Esoterní Austrálie

145

Co víme o okultní Austrálii?

Před několika lety, v roce 2001, uprostřed oslav stého výročí australské federace, nebyla roli mystických myslitelů a okultních idejí v australských dějinách věnována vůbec žádná pozornost. Dnes už naprostá většina Australanů neví o „skryté podstatě“ politického, kulturního a náboženského vývoje své země zhola nic.

Charles Webster Leadbeater

Kolik lidí například ví, že volací znak průkopnické rozhlasové stanice 2GB v Sydney je zkratkou umučeného mága Giordana Bruna (GB) ze šestnáctého století? Nebo že ministerský předseda Alfred Deakin, který se významně podílel na založení Australského společenství, se intenzivně zabýval spiritismem a byl nadšeným studentem spisů madam Blavatské? Kdo ví o tom, že Walter Burley Grifin použil okultní principy při projektování hlavního města státu Canberra? Kdo si dnes vzpomene na hvězdný amfiteátr postavený na sydneyské pláži Balmoral, aby přivítal „světového učitele, až přijde“? Nebo že ve dvacátých letech 20. století bylo Sydney prohlášeno za „velké teosofické centrum“, kde působil známý a kontroverzní okultní učitel, biskup Charles Webster Leadbeater? Leadbeater, plodný spisovatel na poli metafyziky, oslavovaný mnohými jako jeden z největších světových jasnovidců, předpověděl „vznik nové ‚subrasy‘ v Austrálii a na Novém Zélandu“.

Nevill Drury a Gregory Tillett[1] v knize Jiné chrámy, jiní bohové poznamenávají, že „moderní [australský] národ navzdory svému relativnímu mládí“ má „pestrou a bohatou historii okultistů a okultních hnutí“.

Někteří pokrokoví politici v Austrálii byli rovněž studenty esoterní moudrosti. V roce 1892 vyšel v Sydney politický román dělnického organizátora Williama Lanea The Workingman‘s Paradise (Dělníkův ráj). Dělnice Nellie v něm s pohrdáním říká: „Bůh neexistuje. Jak by taky mohl?“ Tajemný socialista Geisner ji však vyvede z omylu slovy přímo z Tajné nauky madam Blavatské. Existuje přinejmenším „nepomíjivý dech vesmíru“. Geisner totiž vysvětluje: „Cílem života je sebeuvědomění… Bůh, který se snaží poznat Boha. Věčná síla, jediná nezměrná mysl. Lidstvo rozvíjející povědomí o malém kousku vesmíru v našem dosahu.“[2]

William Lane (1861-1917), rozčarovaný z vývoje dělnického hnutí v Austrálii, založil komunitní osadu v Jižní Americe. Nekuřák a abstinent Lane byl také vegetarián, který si uvědomoval důležitost zdravějšího přístupu ke stravě. Inspirovány Laneovou vizí a příkladem s ním roku 1893 odpluly do kolonie „Nová Austrálie“ v Paraguayi stovky australských dělníků.

První gnostický studijní kroužek byl založen v Melbourne roku 1886. O rok dříve reverend Charles Strong vyvedl většinu svých věřících z viktoriánského presbyteriánství a založil původní a etickou církev, tzv. „australskou církev“. Strongova australská církev sponzorovala Klub náboženské vědy, fórum pro nejrůznější nezávislé myšlení a duchovní bádání.

Austrálie & Teosofická společnost

Na počátku dvacátého století byl v Austrálii zájem o mystiku a spiritismus tak velký, že se dostala do popředí zájmu největšího mezinárodního okultního hnutí té doby – Teosofické společnosti.

„Okultním hnutím, které dosáhlo největší publicity v australských dějinách,“ líčí Drury a Tillett, „a kvůli němuž byla Austrálie po mnoho let středem mezinárodního zájmu, byla Teosofická společnost.“[3]

Počátkem 90. let 19. století se v Austrálii vytvořily studijní kroužky věnující se teosofii prezentované v textech madam Blavatské, což vedlo k založení australasijské sekce Teosofické společnosti v roce 1895.

Jak vysvětlují Drury a Tillett:

„T.S. [Teosofická společnost] se neustále rozvíjela; konaly se přednášky, setkání, vydávaly se letáky, propagační materiály a časopisy. Po celé Austrálii byly zakládány lóže… Byly to však přednáškové cesty jediného muže, díky němuž se teosofie stala v Austrálii hnutím, o které se zajímala veřejnost: v roce 1905 podnikl Charles Webster Leadbeater v zemi turné následující po několikaletém přednáškovém turné v USA, během něhož přilákal tisíce nadšených posluchačů. V roce 1914 se usadil v Sydney a zůstal tam víceméně natrvalo až do své smrti v roce 1934.“[4]

P. R. Stephensen (Sydney, 1934)

Ve dvacátých letech 20. století bylo platících členů Teosofické společnosti více než členů Komunistické strany Austrálie. Dvacátá léta byla svědkem prudkého nárůstu teosofického aktivismu, kdy se australští teosofové snažili představit živou alternativu k hlavnímu proudu, včetně sílících politických ideologií – bolševismu a fašismu. Kromě veřejných přednášek, lóží a knihoven existovala i rozhlasová stanice 2GB v Sydney, kterou společnost vlastnila, a také úspěšné nakladatelství. Časopisy s názvy jako Advance! Australia a Theosophy in Australia prezentovaly názory společnosti a analýzy bouřlivých světových událostí. Článek v časopise Advance! Australia, od jednoho z hlavních představitelů společnosti vyzýval k

„čistému vlastenectví, k podpoře ušlechtilého způsobu australského občanství, bytostně australského, nadšeně si uvědomujícího specifické místo Austrálie a jejího podílu na budování budoucnosti, a neméně nadšeně si uvědomujícího širší a stejně životně důležité občanství spojeného s členstvím Austrálie v Britském společenství národů a uznávajícího rovněž… že existuje světové občanství, jehož závazky již nelze ignorovat.“[5]

Walter Burley Grifin psal na stránkách časopisu Advance! Australia o „budování pro přírodu“ a „venkovním umění v Austrálii“. Společně s Marion Mahoney Grifinovou založil „organickou“ komunitu v Castlecragu v Sydney. Grifin doufal v probuzení „nepoužívaných sil univerzální mysli“ a společenskou obnovu, aby se lidé obraceli dovnitř a znovu se spojili s „možnostmi, jež skýtá spolupráce racionality a ducha ve službě společnosti v tvůrčím úsilí“.[6]

Obrovský amfiteátr v řeckém stylu, nazývaný Star Amphitheatre, s výhledem na sydneyský přístav a nápisem „Let That Light Shine“ nechal v roce 1924 postavit Řád hvězdy východu, jehož předchůdcem byl Řád vycházejícího slunce a následníkem Řád hvězdy. Původně byl postaven v Balmoralu, aby přivítal Učitele světa, „až přijde“, a vysvěcen biskupem C. W. Leadbeaterem.

Adyar Hall, impozantní centrum Teosofické společnosti v Sydney, sloužilo jako místo setkávání mnoha originálních společenských, politických a duchovních skupin, mezi nimiž bylo i Australia First Movement, fašistické hnutí založené P. R. Stephensenem, někdejším spolupracovníkem Aleistera Crowleyho, vedlo kampaň proti zapojení Austrálie do druhé světové války.

A. R. Mills, melbournský advokát pracující pro Australia First Movement, se pohyboval na okraji Teosofické společnosti. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století Mills zformoval první odinistické náboženství na světě, směs severské mytologie a okultismu.

Všem těmto organizacím a jednotlivcům, kteří se v letech před druhou světovou válkou zabývali esoterní moudrostí, bylo společné přesvědčení, že Austrálie má hrát zvláštní roli na úsvitu nového zlatého věku. Ačkoli myšlenku tajného osudu Austrálie popularizovali především teosofové, objevovala se v různých mystických kruzích po celé zemi. V prvních desetiletích dvacátého století neúnavná Veni Cooper-Mathiesonová, která založila – kromě jiných hnutí a institucí – „Home Of Truth Esoteric College“, „univerzální církev“, „Universal Truth Publication Company“, odvážně prohlásila „Austrálii za – zemi úsvitu“.

„Všichni lidé Páně se shromáždí v novém Jeruzalémě,“ což Veni Cooper-Mathiesonová vysvětlila ve své knize A Marriage of Souls (Sňatek duší), „Duch mi zjevil, že je to Austrálie – starověká Lemurie, kde se vyvinula třetí rasa, jejíž vyspělé duše se staly velkými učiteli čtvrté rasy lidstva – Atlanťanů.“ Sestra Veni, jak ji láskyplně nazývali její následovníci, pokračovala ve zjevení toho, jak:

„Austrálie, která se nyní vynořila z vod, je dávno ztraceným rájem, a přestože je poslední ze zemí, je ve skutečnosti první. Pak už nebude moře a na Novém Zélandu bude postaven svatý pahorek sionský – země spravedlivá a svobodná; země očištěná a očištěná, jejíž vládci jsou spravedliví a jednají spravedlivě; země skutečně oplývající mlékem a strdím, mírem a hojností, požehnaná jako byl Kanaán za starých dob. Tak budou Austrálie a Nový Zéland jedním kontinentem, jako tomu bylo kdysi předávno, a A a Z – alfa a omega – první a poslední ze všech zemí.“

Austrálie: Domov nového lidstva

Madam Blavatská, spoluzakladatelka Teosofické společnosti, se zasloužila o rozvoj teorie, podle níž se lidstvo vyvíjí v posloupnosti sedmi základních ras, z nichž „čtyři svůj den již prožily, pátá stále existuje a dvě další se objeví v budoucnosti“.[7]

V sérii přednášek pořádaných v srpnu 1915 v Sydney biskup Leadbeater prohlásil, že „Austrálie a Nový Zéland jsou domovem nové subrasy“. V Austrálii objevil „děti a mladé lidi zřetelně nového typu“. Nový lidský typ u protinožců se vyznačuje intuicí a schopností syntézy. Australská akademička Jill Roeová ve své knize o teosofii v Austrálii říká:

„Leadbeater nabádal své posluchače, aby se přizpůsobili evolučnímu zákonu, a ujišťoval je, že současné zmatky jsou pouze přechodné. Domníval se, že navzdory vzdálenosti a malému počtu obyvatel jsou protinožci příznivým místem pro zahájení nové éry bratrství a spolupráce, protože nejsou ani tak dekadentní jako Británie, ani přehlceni kapitalistickou pýchou jako Amerika, a ještě se nezabředli do nefunkčních demokratických systémů „příliš mladých duší“. Byla tam hrubost a zpátečnické třídní zákonodárství, avšak zdravé prostředí bylo příslibem.“[8]

Podle Leadbeatera však: „bude důležité vytříbit výchovné postupy dětí, vychovávat k abstinenci, zdržet se masa a tabáku a správně vychovávat další generace… odměnou by byl souběh povstání nové podrasy a vystoupení světového učitele během patnácti či dvaceti let.“[9]

Leadbeater věřil, že díky technikám fyzické a duševní očisty bude za několik generací celá Austrálie ovládána novými lidmi, kteří ustaví „to, čemu bychom v Evropě říkali aristokracie země, tedy nejlepší typy“.[10]

Australané samozřejmě biskupovo poselství nepřijali a žádná nová „aristokracie“, která by zavedla protinožce do nového zlatého věku, nevznikla. Bylo na Leadbeaterových předpovědích něco pravdy?

Národy, stejně jako jednotlivci, mají možnost volby, která nakonec určuje výsledky daleko přesahující to, co lze rozpoznat v bezprostředním okamžiku. Kolektivní – skupinová duše – se stejně jako individuální duše musí rozhodnout, s jakými impulsy se spojí. Národy si mohou vybrat buď síly materialismu vedoucí k rozkladu a atrofii, nebo vyšší vlivy duchovní vedoucí k novému počátku. V případě Austrálie a Nového Zélandu byl zrod „nového národa“ limitován a pokřiven v důsledku infekce mamonem. Tím, že se australský národ soustředil na hledání zevní štěstěny a kráčel prošlapanou cestou království z tohoto světa, utlumil hledání vnitřní transcendence a království Božího.

Tím, že se Australané vydali cestou materialismu, odřízli se od jemných duchovních vlivů a kosmického osudu. Manning Clark, největší australský historik, popsal duchovní krizi moderní Austrálie, když řekl:

„Úpadek víry zplodil nihilismus a nihilismus zplodil hédonismus. Vypadalo to, že v souboji mezi mamonem a „tisíciletým rájem“ zvítězil mamon. Sny všech, kdož se přestěhovali do velké jižní země, se rozplynuly. Domorodci byli zkaženi a poníženi stykem s bílým mužem. Hlasy katolíků, kteří hovořili o zemi zasvěcené Duchu svatému, holandských protestantů, kteří vyzývali k objevení země, jež by přinesla „neobyčejně velký zisk“, a výzvy stoupenců osvícenství s jejich vírou v lidskou dokonalost – to vše se proměnilo z řevu na šepot. Mamon zvítězil: mamon zamořil starobylý australský kontinent. Sny lidstva skončily stoletím zkázy.“[11]

V každé generaci a v každém národě se však vždy najde hrstka mužů a žen, kteří nejsou spoutáni nepříznivými pozemskými okovy. Jsou to ti, kteří mlčky stojí mezi troskami moderní doby a jsou živými svědky vyššího duchovního světa. Na vitalitě tohoto zbytku závisí schopnost každého národa či lidu realizovat svůj duchovní potenciál a podílet se na úsvitu nového zlatého věku.

Nevill Drury, Gregory Tillett: Other Temples, Other Gods

Ztratila Austrálie a Nový Zéland své okultní dědictví?

Některé z těchto „nových lidí“ vyznačujících se intuicí a schopností syntézy dnes jistojistě najdeme v Austrálii i na mnoha dalších místech světa. Budoucnost závisí na schopnosti této hrstky ovlivnit větší část společnost a stát se novou Noemovou archou schopnou přežít v nadcházejících časech soužení a přechodu. Je pravda, že téměř každý národ má nějaký mýtus, který mu slibuje vedoucí úlohu na úsvitu nového věku. Univerzálnost tohoto mýtu nijak nesnižuje odpovědnost, kterou klade na lidi mající „uši k slyšení“ poselství časů. Každý národ je povolán, aby se obrátil do svého nitra a přizpůsobil se nové době. a Australasie není vůči tomuto volání, vůči této velké myšlence, imunní.

Před více než sto lety, v roce 1892, australský dělnický vůdce a mystik William Lane napsal:

„Hrubá [pozemská] matka, která nemohla dojít útěchy, protože jí vzali její dítko, nakonec porodila Krista, který se kvůli utrpení světa vzdal všeho. A my ve svých touhách a snahách, ve svých touhách, bojích a trápeních můžeme i v oněch následujících dnech zplodit Krista, kterého svět neukřižuje…“[12]

Země stále čeká na plné zjevení Kristova lidu, nového lidstva povolaného vykonat veliké skutky, na nichž se všichni podílíme. William Lane v závěru své knihy oslovil své čtenáře slovy, která k nám promlouvají i dnes:

„Nenechme se oklamat! Slabost je v nás samotných. Jen v nás se musí odehrát skutečný boj mezi starým a novým. Právě proto, že lpíme na svém bídném životě, propadáme starým obavám a stále klečíme před starými modlami, zůstává myšlenka stále jen myšlenkou, nedochází ke vzniku nového řádu, který by z tohoto omšelého světa učinil opravdový ráj.“[13]

Mehmet Sabeheddin je badatel, spisovatel a cestovatel. Dlouhodobě přispívá do časopisu New Dawn. Oblast jeho zájmu je široká a zahrnuje súfismus, islám a esoterické křesťanství.

Článek byl převzat s laskavým svolením časopisu New Dawn, Special Issue No. 3, Winter 2007: Hidden History, Lost Knowledge & Ancient Wisdom.


[1] Nevill Drury, Gregory Tillett: Other Temples, Other Gods: The Occult In Australia. Methuen Australia, 1980.

[2] Jill Roe: Beyond Belief, Theosophy in Australia 1879-1939. New South Wales University Press, 1996.

[3] Nevill Drury, Gregory Tillett: Other Temples, Other Gods.

[4] Ibid.

[5] Jill Roe: Beyond Belief, Theosophy in Australia 1879-1939. New South Wales University Press, 1996.

[6] Ibid.

[7] H. P. Blavatská: Tajná nauka, 1888.

[8] Jill Roe: Beyond Belief, Theosophy in Australia 1879-1939.

[9] Ibid.

[10] Gregory Tillett: The Elder Brother: A Biography of Charles Webster Leadbeater. Routledge & Kegan Paul Books Ltd., 1982.

[11] Manning Clark: A Short History of Australia. Penguin Books Australia Ltd., 1992.

[12] John Miller (William Lane): The Workingman’s Paradise. 1892.

[13] Ibid.