Podání o černé magii často zmiňují starodávné knihy, které popisují teorii a praxi rituálů zla. Jejich samotná jména, jako Discours Des Sorciers a Le Satanisme, stačí k tomu, aby způsobila záchvěv hrůzy, ale možná dobře, že mimo zapečetěné schránky národních knihoven jich existuje jen pár. Jakmile se však nějaká dostane do rukou nějakého představitele veřejnosti – může jím být někdo, kdo se okultními vědami zabývá či nikoliv – výsledky mohou být přinejmenším, abychom tak řekli, nepředvídatelné. V této krátké povídce vykreslil Francis Prevot, jenž byl uznávaným autorem strašidelných povídek na přelomu století, příšerný příběh o zhoubných mocnostech Černé knihy.
*
Svatá tekutina
Turner se pohodlně uvelebil ve své hluboké lenošce, upravil si lampu a s příjemnou předtuchou si začal prohlížet svazek, který mu poslal jeho knihkupec. Ke knize byl přiložen krátký vzkaz, že se jedná o mimořádně vzácný rukopis, který sice každý adept čarodějnictví a černé magie zná podle jména a proslulosti, ale málokdo jej viděl nebo vzal do ruky.
Byl to tlustý malý svazek vázaný v pergamenu, který byl zažloutlý a umazaný věkem a – jak Turner zpozoroval – měl úplně jinou kvalitu a strukturu než všechny pergameny, jaké znal. Na zadní straně byl velkým černým písmem napsán titul De mysteriis Dom Sathanas – tedy O tajných rituálech Pána Satana. Turner, kterého morbidně přitahovaly zakázané věci a jehož ponurý, bystrý duch se stravoval na studiu příšerných rituálů provozovaných vyznavači zla, se rozdychtěně zajíkl.
