Stříbřitý záblesk ryby v řece

248
Mark Frost: Tajná historie Twin Peaks
(Jota, Brno 2017)

Mark Frost: Tajná historie Twin Peaks

362 stran, Jota, Brno 2017, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7565-151-8

 

Po dvou sériích Městečko Twin Peaks (1990) a filmu Twin Peaks: Fire Walk With Me (1992) zůstalo mnoho nedořečeného a ještě více nevysvětleného. Po 27 letech se k fanouškům tohoto ominózního seriálu vrací Městečko Twin Peaks – The Return (2017) opět v režii Davida Lynche a nad tím, co bylo jen tušeno či předmětem dohadů, se začíná pomalu zvedat závoj, i když se nedá jednoznačně říci, že by záhad ještě nepřibylo. Naopak, imaginace diváků dostává další hutná sousta.

Itinerářem pro mytologii Twin Peaks, který pomalu rozkrývá tajemství jsoucí nejdůležitější součástí života, neboť jsou popudem k údivu a ten vede ke zvědavosti, a ta zase poskytují základ naší touze porozumět tomu, kým a čím opravdu jsme, se stal „román“ Marka Frosta Tajná historie Twin Peaks[1] pojatý jako pátrání zvláštní agentky Tamary Prestonové z pověření zástupce ředitele FBI Gordona Colea, jak jsme informováni na prvních dvou stranách.

Agentka zkoumá dokumentaci z MS Archiváře stejně jako jeho totožnost, k níž posléze dospěje.

První překvapení skýtá čtenáři zjištění, že ona tajná historie Twin Peaks sahá až k začátku 19. století, jak vyplývá z expedičních deníků Williama Clarka a Meriwethera Lewise, z jejichž stránek se dovídáme o jejich prvním setkání s kmenem Nez Perce. Nešlo však o první setkání s „bílými lidmi“, jak se svěřuje náčelník Vlnitý vlas, kteří žili v blízkosti vodopádů na severní straně hor a obdarovali ho prstenem s broušeným nefritem s vyrytým symbolem, který z určitého úhlu vzdáleně připomíná sovu (viz rovněž film Čtvrtý druh).

Pokud jde o „bílé lidi“, měl i Meriwether Lewis za to, že před nimi „žádní Američané ani Evropané na toto území nevstoupili,“ ale kapitánu Clarkovi se od náčelníka dostalo vysvětlení z jiné strany, že „prsten nějakým způsobem souvisí s »duchem světa«, a z dalšího vzkazu prezidentovi vysvítá, že „toto téma může být relevantní pro onu záležitost, o které jsme spolu soukromě mluvili před mým odjezdem.“

Ve slavné novele velšského spisovatele Arthura Machena Bílí lidé se:

„vypráví o hoře, kde se před dávnými věky bílí lidé scházeli v noci a hrávali nejrůznější podivné hry a dělali zvláštní věci. Ti lidé tam chodili vždycky v létě, když bylo veliké vedro. Zpočátku byla všude tma, potom tam byly stromy a tma byla ještě větší, a lidé přicházeli jeden po druhém ze všech směrů. Přicházeli po tajné stezce, kterou nikdo jiný neznal, dvě osoby hlídaly bránu a každý, kdo přišel, musel udělat velice zvláštní znamení, které mi chůva ukázala, jak nejlépe dovedla, ale řekla, že mi ho nemůže ukázat správně. Tak tam přišli všichni, a když vešel poslední, tak už tam žádná brána nebyla, a tak se tam nikdo jiný nemohl dostat, i kdyby věděl, že tam něco je.“[2]

Prezident Jefferson se zabýval úvahami „o řadě podivných, nesourodých a esoterických témat, mezi nimi o roli zednářství v životě otců zakladatelů, »skutečném a přítomném nebezpečí« pro mladou republiku a o samotném zednářství, o bavorských iluminátech Adama Weishaupta… a fascinaci nadpřirozenými prvky v indiánské mytologii.“

Tak čteme zprostředkovaně jeho zápisky o Lewisově cestě (str. 16), kde zaujmou především tyto řádky:

„Světla z nebe… koule, stříbřité koule… hudba, jako nějaký nebeský sbor… oheň, který hoří, ale nespaluje… barvy neviditelné nebo nepředstavitelné, plynoucí ze všech věcí… Zlato, samé zlaté, světlé a lesklé…“

Nepřekvapí tedy, když v přepisu rozhovoru s Douglasem Milfordem narazíme na jeho osobní popis nechvalně známé „havárie UFO“ v Roswellu (str. 80), navíc se svěří (str. 84), „že to není poprvé, co jsem něco takovýho viděl.“ V dokumentaci je dále zaznamenáno „pozorování UFO na začátku září 1947 zahrnující »létající disky« nad městečkem Twin Peaks…“

Projekt Modrá kniha (Bluebook) byl tajný výzkum navazující na původní projekt Sign – jehož první setkání se konalo koncem roku 1947 na tehdy nové Wright-Pattersonově letecké základně v Ohiu, resp. projekt Grudge, který plošně popřel fenomén UFO, v nejlepším případě jako mírnou formu „masové hysterie“ a v nejhorším případě důkaz psychopatologie, čemuž odpovídá i postoj C. G. Junga[3] –, který měl fenomén UFO vyšetřit. V jeho průběhu navzdory velkému množství neobjasněných pozorování prý nebyly předloženy žádné nové důkazy, které by přítomnost UFO potvrzovaly (třebaže to bylo v otevřeném rozporu se závěry samotné zprávy), jak konstatovala Condonova komise pod vedením známého amerického fyzika Edwarda Condona, a po dvou letech byl projekt Modrá kniha v roce 1970 zastaven.

cv. Blue Velvet

Jak se dozvíme ve dvanácté části nové série Twin Peaks, šlo jen o zástěrku, protože FBI potom přišla s podobným projektem a názvem – Modrá růže (Blue Rose). Narážku na něj představuje i němohra Lil ve filmu Twin Peaks: Fire Walk With Me, nebo tamtéž po mysteriosním příchodu zvláštního agenta Phillipa Jeffriese (který zmizel za nevysvětlitelných okolností v roce 1987 v Buenos Aires), jenž nese všechny známky překročení vílové hranice, dojde v obskurní rozmluvě Dalea Coopera, Gordona Colea a Alberta Rosenfielda s ním k další narážce na Modrou růži a zmiňuje jména a události, jež jsou zúčastněným neznámá. Jeho slova jsou podbarvena náhlým zjevením přízračného přenosu obrazů, v nichž se v řadě podivných pokojů mísí skupina známých postav z TP – BOB a trpaslík Paže. Pak najednou zmizí poté, co prohlásí: „Něco jsem našel… a pak tam byli oni!“

Další zvrat s výrazným urychlením děje nastává, když Richard Nixon vyslýchá L. Rona Hubbarda, který mu popisuje (str. 243), jak se v srpnu 1945 v Pasadeně setkal s Jackem Parsonsem, následně se objevuje Theléma a Aleister Crowley. Parsonsův zájem o okultismus se vyvíjel společně s jeho fascinací raketami, první kontakt s lidmi z Thelémy přišel v roce 1939.[4]

Zamrzí, že přes české vydání Knihy Zákona[5] a již ustálenou podobu základních vět překladatel ignoroval, nebo tuto skutečnost nedohledal, takže jím přeložený text nahoře na str. 249 může pro zasvěcené čtenáře znít poněkud zvláštně (jsou 4 slova Zákona: „Dělej, co ty chceš.“).

Nepřehlédněme tamtéž v závorce uschovanou zprávu, že Parsons „má na pravém prsteníčku prsten a v něm zasazený plochý zelený kámen, možná nefrit, s nějakým vyleptaným nápisem.“

Věnujme pozornost i jeho zásadní zpovědi:

„Rakety a magie, zeptej se sám sebe, co mají společného? Jsou o překročení veškerých mezí. Akty vzpoury proti omezením gravitace a setrvačnosti a mezí lidské existence. … Alchymie ve skutečnosti hovoří o vnitřních procesech, o radikální revoluci v našem duchovním rozvoji; přeměně »běžného kovu« primitivního člověka ve »zlato« osvícené duše. Rakety a magie jsou o prolomení zvířecích hranic prostoru a času, které nám brání uskutečnit svůj potenciál.“

Když se Douglas Milford zajímá o Parsonsovy názory, prohodí při zmínce, že u Jornada del Muerto, kousek od White Sands, testovali jadernou bombu: „Ano. Taková živná půda pro Dílo.“ Míní tím rituál při evokaci Babalon, který vykonal s Marjorie Cameron, Šarlatovou ženou, a zaznamenaný v Liber Babalon.[6] Parsons mu také ukázal Ďáblovu bránu v oblasti Arroyo Seco, kde žili po staletí indiáni z kmene Tongva, kteří jí říkali Pekelná brána, protože věřili, že šlo o portál do podsvětí, a „tuto oblast používal pro osobní zkoumání čehosi, čemu říkal »výbušné vědy, vždy v doslovném a obrazném smyslu« – neboť věřil, že by mohly »otevřít bránu«.

„Zeptal jsem se ho, jestli ví něco o Parsonsově rituálu v poušti Nového Mexika. … Zastavil se, aby se sebral, a řekl, že mu Parsons také sdělil, že se něco podobného událo. Snaha otevřít druhou bránu, kterou našli v poušti s cílem přivést entitu, které říkal »Měsíční dítě«.
Zeptal jsem se, zda nemá představu, kdy se ten rituál mohl odehrát. Řekl, že to ví přesně, protože ho Parsons požádal, aby mu krmil kočky, zatímco byl pryč. Kontrolou data jsem si uvědomil, že to byl víkend těsně před incidentem s UFO v Roswellu…“

Tragickou smrt muže, jehož nazýval „americkým Lordem Byronem“, shrnul L. Ron Hubbard takto:

„Jakmile kouzelník stojí mezi dvěma světy, je v nebezpečí, že nebude patřit ani do jednoho z nich. Na konci tančil Jack příliš blízko plamenům, a to ho stálo život. Zda se zabil, padl následkem úrazu nebo smrti z rukou jiného, je irelevantní. Věřím, že Jack Parsons přivolal démona ohně.“

Arktické UFO, USS Trepang, SSN 674, březen 1971

Na str. 275 se v Milfordově deníku objevuje první odkaz na MJ-12, a to hned v souvislosti se známou kauzou přistání vesmírné lodě na Hollomanově základně, jíž byl údajně přítomen prezident Dwight David Eisenhower.

V dalším rozhovoru (str. 283) je plukovník Milford prezidentem Nixonem požádán, aby řekl svůj názor na to, kdo jsou „oni“.

„Nevěřím, že jsou všichni výhradně »mimozemského původu«. Zdá se mi, že tyhle věci jsou s námi mnohem déle, než si myslíme, přičemž v různých časech na sebe berou různé formy. Myslím, že někteří nebo všichni z nich mohou být rovněž »mimo veškeré dimenze«.

Další třaskavá informace začíná od str. 291, když Nixon nechá za dům přistavit auto a plukovníka i proslulého baviče (zřejmě jde o Jackieho Gleasona, viz marginálie na str. 295) odveze na Homesteadovu vojenskou leteckou základnu a tam na „extrémně krátkou chvíli zahlédl velké oválné černé oči v místě neexistujících úst a nosu a hladké oválné hlavy. Co ale přetrvalo déle než onen obraz, byl instinktivní pocit, který z té postavy vyzařoval; mých vnitřností a spodiny lebeční se zmocnila nechutně trpká vlna tak čistého a záhadného zla, že jsem chvíli myslel, že omdlím. Nejprimitivnějšími částmi mého mozku mi projel paralyzující strach a nemohl jsem se pohnout…“

Při posledním rozhovoru s prezidentem Nixonem zaznamenaném v soukromém deníku plukovníka Milforda je obeznámen s existencí skupiny Gleem/Vodnář (Moudří muži, Studijní skupina – tj. MJ12), která se zabývá reverzním inženýrstvím a zároveň se mu dostane varování, aby postupoval opatrně s odkazem na osud Jamese Forrestala (bývalý ministr obrany Spojených států amerických). V závěru je plukovníkovi doporučena spolupráce s „jedním člověkem u FBI,“ jemuž je možno věřit.

Hora Blue Pine Mountain poskytla po vytvoření důvěryhodného krytí útočiště „na budování přísně tajného zařízení,“ a při vysvětlování vyvlastnění pozemku vybraného pro tento projekt, se v tajné zprávě pro starostu Twin Peaks objevují další tři jména: major Garland Briggs, regionální ředitel FBI Gordon Cole a zvláštní agent Phillip Jeffries.

„Doba temna,“ o níž mluvila Dáma s polenem, přišla s vraždou Theresy Banksové v roce 1989, a Gordon Cole (tehdy již náčelník pobočky ve Filadelfii) tam poslal dva agenty FBI: Cheta Desmonda a Sama Stanleyho, kteří se nacházejí na seznamu ze serveru FBI, spolu s dalšími zajímavými jmény: Windom Earle, Dale Cooper a Albert Rosenfield.

Tito „agenti zjistili, že výrazný zelenkavý prsten, se kterým byla Theresa vyfotografována těsně před smrtí, chybí.“

Pak nastala kalamita, protože zmizel další zvláštní agent: Chet Desmond, a na místo byl vyslán zvláštní agent Dale Cooper, aby ho našel. Následně veterán, vyznamenaný agent, který byl kdysi rádcem a partnerem agenta Coopera, Windom Earle utrpěl katastrofální kolaps, zavraždil svou ženu Caroline, postřelil agenta Coopera a byl uvězněn v psychiatrické léčebně pro duševně choré zločince. Rok po vraždě Theresy Banksové se plně zotavený zvláštní agent Dale Cooper vrátil do Washingtonu vyšetřovat vraždu další mladé ženy, tentokrát v Twin Peaks, dívky jménem Laura Palmerová, načež se rozpoutalo naprosté peklo.

Je otázkou, jestli Lana Buddingová, která se zmocnila své kořisti – Douga Milforda, který o svatební noci na poslední velkolepé jízdě v noci v klidu a z přirozených příčin (?) zemřel – nebyla vyslána ze Soví země, aby ho sprovodila ze světa, nebo – jak uvádí Archivář – nemohla být „zaplaceným vrahem, poslaným neznámými postavami z Dougovy minulosti, aby umlčela hlas, který věděl příliš mnoho,“ i když přiznává, že „pro toto intuitivní podezření nemá žádný důkaz…,“ neboť „v Dougově životě se staly i divnější věci.“

Závěrem poslední důležitá zpráva – z odposlouchávacího zařízení Alfa – od majora Garlanda Briggse, kterou zachytil v okamžiku z budoucnosti, kdy zvláštní agent Dale Cooper v hotelovém pokoji uvidí v zrcadle místo svého odrazu BOBa a zrcadlo hlavou rozbíjí v záchvatu šíleného smíchu:

„V šumu z přístrojů se zničehonic objevila jasná a srozumitelná zpráva. Tři slova, běžná angličtina, v moři náhodných signálů:

Cooper … Cooper … Cooper

Vyhledal jsem Coopera a řekl mu o tom – klidně a se zájmem, jako vědecky založený člověk – a on se nad tím ve stejném duchu zamyslel. Pro utužení našeho přátelství jsem ho pozval na tábornickou a rybářskou výpravu do lesa Ghostwood a on souhlasil. Odjeli jsme ještě toho odpoledne. Pozdě v noci, během příjemného rozhovoru u ohně, se šel vymočit. Než se vrátil, přišel si Leviatan pro mě.

Mé vzpomínky na události toho dne zůstávají mlhavou změtí: oslňující bílé světlo vycházející z nějaké hmoty nebo objektu nade mnou, tichá kynoucí temná postava v róbě. Paralyzovaný hrůzou jsem se, aniž bych chtěl, přesouval do nějakého jiného prostoru. Sám, ale v přítomnosti nějaké obrovské, drtivé síly, jako by gravitace vzrostla tisíckrát. Mysl mi zahltila záplava slov, nikoliv mých vlastních, dokonce ani v žádném mně známém jazyce, ale jakýsi kovově znějící hlas, zvonivý a ostrý.

Ale co to bylo? Ať to bylo cokoliv, ve formě ani obsahu nebylo nic dobrého ani benevolentního, jen chladná, drtivá, zlověstná tíseň. Čas se zastavil, jako by to místo, kam mě vzali, bylo mimo něj. Viděl jsem pozorující oči a cítil tlak v mysli, jakoby mi do ní někdo násilím vkládal myšlenky. Jsem si docela jistý, že jsem cestoval tam a zpět v čase a pozoroval jeho běh jako na nějaké obrovské, velkolepé nahrávce.

Spal jsem (poté) šestnáct hodin, probudil se a ocitl se zpět v čase. Zezadu na krku jsem cítil tupou, pulzující bolest. Betty mi tam objevila značky, nebo spíš symboly, vyřezané, vypálené nebo vytetované. Soustředné trojúhelníky.

Soustředné trojúhelníky

Ty značky jsem už viděl. Na tělech ostatních „unesených“, kteří „se v těchto lesích ztratili. Nyní ta síla, nebo co to bylo, označkovala mě. Ano, říkal jsem si, jak se mi vracela rozhodnost, přišel jsem na to, proč mě sem plukovník přivedl. Ten zdroj si mě „vybral“ také.

Před chvílí, během psaní předchozí pasáže, Cooper zavolal. Právě teď je na cestě sem – zrovna zazvonil zvonek, už je tady. Betty ho pouští dovnitř…

12:05 28. října, 1989

Právě odešel. Něco je špatně. Zpráva obsahuje odpověď, přesně jak jsem předpokládal, ale špatně jsem ji interpretoval. Není to tak, že jméno je uvedeno dvakrát (NB: třikrát?). Protokoly jsou na místě. Musím jednat rychle. Mířím do OSA sám.“

* * *

Dílo Davida Lynche nelze nahlížet parciálně, jako jednotlivé filmy, nýbrž celostně, jako jeden příběh. A tím je od samého začátku příběh agenta Coopera (přítomnost Kyle MacLachlana v řadě snímků pomáhá propojování byť zdánlivě vzdálených či nesourodých témat). Klíčky rašícího zla „modrého sametu“ vidíme hned v úvodní scéně mysteriosního Blue Velvet (1986), po evokujících sekvencích, v nichž postupně vidíme Hasiče, žluté znamení, fatální shluk nahodilých dějů ústících do smrti Zahradníka, nezúčastněnost Psa dovádějícího s vodou na mrtvém těle, stopku na přechodu, až po skrytý a tajný život bující v podpolí, symbolizovaný zápasícími Brouky. Podpolí je Hádés, Plútón.

Dmitrij Sergejevič Merežkovskij cituje ve své knize Babylon – Tammuz[7] z Dostojevského Zápisků z podpolí:

„Možná, že člověk nemiluje pouze blaženost; možná, že právě tolik miluje i utrpení… A člověk mnohdy miluje hrozně utrpení, vášnivě… Milovat pouze blaženost je dokonce jaksi neslušné. Ať je to pěkné či špatné, ale rozlámat někdy něco je dokonce velmi příjemné… Jsem přesvědčen, že člověk se nikdy nezřekne pravého utrpení, to jest boření a chaosu… Vždyť já se tu vlastně nezastávám utrpení ani blaženosti. Zastávám se své kaprice a toho, aby mi byla zaručena, až přijde vhod.“[8]

„Podpolný člověk“ se zrodil v Babylonu. Babylon pochopil první, že „rozlámat někdy něco je dokonce velmi příjemné“ – a rozlámal Egypt. Egypt zlomený, Egypt, který si oblíbil utrpení více než blaženost, jest právě Babylon. Incipit tragoedia – zde se začíná tragedie lidstva.

Babylon si oblíbil utrpení, protože pochopil – ó, ovšem že ne rozumem, ale srdcem – že „utrpení je jediným pramenem poznání“ (Dostojevskij), pramenem svobody, zdrojem individuality. Láska k utrpení, „vášeň k utrpení“ je duší Babylonu.

„Podpolné“ je „temné“. Temný, podpolný člověk Dostojevského opakuje Heraklita Temného: „Člověk miluje utrpení právě tak, jako blaženost“.

Soví lidé

Garmonbozia: bolest a utrpení.

Když BOB/Leland vstoupí do Černého vigvamu, potkává tam Mikea a Muže z jiného místa (sedí po jeho levici jako již dříve zmíněná „paže“ ). BOBovi sdělí, že chtějí všechnu jejich garmonbozia („bolest a utrpení“). BOB vyléčí Lelandovu ránu.

Garmonbozia je shromažďována a pasou se na ní démonické bytosti obývající Černý vigvam, a když ji požívají, připomíná vzhledem konzervovanou sladkou kukuřici.

„Modrá růže“ se objevuje znovu na scéně ve dvanácté části nové série Twin Peaks a navazuje tak na projekt Modrá kniha, který dominoval druhé řadě seriálu Městečko Twin Peaks poté, co se vyřešila vražda Laury Palmerové v sedmnácté části.

„Modrému sametu“ dominovala ústřední píseň Bobbyho Vintona Blue Velvet (1963), v podobném duchu se však nese i skladba Blue on Blue ze stejného roku.

Lynch objevuje Zběsilost v srdci (1990), aby dospěl k Městečku Twin Peaks, a než přišlo pokračování a zúčtování (Městečko Twin Peaks – The Return), vydal se studovat UFO-technologii hyperskoků v čase, jeho mísení, proplétání a klonování v Lost Highway (1997), kterou následně použil po 27 letech i v pokračování Twin Peaks, a k tomu, aby ho fanoušek co nejúplněji prožil a uchopil (doporučujeme také tuto podnětnou stránku), musí být řádně zlynčován, k čemuž jistě poslouží i přítomná Tajná historie Twin Peaks.

*

Přes marginálii zvláštní agentky Tamary Prestonové na str. 248 o François Rabelaisovi překladatel zřejmě nenahlédl do skvělého překladu knihy Gargantua a Pantagruel od Jihočeské Thelémy, jinak by nezvolil přídavné jméno „thelémistické“…
I s přihlédnutím k velké obtížnosti sazby této knihy uteklo místy pár problémů se zalomením, resp. rozdělením slov, nejmarkantnější je to na str. 72, hned druhý řádek seshora, a na str. 134 v posledním odstavci.

*

Nakladatelství Jota si zaslouží obdiv za rychlé převzetí a odvahu vydat tak typograficky náročnou knihu přes její nespornou přitažlivost pro kultovní čtenáře. Jsem si jist, že je zaujme a pak se vydají do lesů…

*

© San, viiiMMxvii
© okultura.cz


[1] Mark Frost: The Secret History of Twin Peaks. Macmillan 2016.

[2] Arthur Machen: Bílí lidé. Volvox Globator, Praha 1994.

[3] Carl Gustav Jung: Tajemno na obzoru. Nakl. Tomáše Janečka, Brno 1999.

[4] Podrobně viz John Carter: Sex and Rockets: The Occult World of Jack Parsons. Feral House 2005.

[5] Aleister Crowley: Kniha Zákona. Horus, Brno 1991.

[6] Viz rovněž Spencer Kansa: Wormwood Star: The Magickal Life of Marjorie Cameron. Mandrake 2014.

[7] Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Babylon – Tammuz a Tajemství Tří. Kvasnička a Hampl, Praha 1936, str. 30.

[8] Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zápisky z podzemí (Записки из подполья). Alois Srdce, Praha 1917, str. 35.