(CD, gterma019, 2013)
Parikrama: Manusyaloka (CD)
gterma019, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon
*
Švédské vydavatelství gTerma pokračuje ve vydávání alb s buddhistickou tématikou, doprovázených v bookletech nádhernými, barevnými reprodukcemi ze svatých písem, ale také skvělými fotografiemi jak s přírodními, tak duchovními náměty od jeho majitele Johana Rehna.
V takto zaměřené hudbě asi nejvíce vyniká autor a interpret zároveň užívající jméno Parikrama. Protože o sobě více nesděluje (pro zasvěcené douška, že má mnoho společného s projekty Artin Mucht a Seetyca), řekneme si pouze, že tento výraz v podstatě znamená v sanskrtu „toho, jenž je oddaný“, samozřejmě Bohu, případně duchovní cestě.
Tomu odpovídá celý obsah tohoto alba, které trochu pochopíte, když si něco vysvětlíme. Samotný název CD, Manusyaloka, znamená lidský svět. Podle hinduistických, ale též buddhistických a džinistických písem je středem tohoto světa hora Suméru, častěji se používá název Méru. Na této hoře sídlí bohové, k nimž je třeba se modlit a uctívat je, abychom získali jejich milost a díky ní se do našich srdcí vlilo pravé poznání a láska. Tento svět je rozdělen na čtyři kontinenty podle světových stran. Na východě je Pubbavidéha, na severu Uttarakuru, na západě Aparagójana a na jihu Džambudvípa.
To vypisuji jen proto, že toto vše jsou názvy skladeb a hudba by měla vyjadřovat nějak podstatu bytostí, které v těchto světadílech žijí, jak je to popsáno v písmech. Tam jsou podrobnosti i o velikosti jednotlivých kontinentů a typu jejich bytostí, míře duchovnosti atd. S horou Méru to máme pět skladeb a už nám chybí pouze šestá nazvaná Himávan podle lesů krále hor. Jeho dcerou byla Uma neboli Párvatí, která se stala manželkou Šivy.
Těchto šest skladeb má vesměs stejnou délku kolem asi devíti minut. Z nich se vymykají pouze dvě. Nejdelší , kolem jednadvaceti minut dlouhá Džambudvípa, jako nejduchovnější kontinent a Méru, kolem patnácti minut dlouhá, jako podstata duchovnosti tohoto světa.
Hudba by se dala zařadit asi do atmosférického ambientu, v němž jsou nějaké akustické prvky – kytara a flétna a trochu samplů hlasů či neurčitých zvuků. Rozhodně se při poslechu nebudete nudit, skladby jsou od sebe náladou a zpracováním odlišeny, byť do sebe přecházejí. Udržují si však jednak určitou tajemnost, velebnost, vznešenost a klid, ale též napětí. Parikrama rozhodně nápady má, přitom však je v užívání prostředků elektroniky střídmý, až asketický, takže se nesnaží zaujmout něčím šokujícím.
Je to hluboká duchovní hudba.
*
