Revue HORUS

Nastává doba, kdy je stále více zřejmé, že nějaké zboží, sport, sexualita, rodina, věda, práce atd. jaksi není úplným naplněním existence člověka. Doba se zhutňuje. Máme pocit, že už nemůžeme dělat zbytečné věci, nová kvalita času nás nutí rychle volit a konat. Člověk už se nemůže skrývat.

Měl jsem v úmyslu napsat pár myšlenek o konceptu řeči, ale ve svém posledním jsi mi zase ty psal o svém úmyslu dát na papír své představy o nejnovějším běhu politiky a jejím pozadí. Proto jsem se rozhodl nyní napsat cosi, co by tě vyprovokovalo k argumentaci! Tak jako předtím se zase zmíním o příběhu Tlön, Uqbar a Orbis Tertius, buď tedy ke mně shovívavý.

„Prověřte si, co vás motivuje!“, říkával s oblibou starý láma. Proč a s jakým cílem procvičuji změnu paradigmatu? Protože je to právě aktuální? Protože se obávám pevných struktur? Protože si chci rozšířit svůj filosofický horizont? Nebo proto, že se mi to zdá být dobrým základem efektivního magického „vzdělávání těla“?

Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě. Magie se obrací k těm, kteří mají pořádnou dávku arogance a plodivé imaginace. Jen tehdy, není-li nic pravdivé a idea pravého já je odvržena, začíná být vše dovoleno. Takže vítejte v pandemoniu kalijugy, v níž nic není pravdivé a vše je přípustné!

Otázkou je, kterak vědomí existence paradigmat integrovat do každodenního života? To, že svět pravoslavného popa a jaderného fyzika funguje podle jiných zákonů, je zřejmé. Jedině zničení paradigmatu je cestou k jeho transcendenci.

U naší staré rodinné vilky je snad odedávna nepoužívaný bazén. Nikdo ho, stejně jako vilu, dlouho neudržoval, dno popraskalo, rozpadlo se a z poměrně mělkého bazénu se stalo propadliště, tvořené nekonečnou vodní emulzí. Navenek vypadala...

„Sunt daemones in tempora aeterna.“ - Sv. Augustin Jel jsem už asi dost dlouho, maje ruce zabořeny do měkkého volantu. Monotónní jízda mě ukolébala natolik, že jsem teprve po určité době zaregistroval, že se venku téměř...