Nejtemněji je při úsvitu

7
Steve Roach: Darkest Before Dawn
(CD, TimeRoom, TIM00010, 2002)

Steve Roach: Darkest Before Dawn (CD)

TimeRoom, TIM00010, 2002
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Dalším z atmosférických alb Steve Roache je toto, které by se dalo přeložit asi jako Největší tma před úsvitem (Darkest Before Dawn). Tomu odpovídá i obal CD, který je naprosto černý a nic na něm kromě času (obvyklé 74:00), názvu a vydavatelství není napsáno.

Otevřete-li booklet, je uvnitř také černý, jen dole slabě purpurový pás svítání.

Hudba je velmi patetická a vznešená. Rozmáchlé, široké, hluboké a temné harmonie akordů syntezátoru se jakoby propadají do nekonečných hlubin, aby z nich opět vyvstávaly a vracely se k uším posluchače. Takže se tedy hudba jaksi vzdaluje a přibližuje, či pulzuje. V ní je zcela ztracena opakující se drobounká melodie, která začne někdy kolem sedmnácté minuty být více znatelnější. Celkově mi zvuk připomíná stále se pomalu převalující, těžké mraky. Darkest Before Dawn: Hluboký svět zón glaciálních pohybů a toku podobného magmatu, bez počátku, bez konce… byli jste prostě vysazeni na osamělý ostrůvek ve vesmíru a co to je, co slyšíte?

Z melodie se v průběhu času stává souzvuk, i když je občas ještě pohlcován rotující temnou hmotou, ale stále častěji z ní vystupuje. Souzvuk přestává být pohlcován temnými akordy a naopak začíná sám rotovat a mohutnět. Po převalování se temných beztvarých chuchvalců nám nyní stoupá a klesá chorál. Později mám z hudby pocit letadla klouzajícího nekonečným prostorem.

Zase o něco později se to všechno spojí dohromady – to temné i světlé, dostává to jakýsi řád a spolupracuje to na dalším vývoji. Vlastně se už nic nového nestane, jen to vše zmohutní a tento mohutný chorál postupně pomalu mizí do ztracena. Ono se vlastně hudebně skoro nic nedělo po celou dobu a vše jsou to jen pocity, které ze všeho můžete mít. Po skladateli a interpretovi to vyžadovalo nesmírnou pozornost a vědomí přítomnosti při tvoření skladby, aby nebyla nudná, ale také třeba uspěchaná, aby byl do ní vložen ten nepatrný, přirozený posun. To samé je ovšem žádáno po posluchači – aby zůstal přítomen, spojil se s autorem a kráčeli spolu. Neudělá-li to nebo nedokáže byť jen na chvilinku, ztratí nit a těžko ji napojí znovu.

Není to tedy jednoduchá hudba, jistým způsobem minimalistická, ale především pro jemně vnímající. Přeji vám, aby se vám to podařilo.

© Jiří Mazánek
© okultura, MMVI

*

*

74:00

Uložit