Chaos & Nové paradigma [2002-2004]

Nastává doba, kdy je stále více zřejmé, že nějaké zboží, sport, sexualita, rodina, věda, práce atd. jaksi není úplným naplněním existence člověka. Doba se zhutňuje. Máme pocit, že už nemůžeme dělat zbytečné věci, nová kvalita času nás nutí rychle volit a konat. Člověk už se nemůže skrývat.

„Ty jsi svatý, Chaos, Chaos, Věčnost, všechny protiklady v pojmech!“ (Aleister Crowley: Vize & Hlas, 4. aethyr)

Odmítám konvenční názor post-monotheistické západní psychologie, že jsme bytosti žijící v koloniích složené z nesčetných osobností, ačkoliv všeobecně postižených selektivní amnézií, která je známkou této jinak všudypřítomné podmínky. A za druhé, že neexistuje nic takového jako svobodná vůle; i když máme schopnost jednat náhodně nebo možná by se mělo říct přesněji stochasticky, a sklon ztotožňovat se s čímkoliv, co nakonec děláme.

Celý problém spočívá v tom, že většina lidí zabývá se budováním perspektiv namísto realizace svého potenciálu. Jestliže nespatřuješ rozdíl mezi svou osobou a Chaosem se zřetelem na tu skutečnost, že prakticky jste jedním a tím samým, nemusíš dennodenně zahřívat meditační podušku ani dělat ze sebe blázna vůči druhým lidem, neboť tvoje cesta je cestou Chaosu. Avatarové Chaosu válčí smíchem, využívají smyslovou, polyteistickou a anarchistickou přirozenost Věku Kálí k realizaci bódhisattvy.

Opravdoví básníci našich dob jsou vlastně neznámí a většinou nepovšimnutí, nicméně však mají veliký význam. Jejich neviditelný vliv objímá celý svět.

Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě. Magie se obrací k těm, kteří mají pořádnou dávku arogance a plodivé imaginace. Jen tehdy, není-li nic pravdivé a idea pravého já je odvržena, začíná být vše dovoleno. Takže vítejte v pandemoniu kalijugy, v níž nic není pravdivé a vše je přípustné!