Viděli jsme,[1] že mezi horou a jeskyní existuje úzký vztah, jelikož obě jsou chápány jako symboly duchovních center, stejně jako všechny „axiální“ či polární[2] symboly, mezi nimiž hora zaujímá jedno z nejvýznamnějších míst. V tomto ohledu je třeba jeskyni považovat za umístěnou pod horou nebo uvnitř ní, aby se také nacházela na ose; a to posiluje již existující spojení mezi těmito dvěma symboly, z nichž každý je do jisté míry doplňkem toho druhého.
Je však třeba poznamenat, abychom je mohli „umístit“ do jejich přesného vzájemného vztahu, že hora[3] má významově „prvotnější“ charakter než jeskyně: je tomu tak díky její vnější viditelnosti – mohli bychom dokonce říci, že je nejviditelnějším objektem ze všech stran – zatímco jeskyně je naopak místem skrytým a uzavřeným. Z toho lze snadno odvodit, že zobrazení duchovního centra horou odpovídá původnímu období pozemského lidstva, během něhož byla pravda plně přístupná všem (odtud název satjajuga,[4] přičemž vrchol hory je Satjalóka[5] neboli „místo pravdy“); avšak když se v důsledku sestupného pohybu cyklu tato pravda stala nedostupnou pro většinu a zůstala přístupná jen poměrně omezené „elitě“ (což se kryje se začátkem zasvěcení v jeho nejpřísnějším smyslu), jeskyně se stala vhodnějším symbolem duchovního centra, a tedy i zasvěcovacích svatyní, které jsou jeho obrazem.
Takovou změnou lze říci, že centrum horu neopustilo, ale pouze se stáhlo z jejího vrcholu do jejího nitra; zároveň tato změna představuje jakési „obrácení“, skrze které – jak jsme vysvětlili jinde – se nebeský svět, naznačený výškou hory nad povrchem země, stal do jisté míry „podzemním světem“ (ačkoli ve skutečnosti se nezměnil tento vyšší či vnitřní svět, nýbrž podmínky vnějšího světa a tím i vztah mezi oběma světy); a toto „obrácení“ se odráží v příslušných obrazcích, které představují horu a jeskyni a zároveň vyjadřují jejich komplementaritu.
Jak již bylo zmíněno,[6] první z těchto dvou obrazců – který zároveň představuje pyramidu a mohylu, jež jsou symbolicky ekvivalentní hoře – je trojúhelník směřující vzhůru; obrazec jeskyně je naopak trojúhelník směřující dolů, a tedy inverzní vůči tomu prvnímu. Tento obrácený trojúhelník je zároveň obrazcem srdce[7] a poháru, který je v symbolice obecně ztotožňován se srdcem, jak jsme ukázali zejména v souvislosti se svatým grálem.[8] Tyto poslední symboly – a další jim podobné – z obecnějšího hlediska odkazují na pasivní či ženský princip univerzální manifestace, nebo na jeden z jeho aspektů;[9] zatímco symboly vyjádřené trojúhelníkem směřujícím vzhůru odpovídají aktivnímu či mužskému principu, což vše potvrzuje zmíněnou komplementaritu.
Na druhé straně, pokud jsou oba trojúhelníky umístěny jeden nad druhým – což odpovídá situaci jeskyně pod horou – lze si povšimnout, že spodní trojúhelník může být považován za odraz horního trojúhelníku; a tato myšlenka odrazu je velmi vhodná ve vztahu k symbolu, který je odvozen od symbolu prvotního, v souladu s již zmíněným vztahem mezi horou a jeskyní jako postupnými zobrazeními duchovního centra v různých fázích rozvíjení cyklu.
Může se zdát zvláštní, že obrácený trojúhelník je na obrazci znázorněn jako menší než ten vzpřímený, jehož je odrazem a s nímž by měl být tedy zřejmě stejně velký; takový rozdíl v proporcích však není v symbolice nijak neobvyklý: například v hebrejské kabale má Makroprosopus neboli „Velká tvář“ jako svůj odraz Mikroprosopus neboli „Malá tvář“. Navíc v tomto konkrétním případě existuje zvláštní důvod: připomněli jsme, v souvislosti s vztahem mezi jeskyní a srdcem, text z Upanišad, kde se říká, že princip, jenž sídlí „v centru bytosti“, je „menší než zrnko rýže, menší než zrnko ječmene, menší než hořčičné semínko, menší než zrno prosa, menší než semínko uvnitř zrna prosa“, ale zároveň „větší než Země, větší než atmosféra (neboli prostřední svět), větší než nebesa, větší než všechny světy dohromady“;[10] a ve vztahu mezi těmito dvěma symboly, které právě zvažujeme, odpovídá hora představě „velikosti“ a jeskyně (nebo dutině srdce) představě „malosti“.
Aspekt „velikosti“ se vztahuje také k absolutní skutečnosti, zatímco aspekt „malosti“ k tomu, co je zjevné ve vztahu k manifestaci; je tedy zcela přirozené, že první aspekt je zde znázorněn symbolem odpovídajícím „prvotnímu“[11] stavu, a druhý tím, co odpovídá následnému stavu „zatemnění“ a duchovního „zahalení“.
Abychom mohli znázornit jeskyni jako místo nacházející se uvnitř hory (v jejím „srdci“, mohli bychom říci), stačí vložit obrácený trojúhelník do trojúhelníku vzpřímeného tak, aby se jejich středy překrývaly; obrácený trojúhelník musí být menší, aby se do druhého vešel, ale kromě tohoto rozdílu je výsledný obrazec zcela totožný se „Šalamounovou pečetí“, kde oba protikladné trojúhelníky rovněž představují dva komplementární principy se všemi jejich různými aplikacemi.
Na druhé straně, pokud budou strany obráceného trojúhelníku rovny polovině stran trojúhelníku vzpřímeného (v našem znázornění jsou o něco menší, aby byly oba trojúhelníky zcela oddělené, ale ve skutečnosti musí vstup do jeskyně jasně ležet na povrchu hory, což znamená, že trojúhelník, který ji představuje, by se měl dotýkat obrysu druhého),[12] pak menší trojúhelník rozdělí plochu většího na čtyři stejné části, z nichž jedna bude obrácený trojúhelník sám, zatímco zbývající tři budou trojúhelníky vzpřímené. Tato poslední úvaha, stejně jako otázka určitých číselných vztahů s ní spojených, nemá přímý význam pro téma tohoto článku, ale nepochybně se k ní později ještě vrátíme.[13]
∴
[1] Viz René Guénon: Srdce a jeskyně.
[2] Srv. Joscelyn Godwin: Arktos. Polární mýtus ve vědě, v symbolice a přežívajícím nacismu. Horus/Malvern, Brno/Praha 2025.
[3] Méru, též Suméru, je mytická posvátná hora a osa světa v hinduismu, buddhismu a džinismu. Nachází se ve středu kontinentu Džambudvípa, který je středem prthiví-lóku, „světa země“, svým vrcholem dosahuje k nebesům a svými kořeny do hlubin země, pramení v ní řeka Ganga a je celá ze zlata a drahokamů. Na jejím vrcholu sídlí Brahmá, níže pak další bohové a bytosti.
[4] Zlatý věk, který nastane po příchodu Kalkina, Kalkího, inkarnace Boha, který na konci kalijugy zabije všechny bezbožné lidi.
[5] Jeden ze čtrnácti světů, jež jsou součástí brahmady, kosmického vejce, resp. jeden ze sedmi horních světů. Lóka, sanskrtsky „svět“, je v hinduismu označení pro vesmír nebo některou z jeho částí, často spojenou s nějakým konkrétním božstvem. Vesmír je v hinduismu chápán často jako tri-lóka „trojsvět“, skládající se z nebes (Svarga), země a podsvětí (Pátála). S lóky jsou spojovány i čakry v lidském těle, sedm horních světů odpovídá sedmi čakrám, zatímco dolní světy části těla, která se nachází pod nimi.
[6] Viz pozn. č. 1.
[7] S touto představou souvisí i skutečnost, že arabské slovo pro srdce, qalb naznačuje, že je „obrácené“, maqlub. Srv. Titus Burckhardt: Několik slov o „barzachu“. Vyšlo v Etudes Traditionnelles, prosinec 1937.
[8] Ve starověkém Egyptě byla váza hieroglyfem srdce. V tarotu barva pohárů odpovídá v běžném karetním balíčku barvě srdcí.
[9] V Indii je obrácený trojúhelník jedním z hlavních symbolů Šakti, stejně jako prvotních vod.
[10] Čhándogja Upanišad, Prapáthaka 3, Khanda 14, šruti 31.
[11] Dante představuje pozemský ráj jako nacházející se na vrcholu hory, což potvrzuje tuto situaci jako odpovídající duchovnímu středu v „prvotním stavu“ lidstva.
[12] Tentýž obrazec ukazuje, že pokud je hora nahrazena pyramidou, její vnitřní komnata je přesným ekvivalentem jeskyně.
[13] Vyšlo jako XXXI. kapitola titulu Základní symboly posvátné vědy. Dále také Studies in Comparative Religion, Vol. 5, No. 2, spring 1971.
