Ztracený kontinent

12
Urenga: Mu (The Lost Continent) (CD, gterma036, gTerma, 2014)
Urenga: Mu (The Lost Continent)
(CD, gterma036, gTerma, 2014)

Urenga: Mu (The Lost Continent) (CD)

gterma036, gTerma, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Většina nahrávek vydavatelství gTerma jsou rozjímavé vnitřní výlety autorů, případně i posluchačů. Obvykle to tedy není hudba rytmická, a když, tak je rytmus velmi jemný, či občasný. Proto toto album, jež je dílem maďarského hudebníka Andráse Kisse, užívajícího pseudonym Urenga, se dost odlišuje svým naprosto trvalým, neodbytným rytmem. Jeho osm skladeb, z nichž tři jsou remixy, se dá jasně zařadit do stylů dub, techno a místy ambient.

Námětem jejich vnitřního obsahu je deník blíže neuvedeného cestovatele, který se zabýval podmořskou archeologií. Úryvky z tohoto deníku jsou nashromážděny v bookletu na čtyřech stránkách, malými písmeny na barevně dost ve čtení bránícím podkladu.

Jednotlivé skladby svými názvy odpovídají snad před věky v oceánech zmizelým kontinentům, jakými byly Lemurie, Mu, Nan Madol, či obyvatelům kontinentu Mu, Nácalanům (v bookletu uveden špatný přepis Nacaal). Celé album nese název Mu. To měl být kontinent, který zmizel v Tichém oceánu, na němž bychom mohli hledat původ mayské civilizace. Bohužel archeologické výzkumy nic takového zatím nepotvrdily. Nicméně to nikterak nebrání fantaziím okultistů a snílků.

My si raději trochu přiblížíme skladby alba. Všechny jsou dlouhé 7 až 8 minut. Ta první je věnována Lemurii, kontinentu, který se snad nacházel v Indickém oceánu mezi Šrí Lankou a Madagaskarem, případně až k Velikonočnímu ostrovu v Tichém oceánu. Nevím, jakým způsobem tento kontinent Urenga chápe, ale rozhodně hudebně spadá skladba jasně do stylu techno svým celou dobu tepajícím rytmem, zhruba ve dvou se vzájemně doplňujících frázích. Možná tím naznačuje dramatické zmizení ve vlnách oceánu.

Druhá skladba Nan Madol začíná ambientně rozmazanou clusterovou plochou, která se opakovaně přibližuje jako mořský příboj. Zřejmě to má naznačit moře u tohoto ostrova v Mikronésii. Postupně se přidává velmi agresivní rytmus a vše se dostává spíše do mírně extatického stylu psy-trans nebo goa-trans. Hlubší, basový rytmus „jede“ na každou dobu, nad ním je druhý, rychle ho drobící ve vysokých tónech a vše opět zmizí v příboji.

Třetí skladba Mu je ústřední. Opět jiný sample vody, echovaný, zadržovaný rytmus, slibující tajemno, s občasnými stop time, se skladba dá zařadit tentokrát především do dubu, hlavně opakovanými, nabalenými clustery a dozníváním frází. I když na hudbě tepe po celou dobu techno rytmus, považoval bych ji svým vnitřním vývojem ambientní plochy asi za nejlepší na albu.

Čtvrtá skladba Nacaal je trochu obdobná, jen je v rytmu přímočařejší a nerozptyluje se vedlejšími plochami. Na každou dobu hluboký úder, ostinátně se opakující na první dobu echovaný cluster a do toho občas pronikající vzdálený tepot jako na malý bubínek. Ke konci se toto hypnotizování vystupňuje ještě tably.

A přicházejí Pacific Waters, u nichž se celkem dalo čekat, že budou ambientní. Uslyšíte velkou rozlehlost, ale není klidná, rozjímavá, je v ní plno dalších, neznámých zvuků i ukrytých rytmů. Toto pomalu se převalující monstrum má v sobě dubové prvky, je dost hlasité svou zvukovou úrovní a posléze tiše odplyne.

Následuje remix Mu. Ten je pojat v jednoduchém, tanečním, dubovém rytmu i s příjemnou kytarou, z něhož se po celou dobu nevybočí. Uprostřed dojde ke krátkému „rozprsknutí“ zvuku a zastavení rytmu, pak přijde návrat, jen v trochu jiném, rychlejším tempu a dostáváme se spíše do techna.

Remix Nan Madol začíná ambientně, ale za chvíli z toho máme zase tuc-tuc, techno-dub až do konce.

Poslední skladba je remix Pacific Waters. Ten je oproti originálu ambientně klidný, protkaný drifty a se zajímavou basou, která mu dává pěkný, klouzavý základ. Od poloviny se vše zrychlí a ve snovém tempu odplyne do ticha. Docela se divím Johanu Rehnovi, že ve svém vydavatelství tuto tuc-tovou nahrávku vydal.

*

© Jiří Mazánek
© okultura, MMxiv

Uložit