Liber Astarte vel Berylli svb figvra CLXXV

11

*

Liber Astarte

vel Berylli

svb figvra CLXXV

*

Publikace v třídě B.

Imprimatur:
N. Fra. A ... A ...

*

0. Toto je Kniha o splynutí se zvláštním božstvím prostřednictvím oběti.

1. Rozjímání před prahem.

Nejprve co se týče volby zvláštního božství. Věc sama nemá zvláštního významu, ledaže by sis vyvolil někoho, kdo odpovídá tvé vlastní nejvyšší přirozenosti. Ovšem tato metoda není až tak vhodná, jde-li o bohy kruté jako Saturn, nebo tak intelektuální jako Thoth. Ale pro taková božstva, která se sama o sobě jakkoliv podílejí na lásce, je to dokonalá metoda.

2. Co se týče hlavní metody tohoto magického umění.

Ať uctívatel dobře uváží, že i když Kristus a Osiris jsou jedno, přece jen je třeba prvního uctívat křesťanským rituálem, kdežto toho druhého egyptským. A to přesto, že rituály samotné jsou z hlediska ceremoniálu rovnocenné. Měl by však existovat jediný symbol zvěstující přesažení takových omeze­ní; a s ohledem na toto božství by mělo existovat také nějaké jediné potvrzení jeho shodnosti, a to jak se všemi ostatními podobnými bohy jiných národů, tak i s tím Nejvyšším, jehož jsou tito jen částečnými odlesky.

3. Co se týče hlavního místa bohoslužby.

Tím je srdce uctívatele a symbolicky by ho mělo představovat taková místnost nebo místo, které má nejraději. A to nejdražší místečko v ní nechť je svatyní jeho chrámu. Nejvhodnější by bylo, kdyby se tato svatyně a oltář nacházely v ústraní lesů, nebo v soukromém háji či zahradě. Nechť je však střežena před profánními.

4. Co se týče podoby božství.

Budiž to jakýkoliv obraz božství; prvně proto, že při meditaci probouzí bdělost; a za druhé proto, že účinkem ceremonií do něj vstupuje a obývá jej jistá moc; nebo se to říká a my to nepopíráme. Tato podobizna ať je tou nejkrásnější a nejdokonalejší, jakou si uctívač dokáže obstarat; nebo by bylo ještě lepší, kdyby byl scho­pen ji namalovat či vyřezat. Co se týče oněch božstev, s jejichž podstatou není žádná představa slučitelná, ty ať jsou uctívány v prázdné svatyni. Takovými jsou Brahma a Alláh. Rovněž některá pojetí Jehovy z doby po odchodu Židů z Egypta.

5. Další co se týče svatyně.

Ať je tato svatyně patřičně zdobena ornamenty podle Knihy 777 0. Abychom to totiž řekli přesně, jde-li o Bakcha, pak břečťanem a piniovými šiškami, a položte před něj jak hrozny, tak i víno. Jde-li o Cérés, potom nechť jsou zde koláče a obilí; nebo o Dianu, tedy měsíčnice1 a rostliny, jež mají pluchy, a čistá voda. Dále je dobré podpořit význam svatyně talismany příslušných planet, znamení a elementů. Ty však je třeba vyrobit v průběhu jeho bohoslužby s patřičným důvtipem filo­sofa ve světle Knihy 777 2. Nicméně je rovněž velmi dobré, aby se předtím nakreslil magický kruh se správnými znaky a jmény.

6. Co se týče ceremonií.

Ať filosof svým důvtipem připraví mocnou invokaci tohoto zvláštního božství. Nechť se však skládá z těchto několika částí: –

Z první, kletby, coby otroka ke svému pánovi.
Z druhé, přísahy, coby vazala ke svému lennímu pánovi.
Ze třetí, vzpomínky, coby dítěte na otce.
Ze čtvrté, modlitby, coby kněze ke svému Bohu.
Z páté, rozmluvy, jako bratra s bratrem.
Ze šesté, zapřísahání, jako přítele s přítelem.
Ze sedmé, madrigalu, jako milence pro svoji milenku.
A všimněte si dobře, že první je třeba pronést s uctivou bázní, druhou s manskou věrností, třetí se vztahem, čtvrtou se zbožňováním, pátou s důvěrou, šestou kamarádsky, sedmou s vášní.

7. Další co se týče ceremonií.

Poté nechť se tato invokace stane principiální částí pořádané ceremonie. A ať při této ceremonii filosof v žádném případě neodmítne službu sluhy. Místo ať zamete a vyzdobí, pokropí vodou nebo vínem, jak se patří pro toto zvláštní božství, a posvětí jej olejem a takovým rituálem, který se mu zdá nejlepší. A vše ať provede pečlivě a procítěně.

8. Co se týče doby a hodiny bohoslužby.

Pro bohoslužbu je třeba stanovit určité období; a říká se, že nejkratší dobou je devětkráte sedm dní, a nejdelší sedmkrát devět let. A co se týče hodin, tak ať se ceremonie koná třikrát denně, nebo přinejmenším jednou, a pro některé účely bohoslužby ať se filosof probouzí přinejmenším jedenkráte každou noc.

A teď, některým se zdá nejlepší, stanoví-li se pro ceremonii určitá hodina. Jiným se může jevit jako nejlepší, že by se měla konat tehdy, když je k tomu pudí duch; ohledně toho neexistuje žádné pravidlo.

9. Co se týče oděvů a nástrojů.

Pro toto umění je třeba zvolit hůl a pohár; nikdy meč nebo dýku, nikdy pantákl, ledaže by se stalo, že by s ním byl tento pantákl v souladu svojí podstatou. Ale i kdyby tomu tak bylo, je nejlépe podržet si hůl a pohár, a když už si člověk musí vybrat, pak pohár.

Co se týče oděvů, pak nejvhodnější oděv pro filosofa nebo adepta je ten, který mají na dosah; nejvhodnější róbou ke službě tomuto zvláštnímu božství je bassara 3, jde-li o Bakcha, nebo bílá róba, jde-li o Vestu4. Stejně tak, jde-li o Vestu, vybere si jako nástroj lampu; nebo srp, jde-li o Króna.

10. Co se týče kadidla a libací.5

Kadidlo by mělo následovat podstatu zvláštního božství, jako například pryskyřice z lentiškového keře6, jde-li o Merkura, nebo třemdava (dobromysl)7, jde-li o Persefonu. Rovněž k libacím, tak třeba jde-li o melancholii, pak užijte odvaru z potměchuti8, nebo indického konopí v případě Úrana.

11. Co se týče harmonie ceremonií.

Všechny tyhle věci dobře a obšírně uvažte; na povel filosofa ať jsou prosloveny s nejzazší krásou a jestliže to dovede, ať je doprovází hudbou a proklá­dá, jestliže to zvláštnímu božství činí potěšení, také tancem. A vše má pečlivě připravit a každý den opakovat, dokud se nedostane zcela do souladu s jeho nároky, a, jak již bylo řečeno, nestane se zcela součástí jeho bytí.

12. Co se týče druhu ceremonií.

Nyní, když vidíme, že každý člověk se podstatně liší od jiného člověka, ačkoliv jsou v podstatě identičtí, nechť se i v těchto ceremoniích uplatňuje nárok na jejich identitu podle jejich odlišnosti. Z tohoto důvodu zde mnohé ponecháváme na pravé duchaplnosti filosofa.

13. Co se týče života uctívače.

Prvně, nechť je jeho způsob života takový, jaký je příjemný zvláštnímu božství. Tedy, pokud chce invokovat Neptuna, ať jde chytat ryby; má-li to být Hádés, ať se nepřibližuje k vodě, neb ta je mu odporná.

14. Další, co se týče života uctívače.

Ať se vystříhá ve svém životě každého činu, slova nebo myšlenky, které jsou zvláštnímu božství odporné; jako například necudnosti v případě Artemis, nebo vytáček v případě Área. Vedle toho by se měl vyhnout každé příkrosti nebo nelaskavosti všeho druhu v myšlenkách, slovech nebo skutcích, chápaje, že nad tímto zvláštním božstvím je Jediný, v němž vše je Jedno. Přesto může s rozmyslem a chladnokrevně páchat krutosti tam, kde se zvláštní božství takovým způsobem projevuje, jako v případě Kálí a Pana. A proto ať před počátkem svého období bohoslužby koná dle pravidel Liber Jugorum9.

15. Ještě dále, co se týče života uctívače.

A teď, mnozí jsou plně zaměstnáni svými záležitostmi, nechť je tedy známo, že tato metoda je přizpůsobitelná potřebám všech.

A my dosvědčíme, že to, co následuje, je křížem a kvintesencí celé metody.

Nejprve, nemá-li žádný obraz, ať si obstará cokoliv jiného, a posvětí jej co obraz svého Boha. Podobně tomu má být v případě jeho oděvů a nástrojů, vykuřování a libací; což nemůže být jeho róbou pyžamo; jeho nástro­jem vycházková hůl; jeho vykuřovadlem hořící zápalka; jeho libací sklenice vody?

Ale ať posvětí každou věc, kterou užívá při bohoslužbě tomuto zvláštnímu božství, a neprofanuje ji používáním k nějakému jinému účelu.

16. Pokračování.

Další se týká jeho času, má-li ho málo. Ať se svou invokací zabývá mentálně, koncentruje se na ni a ať ji ve svém srdci koná pokaždé, je-li příhodný čas. Proto ať se horlivě chopí každé příležitosti.

17. Pokračování.

Za třetí, dokonce i tehdy, když má volno a připravuje se, ať se stále snaží v duchu snášet symboly, takže dokonce i v řádně vystrojené svatyni se znovu uvnitř svého srdce zaobírá celou ceremonií, totiž – abychom tak řekli – v chrámu svého těla, jehož vnější chrám je toliko obrazem. Neboť v mozku je ta svatyně, a tam není žádného obrazu; a dech člověka je kadidlem a libací.

18. Pokračování.

Další, co se týče zaměstnání. Nechť uctívač transmutuje uvnitř alembiku svého srdce každou myšlenku nebo slovo nebo čin do spiri­tuálního zlata své bohoslužby.

Tedy takto: během jídla. Ať řekne: »Jím tento pokrm s vděkem ke svému božství, které mi jej seslalo, abych nabyl síly pro bohoslužbu konanou pro Něj«.

Nebo: spánek. Ať řekne: »Uléhám ke spánku, vzdávaje díky tomuto požehnání, jehož se mi dostává od mého božstva, abych se občerstvil pro novou bohoslužbu Jemu určenou«.

Nebo: četba. Ať řekne: »Čtu tuto knihu, abych mohl studovat povahu svého božstva, aby mne Jeho další poznání inspirovalo k hlubší oddanosti«.

Nebo: práce. Ať řekne: »Obracím rýčem tuto zem, aby nové květy (plody, nebo cokoli) vyrašily k Jeho slávě a abych Mu já, očištěn dřinou, mohl lépe konat bohoslužbu«.

Nebo: ať už je to cokoliv, co dělá, ať to úplně uváží v mysli, vyvodí z toho vzhledem k okolnostem a podstatě věci závěr až k jedinému konci. A ať nevykoná žádný čin, dokud toto neprovede.

Jak je psáno: Liber VII, kap. 5:

22. Každé nadechnutí, každé slovo, každá myšlenka, každý čin je aktem lásky k tobě.
23. Tep mého srdce je kyvadlem lásky.
24. Moje písně jsou něžné vzdechy.
25. Mé myšlenky jsou samým nadšením.
26. A mé skutky jsou myriádami Tvých Dětí, hvězdy a atomy.

 

A pamatuj si dobře, jsi-li vpravdě milencem, budeš to všechno do nejmenší podrobnosti dělat z vlastní přirozenosti bez nejmenší chyby nebo kazu.

19. Co se týče četby.

Ať si filosof čte výhradně ve vlastních výtiscích svatých knih Thelémy během celé doby své bohoslužby.
Avšak pokud se znaví, ať čte takové knihy, v nichž se žádná část nikterak netýká lásky, prostě jen tak pro osvěžení.

Ale ať si opíše každý verš z Thelémy, který se této záležitosti týká, přemýšlí o něm a napíše k němu komentář. Neboť v něm je moudrost a magie tak hluboká, že to nelze vůbec vyslovit.

20. Co se týče meditací.

V nich spočívá nejúčinnější metoda, kterak může dosáhnout konce ten, kdo je zcela připraven a očištěn transmu­tací skutku v oddanost a je posvěcen řádným vykonáváním svatých cere­monií. Přesto se v nich skrývá nebezpečí, neboť Duch je tekutý jako rtuť a hraničí s Abysem a je obléhán mnohými sirénami a ďáblíky, kteří jej zavádějí na scestí a útočí na něj, aby ho zničili. Proto nechť se má uctívač na pozoru a piluje své meditace akurátně právě tak, jako by měl člověk stavět kanál od moře k moři.

21. Pokračování.

Pak ať filosof medituje o veškeré lásce, která se v něm kdy probudila. Existuje láska Davida a Jonatana, a láska Abraháma a Izáka, a láska Learova a Kordélie, a láska Damóna a Pýthias, a láska Sapfó a Atthidy, a láska Romea a Julie, a láska Danta a Beatrice, a láska Paola a Francescy, a láska Caesara a Lukrécie Borgiů, a láska Aucassina a Nicoletty, a láska Dafnis a Chloé, a láska Kornélie a Caia Graccha, a láska Bakcha a Ariadny, a láska Kupida a Psyché, a láska Endymióna a Artemidy, a láska Deméter a Persefony, a láska Venuše a Adónida, a láska Lakšmi a Višnua, a láska Šivy a Bhavani, a láska Buddhy a Anandy, a láska Ježíše a Jana a mnoha dalších.

A také existuje láska mnohých svatých k jejich zvláštním božstvům, jako sv. Františka ke Kristu, Šri Sabhapaty Svámí k Mahéšvarimu, Abdullaha Haji Širazi k Alláhovi, sv. Ignáce z Loyoly k Marii a mnohé další.10

Zvol si také jeden takový příběh každou noc, a sehraj ho ve své mysli, uchop každou identitu s nekonečnou péčí, půvabem a radostí, a představ si sebe jako jednoho z milenců a své božstvo jako toho druhého. Tak projdi všemi milostnými avantýrami, nevynechej ani jediné; a každou ukonči takto: Jak bledý je odlesk mé lásky k tomuto božství!

Krom toho z každé ještě vytáhni nějaké poznání o lásce, nějakou intimnost o této lásce, která ti pomůže zdokonalit tvoji lásku. Tak se z jedné naučíš pokoře lásky, poslušnosti z druhé, intenzitě ze třetí, čistotě ze čtvrté, a ještě klidu z páté.

Tak se potom tvá láska zdokonalí, bude hodna Jeho dokonalé lásky.

22. Další, co se týče meditace.

A co víc, ať si filosof představuje sám sebe, že opravdu uspěl ve své zbožnosti a že se mu jeho Pán zjevil a že spolu obcují, jak se jim zlíbí.

23. Co se týče tajemného trojúhelníku.

Zrovna tak, jako tři jednotlivé provázky přetrhne každé dítě, zatímco tytéž tři spletené v provaz spoutají i obra, ať se filosof naučí zaplést tyto tři magické metody do nějaké kouzelné formule.

Na konci toho sezná, že právě tak, jako jsou jedno, protože i konec je jenom jeden, tak jsou jedno proto, že i metoda je jenom jedna, dokonce i ona metoda přivrácení mysli směrem k tomuto zvláštnímu božství láskou v každém činu.

A aby snad tvé lano nesklouzlo, je tu malý provaz, který jej omotává kolem dokola, a právě tak působí mantry anebo nepřetržitá modlitba.

24. Co se týče manter a nepřetržitých modliteb.

Nechť Filosof vetkává jméno tohoto zvláštního božství do sentence krátké a rytmické, jako například tato, určená Artemis: έpηlθον, έpηlθον, Άρτεμις; nebo Šivovi: namo Šivaya namah Aum; nebo Marii: Ave Maria; nebo Panovi: χαιρε Σωτηρ κοσμου, Ίω Παν, Ίω Παν; nebo Alláhovi: Huw-Allah ulladhi la ilaha illa huwa.11

Ať to bez přestání opakuje mechanicky ve dne v noci ve svém mozku, a připraví se tak na advent tohoto Pána a obrní se proti všemu ostatnímu.

25. Co se týče aktivity a pasivity.

Nechť filosof přejde ze stavu aktivní lásky ke svému zvláštnímu božství do stavu pasivního čekání, snad dokonce i odmítání, ale nikoliv z odporu a nechuti, ale ze vznešené cudnosti. Jak jest psáno v Liber LXV, ii, 59:

59. Volal jsem k Tobě, a putoval jsem s Tebou, a nebylo mi to k užitku.

60. Čekal jsem trpělivě, a Tys byl se mnou od počátku.

Potom nechť se navrátí k činnosti, dokud se mezi oběma stavy neustaví skutečný rytmus, jako při komíhání kyvadla. Ať však pečlivě uváží, že je k tomu zapotřebí velké inteligence; protože sám se musí stavět, jako by byl takřka mimo, aby dokázal uhlídat tyto své fáze, a zvládnout tohle je arciumění, a vesměs to ani stupni Filosofa nepřísluší. Samo o sobě to v této zvláštní praktice ani není zdravé, spíše naopak.

26. Co se týče ticha.

Pak může v průběhu této praktiky nastat ona chvíle, kdy viditelné a světské symboly uctívání mizí, kdy duše je jakoby němá v přítomnosti svého Boha. Všimni si, že to není nečinnost, nýbrž transmutace neplodného semene prosebníka do zeleného výhonku touhy. Tato touha je spontánní a bude jí dáno, aby rostla, ať už je sladká nebo hořká. Neboť častokrát jsou to muka pekelná, v kterých se duše smaží a bez ustání svíjí. Přesto i tohle skončí a v tom konci tvá metoda volně pokračuje.

27. Co se týče nedostatku vroucnosti.

Další stav, do něhož duše často upadá, je černá noc. A pro tu hloubku je vskutku očistná, protože ji duše nemůže zbádat. Podobá se to více smrti než bolesti. Ale smrt je tu nutná a přichází předtím, než povstane oslavené tělo.

Tento stav je nutno zmužile vydržet a žádnými prostředky se nemá zmírňovat. Mohl by být ukončen, a tím by došlo ke zničení celého postupu a k návratu do světa, který je jí prost. Tato zbabělost zničí nejen hodnotu všeho, co se stalo předtím, ale zničí i hodnotu přísahy věrnosti, kterou jsi složil a tvoji vůli učiní terčem posměchu lidí i bohů.

28. Co se týče lstí Ďábla.

Všimni si dobře, že v tomto stavu vyprahlosti tě bude svádět tisícem pokušení12 a rovněž se bude snažit tisíci dalšími prostředky porušit tvoji přísahu v duchu, aniž by byla porušena doslova. Aby ses tomu ubránil, opakuj nahlas slova své přísahy znovu a znovu, dokud pokušení nepomine.

A ďábel ti bude také ukazovat, že by bylo pro tuto činnost mnohem lepší, kdybys tohle dělal tak a tak, a bude se snažit zastrašit tě obavami o tvé zdraví či rozum.

Nebo tě může obestřít představami horšími než šílenství.

Proti tomu všemu existuje jen jediný lék, poslušnost plynoucí z tvé přísahy. Pak tedy bez povšimnutí mineš všechny bezvýznamné a ohavné ceremoniály a budeš se rouhat svému božství a budeš Ho proklínat. Nic to neznamená, neboť to nejsi ty, tak se přidrž litery své povinnosti. Neboť tvůj duchovní zrak je uzamknut a věřit mu znamená být veden do propasti a zřítit se do ní.

29. Dále k této záležitosti.

A ještě subtilnější než všechny tyto hrůzy je iluze úspěchu. Když si totiž dopřeješ jen jednoho jediného nutkavého sebeuspokojení nebo rozletu svého Ducha, zvláště ve stavu vyprahlosti, jsi ztracen. Neboť dosáhneš lživého sjednocení se samotným démonem. Měj se na pozoru i před tím, abys nepropadl pýše, pocházející z toho, že jsi odolal pokušení.

Však úskoků Choronzona je tolik a jsou tak jemné, že by celý svět neobsáhl jejich výčet.

Odpověď všem dohromady zní: vytrvalost v doslovném vykonávání rutiny. Měj se pak na pozoru i před oním ďáblem, který ti bude do ucha našeptávat, že litera zabijí, ale duch oživuje a odpověz mu: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

A měj se ještě na pozoru před dišputací s ďáblem i pýchou na to, jak chytře mu odpovídáš. Pročež, pokud jsi neztratil moc ticha, bude to poprvé a naposled, co jsi šel proti němu.

30. Co se týče vroucnosti srdce.

Nyní věz, že tvé metody jsou suchopárné, všechny vespolek. Intelektuální cvičení, morální cvičení, ty láskou nejsou. Přesto jako člověku, který dlouho tře dvě dřívka, náhle vyskočí jiskra, tak také čas od času pravá láska nechtěně vstoupí do tvé meditace. Přesto zemře a znovu a znovu se bude rodit. Může se stát, že nebudeš mít po ruce žádný troud.

Nakonec přijde najednou veliký plamen a strávení, a vyloženě tě spálí.

Pak už si budeš vědom těchto jisker a prskání plamene a vznícení věčného ohně. Protože tyto jiskry donutí tvé srdce poskočit a ukáže se, že tvá ceremonie, meditace nebo lopocení znenadání běží podle své vůle; a že malé plamínky rostou co do množství i síly; a proto žhavé uhlíky věčného ohně tvé cere­monie přerostou v píseň vytržení a tvá meditace bude extází, tvé plahočení se ti stane slastí přesahující všechny rozkoše, které jsi kdy poznal.

A o tomhle velikém plameni, který ti odpovídá, se nemá mluvit; neboť v něm se nachází konec tohoto magického umění oběti.

31. Úvahy týkající se použití symbolů.

Je záhodno si všimnout, že osoby mocné imaginace, vůle a inteligence nemají vůbec žádnou potřebu těchto hmotných symbolů. Byli jistí svatí, kteří byli schopni milovat ideu jako takovou, aniž by byla degradována tím, že by ji „uctívali jako modlu“13, abychom užili tohoto slova v pravém slova smyslu. Člověk tedy může být hluboce pohnut krásou, aniž by měl potřebu tak nicotného zhmotnění co »krásy Apollónovy«, »krásy růží«, nebo »krásy Attida«. Takové osoby jsou vzácné; lze pochybovat o tom, zda-li samotný Platón dosáhl nějaké vize absolutní krásy, aniž by jí nejprve přiřadil hmotné předměty. Druhá třída je schopna rozjímat o ideálech přes tento závoj; třetí třída potřebuje dvojitý závoj a nedokáže přemýšlet o kráse růže, aniž by růži měla před sebou. Pro takové je tato metoda nejužitečnější; přesto nechť zvědí, že se v ní skrývá nebezpečí, totiž že mohou zaměnit hrubé tělo symbolu za ideu samotnou, takto konkretizovanou.

32. Další úvahy o nebezpečenství těch, kdož se neočistili od materiálního myšlení.

Mějte na paměti, že v podstatě lásky samotné se skrývá nebezpečí. Chtíč satyra po nymfě má vskutku stejnou povahu jako – na straně jedné – vzájemná přitažlivost nehašeného vápna a vody, přičemž na straně druhé je to láska Aba k Amě; a tak se také triáda Osirida, Isis a Hóra podobá triádě hřebce, klisny a hříběte, a triádě červené, modré a purpurové. A to je základ korespondencí.

Bylo by vsak mylné říci, že »Horus je hříbě«, nebo že »Horus je purpurový«. Můžeme říci: »Horus připomíná hříbě v tom ohledu, že je potomkem dvou doplňujících se bytostí«.

33. Další k této záležitosti.

Tak také mnozí správně řekli, že vše je jedno a lživě pak, že je země oceán, poněvadž země je ten Jediný a oceán je ten Jediný. Pro Něj je dobro iluzí a i zlo je iluzí; proto je dobro zlem. Touto úskočností logiky jsou mnozí lidé zničeni.

Kromě toho tu máme také ty, kteří považují obraz za Boha; tak ti by třeba i řekli: mé srdce je v Tiferetu a také stupeň Adeptus se nachází v Tiferetu14; proto jsem adept.

A v této praktice je nejhorším nebezpečím to, že by láska, která je její zbraní, v jedné ze dvou metod selhala.

Prvně, pokud láska postrádá nějakou vlastnost lásky, natolik to není ideální láska. Neboť je psáno o dokonalém:

»Není žádného údu mého těla, jenž by nebyl údem nějakého boha«.

Proto filosof ať neopovrhuje žádnou formou lásky, ale uvede je všechny do souladu. Jak je psáno: Liber LXV, 32:

»Pročež dokonalost nepřebývá ani na vrcholcích ani v základech, nýbrž v harmonii Jediného se vším«.

Za druhé, pokud se tomu jakákoliv část lásky vymyká, je zasažena nemocí. Jako v lásce Othella k Desdemoně žárlivost lásky přesahuje křehkost lásky, tak tomu může být i v lásce ke zvláštnímu božství. A je to mnohem pravděpodobnější, poněvadž v božské lásce nemůže chybět žádný prvek.

Je účinkem této úplnosti, že se jí žádná lidská láska nemůže nijak rovnat a může jen být předzvěstí jejího zlomku.

34. Co se týče umrtvování.

V této metodě to není nutné. Může naopak zničit koncentraci, a to jako dráždění a také úleva, oproti nejvyššímu umrtvení, jímž jest absence evoko­vaného božství.

A jako ve smrtelné lásce přistoupí nechuť k jídlu nebo potěšení z věcí normálně bolestivých, rovněž i tuto perverzi je nutné strpět a umožnit ji, aby šla svou cestou. Ale přesto ne tak, aby zasahovala do přirozeného tělesného zdraví, čímž by mohlo dojít k poškození nástroje duše.

A co se týče obětí ve jménu lásky, ty jsou s ohledem na tuto metodu přirozené a správné.

Ale co se týče dobrovolného odpírání a trýznění, je toto bez užitku, vyjma toho, co je namířeno proti uctívači; obecně je to pro zdravé nátury nepřirozené a škodlivé. Neboť je to sobecké. Bičování vlastní­ho já neslouží jednomu pánu; přesto odepřít si chleba proto, aby dítě mohlo mít koláč, je činem opravdové matky.

35. Další, co se týče umrtvování.

Jestliže tvé tělo, jež sis osedlal, je tak neposlušná bestie, že se za žádných okolností nechce vydat žádoucím směrem, nebo je-li tvá mysl jankovitá a upovídaná jako pověstný osel Bileámův, pak tuto praktiku zavrhněte. Svatyně nechť je pokryta pytlovinou, odějte se smutečním šatem a buďte o samotě. A navraťte se, přísní sami na sebe, v tuhé kázni k praktikám Liber Jugorum15, prubujte se měřítkem ještě náročnějším, než se až dosud dělo, a trestejte zpupnosti ještě těžším bodcem na pohánění volů. Nevra­cejte se ke svému uctívání, dokud to tělo a mysl není zkroceno a vytré­nováno pro všechny druhy klidného cestování.

36. Co se týče menších pomocných prostředků v ceremoniích. – I. Výstup do těchto úrovní.

Touto metodou můžete napomoci imaginaci v době, kdy se zabýváte svou invokací. Čiňte, jak to učí Liber O, ve světle Liber 777 16.

37. Co se týče menších pomocných metod v ceremoniích. II. Talismanická magie.

Připravte svojí duchaplností talisman nebo pantákl, který má představovat zvláštní božství, posvěťte jej nekonečnou láskou a péčí, ceremoniálně jej spalte před svatyní, jakoby se to znamenalo vzdát se stínu kvůli tomu podstatnému. Ale je zbytečné tak činit, pokud byste doopravdy nevytvořili talisman takové hodnoty, jenž by se vymykal všemu, co jste kdy měli.

38. Co se týče menších pomocných metod v ceremoniích. III. Zkouška.

Může posloužit, pokud se před ní odříká tradiční historie onoho zvláštního božství; možná vůbec nejlepší je provést to dramatickou formou. Sv. Ignác doporučuje tuto metodu je jako hlavní v Exercitios Espirituales, jehož dílo může být považováno za model. Ať filosof vypracuje legendu o svém zvláštním božství a přidělí dny jejím jednotlivým bodům, žije tímto životem v imaginaci, a jak se příležitost vynoří, ať procvičí postupně všech pět smyslů.

39. Co se týče menších záležitostí, účinně pomáhajících v ceremoniích. IV. Tuhá vazba vězeňská.

Tato metoda spočívá v proklínání vzpurného božství; tak např. ceremoniálně »spálíte krev Osiridovu a rozemelete jeho kosti na prášek«. Tato metoda je zcela protikladná duchu lásky, ledaže by božství samo bylo ukrutné, barbarské a neúprosné; třeba jako Jehova nebo Kálí. V takovém případě touha utlačovat a proklínat může být známkou přijetí ducha uctívatele duchem jeho Boha, a takto pokrokem při sjednocení s Ním.

40. Co se týče hodnoty této zvláštní podoby sjednocení aneb samádhi.

Každé samádhi je definováno jako extatické sjednocení subjektu a objektu ve vědomí s tím výsledkem, že povstává věc třetí, která se žádným způsobem neúčastní podstaty prvních dvou.

Na první pohled by se zdálo, že nezáleží vůbec na tom, jaký objekt meditace se zvolí. Například: samádhi zvané átmadaršana může vzejít z prosté koncentrace mysli na trojúhelník nebo na srdce v představivosti vytvořené.

Ale podobně jako v chemii může být sjednocení dvou těl endotermické nebo exotermické, je sloučení kyslíku s dusíkem mírné, zatímco sloučení kyslíku a vodíku způsobí explozi; a jako je známo, že největší teplo se zpravidla uvolňuje při spojení těl co do charakteru nejprotikladnějších, a že sloučenina, která z nich vzniká, je nejsta­bilnější, zdá se rozumné naznačit, že nejvýznamnější a nejstálejší samádhi vzniká z kontemplace o objektu, jenž je uctívateli co nejvíce protikladný.

[O dalších úrovních je naznačeno, že nejprotikladnější typy dávají základ nejlepším manželstvím a plodí nejzdravější děti. Nejvýznamnější obrazy a opery jsou ty, v nichž se násilím mísí extrémy a obecně tomu tak je v každém oboru činnosti. Dokonce i v matematice vznikne ten největší paralelogram tehdy, pokud linie, ze kterých se skládá, jsou seřazeny do pravého úhlu.]

41. Závěry z předcházejícího.

Filosofovi lze navrhnout i to, ačkoliv jeho práce bude těžší a odměna větší, aby si zvolil božství, jež je jeho povaze co nejvíce vzdáleno. Tato metoda je těžší a výsostnější než ta, o níž se mluví v Liber E. Neboť jednoduchý objekt, jak se tam naznačuje, je stejné povahy jako ty nejobyčejnější věci v životě, zatímco i to nejprůměrnější božství je zcela mimo chápání nezasvě­ceného člověka. Na stejné úrovni také je člověku Venuše bližší než Afrodíté, Afrodíté než Isis, Isis než Babalon a Babalon bližší než Nuit.

Ať se tedy rozhodne, na straně jedné, podle svého mínění a podle své aspirace na straně druhé; a nechť nepředbíhá svého druha.

42. Další, co se týče hodnoty této metody.

Objevují se jisté námitky.
Předně, přirozeností každé lidské lásky je iluze a jistá zaslepenost. Pod závojem Abysu ani žádná skutečná láska neexistuje. Z tohoto důvodu poskytujeme filosofovi tuto metodu jakožto reflexi stupně Adeptus Exemptus17, který reflektuje Magistra Chrámu a Mága. Pak ať filo­sof zvládne tuto metodu jakožto základ k vyšším metodám, které obdrží, až těchto vyšších stupňů dosáhne.

Další námitka jde proti zaujatosti této metody. Je to defekt charakteristický pro tento stupeň.

43. Co se týče zřejmého nebezpečí úspěchu.

Může se přihodit, nabude-li nad námi úžasná síla samádhi vrchu – překonávajíc všechny ostatní vzpomínky, což by se dít mělo a také děje –, že uctívatel bude obsednut, takže prohlásí, že jeho zvláštní božství je jediným Bohem a Pánem. Tento omyl byl základem všech dogmatických nábo­ženství a také příčinou mizérie větší, než všechny ostatní omyly dohromady.

K tomu je filosof zejména náchylný, protože vlivem povahy této metody samotné nemůže zůstat skeptikem; musí na čas uvěřit v toto zvláštní božství. Ale ať uváží (1), že tato víra je v jeho rukou pouhou zbraní a (2) ujistí se sdostatek o tom, že jeho božství je jen emanací nebo reflexí aneb eidolonem Bytosti, která stojí mimo něj, jak už bylo řečeno ve druhém paragrafu. Proto, jestliže v tom selže, neboť člověk nemůže setrvat v samádhi navždy, obraz uložený v jeho mysli zdegraduje a bude nahrazen korespondujícím démonem k jeho naprosté zkáze.

Ať tedy si ve svém božství po úspěchu příliš nelibuje, ale raději se zaměstná další prací tak, aby nedovolil tomu, co má být jen stupeň, stát se cílem. Jak je psáno v Liber CLXXXV: »Mějte na paměti to, že … filosofie je rovnováhou toho, který vstoupil do domu … lásky«.

44. Co se týče utajení a krvavých rituálů.

Je velmi moudré, aby filosof během této praktiky neřekl nikomu ani slůvko, co se týče jeho práce, jako by šlo o zakázanou lásku, která jej stravuje. Ale bláznům ať odpoví v duchu jejich pošetilostí; a poněvadž nemůže skrývat tuto lásku před svými druhy, musí k nim mluvit tak, aby to pochopili.

A jelikož mnohá božstva vyžadují oběti, jedno lidské, druhé býčka, třetí holoubky, pak je nahraď ve svém srdci skutečnou obětí. Musíš-li je však symbolizovat navenek, aby tvé srdce zůstalo nepohnuté, pak ať je tvá vlastní krev a žádná jiná prolita před tímto oltářem. [Výjimky z tohoto pravidla se nevztahují ani k této praktice, ani k tomuto stupni. N. Fra. A ... A ...]

Nicméně nezapomeňte, že tato praktika je nebezpečná a může ke tvé velké škodě způsobit manifestaci škodlivých věcí, nepřátelských a zlovolných.

45. Co se týče další oběti.

Zde je třeba chápat, že se nic nemá vyslovovat; není ani třeba nic říkat tomu, kdo je moudrý, aby porozuměl číslu tohoto paragrafu. A tato oběť jde nade všechno osudné, ledaže by to byla opravdu oběť. Jsou zde však ti, kteří se toho odvážili a dokázali to.

46. O ještě další oběti.

Mluvíme tu o vzájemném zmrzačení. Takové činy jsou ohavné; a třebaže mohou vést k úspěchu v této metodě, staví naprostou závoru veškerému dalšímu vývoji.

V každém případě je mnohem pravděpodobnější, že vedou spíše k šílenství než k samádhi. Kdo je odůvodňuje, je již vskutku šílený.

47. Co se týče lidského vnímání.

Během této praktiky se nijak neuvolňuj z lidských vztahů, pouze si představuj, že tvůj otec, nebo tvůj bratr, nebo tvá žena jsou jako by obrazem tvého zvláštního božství. Tak tvým dílem získají a nebudou tratit. Jen v případě tvé ženy to bude obtížné, jelikož pro tebe znamená víc než všichni ostatní, a v tomto případě s ní jednej mírně a trpělivě, ledaže by její osobnost začala přemáhat a ničit osobnost tvého božství.

48. Co se týče svatého anděla strážce.

V žádném případě nezaměňuj tuto invokaci s onou.

49. Požehnání.

A tak ať láska, která prostupuje veškeré porozumění, udrží tvé srdce a mysl skrze ΙΑΩ ΑΔΩΝΑΙ ΣΑΒΑΩ18 a prostřednictvím BABALON z Města Pyramid, a prostřednictvím Astarté, té Hvězdné, ovinuté zelení, ve jménu ARARITA. AMN.

 

 

*

Poznámky:

0 Tabulky atributů viz Aleister Crowley: Kniha Thothova. HORUS, Brno 1992.
1 Lunária.
2 Tabulky atributů viz Aleister Crowley: Kniha Thothova. HORUS, Brno 1992.
3 Bassareus, jedno z thráckých jmen pro boha vína – Dionýsa, někdy též Sabazios. Na mnoha zachovaných antických vypodobeninách je Dionýsos nahý.
4 Bohyně čistoty, rodinného krbu a panenství.
5 Mokrá oběť.
6 Stacia lentiscus.
7 Origanum dictamnus.
8 Lilek černý.
9 Viz též Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1991, str. 58-61.
10 Další příklady a jiné zajímavé okolnosti uctívání prostřednictvím lásky v historických dobách doporučujeme studovat v knize Jiřího Langera Erotika kabaly, kterou vydalo nakladatelství HORUS.
11 Řec., „přijď, přijď Artemis.“ Skt., „Skláním se před Šivou, skláním se, Aum.“ Řec., „Zdráv buď, Spasiteli universa, Io Pan, Io Pan.“ Arab., „On je Bůh; není boha kromě Boha.“
12 Viz Gustav Meyrink: Zelená tvář, str. 168; nebo Aleister Crowley: Kniha Lží, kap. 13.
13 Doslova: »idolizovali«; (základ slova: idol, tj. modla).
14 Viz Revue HORUS, červen 1990, str. 43.
15 Viz též Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1991, str. 58-61.
16 Tabulky atributů viz Aleister Crowley: Kniha Thothova. HORUS, Brno 1992.
17 Viz Revue HORUS, červen 1990, str. 43.
18 Řec.-heb., „IAO Adonaj Sabao.“

*

Poprvé vyšlo v Revue HORUS, Solstitium Hiemis 1991, str. 38-54.

Translation © San
© okultura, MMX

Uložit

Uložit