Pomalé snění Lorena Nerella

10
Loren Nerell: Slow Dream (CD, Projekt, PRO00271, 2012)

Loren Nerell: Slow Dream (CD)

Projekt, PRO00271, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

S americkým hudebníkem Lorenem Nerellem se setkáváme již asi 30 let a vždy jde o zajímavou hudbu, s níž si dá velkou práci. Však i skladby pro toto album, které jsou čtyři, nahrával čtyři roky, aby je potom dal zmasterovat Steve Roachovi. Z toho je vidět, že není nadměrně plodný ve vydávání jako někteří jiní. O to více spolupracuje s dalšími hudebníky, vyučuje, vytváří hudbu pro filmy, divadla, balety a jiná interaktivní multimédia. Vedle toho, že vystudoval antropologii a geografii (bakalář) a na další universitě etnomuzikologii (M.A.), tak ho především zaujal ceremoniální gamelan, jímž se zabýval sedm měsíců na Bali. Ten začal využívat ve svých skladbách ve spojení s elektronickou hudbou a samply přírodních nahrávek. V tomto smyslu mě nejvíce nadchnulo album Taksu.

Dalším hudebníkem využívajícím gamelan je Forrest Fang. Nerell pracuje s jeho zvukem trochu jinak. Často zvuky všech těch gongů a metalofonů vnímáte jen při pozorném poslechu, zcela podprahově, takovým způsobem je z nich třeba vybráno jen určité spektrum zvuku. To je případ také tohoto alba. Název je vybrán výborně. Je to hudba na hranici mezi usínáním a snem, kdy se vše začne jakoby rozplývat, zpomalovat, je slyšet z velké dálky, rozmazaně a s echem.

Nejdelší je na CD první, skoro půlhodinová skladba Mentation, což lze přeložit jako Duševní činnost. Zřejmě to bude slovní hříčka související s myslí. Ale to není důležité. Skutečností je, že jde o snovou, hluboce meditativní skladbu. Právě zde je vytvořen jakýsi pohádkový zvukový koberec, jako podklad ze zvuků gamelanového orchestru. K němu se přidává jako opar elektronické drones a pomalu kráčející, opakující se melodie. Ale to je jen jednoduché vyjádření té zvukové hostiny, již uslyšíte. Můžete si tuto skladbu pouštět dokola a neunaví vás to – jen pozor – postupně se zesiluje.

V podobném duchu je také čtvrtá skladba Persistence of Dream Imagery čili Neodbytnost snových obrazů. Ta trvá však pouze 8,5 minuty a zvuky gamelanu jsou jasnější. Pro mě by na albu stačily tyto dvě skladby. Druhá a třetí jsou trošku z jiného světa, snad díky masteringu Roache. Působí mnohem temněji, převažují v nich basové drones, které často až duní a vše je také hlasitější, takže to tak trochu tu celkovou pohádkovou a snovou atmosféru ruší. Ovšem zrovna podle té druhé, trvající přes deset minut, je pojmenováno celé album. Její dunění se zklidňuje až ke konci a je to příjemné. Třetí, přes 19 minut trvající skladba A Sense of Presence je obdobná, s větším napětím a duněním, až „zahuhňáním“ zvuku. Je to takový zvukový vodopád, jehož konec je pěkně lucidní, doslova přes sebe klouzající.

Zatímco tyto dvě skladby bych zařadil do etno-ambientu, předchozí do atmosférického, které mají velmi mnoho společného se zakladatelem ambientu Brianem Enem. Asi proto je v nich takový úžasný klid, žádný spěch nikam, ani začátek, ani konec.

*

Uložit