duchu generalizace
Jak už bylo řečeno, duch zobecňování[1] — duch, který byl filosofickým duchem lidstva ještě před vynálezem analýzy a rozkladných metod moderního vědeckého a mechanického myšlení — zůstal mezi orientálními rasami nedotčen. Právě syntetická, matematická a logická metoda[2] tvoří základ nejstarších Tradičních knih,[3] jež nám byly s úctou předány neporušené až do našich krajně civilizovaných a individualistických časů.
Tento zobecňující duch, obdařený neomezenou schopností mnohosti, uplatňuje tentýž axiom či tentýž princip[4] na všechny vědy, na všechny společenské stavy, na všechny intelektuální světy — na vše, co lze konat, říkat či myslet, ve všech místech a v každém okamžiku lidské i kosmické stase.[5]
A čím základnější se axiom ukazuje, čím věčnější se princip jeví ve svém pojetí a čím přesněji se vyjadřuje v grafickém překladu, tím horlivěji se hledají jeho aplikace a tím přesněji se určují.
Boží grafy
„Boží grafy“,[6] založené na univerzální syntéze myšlení[7] a provedené s matematickou přesností,[8] jsou podle komentátorů Tradičních knih klíčem ke všem lidským myšlenkám a situacím, počátkem i završení všech věd, arkánem,[9] v němž je třeba hledat zároveň vysvětlení všech neznámých, obecné řešení všech problémů, pravidla všech politik, předpisy všech sociálních ekonomik i všech individuálních morálních zásad.
Boží grafy jsou dokonalým „kreslením“ abstraktní obecné ideje a entity, kterou si dnešní člověk už sotva dokáže představit. Se svými šesti neurčitými liniemi tvoří jakýsi metafyzický notový zápis,[10] do něhož je vepsána věčná harmonie a v němž se — aby jejich význam odpovídal koncertu vesmíru — kladou akordy příslušné každému poznání lidské mysli.
Abych použil jednodušší, hrubší, ale graficky stejně přesné přirovnání: každé lidské poznání se podobá diplomatické korespondenci,[11] v níž se mezi zbytečnostmi a záměrným chaosem — určeným k tomu, aby zmátl a odradil nezasvěcené — skrývá řešení problémů, na nichž závisí život a sláva národů. Dostane-li se taková korespondence do rukou nevědomých, zůstává nesrozumitelná: význam a účinek má jen pro ty, kdo ji píší, a pro ty, jimž je určena. Lidské poznání je tedy nejasné i těm, kdo je pilně studovali, pokud se omezili na jednotlivé obory a své úsilí příliš zúžili.
Boží grafy jsou pak jakousi „mřížkou“,[12] která — položena na beztvarý text — pozvedá jeho užitečné části, ničí části nehybné a mezi svými intervaly, vždy uspořádanými stejným způsobem pro všechny texty, nechává v očích znalých vybuchovat nutné pravdy, hlavní arkána všech věd a motiv všech lidských činů.
Přejděme tedy přímo ke žluté symbolice. Boží grafy nám v tom budou velkou pomocí, pokud budeme umět vše vztahovat k tomuto principu a pokud si připomeneme, že všechny výklady, všechny obrazy a všechna přesná určení jsou jen výšivkami na tomto věčném útku, na tomto metafyzickém plátně,[13] bez něhož nelze utkat žádnou látku a bez něhož nemůže obstát žádný systém.
Legenda o drakovi
Bylo by mi líto vysvětlovat tuto lidovou legendu,[14] která je jasnější než všechna Mojžíšova podobenství i židovsko-křesťanský příběh o jablku. Nejmladší žáci dálnovýchodních škol ji komentují a s lehkostí zbavují její bajkové slupky. A předpokládám, že i pozorným západním badatelům bude spíše hrou, pokud je vyzvu k malé osobní práci analogického přivlastnění, než kdybych se dopustil povrchních výkladů, které by mohly urážet jejich bystrost.
Přesto je třeba zdůraznit několik bodů hodných meditace. Nebe a země jsou ve skutečnosti jedno.[15] V našich očích jsou spojeny univerzálním prostředkem;[16] a čínský mudrc si za symbol tohoto prostředku zvolil to, co se může zdát nejjemnější hmotou — odpařenou vodu.[17] Nekonečně jemná, a přece stále materiální: takový je charakter univerzálního vozidla. A právě zde se čínský mudrc setkává s teosofickým dogmatem[18] (což nepřekvapí, neboť doktríny jsou si blízké), stejně jako s platónskou naukou[19] a s tvrzeními gnostiků a svatého Klementa Alexandrijského[20] o materiálnosti lidské duše.
Dále je třeba upřesnit, že „Dokonalost“ existuje pouze skrze spojení Nebe a Země;[21] právě v tomto spojení se Drak projevuje — a jakmile se projeví, mizí ve vzduchu. Tento symbol lze chápat dvojím způsobem: za prvé, vesmír je neustále v extrémní aktivitě; za druhé, dokonalost není viditelná lidským očím[22] ani srozumitelná lidské mysli — jakmile ji vidíme nebo chápeme, přestává být Dokonalostí. Drak je tedy symbolem, který si člověk představuje pro sebe, ale který pro něj neexistuje; skutečně existuje pouze v úplném sjednocení, jehož je dosaženo univerzálním vozidlem.
Přijměme tedy symbol draka, i když se může zdát jazykově dětinský;[23] zachovejme jej však jako výtečný obraz a zkratku,[24] která se dokonale hodí pro metafyzické výpovědi.
Logos a fonetika
Řekl jsem již, že drak je dokonalým intelektuálním i fonetickým symbolem.[25] Vysvětlení legendy platí pro intelektuála; fonetika je však ještě výmluvnější — zobecňuje a objasňuje všechna předchozí data. Co tedy představuje tento symbolický drak v metafyzice Žluté? Co je toto univerzální vozidlo, které tvoří jakousi auru symbolu? Je to přesně Slovo[26] — nejen v myslích učenců a komentátorů, ale i v samotném svědectví filologie.
Víme, co znamená platónský a alexandrijský LOGOS.[27] Kořen LOG[28] se vyslovuje silně, s dlouhou slabikou. A právě tak se vyslovuje název ideogramu draka: LONG,[29] s dlouhým O a krátkým, neznělým N; v některých krajích střední Číny dokonce LOGUE s němým E. Filologie tak přináší své jasné svědectví o metafyzice.[30] Pravda je jediná; symboly této pravdy se liší, ale výslovnost jejího jména je všude stejná.
Platónský Logos i Slovo apoštola Jana,[31] které křesťané — aniž by do něj příliš pronikali — vzývají na konci svých obětí, nemají v celém lidstvu bezprostřednější reprezentaci ani přesnější symbol než tento univerzální a neviditelný Drak,[32] jenž z výšin nebes zahaluje všechny orientální filosofie svým tajemným stínem.[33]
Hexagram Čchien (乾)
„Obdarovaný muž“, o němž se v celém I-ťingu mluví a pro jehož potřeby byly zásady této knihy formulovány, je výrazem zvláštním pro žluté rasy. Bylo by snadné — a jiní to už učinili — nahromadit svazky komentářů, abychom určili jeho přesnou hodnotu. V jiných jazycích bychom našli výrazy jako zasvěcenec, mudrc, velekněz, svobodný soudce, světec, blahoslavený, mahátma a další. Držme se však prosté a moudré definice čínské tradice: obdarovaný muž je scholastický termín označující stav dokonalosti nižší než dokonalost sama, ale vyšší než moudrost. Připusťme, že tento stav má různé odstíny, a nechme okolnosti, aby nám v každém konkrétním případě ukázaly, v jaké intelektuální a psychické fázi se na cestě k dokonalosti nachází.
„Důvod existence,“ říká Čcheng-c’, „nemá viditelnou formu; proto je k osvětlení jeho významu použit obraz.“ A tak, jak praví legenda, drak stoupá skrze univerzální vozidlo do šesti úrovní hexagramu Čchien,[34] kde zaujímá šest různých pozic a při svém průchodu dává každé linii její význam — podobně jako akustická řada, která po zapsání na notovou osnovu vytváří harmonický akord, jehož je jediným vlastníkem, zatímco notové linky jsou jeho překladatelem a nástrojem.
Lidských „stavů“ je tedy tolik, kolik je hexagramů — tedy šedesát čtyři. Prozkoumejme podrobně „průchod draka“ skrze Čchien, hexagram dokonalosti par excellence. Nejenže nám poskytne analogický vzor pro metafyzické vysvětlení ostatních hexagramů; především čínští mágové a filozofové čerpají z prvního hexagramu větve lidské moudrosti své hlavní a nejcennější učení.
1. linie — Skrytý drak
Drak — „inteligence, jejíž modifikace jsou neomezené, symbol proměn racionální cesty (tao) činnosti vyjádřené Čchien“ — spočívá nejprve na první linii, méněcenné, ale pozitivní, protože jako všechny vlastnosti arkánum nepřipouští přerušení kontinuity. Tato první pozice představuje „počáteční bod bytostí“.[35] Je to Skrytý drak.[36]
Extrémní činnost dokonalosti se zde ještě neprojevuje; neukazuje se žádným aktem vůle, ba ani myšlenkou. Je tedy skrytá — a tudíž člověku nesrozumitelná. Jde o období nečinnosti. A slovem „období“ musíme rozumět metafyzický stav,[37] stejně jako slovem „situace“ rozumíme „geometrické místo“; všechny tyto pojmy musí být nezávislé na relativitách času a prostoru.
2. linie — Drak na rýžovém poli
Na druhé linii se drak objevuje: aktivita se začíná projevovat na povrchu země. Je to Drak na rýžovém poli.[38] Extrémní aktivita nebe[39] se ještě neukazuje, ale člověk vnímá, že existuje — stejně jako bytost na rýžovém poli není vidět, ale její přítomnost prozrazuje vlnění povrchu.
Druhá linie je mediánem dolního trigramu,[40] a tedy shrnutím jeho obecného výrazu; a její porovnání s mediánem horního trigramu — jejím sympatickým protějškem — určuje celkový směr hexagramu. Protože jsou obě odpovídající linie pozitivní, vyplývá z toho, že smysl Čchien je tento: činnost nebe je extrémní, nepřetržitá, věčná[41] — a nebe nelze myslet bez jeho činnosti.
Tuto situaci dokonale vystihuje přirovnání Š’-šenga:[42] „Pozitivní éter začíná vznikat právě v okamžiku, kdy sluneční světlo začíná osvětlovat vše — ještě předtím, než se slunce objeví na obzoru.“
3. linie — Viditelný drak
Na třetí linii se drak zjevuje plně: je na nejvyšší pozici prvního trigramu. Je to okamžik legendy, kdy vystoupá na vrchol burácejících vod, vyskočí vpřed a ukáže se takový, jaký je. Když dračí šupiny vystoupí z vody, člověk poznává vědu a zákony.[43] Je to Viditelný drak.[44]
Nepřetržitá aktivita, která dosáhla vrcholu trigramu, stoupá propastí oddělující jej od trigramu druhého. Zde je prostor pro velkou obezřetnost. Je v tom jemnost i nebezpečí „vidět drakovi na záda“ — tedy poznat vědu a zákon, aniž by člověk prošel předchozími stavy, které jej na to připravují. Je to vrchol činnosti, ale zároveň nebezpečný, protože může vést k mnohosti — tedy k formám a nejednotě.[45]
Hexagram Čchien: linie 4–6
4. linie — Skákající drak
Na čtvrté linii má drak sklon opustit svět — tedy zmizet. Kdyby se zde plně zjevil a zůstal, stal by se člověku srozumitelným, a tím by přestal být Dokonalostí. Ještě však neodletěl; „je jako ryba, která vyskočí z vody — má vůli zmizet, ale nemá k tomu prostředky. Je to Skákající drak,[46] stejně připravený zmizet v éteru nebeských prostor jako v hlubinách propasti, kde je jeho odpočinek.“ (I‑ťing, kap. I, § 14; komentář Cchou‑i.)
Nepřetržitá aktivita, která jej vynesla do skoku, mu může dát křídla draka a nechat jej zmizet vzhůru, nebo mu může ponechat ploutve ryby a nechat jej zmizet dolů. Proto je zde svoboda pohybu vpřed i vzad.[47] Je to symbol svobody a nezávislosti, s jakou se vesmír pohybuje a vstupuje na svou cestu (tao).
Situace je nejasná; ale ať už je výsledek jakýkoli, je zřejmé, že skutečným cílem pohybu činnosti je absolutní spočinutí,[48] přesahující lidské síly. (To je nirvána — srozumitelná, ale pro člověka, jak jej známe, nepřístupná.)
5. linie — Létající drak
Na páté linii je drak plně zhmotněn: jedná v plnosti a vládne světu. Země pod ním zmizela, ale na prahu svých hranic ještě nezmizel on sám; jeho blahodárný vliv se šíří všude. Právě Létající drak[49] přináší svým pouhým zjevením zlatý věk lidstva.[50]
Je to šťastné rozšíření vesmíru do Totality, která nepřestává být Jednotou. Extrémní činnost tvoří tuto celistvost; přítomnost draka tvoří tuto jednotu. A řekneme-li to méně metafyzicky: stvoření existuje v plnosti, ale ještě nemá formy.[51]
Pamatujme, že pátá linie je mediánem horního trigramu a sympatickým protějškem linie druhé. Druhá linie je neformulovaná vůle k činu; pátá linie je tento čin uskutečněný, ale stále neformální.
6. linie — Vzlétající drak
Na šesté linii drak mizí. „Správná výška,“ říká Cchou-i, „je překročena; dosaženo je extrémní jednoty; je to překročení výšky.“ Tento komentář je třeba chápat pouze ve vztahu k viditelnému vesmíru.
Zde se objevuje Vzlétající drak,[52] který začíná mizet; a s ním mizí i nehybnost absolutní dokonalosti, která v člověku vyvolává lítost nad nemožností jejího udržení (kvůli relativní dokonalosti a extrémní aktivitě nebes). „Co je úplně hotové,“ říká Konfucius, „nemůže dlouho trvat.“[53]
Člověk je tak nedokonalý, že samotná představa dokonalosti v něm vyvolává strach ze ztráty. Zde se rodí hmatatelné stvoření — nebo spíše dělitelnost jednoty množením forem a ustavením relativní duality pasivní dokonalosti, srozumitelné člověku — zmizením draka, který symbolizoval Jednotu skrze univerzální vozidlo.
Je to současná stagnace, kterou procházíme v cyklu, k němuž naše lidskost náleží. A lítost lidstva vyvolává onu jedinečnou touhu, kterou psychologové nazývají potřebou idealismu[54] — touhu vrátit se ke stavu jednoty, nahradit pasivní dokonalost činností, jejíž existenci známe, i když jí nerozumíme; touhu, jedním slovem, znovu spatřit draka.
Šest draků — pravidla pro obdarovaného muže
Stejným způsobem, jakým se drak pohybuje šesti liniemi hexagramu Čchien, se určuje i cesta obdarovaného muže. Každá pozice draka odpovídá určitému stavu jeho bytí, určitému stupni jeho ctnosti a určitému způsobu jednání.
Níže jsou pravidla, která z těchto šesti stavů vyplývají.
1. Skrytý drak
„Obdarovaný člověk musí řídit své chování podle činnosti nebes.[55] Ještě není poučen; vůle nebes je skryta jeho nedostatečnému oku. Proto zůstává obalen ve svém nedokonalém smrtelném obalu.“[56]
Obdarovaný muž má v této fázi:
- mlčet,
- meditovat,
- rozvíjet se ve studiu a kontemplaci.
Kdyby jednal v době, kdy je drak skrytý, prozradil by své rozhodnutí a dopustil by se chyby škodlivé pro svou budoucnost.
2. Drak na rýžovém poli
„Obdarovaný muž si je vědom své ctnosti, ale ještě nemůže opustit zemi.“
V této fázi:
- postupně pozvedá bytosti svým učením,[57]
- ale nesmí přikazovat ani se plně projevovat,[58]
- má následovat osud a příklad mudrců, kteří mu předcházeli.
Je to fáze tichého působení, nikoliv vedení.
3. Viditelný drak
„Obdarovaný muž, postavený do situace nižší, než jaké odpovídají jeho zásluhy, je v nebezpečí.“[59]
Proto:
- musí jednat opatrně,[60]
- neboť jeho ctnost přitahuje sympatie celého světa — a s nimi i nenávist nadřízených,
- ať už se stáhne, nebo zůstane, musí vždy následovat běžnou cestu (tao).
Je to fáze zvýšené viditelnosti, a tedy i zvýšeného rizika.
4. Skákající drak
„Když obdarovaný muž jedná, nikdy to není v souvislosti s okamžikem, v němž jedná.“[61]
V této fázi:
- zvýšil své zásluhy i ctnost,
- je připraven vyniknout v rozhodném okamžiku,[62]
- je svobodný pohybovat se vpřed i vzad,
- může vystoupat díky zářivé ctnosti, nebo upadnout do ponížení prázdné zásluhy.
Musí se řídit okolnostmi, ne impulsem.
5. Létající drak
„Obdarovaný muž zaujímá vyšší postavení, které mu náleží.“[63]
V této fázi:
- dosáhl vrcholů inteligence,
- pohlíží s jemnou radostí na ty, kdo jsou obdařeni ctností jako on,
- pomáhá jim svým příkladem,[64]
- spojuje je se svou mocí,
- a jedná v plnosti svých možností.
Je to fáze aktivního působení, nikoliv přípravy.
6. Vznášející se drak
„Nekonečnou krásu je těžké udržet.“[65]
Proto:
- obdarovaný muž musí vědět, kdy postupovat a kdy ustoupit,
- aby se nikdy nevystavil ztrátě příznivého času,
- nesmí činit přehnané skutky — ani v dobrém.[66]
Je to fáze moudrého ústupu, nikoli triumfu.
Konfuciovy apothegmy
Abychom uzavřeli výklad, který by mohl pokračovat donekonečna, uveďme šest krátkých, prostých, a přitom nesmírně bohatých apothegmat,[67] jimiž Konfucius — se svou obvyklou jasností a stručností — určuje podle „pochodu draků“ normální chování prostého občana. Tento citát poskytuje dokonalý obraz toho, jak čínští mudrci chápou morální zákon.
1.
Neměnit se podle století;[68] nepoutat se ke slávě;[69] utéci ze světa;[70] necítit smutek nad tím, že si člověka nevšímají ani jej neznají.
(Stálost, skromnost, odstup od světských hodnot.)
2.
Být pravdivý i v nejmenších slovech;[71] opatrný v činech; varovat se lži; pozvedat své století proměňující ctností,[72] aniž by se tím chlubil.
(Upřímnost, zdrženlivost, tichá účinnost.)
3.
Zaujmout vysoké postavení bez pýchy;[73] přijmout nízké postavení bez stížností.[74]
(Pokora v moci, důstojnost v pokoře.)
4.
Zdokonalovat své schopnosti;[75] využít příležitosti.[76]
(Pěstování talentu a schopnost jednat ve správný čas.)
5.
Jednat — a svým činem zachránit vesmír.[77]
(Velká odpovědnost, která se rodí z velké ctnosti.)
6.
Dávat pozor, aby člověk nebyl příliš ušlechtilý pro své povolání[78] a příliš vznešený pro své přátele.[79]
(Vyvarovat se pýchy, která izoluje.)
Matgioi dokázal přenést starou čínskou moudrost do evropského jazyka způsobem, který neztrácí nic z její průzračnosti. Jeho výklad I‑ťingu není jen komentářem, ale mostem mezi dvěma světy: mezi jasným pohybem nebeského 乾 a tichou hloubkou zemského 坤, mezi silou, která se projevuje, a silou, která nese.
V tom spočívá jeho jedinečnost — v schopnosti ukázat, že skutečná proměna se odehrává tam, kde ji nikdo nevidí, ale kde se přesto všechno dává do pohybu. Jako bytost na poli, kterou nezahlédneme, a přece poznáme její přítomnost podle jemného chvění klasů.
V tom je celé tao: síla, která nepřitahuje pozornost, a přesto utváří svět.
[1] V čínské tradici odpovídá tomuto pojmu princip syntetického myšlení, které nehledá jednotlivosti, ale univerzální zákony. Je to opak analytického, rozkladného myšlení moderní vědy. V I-ťingu je tento duch vtělen do hexagramů jakožto univerzálních struktur bytí. Co se týče českého překladu, srv. Oldřich Král: I-ťing. Kniha proměn. Maxima, Praha 2008.
[2] Matgioi zde naráží na tradiční čínskou kosmologii, která pracuje s pevnými strukturami (trigramy a hexagramy s liniemi) jako s matematickými modely reality. Nejde o matematiku v západním smyslu, ale o strukturované myšlení založené na vztazích a proměnách.
[3] Matgioi má na mysli především tzv. Pět klasiků (Wu‑ťing), zejména I-ťing (Knihu proměn), která je považována za nejstarší vrstvu čínské metafyziky. Její jádro sahá do 2. tisíciletí př. n. l.
[4] V čínské metafyzice odpovídá „princip“, li, 理, základnímu řádu věcí, zatímco „axiom“ je jeho formulace v lidském jazyce. Matgioi zde spojuje evropskou a čínskou terminologii.
[5] Stasis, řec. στάσις, znamená „stav“, „ustavení“, „pevné postavení“. Matgioi tím označuje metafyzický stav bytí, nikoli fyzický klid.
[6] Termín „Boží grafy“, čín. 神圖, šen‑ču, je Matgioiho překlad tradičního označení pro hexagramy I‑ťingu jakožto „diagramů nebeského řádu“. Nejde o kresby bohů, ale o struktury, v nichž se zrcadlí kosmické principy.
[7] V čínské tradici znamená „syntéza“ schopnost vidět jevy jako projevy jediného řádu (tao). Hexagramy nejsou analytické, ale syntetické: každá figura je celistvý obraz situace, nikoli její rozklad.
[8] Matgioi zde naráží na to, že hexagramy jsou kombinatorické struktury: 2³ trigramy, 2⁶ hexagramy. Jejich uspořádání je matematické, i když jejich význam je metafyzický.
[9] Slovo „arkánum“, lat. arcanum, „tajemství“, používá Matgioi v hermetickém smyslu: jako klíč k pochopení skrytého řádu světa. V čínské tradici odpovídá pojmu 玄, süan, „mystérium“.
[10] Šest linií hexagramu Čchien je chápáno jako struktura, v níž se zapisuje „melodie bytí“. Každá linie odpovídá určitému stavu činnosti nebe. Toto přirovnání je tradiční v komentářích k I-ťingu.
[11] Přirovnání pochází z komentářů k I‑ťingu: text je záměrně mnohoznačný, aby jej pochopil jen ten, kdo zná strukturu hexagramů. Matgioi tím zdůrazňuje, že význam není v povrchu slov, ale v jejich vztahu k diagramu.
[12] Matgioi zde popisuje tradiční metodu interpretace I-ťingu, v níž se hexagramy používají jako struktury, které „vyzdvihují“ smysl z textu. Jde o analogii k čínské metodě čtení skrytých významů (jü‑i). Obraz „mřížky“ odpovídá tradičnímu pojmu 經, ťing, „osnova“. Hexagram je struktura, která umožňuje číst jevy jako vzory na osnově kosmického řádu.
[13] Obraz „plátna“ je běžný v čínské metafyzice: hexagramy tvoří osnovu, ťing, 經, na níž se tkají konkrétní jevy, wej, 緯. V čínské kosmologii se svět chápe jako tkanina: osnovu tvoří neměnné principy (ťing), útky proměnlivé jevy (wej). Matgioi zde vědomě používá tuto metaforu a terminologii klasických komentářů.
[14] Matgioi má na mysli tradiční čínskou legendu o drakovi, lung, 龍, který spojuje nebe a zemi. V čínské kultuře je drak symbolem kosmické síly, vitality a řádu, nikoli démonickou bytostí jako v Evropě.
[15] V čínské kosmologii tvoří nebe, tchien, 天, a země, ti, 地, polaritu, která je v nejvyšším smyslu jednotná. Jejich spojení je podmínkou vzniku „deseti tisíc věcí“, wan‑wu, 萬物.
[16] Matgioi zde překládá pojem čchi, 氣, jako kosmické „pneuma“, životní dech, médium, které spojuje nebe a zemi a umožňuje proměny.
[17] V tradiční symbolice je pára, jün, 雲, „mrak“, obrazem čchi v jeho nejjemnější formě. Drak je často zobrazován mezi mraky, protože právě tam se projevuje jeho vzestupná, tvořivá povaha.
[18] Matgioi odkazuje na evropskou teosofii 19. století (Blavatská, Besantová), která chápala duši jako jemnou hmotu. Srovnání je analogické, nikoliv historicky přímé.
[19] Platón v dialogu Timaios popisuje světovou duši jako prostředníka mezi nebeským a pozemským. Matgioi zde naznačuje paralelu mezi čchi a platónským „živým kosmem“.
[20] Gnostici i Klement Alexandrijský chápali duši jako jemnou substanci, nikoliv jako čistě nehmotný princip. Matgioi tím ukazuje, že čínská metafyzika není v rozporu s některými starověkými evropskými tradicemi.
[21] V I‑ťingu odpovídá dokonalost, čcheng, 成, stavu, kdy se činnost nebe a přijímání země dostávají do harmonické jednoty. Drak je symbolem této jednoty.
[22] V čínské metafyzice je dokonalost stavem jednoty, který nelze uchopit rozumem. Jakmile je „viděna“, stává se formou — a tím ztrácí svou absolutnost.
[23] Matgioi ironicky naráží na to, že evropský čtenář může slovo „drak“ chápat pohádkově. V čínské tradici je však drak nejvyšším symbolem kosmické síly a moudrosti.
[24] Drak, lung, 龍, je v čínské metafyzice ideografický symbol: jediný obraz, který nese celou škálu významů — od čchi přes tvořivou sílu až po jednotu nebe a země.
[25] V čínské tradici má drak, lung, 龍, nejen obrazový, ale i zvukový význam. Jeho jméno se vyslovuje dlouze a plně, což Matgioi spojuje s evropským pojmem „logos“ jakožto zvukového projevu řádu.
[26] Matgioi zde vědomě spojuje čínský symbol draka s řeckým pojmem λόγος, logos, „slovo“, „řád“, „rozum“. V obou tradicích jde o princip, který zprostředkovává mezi nebeským a pozemským.
[27] Platón i alexandrijští autoři (Filón, Klement) chápali logos jako kosmický princip, který dává tvar světu. Matgioi naznačuje, že čínský drak plní obdobnou funkci — je symbolem tvořivé síly a řádu.
[28] Matgioi upozorňuje na fonetickou blízkost mezi řeckým „log-“ a čínským „long“ (龍). Nejde o historickou souvislost, ale o symbolickou analogii: oba zvuky označují princip řádu a tvořivosti.
[29] Standardní mandarínská výslovnost 龍 je „lóng“ (dlouhé ó, klesavě‑stoupavý tón). Matgioi vychází z francouzské sinologické tradice 19. století, která zapisovala výslovnost jako „long“ nebo „longue“.
[30] Matgioi zde používá metodu „symbolické filologie“: nehledá historické etymologie, ale analogie mezi zvukem a významem napříč kulturami. Je to typické pro hermetickou sinologii belle époque.
[31] Odkaz na prolog Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo…“. Matgioi tím ukazuje, že křesťanský logos a čínský drak mohou být chápány jako symboly téhož kosmického principu.
[32] Drak je v čínské metafyzice symbolem čchi v její nejčistší, neviditelné podobě. Je to síla, která prostupuje svět, ale sama není předmětem smyslového vnímání.
[33] Obraz stínu je tradiční: drak je přítomen, ale neviditelný; jeho působení se projevuje v řádu světa, nikoli v konkrétní podobě. Matgioi tím navazuje na taoistickou poetiku.
[34] Srv. 周易 10巻. (魏) 王弼・(晋) 韓康伯 註. Japonská edice, dřevěné pohyblivé litery (木活字本). Keichō 10 [1605]. Kyoto University Library, Konoe Collection, RB00008703. Viz Čou-i, svazek 10, Digitální archiv Kjótské univerzity, https://rmda.kulib.kyoto-u.ac.jp/item/rb00008703?page=2.
[35] Čínský termín 元, jüan, označuje „počátek“, „prvotní hybnost“. V hexagramu Čchien je to první impuls tvořivé síly, ještě neprojevený.
[36] V tradičním výkladu I‑ťingu je první linie hexagramu Čchien stavem latentní jangové síly. Drak je zde „skrytý“, protože tvořivá energie ještě nevystoupila na povrch jevů.
[37] Matgioi připomíná, že linie hexagramu neoznačují časové okamžiky, ale ontologické stavy. „Stav“ je zde blízký řeckému stasis, ustavení bytí.
[38] Obraz pochází z tradičních komentářů: bytost na poli není vidět, ale její přítomnost se pozná podle pohybu klasů. Jde o metaforu jemného projevu jangové síly.
[39] V hexagramu Čchien jsou všechny linie „silné“ (jang). To znamená, že činnost nebe je nepřetržitá, tvořivá a bez omezení.
[40] Druhá linie je střední linie trigramu ☰, Čchien. V tradiční interpretaci je „střed“ místem rovnováhy a správného místa, čung, 中.
[41] Hexagram Čchien je čistý jang: šest plných linií. Jang je principem nepřetržité tvořivé aktivity, která nemá počátek ani konec.
[42] „Š’-šeng“ také znamená 師生, „mistr a žák“, nebo 士生, „učený muž“ či „vzdělanec“.
[43] Matgioi zde navazuje na konfuciánskou tradici: „zákony“, fa, 法, jsou projevy řádu nebe. Viditelný drak symbolizuje okamžik, kdy člověk začíná chápat strukturu světa.
[44] Třetí linie je vrcholem prvního trigramu. Jangová síla se zde poprvé plně projevuje — „vystupuje z vody“ a stává se viditelnou.
[45] V čínské metafyzice je jednota (i 一) stavem nebe, zatímco mnohost je stavem světa jevů. Třetí linie je přechodem mezi jednotou a pluralitou.
[46] Čtvrtá linie je první linie horního trigramu. Je to mezistav: jangová síla se chystá vystoupit, ale ještě není ustavena. Proto „skáče“ — je mezi dvěma světy.
[47] V tradiční interpretaci je čtvrtá linie místem největší nejistoty: může stoupat k dokonalosti nebo klesnout zpět do nejasnosti. Je to stav volby.
[48] „Spočinutí“, si, 息, je taoistický termín pro návrat k jednotě. Matgioi jej přirovnává k nirváně — stavu bez forem.
[49] Pátá linie je nejvyšší a nejdokonalejší pozicí jangové síly. V tradičním výkladu je to místo „vládce“ — plnost tvořivosti.
[50] Matgioi zde používá evropský termín, ale odkazuje na čínský ideál „velké harmonie“, ta‑čung, 大同, kdy se nebeský řád dokonale projevuje ve světě.
[51] To odpovídá stavu „prvotního dechu“, jüan‑čchi, 元氣: energie je plná, ale ještě se nerozdělila do jednotlivých jevů.
[52] Šestá linie je překročením vrcholu jangové síly. V tradičním výkladu je to stav, kdy tvořivost překročila svou míru a začíná se rozpadat.
[53] Konfuciovo varování: extrémní jang vede k obratu v jin. Každý vrchol obsahuje zárodek svého zániku.
[54] Matgioi tím myslí touhu člověka po návratu k jednotě, kterou symbolizuje drak. Je to psychologická interpretace tradičního pojmu „návratu“, fu, 復.
[55] „Činnost nebes“, čien‑tao, 天道, je v konfuciánské tradici nejvyšší měřítko jednání. Znamená to jednat v souladu s řádem, který není vidět, ale je přítomen ve všem.
[56] Matgioi zde překládá tradiční obraz „nevybroušeného nefritu“, pu, 朴: člověk, který ještě neprojevil svou ctnost, je jako nefrit, který čeká na opracování.
[57] V konfuciánské etice je „pozvedání bytostí“, ťi‑žen, 濟人, základní povinností vzdělance: pomáhat druhým růst, aniž by se člověk stavěl do popředí.
[58] Druhá linie je stavem skromnosti: člověk má působit jemně, nenápadně, bez autoritářství. Je to ideál „měkkého vlivu“, žou, 柔.
[59] V tradičním výkladu je třetí linie místem, kde jangová síla „přetéká“. Člověk je viditelný, ale ještě není pevně usazen — proto je ohrožen pýchou i závistí okolí.
[60] Konfuciánská zásada „opatrnosti v mezích“, ťing‑šeng, 敬慎, znamená, že člověk má být bdělý, když jeho ctnost začíná být vidět — právě tehdy hrozí největší pád.
[61] To je taoistický princip: skutečné jednání vychází z hlubšího řádu, ne z okamžité situace. Člověk jedná „z kořene“, ne „z větví“.
[62] Čtvrtá linie je stavem potenciálu: člověk má být připraven, ale nesmí se tlačit dopředu. Je to ideál „skryté ctnosti“, te‑ťang, 德藏.
[63] Pátá linie je „místo vládce“, ťün‑wej, 君位. V konfuciánské tradici je to pozice člověka, který má moc, protože má ctnost — nikoli naopak.
[64] Konfucius učí, že nejlepší vedení je vedení příkladem, šeng‑ťiao, 聖教. Létající drak je obrazem vládce, který inspiruje, nikoli přikazuje.
[65] Šestá linie je překročením míry. V čínské etice je „přemíra“, kuo, 過, stejně nebezpečná jako nedostatek. Dokonalost se musí stáhnout, aby se nezvrhla.
[66] Konfuciánská zásada „zlaté střední cesty“, čung‑jung, 中庸, varuje před tím, že i dobré jednání se může stát škodlivým, pokud překročí svou míru.
[67] Apothegma, řec. ἀπόφθεγμα, apóphthegma, je krátké, výrazně formulované mravní rčení nebo lapidární výrok, který shrnuje obecnou zásadu nebo etické pravidlo.
[68] Konfucius tím míní stálost ctnosti, čchang, 常: člověk nemá měnit své zásady podle proměnlivých nálad doby.
[69] Sláva, ming, 名, je v konfuciánské etice nebezpečná, protože odvádí od skutečné ctnosti. Mudrc jedná správně, i když jej nikdo nevidí.
[70] Nejde o útěk fyzický, ale o odstup od světských ambicí. Je to ideál „vnitřního stažení“, šou‑šen, 收身. Srv. Eckhartův pojem „oproštění“.
[71] Konfuciánská zásada „upřímnosti“, čcheng, 誠, začíná v maličkostech: pravdivost v drobnostech je základem velké ctnosti.
[72] „Proměňující ctnost“, hua‑te, 化德, je ctnost, která působí tichým příkladem a mění společnost bez donucení.
[73] Konfucius učí, že skutečná velikost se pozná podle skromnosti. Pýcha je znakem nedostatku ctnosti.
[74] To je ideál „spokojenosti s místem“, an‑fen, 安分: člověk přijímá svůj úděl bez hořkosti.
[75] Konfuciánská praxe sebezdokonalování, siou‑šen, 修身, je základní povinností vzdělance.
[76] Příležitost, š’, 時, je klíčový pojem I‑ťingu: správné jednání je vždy jednáním „ve správný čas“.
[77] „Zachránit vesmír“, ťi tchien‑sia, 濟天下, je tradiční výraz pro obnovu řádu ve světě. Nejde o heroický čin, ale o uvedení věcí do souladu s nebeským řádem.
[78] Konfucius varuje před tím, aby člověk svou ctností převyšoval rámec svého úřadu — vede to k nepochopení a konfliktům.
[79] Přílišná vznešenost izoluje. Konfuciánská etika zdůrazňuje přiměřenost, i, 義: ctnost má být sdílená, ne povýšená.
