Juraj Jakubisko: astroportrét

171

Slovenský režisér, scénárista, kameraman, výtvarník Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v malé obci Kojšov v Košickém kraji, poslední vesnici v horách, kam podle jeho slov nevedla ani silnice, přesný čas narození nám není znám.

„V Jakubiskových filmech se iracionální, tajemné a senzační zdá být přirozené jako život sám. Ne všichni z nás jsou však schopní Jakubiskova vidění, umožňujícího vidět ono tajemné, neočekávané a fantastické dokonce v prostém denním životě“,

prohlásil o něm v roce 1988 Federico Fellini.

Na Jakubiskově nativitě nás v prvé řadě upoutá novoluní v kontaktu s Uranem. Podle jeho životního zaměření si myslím, že se narodil za posledních hodin balzamické Luny, tedy před novoluním.

Rudhyar o lidech balzamické Luny myslí:

„Vstupujeme do sféry zasévání semen a osobní oběti. V těchto dnech, které předcházejí novoluní, se může zrodit symbolická osobnost, která na sebe zaměří Společenské drama – jistý typ mučedníka. Takoví lidé ztělesňují potřebu svého společenství, jíž je nové zrození ducha, Vzývají tvůrčího ducha; jsou předzvěstí budoucnosti – dokonce i za cenu vlastní smrti.  V těchto posledních třech dnech třicetidenního lunačního cyklu dospívá tento cyklus do stadia semene, a toto sémě se má stát základem pro budoucí rostlinu, pokud existují odpovídající podmínky k růstu. Tento typ osobnosti je ve svém vyšším projevu prorocký a plně zaměřený na budoucnost, a i když třeba pociťuje sám sebe jako konečný produkt minulosti, jde o minulost, kterou vědomě nechal za sebou. Občas člověk cítí, že má své určité společenské „poslání“ nebo že jej řídí vyšší síla. Je si více či méně vědom toho, že je jakousi svatyní (nebo „polem“), kde se realizuje cosi většího, než jen jeho osobní individualita; proto může bez váhání přijmout oběť nebo mučednictví ve jménu budoucnosti, ať už jde o budoucnost nevelké skupinky nebo celého lidstva. Ve všech důležitých vztazích, které prožívá, má sklon pociťovat povahu účelovosti; to znamená, že v nich vidí jak konec takovéhoto procesu, tak prostředek pro dosažení nějakého transcendentního cíle.“

Jakubisko je svázán s minulostí rodného kraje. Místo, kde se narodil, mělo bezesporu významný vliv na jeho styl. Ještě v době, kdy dospíval, tu byly živé zvyky a styl předchozích staletí. Venkovské motivy a folklor se objevují snad v každém režisérově snímku. Ať už mají podobu znázorněného rituálu, úryvku lidové písně či detailu na kostýmu. Nejzřetelněji to vidíme ve filmech Tisícročná včela, Perinbaba, Perinbaba a dva světy.

Toto novoluní je v kontaktu s Uranem, což přináší touhu po nezávislosti, vynalézavost, originalitu, vzrušení (dříve běhal maratony, závodil na lyžích, jezdil na kole, skákal z prkna do vody či skákal padákem), Neptunův trinus přidává sensitivitu, imaginaci, poezii, umění a romantismus.

Juraj Jakubisko

Významnou planetou je tu expanzivní Jupiter, který je tahounem horoskopu a který svým rozběžným kvintilem vůči novoluní přispívá k individuální zručnosti. Jakubiska si můžeme představit jako koncertního mistra, který fascinuje obecenstvo svojí dokonalou technikou vykreslující až nezřízené obžerství výprav jeho filmů. Film Bathory o tzv. Čachtické paní zhltl 328 milionů korun a uvedl Jakubiskovu rodinu do chudoby. Večernice v konjunkci s Marsem a v kvadratuře s Jupiterem podbarvuje workoholismus vášněmi a extravagancí. Pluton kvadraturou vůči retrográdnímu Merkurovi Prométeovi vede myšlení do hlubin nevědomí.

Po druhé světové válce se rodina z vesničky přestěhovala do Košic, kde Jakubiskova krásná matka zemřela na tuberkulosu. Setkání se smrtí je signováno Plutonovou kvadraturou vůči Slunci a novoluní v nativitě. V roce 1953 nastupuje na Střední umělecko-průmyslovou školu obor fotografie. Uran dosahuje tranzitního kvintilu (techné) vůči Slunci. Školu absolvuje v roce 1957, v ročním horoskopu nacházíme novoluní jako v nativitě. Důležitý milník v životě. V roce 1959 začíná na pražské FAMU studovat režii, Uran v kvadratuře na Slunce, ho přivádí do nového světa. Jeho studentské krátké filmy sklízejí záhy ocenění už v letech 1963 a zejména Vysťahovalecké piesne z roku 1964, zúročující vzpomínky na rodný kraj a jeho obyvatele. V polovině úžasných šedesátých let poznamenává jeho tvorbu a myšlení trinus Urana s Plutonem vůči Slunci nativity.

Za progresivního novoluní, které je současně i zatměním Slunce následuje celovečerní debut Kristové roky, hořká výpověď o pocitech a životních vyhlídkách muže, jenž se nachází v ve 33 letech v situaci, kdy už by se měl nalézt a být sám sebou. Následují Zběhovi a pútnici, Vtáčikovja, siroty a blázni, a také nedokončený film Dovidenia v pekle, priatelia. Hned na počátku normalizace je tato čtveřice filmů tehdejšími kultutrégry označena za důkaz protisocialistických postojů Jakubiska, filmy jsou uvrženy do trezoru, aby je už nikdy nikdo nespatřil. Sám režisér je odsouzen točit krátkometrážní dokumentární a propagandistické filmy. Fellini ostatně po invazi v srpnu 1968 nabídl Jakubiskovi práci v Itálii, ten však tehdy odmítl.

Teprve koncem sedmdesátých let je mu dovoleno vrátit se k celovečernímu filmu Postav dom, zasaď strom, v němž se vrací k odvěkému lidovému pravidlu, vyjadřujícímu koloběh venkovského života a zákon zachování rodu: postav dům, zasaď strom, vykopej studnu, zploď syna.

V roce 1983 následuje famózní Tisícročná včela, sága slovenského zednického rodu Pichandů, jehož osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století. Tento hit je poznamenán tranzity Neptuna a Plutona vůči Merkurovi nativity. Následuje Perinbaba, pohádka bratří Grimmů v mezinárodní koprodukci a s manželkou Frederica Felliniho Giuliettou Masina v titulní roli. Pluton se blíží do opozice vůči Slunci, pod jeho přímým vlivem točí Jakubisko další báječnou koprodukční sedmidílnou férii Frankensteinova teta a sestříhanou verzi Pehavý Max a strašidlá. Tímto tranzitem je poznamenám i jeho jeden z nejlepších filmů natočený na sklonku „starého režimu“, vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců.

V roce 1993 po rozpadu Československa se Jakubisko přesouvá do Prahy. Blíží se další progresivní novoluní, které končí v roce 1996 předchozí třicetiletí života. Další filmy točené v Česku nejsou příliš úspěšné. V roce 2006 točí nejnákladnější film Báthory, věnovaný revizi případu Čachtické paní, která byla patrně ze zištných důvodů nařčena z mnohonásobných vražd a mučení služebnictva a poddaných. Film spolkl více než 300 milionů korun a tyto produkční náklady daly za vznik dluhům, které nakonec vyústily v exekuci samotného režiséra a jeho manželky Deany. Tyto peripetie poznamenaly Jakubiskovo zdraví.

V květnu 2012 za Plutonova tranzitního trinu vůči Slunci, které symbolizuje srdce, mu bylo srdce přes vysoký věk úspěšně transplantováno. Poslední čas trpěl rakovinou jazyka, Uran přecházel přes Slunce nativity. Naděje na uzdravení byly vysoké, nicméně 24. února ve večerních hodinách náhle a nečekaně skonal. Neptunův oktil vůči Slunci vyčerpal jeho životní sílu.


© Pavel Turnovský, MMXXIII