Zapovězené & obávané

H. P. Lovecraft: Smyčka medúzy a jiné příběhy. Revize a spolupráce H. P. Lovecrafta. Svazek druhý. Sestavil a poznámkami opatřil S. T. Joshi

448 stran, Argo, Praha 2020
ISBN 9788025731765

Revize a spolupráce z posledních zhruba osmi let Lovecraftova života se odlišují od těch z předchozí dekády je autorské dráhy. Ačkoliv třetí a také poslední povídka, kterou napsal pro Zealii Bishopovou, Smyčka medúzy (1930), stylem výrazně zapadá mezi starší díla, začal postupně pracovat s mladšími kolegy, kteří se považovali za jeho žáky či fanoušky, a třebaže tyto povídky jsou celkově esteticky méně působivé, vypovídají mnohé o Lovecraftově řemeslné dovednosti a velkorysosti, s jakou pomáhal mladým talentům.

Krátký přehled S. T. Joshiho o zařazených povídkách a jejich autorech je pojednán v Úvodu (str. 9-18).

Smyčka medúzy Zealie Bishopové byla publikována v lednu 1939 ve Weird Tales 33. Příběh vypráví o synovi amerického majitele plantáží, který si z Paříže přiváží domů manželku. Mísí se v něm Lovecraftova mýtu Cthulhu se starým řeckým mýtem o Medúze.

Past napsal HPL s Henrym S. Whiteheadem. Oba na ní této povídce pracovali během návštěvy HPL u Whiteheada od konce května do poloviny června 1931. Jde o zvláštní fantasy, jejímž hlavním motivem je kouzelné zrcadlo. Je docela možné, že Lovecraft uvedl nejen řadu podrobností týkající se Axela Holma, mistra sklářství, vědy a okultismu, ale také mnoho detailů o kouzelném světě v zrcadle (doplňkové barvy, obrácení chirality,[1] sloučení světů, které zrcadlo odráželo a zachycovalo). Tyto pečlivě promyšlené detaily takového světa a způsob, jak z něj uniknout, včetně odkazů na to, jak Holmovy studie o čtvrté dimenzi předjímaly Einsteinovy teorie, připomenou nejen Lovecraftovu novelu Sny v čarodějnickém domě, ale i pozdější matematickou fantazii Roberta A. Heinleina Domeček jako klícka.

Muž z kamene je první z pěti povídek napsaných pro Hazel Healdovou. Součástí povídky je zaklínadlo z Knihy Eibon, jež změní každého živého tvora v kamennou sochu, s pozdějším upřesněním, že „závisí více na obyčejné chemii než na Vnějších mocnostech“. V povídce se objevuje z mýtu Cthulhu Černá koza, tedy Shub-Niggurath.

Okřídlená smrt byla napsána v létě roku 1932 a HPL k ní poznamenal: „Není [to] nic, co by vám zrychlilo tep… Můj podíl na ní je takových 90 až 95 %.“ Zajímavá je zmínka o tom, jak si HPL myslel (z dopisu Augustu Derlethovi), že „dotyčný nápad (motiv s hmyzem, který se namočí do inkoustu a poté celým tělem píše na bílý list) je“ originální, jenže už je „jádrem jiného příběhu, který již přijal“ Fešák Harry Bates, a tuto povídku samozřejmě odmítl. Vyšla nakonec ve Weird Tales 23, č. 3, tj. březen 1934.

Hrůza v muzeu je záměrnou parodií na vlastní mýtický cyklus HPL. Je tu představen nový bůh Rhan-Tegoth, kurátor muzea voskových figurín Rogers tvrdí, že jej nalezl při expedici na Aljašce. Povídku lze vnímat jako pastiš na Pickmanův model, ale i na Volání Cthulhu. Povídku ochotně přijali ve Weird Tales 22, tj. červenec 1933, a vyšla ve stejném čísle jako Sny v čarodějnickém domě.

Z hloubi eonů je možná nejlepší z revizí pro Healdovou a HPL na ní pracoval od začátku srpna 1933. V této povídce se hojně píše o von Junztově Černé knize (Unaussprechlichen Kulten), kde vystupuje bůh Ghatanothoa, „na něhož nic živoucího nemůže pohledět…, aniž by utrpělo změny hroznější než sama smrt. Pohled na boha či jeho obraz… znamená ochrnutí a zkamenění obzvláště otřesného druhu, při kterém se oběť promění v kámen a kůži navenek, ale mozek uvnitř nich zůstane navěky živ…“
Zajímavé na povídce je, že se v ní spojuje atmosféra raných „dunsanyovských“ povídek HPL s ovzduším těch pozdějších, patřících už k mýtu Cthulhu.

Není přesně známo, kdy povídka Hrůza na popravišti vznikla a HPL se o ní nikdy nezmínil. Je parodií i černým humorem a má podobný prvek zápletky jako jiné povídky pro Healdovou: ideu živého mozku uvězněného v mrtvém či nehybném těle. Je tu i odkaz na Hrůzu v Dunwichi a na postavy z povídek V kryptě, Šepot v temnotách a V horách šílenství.

Skolení monstra je první povídkou, kterou HPL revidoval pro Roberta Barlowa, jemuž bylo v době, kdy se spolu seznámili, pouhých třináct let. Hodnotil je všechny velmi pozitivně; zejména ty rané povídky prozrazují vliv autorů, jako byl lord Dunsany a Clark Ashton Smith.

Poklad zvěromága souvisí s jednou ze součástí Barlowova povídkového cyklu Letopisy džinů a část s názvem The Sacred Bird se odehrává v kraji jménem Ulathia; podobně i zde nacházíme Ullathiu, takže povídku lze vnímat jako volné pokračování The Sacred Bird. Ani tato povídka, podobně jako ta předchozí, nikdy za života HPL ani Barlowa nevyšla.

Strom na kopci je první ze dvou povídek, které HPL revidoval pro Duane W. Rimela, o níž se HPL vyjádřil, že „opravdu zachycuje esenci podivnosti“.

Povídka Zápas, jenž ukončil století vznikla za první návštěvy HPL u Barlowa na Floridě začátkem léta 1934. nápad spočíval v tom, že se žertem zmíní o co nejvíce ostatních autorech, které oba znají.

„Spíš moře vyschnou“ existuje v Barlowově rukopisu, který HPL dosti zásadně přepracoval. Titul je převzat ze slavné básně Roberta Burnse Má milá jest jako růžička. Kosmické úvahy o tom, když poslední člověk na světě konečně dospěje ke své ironické smrti.

Povídka Kolabující kosmy vznikla v roce 1935, když byl HPL na návštěvě u Barlowa. Každý autor měl napsat zhruba jeden odstavec.

Výzva z jiného světa byla myšlenkovým dítětem Julia Schwartze, který chtěl, aby autoři napsali pro třetí výročí Fantasy Magazine (září 1935) dvě štafetové povídky se stejným názvem, jednu weird a jednu sci-fi. Segment HPL je prostě jen jinou adaptací ústředního tématu této povídky, totiž vyměňování myslí. Najdeme v ní narážku na rasu Velkých ve Stínu z času.

Vyzvednutí z hrobu je druhou povídkou, kterou HPL revidoval pro Duane W. Rimela, jemuž poblahopřál, že je „opravdu skvělá – jedna z vašich doposud nejlepších! Napětí a atmosféra děsu jsou obdivuhodné a scény jsou velice živě zvládnuté…“

Deník Alonza Typera zpracovával HPL kolem poloviny října 1935. Lumley dodal beznadějně pologramotný nástin povídky, Lovecraftovi to bylo líto, a tak povídku zcela přepsal, jen zachoval většinu jeho nápadů, hlavně jeho okultní terminologii a citace, a někdy i styl. Lumley ji poslal Wrightovi a ten ji přijal do Weird Tales. HPL velkoryse dovolil Lumleymu, ať si ponechá celý honorář sedmdesáti dolarů.

Na povídce Ve zdech Eryxu pracoval HPL v lednu 1936 spolu s mladým Kennethem Sterlingem, který napsal koncept o šesti až osmi tisíci slovech (zde je v knize chyba ve skloňování), načež HPL povídku zcela přepsal, a to podle Sterlinga „velice vbrzku“. Vyšla ve Weird Tales 34, č. 4, tj. říjen 1939.

Noční oceán přepsali HPL a Barlow během jeho pobytu v Providence v srpnu 1936. Lovecraft se o tomto díle vyjadřoval vysloveně nadšeně. Barlow na nástinu pracoval déle než rok.

Povídku Aphlarova magie (str. 411) napsal Duane W. Rimel v létě roku 1934 a HPL ji četl v červenci; tehdy se ještě jmenovala Alfredova magie. S. T. Joshi shledává Lovecraftovy zásahy do textu za méně významné a míní, že si povídka nezaslouží být označována za jeho revize.

Poznámky S. T. Joshiho najdete od str. 425 dále.

Překlady Richarda Podaného a Lindy Bartoškové nevybočují z Lovecraftova kánonu a uchovávají atmosféru Lovecraftových děl, třebaže tu jde o spolupráce s jinými autory či revize jejich děl.

Obálka a ilustrace Mikuláše Podprockého stejně jako v prvním svazku citlivě doprovázejí text a jsou pro čtenáře evokativní.

I druhý svazek je zásadním vydavatelským počinem pro celou obec českých fanoušků díla HPL.

* * *

[1] V chemii se molekula nebo iont nazývá chirální, pokud nemůže být superponována na svůj zrcadlový obraz jakoukoli kombinací rotací a translací. Tato geometrická vlastnost se nazývá chiralita. Termíny jsou odvozeny ze starořeckého χείρ, což znamená „ruka“; což je kanonický příklad objektu s touto vlastností.