Díra do jemného přediva vesmíru

20
David Wong: John na konci umře (Jota, Brno 2013)
David Wong: John na konci umře
(Jota, Brno 2013)

David Wong: John na konci umře

532 stran, Jota, Brno 2013, vydání první, vázané, cena 398 Kč
ISBN 978-80-7462-426-1

*

David Wong (1975), vlastním jménem Jason Pargin, je americký spisovatel a žurnalista, šéfredaktor humoristického webového časopisu Pointless Waste of Time (Zbytečná ztráta času). Román John na konci umře byl publikován nejprve na internetu, roku 2009 vyšel v rozšířené verzi knižně a o čtyři roky později získal také svou filmovou podobu jako hororový snímek prošpikovaný černým humorem.

Mimořádný ohlas, který kniha u čtenářů zaznamenala, podnítil autora k napsání pokračování s názvem Tahle kniha je plná pavouků. V češtině vychází překlad Wongova románu poprvé přičiněním brněnského nakladatelství Jota, které se mj. věnuje vydávání klasických i apokryfních příběhů Sherlocka Holmese.

Čtenáře zaujme autobiografická poznámka v předznamenání, kde děkuje „svému nejlepšímu příteli Macku Leightymu, jenž je duchovním otcem titulní postavy a před lety mě přesvědčil, abych se místo alkoholu věnoval psaní.“ Delirium tremens, nadneseně řečeno, groteskního rozměru se tak stalo pramenem nové osobnosti Jasona Pargina, takto Davida Wonga – alter ego jakožto záchranný kruh hozený andělem strážným, jako inspirace a životní vzpruha: „Jo a jen tak mimochodem. Jmenuju se David.“

Když se zaboříte do stránek knihy John na konci umře, pohltí vás její obveselující makabrózní tón a nečekané výlevy surrealistických obrazů, jaké jste četli třebas u Borise Viana:

„Jednou jsem viděl, jak chlapovi z ledviny vyrostla chapadla a ta ledvina mu pak s plesknutím vypadla velkou, nechutně rozervanou dírou v zádech a chvíli se plácala po podlaze u mě v kuchyni.“

John Dies at the End (2013)
John Dies at the End (2013)

Občas náhlý přechod z tohoto světa do přízračných uhranutých úhlů připomene literární kuchyni H. P. Lovecrafta:

„Budu vykládat o podivných stínech, červech a Korrokovi.“

Davidovi se cosi přihodí. Něco, co ho začne pozměňovat.

Prostě to jenom musíš pár dnů vydržet, ozval se znovu můj vnitřní hlas odněkud z hloubi lebky. Zítra ráno nebo pozítří otevřeš oči a zjistíš, že všechno je zase úplně v pořádku. No dobře, tak aspoň skoro v pořádku. Krasavec se z tebe nestane a víc rozumu nejspíš taky nepobereš. Navíc tu a tam uvidíš věci, z kterých–“

Je to nerovný boj někde mezi Josephem Curwenem, Edwardem, innsmouthským vzezřením a dalšími proměnami, jimiž hrdina prochází, aby vyšel někde na druhé straně, cizí sám sobě a odporný svým bližním.

„Klidně bych ti mohl jednou provždy změnit pohled na náš svět, Arnie. Kdybych ti ukázal, co se skrývá v té nádobce, už nikdy bys neměl klidný spánek. Nedokázal by ses soustředit na film. Až do smrti by ses nesmířil s faktem, že jsi příslušníkem lidské rasy. Zatím je na to ale příliš brzy. Ještě nenastala ta správná chvíle. Určitě bude stačit, až uvidíš, co mám v dodávce. Na něco podobného nemůžeš být připravený…“

Naivita je ostrá čepel pod hrdlem civilizace.

Toto nové vědomí má podivné a nebezpečné účinky: otevírá brány do nových světů, ale současně na tento svět přivádí děsivé nestvůry, které ho můžou zničit. Zachránit jej mají dva nedostudovaní středoškoláci Dave a John, nezodpovědní „úleťáci“ potácející se mezi drogami a alkoholem, mudrlanti meditující o životě a řešící problémy, o nichž se jim nikdy ani nezdálo. Jak zastavit tajuplné zlo vycházející z nitra a vrátit světu alespoň zdání rozumného řádu?

Jenže občas zdánlivě pevnou strukturou našeho vesmíru zahýbají drobnosti a ohnou ji do křivolakých chodeb, jimiž se začnou prohánět věci, které tu nemají existovat. Jako třeba Robert Marley, který „přinesl tu černou vúdú tekutinu, která jako by udělala díru do jemného přediva vesmíru.“

A ta proměna Davidova vědomí pokračuje:

„Jako by se mi rozednilo v hlavě. Všechno mi bylo najednou jasné, kamenné zdi oddělující chodby nepřehledného bludiště se proměnily ve sklo.“

Viděli jste plátna Hieronyma Bosche? A co TV přenesená jeho štětcem mezi ty podivné chodící ryby, z nichž lezou prapodivné vnitřnosti? U Davida Wonga snadná věc: vezme zástrčku a zasune ji do zdířky planoucí pekelným ohněm.

„Znovu jsem se zadíval na televizor. Nikde jsem neviděl elektrickou šňůru, která by měla vést otvorem ve stropě někam nahoru do karavanu, ale napadlo mě, že televizor může napájet autobaterie nebo nějaký jiný zdroj ukrytý v hromadě. Pozorněji jsem se podíval na to, co jsem omylem považoval za větvičky, a zjistil jsem, že jsou to ve skutečnosti nějaké hodně podivné lepkavé… věci. Zadní kryt televizoru byl odstraněn a z přístroje vylézalo něco jako červené mořské řasy. Vinuly se do tlamy velké mrtvé ryby – s rozříznutým břichem, nad nímž se nafukovalo cosi velkého, vlhkého a růžového…“

Jason Pargin aka David Wong
Jason Pargin aka David Wong

Po zmizení Jamese „Velkého Jima“ Sullivana narazili vyšetřovatelé na žlutý trhací blok s částí nedokončeného románu s názvem Jameson a invaze z X’all’th’thu‘ ‘‘thuuu. Podezřele hodně se to podobá mýtu Cthulhu; Xorox jako ženské zosobnění zla, v jejíž děloze vznikne z Jamesonova semene nová rasa terranských a plazích hybridů, které neodhalí ani jeho nejcitlivější měřicí přístroje. Xorox je tam vyšle jako své agenty, které nikdo nerozpozná od obyčejných smrtelníků. Reptiliáni, konspirace, hybridi, nová mytologická řada bohů v čele s Koddockem a Kor‘rokem, iluminátské π, zásvětní armády – jaká bohatá scenérie hodná HPL!

Zatímco muž spřádá plány, žena se pobaveně usmívá.

John na konci umře zaujme milovníky šestákových hororů, aniž by to bylo míněno jako útok, a k tomu zastánce konspiračních teorií včetně těch nejbláznivějších invazních, katalogizátory paranormálních jevů, ale hlavně každého, kdo si rád přečte příběhy se spádem, občas obrácenými naruby a kdo s otevřenou myslí nahlíží na komplexnost současného světa.

*

Překladatel odvedl v zásadě dobrou práci až na několik drobností. Např. máme ustálené fráze, neříkáme tedy „člen lidské rasy“, ale „příslušník lidské rasy“ (str. 39). Již dlouhou dobu píšeme vúdú, nikoliv voodoo (str. 46).

*


© San, viMMXIV
© okultura.cz

Uložit