Lunární nokturna

41
Max Corbacho: Nocturnes III
(CD, mc011, 2020)

Max Corbacho: Nocturnes III (CD)

mc011, 2020
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

Tímto třetím albem završil Max Corbacho trilogii, kterou začal vydávat v roce 2017. Její vznik byl inspirován nočními fotografiemi, které vytvořil při svých meditacích v Aragonii, na severu Španělska. Podivné skalní útvary ho zaujaly svou bizarností, až strašidelností, která obzvláště vynikla právě na nočních záběrech. Proto také tyto snímky zvolil vždy na obaly svých tří alb.

To poslední, označené jen římskou číslicí III, přináší šest skladeb, z nichž stěžejní jsou první a poslední, které mají zhruba stejnou délku trvání kolem 20 minut.

První skladba Altar of Stillness, Oltář ticha, se k této podobě vyvíjela již od roku 2003 různým přepracováváním. V noci se zdá vše poněkud jiné, obzvláště v krajině se zajímavými skalními útvary. Vznikají různé představy, často i obavy. Avšak nic takového tato skladba nevyvolává. Má opravdu přiléhavý název, protože je v ní ponoření se do atmosféry této krajiny a tím i sebe. Corbacho volí velmi jemné nádechy a výdechy svých elektronických zařízení, které vás doslova hladí. K nim se přidávají tajemné zvuky jakoby odjinud, z jiného světa, světa za tím, co je, či není vidět. Tím ještě více vynikne jakási posvátnost tohoto spočinutí. Je to velmi citlivá skladba, která vás doslova obejme a laská svými tóny.

Zřejmě nehybnost skal, která je jim dána, vyjadřuje druhá, zhruba devítiminutová skladba, do níž první přechází. To je vyjádřeno i názvem Bonded from Beginning, Spoutáno od počátku. Klid již předtím nastolený zůstává, jen se trochu změnila barva syntezátorů a přidalo na basových tónech. Ve skladbě je větší tíže a kompaktnosti.

Opět přecházíme do další, nejkratší skladby, která netrvá ani tři minuty, Sleep Time Spores. Ta trochu vybočuje svými nezvyklými zvukovými kreacemi a brzy přejde do čtvrté skladby Lunation Sequnce. Asi v noci vzal Corbacho v úvahu všechny vlivy, které na něj působily, tedy i fáze Měsíce.

Vyjadřuje to proměňujícími se křišťálovými tóny a také jakýmsi neklidem, nestálostí, která v nich je. Nepřipomíná vám to ženské nálady, které jsou často pod vlivem fází Měsíce? Skladba má délku skoro deset minut. Pokračuje později takovým rozpliznutím zvuku, neurčitým clusterem, z něhož občas vykouknou tóny nebo i chvilková melodická fráze. Ale vše se skrývá ve zvukové mlze.

Skoro tichem se přesouváme do páté skladby Time Before Time. Ani ne sedmiminutová skladba opět nastoluje sice klid, ale je v ní něco zrychleného, není to spočinutí jakoby očekávání, co bude následovat. Také barva syntezátorů je trochu agresívnější, fráze následují rychle za sebou.

V tomto duchu doslova odkráčíme do poslední, přes 20 minut dlouhé skladby Skywatchers, Nebeští strážci. Pocity z této skladby bych vyjádřil asi jako plnost, nehybnost a obdiv k velikosti a vznešenosti toho, čeho jsme svědky, pozorovateli.

Sám Corbacho ke svým třem albům Nocturnes poznamenal, že hlavní pocity byly ticho, třpytivé světlo hvězd a sladká vůně tymiánu, která prostupuje celou Aragonii.

Můj pocit z tohoto alba je ten, že bych možná nezaznamenával dokumentárně všechny pocity, ale předal jen ty, které vyjadřují právě to ticho, klid a obdiv k velikosti a vznešenosti této krajiny.