Srdce duše

208
Craig Padilla: The Heart Of The Soul
(CD, SPM 1405, Spotted Peccary Music, 2012)

Craig Padilla: The Heart Of The Soul (CD)

SPM 1405, Spotted Peccary Music, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

Ačkoli americký hudebník Craig Padilla, který skládá od 90. let minulého stolení a natočil již dvanáct alb, toho má tolik za sebou, říká, že toto album je zlomem v jeho hudebním i lidském životě. Dlužno říci, že se nejvíce řadí do stylu berlínské elektronické školy a space ambientu, mezi jejíž zástupce patří Klaus Schulze a Tangerine Dream. Z těchto kapel se dalším vývojem vytvářel hlavně styl new age music, trance a ambient. Oproti nim düsseldorfská elektronická škola, zastoupená např. skupinami Kraftwerk či Cluster, se soustředila více na rytmickou složku skladeb a vedla ke stylům syntetického popu a techna.

Máme tedy představu, co nám asi Padilla nabízí. Přesto říká, že album The Heart Of The Soul bylo obratem, který vyjadřuje jeho životní postoje a uvědomění si toho, co je důležité. Chce být nyní pouze pozitivní, obrátit svou pozornost k rodině, dětem a lásce, hlubšímu vnímání života. Můžeme si udělat obrázek o tom, jak asi žil předtím. V tomto smyslu si pochvaluje, jak se mu to podařilo do skladeb vše vložit.

Na albu dlouhém přes 70 minut je 10 skladeb, z nichž nejdelší má přes 13 minut. Vedle těch jednodušších, které se vyznačují rozkládáním akordů a táhlými melodiemi jak u nějaké etudy, melodie zaranžované náročněji do větší plochy, jsou tu skladby vyloženě ambientní. Jde o space nebo atmospheric ambient, tedy relaxační hudbu.

Ovšem největší hudební, emotivní i nápaditou sílu mají skladby, které lze přirovnat vyloženě ke skupině Tangerine Dream. Je to hned úvodní You Were Here, pak Sensual Beauty, která začíná sice rozjímavě, ale po čtvrté minutě přejde do své rytmické části. Ačkoli i zde se vlastně vybrnkávají tóny, či jsou spíše naprogramované, nejde o primitivní rozkládání akordů, ale o jakýsi rytmický postup, který tvoří zároveň melodii.  Témbr tohoto rytmu je v duchu jemných třpytivých zvonečků, které, ač zmizí v opět nastoupivší relaxační melodii, stále nám zní jemně a vzdáleně v uších. Půlnoční setkání je asi vždy nejlepší v tuto dobu stejně jako v tantře. Celkově přeji Padillovi jeho pozitivní obrat, takoví lidé jsou stále potřeba, a dále, aby pokračoval v tomto duchu.

*

© okultura, MMXII