Revue HORUS

Tento článek je dokladem probouzejícího se zájmu o tělo a jeho uvědomování. Vůle musí být vtělena. Tělo je výrazem vůle. Méněcenné tělo, málo cenná bytost.

Tuto povídku, pochmurný čarodějnický příběh odehrávající se v americkém venkovském prostředí, nestačil Lovecraft již dopsat, byla však brilantně dokončena Augustem Derlethem. Je tedy dalším skvělým epitafem tohoto přehlíženého autora, který konečně nachází v análech makabrózní literatury místo, jež mu právem náleží.

Historický nástin vzniku Hermetického řádu Zlatý úsvit - a dalších tajných společností s ním spojených - byl poprvé uveřejněn v Revue HORUS v roce 1995 e. v. Současná podoba vícedílného článku pro magický portál OKULTURA doznala rozšíření o některé další návaznosti: činnost předchůdce O.T.O. v USA v podobě společnosti Eulis P. B. Randolpha, ariosofismus v Německu na počátku XX. století a dědictví Zlatého úsvitu a O.T.O. v týfónském hnutí kolem lóže Nu-Isis Kennetha Granta.

Autor této úděsné povídky o vúdú popisuje sám sebe jako „dvojitého duchaře“, jednak proto, že sám psal strašidelné příběhy, a pak že byl „štroman“ – jako námezdný literát psal také anonymně za jiné. Arthur J....

Smyslem mé přednášky je poukázat na některé souvislosti mezi hermetismem a poetickým světem lidových pověstí a pohádek.

Odmítám konvenční názor post-monotheistické západní psychologie, že jsme bytosti žijící v koloniích složené z nesčetných osobností, ačkoliv všeobecně postižených selektivní amnézií, která je známkou této jinak všudypřítomné podmínky. A za druhé, že neexistuje nic takového jako svobodná vůle; i když máme schopnost jednat náhodně nebo možná by se mělo říct přesněji stochasticky, a sklon ztotožňovat se s čímkoliv, co nakonec děláme.

„Ty jsi svatý, Chaos, Chaos, Věčnost, všechny protiklady v pojmech!“ (Aleister Crowley: Vize & Hlas, 4. aethyr)

  Málo jmen je tak úzce spojeno s Nadpřirozenem jako jméno Algernona Blackwooda - opravdu, neboť pro svůj velký zájem o okultní nauky se stal široce známý pod jménem „Strašidelný muž.“ Narodil se v roce 1869...

Žádný nadšenec hrůzostrašných příběhů nepotřebuje úvod k dílu Augusta Derletha. Jeho povídky jej uvedly jako jednoho z nejryzejších moderních spisovatelů tohoto žánru, zatímco jeho četné antologie jej představují jako vytříbeného editora, který má přístup k opravdu nejlepšímu materiálu. Derleth byl rovněž expertem v okultních vědách a žil v Sauk City ve Wisconsinu, jednoho z nejtemnějších, čarodějnicemi nejzamořenějších koutů Ameriky, kde legendy o zlu mají tuhý kořínek. I historie jej fascinovala a v této vzácné rané povídce, kterou Derleth sám navrhl pro tuto sbírku (The Evil People, ed. Peter Haining, 1968), spřádá příběh o černé magii okolo jedné z největších bestií všech dob - Cesare Borgii.

Podání o černé magii často zmiňují starodávné knihy, které popisují teorii a praxi rituálů zla. Jejich samotná jména, jako Discours Des Sorciers a Le Satanisme, stačí k tomu, aby způsobila záchvěv hrůzy, ale možná dobře, že mimo zapečetěné schránky národních knihoven jich existuje jen pár. Jakmile se však nějaká dostane do rukou nějakého představitele veřejnosti - může jím být někdo, kdo se okultními vědami zabývá či nikoliv - výsledky mohou být přinejmenším, abychom tak řekli, nepředvídatelné. V této krátké povídce vykreslil Francis Prevot, jenž byl uznávaným autorem strašidelných povídek na přelomu století, příšerný příběh o zhoubných mocnostech Černé knihy.

Anglického povídkáře a romanopisce, jednoho z nejplodnějších autorů v historii žánru duchařských příběhů Algernona Blackwooda známe již z jeho povídky Hórova křídla (Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1992). V této vizi se „Strašidelný muž“ setkává...

V jednom (zřejmě fiktivním) interview »podává současný velmistr Fraternitas Saturni podrobnou zprávu o Řádu. Poprvé během padesáti let se dostává tímto veřejnosti autentického vhledu do snad nejdůležitějšího bratrstva německé kulturní oblasti… Rozhovor mezi dvěma angažovanými praktiky a zpráva ke stavu moderní magie. Historický dokument prvořadého významu«.

Celý problém spočívá v tom, že většina lidí zabývá se budováním perspektiv namísto realizace svého potenciálu. Jestliže nespatřuješ rozdíl mezi svou osobou a Chaosem se zřetelem na tu skutečnost, že prakticky jste jedním a tím samým, nemusíš dennodenně zahřívat meditační podušku ani dělat ze sebe blázna vůči druhým lidem, neboť tvoje cesta je cestou Chaosu. Avatarové Chaosu válčí smíchem, využívají smyslovou, polyteistickou a anarchistickou přirozenost Věku Kálí k realizaci bódhisattvy.

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás a podstata Spareovy magie spočívá v jeho řešení hlavolamu objektivity a subjektivity, makrokosmu a mikrokosmu.

Opravdoví básníci našich dob jsou vlastně neznámí a většinou nepovšimnutí, nicméně však mají veliký význam. Jejich neviditelný vliv objímá celý svět.

Po sedmileté odmlce se vrací Revue HORUS. Vlivem „okolnosti nekonečné & neznámé“ začalo postupně docházet ve vydávání k chaotickým časovým posunům. Nuit budiž za to velebena! Možná právě podoba a téma prvního virtuálního čísla nejlépe vystihuje posun, který tu mezitím nastal. Nevylučujeme, že v budoucnosti vybrané články nespatří světlo světa i na papíře, takto se nám však dostává možnosti reagovat bez odkladu na jevy, které vytváříme a ony utvářejí nás. V tomto oboustranném rození doufáme pozorovat přítomnost toho Třetího.

Kam směřujeme? Kam jdeš ty? Pomalu upadáme do Velkého spánku. Uchystal nám úžasný život. Divoká příroda nezadržitelně mizí v tříšti stále menších ostrůvků jako ledovec tající v teplém moři. Úžas nad komunikačním šílenstvím. Jsme na vrcholu KOLA...

Tento článek, napsaný prostřednictvím World Report Information Services pro Internet pod poněkud průhledným pseudonymem, se zabývá překonáním naší představy o tom, že jsme bytosti „bodové“. „Různé objekty mohou být ve stejný čas na stejném místě, následek může předcházet příčinu a každý bod je na každém místě kongruentní. Všechno je pořád všude. Člověk může na kterémkoliv místě vstoupit do Chaosu a zase z něj vystoupit na místě a v dimenzi úplně jiné za předpokladu, že byla zachována jeho integrita.“ Je dostatečně jasné, co nám brání být na kterémkoliv místě ihned a spojitě? Kdo si kouzelný klobouk nasadí, octne se v mžiku tam, kde si přeje být.

S dílem Algernona Blackwooda jsme vás seznámili již prostřednictvím povídek Hórova křídla (Revue HORUS, 1/92, str. 61-84) a Dům minulosti (Revue HORUS, 11/93, str. 74-80). Do třetice uvádíme ukázku z díla tohoto brilantního mystického spisovatele,...

„Prověřte si, co vás motivuje!“, říkával s oblibou starý láma. Proč a s jakým cílem procvičuji změnu paradigmatu? Protože je to právě aktuální? Protože se obávám pevných struktur? Protože si chci rozšířit svůj filosofický horizont? Nebo proto, že se mi to zdá být dobrým základem efektivního magického „vzdělávání těla“?

Mág je ten, kdo upsal svoji duši za příležitost podílet se větší měrou na realitě. Magie se obrací k těm, kteří mají pořádnou dávku arogance a plodivé imaginace. Jen tehdy, není-li nic pravdivé a idea pravého já je odvržena, začíná být vše dovoleno. Takže vítejte v pandemoniu kalijugy, v níž nic není pravdivé a vše je přípustné!

U naší staré rodinné vilky je snad odedávna nepoužívaný bazén. Nikdo ho, stejně jako vilu, dlouho neudržoval, dno popraskalo, rozpadlo se a z poměrně mělkého bazénu se stalo propadliště, tvořené nekonečnou vodní emulzí. Navenek vypadala...